3.kapitola- Jiná než ty ostatní 1/2

7. dubna 2008 v 12:48 | annetta |  angels never cry
další kapitola...

Jiná než ty ostatní
Hvězdy zářily na nebi jako malé diamanty a dorůstající měsíc svítil okny do dívčího pokoje. Hodiny odbily půlnoc. Nemohla jsem spát. Myšlenky se mi honily hlavou, rychle a beze smyslu a já nebyla schopná je zastavit. Mé nové spolubydlící už pěknou chvíli spokojeně oddychovaly. Jo, to má tak někdo štěstí, že. Pomalu mě to přestává bavit, asi bych měla jít vyzkoušet ta malá křesílka dole ve společence. Vypadala moc pohodlně.
Vyklouzla sem z postele a po špičkách došla ke dveřím. Tichounce sem je zaklapla a docupkala dolů. Oheň ještě lehce praskal, jinak bylo všude hrobové ticho. Sedla sem si do tureckého sedu v jednom křesle a zadívala se do skomírajících plamenů. Ach jo…co asi dělají doma. Bůh ví jestli se jim stýská tak jako mně.
"Nečekal jsem, že tu tak pozdě někdo bude." Skoro sem spadla z křesla. Za mnou stál kluk, myslím že se mi představoval, ale nevím… Měl světlé vlasy a krásné jantarové oči. Takové…já nevím, upřímné. Vypadal trochu unaveně.
"Ale, nemohla jsem spát. Co ty tu?" zeptala sem se ho
"Péťa děsně chrápe. Věř mi, že to se nedá." Ušklíbl se "Můžu si sednout?"
"Jo to chápu. Víš…mno…mám pocit že si se mi určitě představoval ale…." Omluvně sem se na něj usmála "Víš, má pamět na jména lehce vázne"
"Remus Lupin, ten co musí být vždy děsně rozumný, protože jeho dva nejlepší přátele to neumí."
"No jasně.. Ty seš od těch děsivě skromnejch, co?"rozsvítilo se mi(áááá, dobře já)
"Jo, James a Siri jsou vážně nezapomenutelný." Ušklíbl se vesele "Co tobě ale ruší spaní? Předpokládám že Lily ani blonďatý komando nechrápou."
"Ne, to fakt ne….Já jen…přemýšlela jsem jak se maj asi doma. V Americe. Já…mno..tak trochu mi chybí, víš, já…tohle je úžasný místo a i lidi vypadaj že sou fajn ale doma je to prostě…"
"…..doma" dopověděl za mě. "To jsou tvý přátelé?" ukázal na moje triko na spaní. Dostala sem ho od kluků k minulejm narozkám. Jsou na něm naše fotky, jak hrajem famfrpál a baseball, jak sme u Johnnyho doma a taky před hradem a tak
"Jo jo, to jsou moji kluci"usmála sem se
"Tvoji kluci?"zeptal se zaraženě
"Jo, víš…americký holky jsou tak trochu…nooo… řekněme že je s nima nuda a sou to většinou nafoukaný pipky."
"Hmm…vážně? A ty nejsi americká holka?" povytáhl obočí
Usmála jsem se a pomalu zamířila ke schodům. " Jistě že jsem americká holka. Já jsem ale jiná než ty ostatní" řekla jsem jen a nechala ho samotného
*****
"Angie" sakra...jakej de.... no, jakej blázen tady takhle huláká o půlnoci. Já chcu spinkat(Fňuk, fňuk). Jen hezky držte pec a já budu dál hajat.
"No tak, Angelo. Musíš vstávat. Nestihneme školu. Angelo!!!" něco sem jenom zavrněla a zalezla víc do peřin.
"Tak fajn...byla to tvá volba." ozval se ten vetřelec. Než sem se nadála ležela sem na zemi. Nade mnou stála Lily s vítězným úsměvem. Ublíženě sem se na ni podívala a masírovala si svůj naražený zadek.
"Tak a teď do koupelny" řekla. Tss, takovej generál. Sem teda dopadla.
Vlezla sem si do sprchy a pak se pokusila udělat ze sebe člověka(čti namalovat se a učesat vlasy). Natáhla sem na sebe sukni co jsem měla včera a k ní bílou halenku na knoflíky. Na nohy fialový podkolenky(no co, trocha tý výstřednosti a provokace musí bejt). Lily už v pokoji nebyla a času bylo taky málo takže si asi trochu popoběhnu. Ještě tašku přes rameno a můžu.
U stolu seděl Remus se svými chrápajícími a skromnými přáteli. Mávla sem na něj. ÁÁÁ, usmál se....tak jednoho kámoše bych měla. Spokojeně sem zahučela vedle Lily.
"Hoj, hoj" zahlaholím udýchaně. Lil zvedla oči od rozvrhu a zamrkala na mě.
"No to je dost. Už sem se bála že ses mi utopila a nebo že si znova usla." zasmála se. Zakroutila jsem hlavou nad její pošetilostí. To si o mně opravdu tohle myslí?
********
"Co to sakra bylo, Moony?" vyvalil James oči. Remus na něj jen nechápavě hleděl.
"No to s tou novou. S Wotersnovou." začertil se Sirius
"Myslíš Angelu? Včera jsme se potkali ve společence. Udělal sem tu velikou chybu, že se mi nepodařilo usnout dřív než Péťa. A pak už to moc nešlo. Jenom sme si POVÍDALI." řekl mu na to Remus.
"Hm...ses moh taky pochlubit. Co kdyby jsme šli slečny navštívit a zlepšit jim tak nudné ráno?" navrhl Siri.
"No, víš Tichošlápku...jestli se dala dohromady s Evansovou tak to není zrovna dobrý. Vždyť víš..ta její láska k nám..."řekl James ale oči už mu stejně jiskřily.
"Nevadí. Necháme působit náš šarm"
******
Lily mi podala rozvrh. Víte, nejsem zrovna studijní tip a lektvary s přeměňováním v jeden den je myslim si dost děsná věc. Ať už máme kohokoliv.
"Co máš za volitelný předměty?"zeptala se Lily
"Tvory, Jasnovidectví a Runy."
"Jůů, tak to máme pod...."víc už říct nestihla protože k nám nakráčela prima návštěva.
"Teda Evansová...víš že ti to děsně sluší." zahlaholil James
"Nápodobně, Wotersnová...?přidal se Sirius. Ušklíbla sem se, ale Lil vypadala že bude vraždit. Z důvodu všeobecného bezpečí sem teda radši zasáhla:"Sem nevěděla, že tady u vás si řikáte příjmením. U nás doma v Americe sme si řikali křestním. To je to první, víte?"
"Víš Angie, jim se to dost těžko vysvětluje, protože mozek nechali už v porodnici" přidala se Lily
"Chuďátka malý...to musí bejt hrozný. Pochodovat po světě uplně blbý"řekla jsem
"Ale,ale,ale...slečna má ostrý jazýček. To se mi líbí. Co bys řekla malé procházce? Třeba dneska večer?"zeptal se Black(ha, a od teď jim budu řikat příjmením, haha)
"Nebo takový rande ve čtyřech. Co ty na to Evansová? To by bylo fajn." přidal se i Potter
"Víš Pottre, bylo by to všechno možný, například horor, děs, noční můra, sebevražda a nebo třeba všechno dohromady, ale rozhodně by to nebylo fajn. Takže odpluj za zlatonkama a dej pokoj." naštvala se Lily
"Ale no tak, Evansová....už sem ti říkal jak moc ti to dneska sluší?"
"Ano Pottre, říkal a pokud máš až tak moc blbou pamět, začíná to s tebou jít z kopce. Teda, v rámci možností samozřejmě, protože ty nejsi normální už dost dlouho."
"Ale no tak, jedno malý rande. Co ti to udělá?"
"Radši bych šla s tarantulí než s tebou. Jasný?"vztekala se Lily dál. Musim říct že je to fakt dost zajímavý je poslouchat a podle toho jak se na nás zaměřil zbytek síně to asi není nic novýho a hlavně že se ještě pořádně nerozjeli. Když už se Potter nadechoval k další poznámce, řekla sem si že zakročím. Bysme tu mohli bejt až do noci(a nebo do pohřbu).
"Hele, jak tak na vás koukám, rozdáváte skoro víc lásky než hipies."
"Než kdo?"zeptali se všichni najednou
"Noo...hipies. To znáte ne?" jen nechápavý pohledy "No tak, určitě jo. Hipies, mariánka, Bob Marley, San Francisco, mír a láska...." nic. Koukali na mě jak na debila. Spojila sem ruce a zadívala se k nebi.
"Ach Bože, za co mě trestáš tímto děsným osudem. To si přeci nezasloužím. Už hrozně dlouho sem nic neprovedla, v rámci možností i poslouchám, kromě bodu miluj otce svého i matku svou dodržuju desatero a chodim i pravidelně do kostela. No, byla sem tam zatím jenom pětkrát ale během těch patnácti let mého života je to vlastně tak nějak každý třetí rok a to je přeci pravidelné. Nebo ne?" koukla sem na Lily. Vyjeveně na mě zírala, jak na magora co patří do blázince. Nedala sem jí ani setinku na rozmyšlení. "No tak vidíš i Lily si myslí že je to pravidelně a té můžeš věřit. Prej je děsně chytrá a zodpovědná. Takže když si to sečtem sem vlastně děsně hodná a není nic za co bys mě měl trestat, takže fakt nechápu proč si mě poslal do země plný hodnejch hochů co ani neznaj hipies a asi ani trávu a ještě řekni že ani alkohol a já si pudu hodit mašli." zaskuhrala jsem svou modlitbu k nebesům. Nic, žádná odpověď
"Fajn. Jen si mlč. Jasně, mně to přeci vůbec nevadí. Blbej Bůh. Prej všemohoucí. Tsss." Lil na mě koukala jak na duševně chorého
"Asi bysme měli jít na hodinu. Máme jasnovidectví a to je až na druhý straně hradu" řekla opatrně
"No.. abych byl přesnej, hodina začíná za 4 minuty." řekl Remus. Všichni se na něj otočili. Úplně stejně sme se zvedli a sprintovali po schodech nahoru do učebny. Teda řeknu vám, je to hodně schodů. ještě že sem trénovaná ale i tak, taková pondělní ranní rozcvička se mi nelíbí.
Naprosto udýchaný jsme doběhli do věže. Po žebříku se vyšplhalo do učebny kde jsme se svalili do křesílek. Je tu šero a hrozně to smrdí, takový uspávající prostředí. Profesorka začala mluvit o křišťálových koulích. Jmenuje se Turnerová a má snad víc náramků než já. I když..ne, to ne, ale divná je. Chce se mi spát. Zase. Tuhle nemoc mívám na hodinách dost často.
Nohy pod sebe, hlavu na rameno. Oči se sami od sebe zavřeli. Ona mluvila a mluvila a já nevnímala.....
"Slečno Wotersnová!" ou, asi jsem prozrazena. Mé heslo zní zatloukat, zatloukat, zatloukat a když se všechno provalí zatloukat dvojnásob.
"Já nespím!" otevřela jsem oko
"Ne? Tak mi tady ukažte jak se věští z křišťálové koule." položila ji přede mě. To světlo je dost oslepující. Jak si může myslet že něco vyvěštím? No, hold si něco vymyslim. To je povoleno, pro záchranu. Nebo ne?
Nasadila jsem soustředěný výraz a zahleděla se do ní. No tak Angelo, přemýšlej. Hop hop.
"Já...já myslím že asi něco vidím..." to ji okamžitě zaujalo.
"V...Vážně? Co, co je to?" zeptala se napjatě
"Mno..vypadá to jako hrad...asi Bradavice. Ano ano, jsou to Bradavice."
"A dál?" ptala se nadšeně. Lily se zamračila. Asi není zvyklá podvádět učitele nebo spát v hodinách. A třeba taky oboje.
"Připadá mi jako by se řítil. Ano, myslím že je to nějaká tragédie..." teď už byla uplně unesena. Viděla jsem jak si Black odfrkl. "Dál?" ptala se
"Nevím.... Někdo mi tu asi kazí vibrace." a šlehla jsem pohledem po Blackovi.
"Škoda...veliká škoda. Tak to teď zkuste ostatní." až do konce hodiny sme teda čučeli do bílé mlhy. Nikdo nic neviděl(jak nečekané co)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliota Eliota | Web | 10. dubna 2008 v 16:56 | Reagovat

:D Tak to bylo dokobnalé... "někdo m it ukazí vibrace" :-D :_D

2 Jaune Jaune | Web | 31. července 2009 v 10:53 | Reagovat

jooo, bob marley, janis joplin a jimmi handrix... a květinové děti... :D:D angi se mi zamlouvá ;))

3 Mu~he.he Mu~he.he | Web | 26. srpna 2009 v 10:09 | Reagovat

lol :D super kapča :D

4 Hannah x) Hannah x) | Web | 26. srpna 2009 v 10:22 | Reagovat

Já se picnu... Směju se od začátku do konce, nejvíc byla její modlitba. Jdu dál... A honem!

5 Myllei Myllei | Web | 27. září 2009 v 11:59 | Reagovat

chvilku strpění... Jo už sem tady, chvíli mi totiž trvalo než jsem se vyhrabala zpod stolu kam jsem se zkutálela jak jsem se řebila. nádherná povídka . Miluju povídky z dobi Pobertů. Moc krásně píšeš prostě úžasný

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama