5.kapitola- Co se doma nenaučíš, později jen težko najdeš

11. dubna 2008 v 18:39 | annetta |  angels never cry
další kapča (pozor na mě...jdem to nějak rychle...), děkuju za komenty k předešlí kapče...jen tak dál

Co se doma nenaučíš, později jen těžko najdeš

Víte, maj to tady fakt hezký, jako myslim celej ten hrad a tak. Po vyučování se mi podařilo vytáhnout Lily ven. Normálně tu maj jezero a prej se v něm moc nekoupou! Prostě blázni, no... chvíli sme se tam tak váleli a Lily mi povídala o všem možným. Dost sem se nasmála když mi povídala o Filchovi, což je podle mě pěknej magor. Dvakrát odehnala Pottera.....řeknu vám, že ten kluk má vážně výdrž ale Black bohužel taky.

Nejde o to, že by se mi nelíbil, ale nevim....je takej... anglickej. Ne fakt...má děsně vysoký sebevědomí což by mi asi ani tak nevadilo protože to má u nás doma každej, ani to že střídá holky, ať si hoch dělá co chce protože na to stejně jednou doplatí ale zase, když mě pozve na rande ve chvíli kdy se s jednou obímá...silný kafe i na mě(a že já zvládnu ledacos).

Pokud jde o jejich jídlo, vařej tu docela dobře ale myslim že až moc masa...sem totiž vegetarián takže bych jim do toho docela kecala...nejvíc nechutný ale je, sedět na jídlo blízko Petra Pettigrewa. To je někdy fakticky humus...žere totiž jako, promiňte mi tento výraz v naší kultivované společnosti, ale jako prase. Takže poučení pro ty, kteří by chtěli zhubnout-sedněte si vedle Petra a chuť vás přejde. Účinek zaručen na 100%, do týdne máte pár kil dole.

Profesory tu maj děsně puritánský. Ale na to si snad nějak zvyknu, protože hlavní je ředitel a dobrý vztahy s nim abyste pak po nějaký nepovedený akcičce nevyletěli jak kulovej blesk. Tady maj říďu bombovýho takže je to v cajku. Tak mě napadá že bych měla něco vymyslet a ukázat Anglii jak se to dělá u nás.

Pomineme-li pak těch pár faktů, jako že tu každá kolej hraje jenom tři famfrpálový zápasy, že nemaj Helloween v maskách, že maj o tejden kratší Vánoční prázdniny, že neznaj baseball a že maj večerku až nechutně brzo, tak uplně nejhorší věcí je to, co jsem se dozvěděla dneska večer.

Seděly jsme s Lily ve společence a psaly úkoly (teda, Lily psala a já nakukovala)..víte, tohle mě děsně neba a tak jakmile napsala poslední řádku, zabavila sem jí knížky.

"Co to děláš? Chtěla sem se ještě učit." zaskuhrala na mě

"Si děsně inteligentní a už to všechno umíš... musíme si trochu zakalit. Co ty na to?" zaplály mi jiskřičky v očích. Upoutaly sme pozornost lidí co seděli kolem nás. Takže i Pobertů...

"Proč? Vždyť se nic neslaví..." pár lidiček přitakalo. Cože? To tu potřebujou důvod? Bože, kam si mě to poslal.

"Proč by se mělo něco slavit? To je snad jedno, ne? Prostě zapaříme, ale jestli potřebujete důvod, vždycky se nějakej najde."

"No...my tu máme oslavy jenom po zápasech. Vyhranejch...což je poslední dobou pořád...díky Jamesovi." řekl nějakej kluk co tam seděl. Ostatní zase přikývli. No dělaj si ze mě prd.....ééé....srandu? To tu maj teda tak nejvíc tři oslavy ročně? TŘI!!!! Už teď mám absťák.

"Ale no tak..oslavovat se dá všechno. Kromě tý klasiky jako sou zápasy, Vánoce, Velikonoce a narozeniny se dá slavit prakticky cokoliv. My slavili aspoň dvakrát, třikrát do tejdne." teď už na nás(no tak fajn...spíš na mě) čučela celá společenka.

"No tak, neřikejte že tu fakt nepaříte. Oslavovat se dá vážně všecičko. Začátek roku, konec roku, novej tejden, první úterý v roce, první pátek v měsíci, začátek listopadu a jakýhokoliv dalšího měsíce, jejich konec, dobře napsaná písemka, že sou jenom dva úkoly, že ten mamlas Bob upad na schodech a nebo prostě jenom proto že je hezky, že napad sníh a že zápas bude už za dva tejdny, že NBA má vítěze a tak. Alkohol, tráva, muzika, tanec, zamlžená mysl a pak děsná kocovina? Nic?" ne...nic, jenom koukali

"Proboha, proboha, proboha...provaz, smyčku a vysokej strom. Tohle je konec." otec vážně věděl jak se mi pomstít. Ale ne, nenechám ho vyhrát. Paření má rád každej takže je to prostě naučim. Už pařili, ale tentokrát budou hold častěji.

"Tak jo, fajn. Budu vás muset naučit pár základních požitků života. Ne Blacku, sex do nich zařazovat nebudu." zarazila sem ho hned jak se nadechoval. Jenom se ušklíbl...asi chtěl jít modelem, ale to by nám tu polovina společenky omdlela takže by to asi nešlo.

"Začneme s malou školičkou paření. První věc, jaké druhy alkoholu znáte?" postavila jsem se abych na ně viděla. Poslouchala mě celá společenka.

"No....tak třeba Máslovej ležák?" aha...takže to bude hodně těžký.

"I pivo je větší alkohol než Máslovej ležák....tim by se neopilo ani batole." i když tady u vás člověk nikdy neví...

"Ohnivá whisky, to je dobrý pití...pokud ho ovšem nedáš tady Péťovi a ten tě pak nepoblije" zasmál se Potter

"Fajn...a dál?" koukali na mě jak na debila(to tu dělaj nějak často ne? Ještě si začnu myslet že je to pravda...) "Ale no tak...nějaký mudlovský...pivo, vodka, rum, martiny. Whisky, tequila..."

"Jo...nějaký znám...pijou to naši." ozvala se drobná blondýnka. Všimla sem si jak po ní Remus hodil okem a lehce zrudl. Hmm...to vypadá zajímavě. Já fandim zamilovanejm příběhům.

"No...dost alkoholu na pořádnou kalbu tu nemám protože jsem si myslela že nějaký zásoby mít budete, ale očividně...budu muset napsat klukum aby mi něco poslali a pak to budem moc trochu rozjet..."

"My máme bednu Ohnivý whisky." ozval se Black." Na velkou pařbu to není, ale stejně bysme asi první až tak čtvrtý ročníky vyhodili takže aspoň něco..."

"Ááá, konečně spřízněný duše." no, vybírat si očividně nemůžu.

"Tak to teda ne...žádný oslavy tu nebudou." ajej..proč tu maj primuse v sedmáku... ale nezabrání nám v tom, je docela hezkej takže ho před nějakou oslavou, kterou uděláme až mi od kluků přijde spěšná zásilka sbalim nebo tak něco a ještě bude hoch rád.

"Ale no tak...."

"Ne. Jsou tu malé děti." Jen co se otočil, vyplázla sem na něj jazyk. Blbec..takhle mi zkazit mou radost. Asi si na večer najdu jinou zábavu. Už sem vám řikala že bych měla něco províst?
* * * * *
Tak jo...hlavně potichu. Právě se tiše kradu po temných nočních chodbách Bradavického hradu. Rozhodla sem se jim ukázat své malířské umění. Mám sebou trochu barvy, protože to jejich brnění se mi zdá vážně děsně fádní... už sem stihla nabarvit jedno do nebelvírských barev, další asi tři hezky na fialovo, pak nějaký červený a taky myslim že zelený. Filch je prej děsnej dědek tak aspoň bude mít co uklízet(haha...ale vůbec nejsem škodolibá)

Tak, další brnění by mohlo jít třeba...hm...oranžová! Jo, to je ono. Víte, když sem tu takhle sama, mám dost omezený možnosti. Kdyby tu byli kluci, mohli bysme se rozdělit a každej udělat kus nějaký tý prácičky jako třeba minulej rok, to sme se rozdělili a vybarvili kabinety všech profesorů na křiklavě růžovo a oblepili je třpytkama a fáborkama. To bych sama nestihla, takže jim budou muset stačit brnění...

"Mňau..." a do prkýnka dubovýho....Filchova kočka. Aby toho nebylo málo tak se mi podařilo shodit celý to brnění.

"Zlatíčko?" a sakra..takže ještě i on? Jak tu mohl bejt tak rychle? Kašlu na barvu, otisky prstů tu asi nesbíraj takže mě tím neusvědčej. Začala sem zdrhat.

No fajn...ale máme menší problémeček. Já vim, že chybička se občas vloudí ale může mi někdo říct, KDE TO SAKRA SEM? No jistě...prostě se ztratit. Nic lepšího sem udělat nemohla. Je to asi fuk protože jestli nepoběžim, tak mě chytne ten mamlas a prej je to dost nepříjemný...

Fajn...tady to neznám, tady tu chodbu taky, tady taky ne, ale ne, počkat...to je přeci učebna obrany, takže teď musim do leva....jooooo..famfáry a zvolejte hurá! Jsem nalezena. Nikdy bych nevěřila že ten růžovej dortík co hlídá vchod do společenky uvidím tak ráda.

"Čokoládová poleva....a ry....rychle prosím!" kdo sakra vymejšlí tyhle blbý hesla?

"Uvědomujete si slečno kolik je hodin?"

"Řekla sem rychle!" jenom něco zahuhlala a pustila mě. Uff...takže to bylo o fous. Ještě celá udýchaná sem se svalila do křesla..

"Ááááá!" zase sem rychle vyskočila protože to na co sem si sedla se pohybovalo!!!

"Ale...kohopak to tu máme? Wotersnová, já věděl že mi skočíš do náruče." za co mě kdo trestá...Black

"No fajn..vy ste mi tu chyběli." zkontrolovala jsem další křeslo a sedla si do něj.

"Ale, ale...copak si dělala takhle pozdě venku?" takže je tu i Potter....čím dál tím lépe.

"Byla jsem se projít..." fakt chytrá odpověď Angelo.

"A proto seš tak udýchaná? To musela být zajímavá procházka." ten Black je fakt šťoural

"To víš no...někteří mají ranní rozcvičky, já mám večerní...to bude tim posunutym časem..."

"Tak já si někdy půjdu zarozcvičkovat s tebou...co ty na to?"

"To bys nezvládl zlato...mám velmi aktivní posilování."

"Já mám velkou výdrž."

"Jo, ale asi v jiných věcech...." zvedla jsem se a vyběhla do pokoje. Slyšela jsem jak se Potter dole směje. Ach jo...sem v zemi magorů
******
No věřte tomu nebo ne, ale já vstala včas. Ano, neklame vás zrak a ani nejste v podnapilém stavu(teda myslim...) ale já skutečně a doopravdy vstala včas! Samozřejmě jen díky Lily ale to je jedno. Hlavní je že stíhám snídani!

Když jsme míjeli má umělecká dílka, Lily jen nevěřícně kroutila hlavou. Asi se jí k tomu zatím nepřiznám...

Velká síň byla docela plná. Zasedli jsme na jediné volné místo u stolu. Bohužel, opět jen kousíček od Pobertů...ááá, kafe. Asi bych bez toho nedokázala dnešní den přežít. Máme mít formule(učitelka je prej děsně jeblá) a snad i bylinkářství nebo tak něco...

"Héééj Evansová!" no jistě, bez toho by to nebyl den v Bradavicích. Slyšela to celá síň takže každej hned nastražil uši aby mu neutekl zbytek. Lily zrudla vzteky.

"Ne! Ani se už neptej protože odpověď je NE!" procedila skrz zuby

"Já chtěl jenom vědět jestli máš ráda maliny a protože jíš malinovej džem tak asi jo." pár lidí se zasmálo a Lily zrudla ještě víc.

"Zabij ho..a nebo mě, to je jedno ale hlavně to udělej." poprosila mě

"Měla by ses na to vykašlat. Rozčilovat se kvůli němu není dobrý, zvlášť při snídani. Budeš mít žaludeční vředy." řekla sem jí na to chytře. Když sem i všimla jejího vykuleného výrazu, dodala jsem: "To sem někde četla."

"A co ty...ty bys nechtěla dát si se mnou rande Wotersnová?"

"Ne, ani nechtěla Blacku."

"Ale, ale...to tě doma neučili že lhát se nemá?" ztuhla jsem, ale on si pokračoval." Neříkej že se o tebe doma maminka hezky nestarala a nevychovávala tě? A tatík? Ten určitě taky, no ne? Svou krásnou a milovanou dcerušku..."

Do sině vlétly sovy. Jedna ke mně přiletěla a hodila mi rudou obálku. Pomalu sem vstala a otočila se na Blacka.

"Víš Blacku. Máma je mrtvá. Už skoro 10 let takže ta neměla čas mě něco učit a pokud jde o tátu, poslechni si tohle..." a roztrhla jsem huláka.

"ANGELO WOTERSNOVÁ! JAK SI TO VLASTNĚ PŘEDSTAVUJEŠ? TAKHLE NÁS ZOSTUDIT, DOSTAT SE DO NEBELVÍRU, DO TÉ KOLEJE KRVEZRÁDCŮ A MUDLOVSKÝCH ŠMEJDŮ! TVŮJ ROD JE TEN NEJSTARŠÍ NA CELÉM SVĚTĚ A TY NÁS TAKHLE PONÍŽÍŠ? VÍŠ CO BY NA TO ŘEKLI TVÝ PŘEDCI? CO NA TO ŘEKNOU TVÝ PRARODIČE? MYSLEL JSEM ŽE TI NA NAŠÍ RODINĚ ZÁLEŽÍ ALE TY SI NÁS TAKHLE KLIDNĚ ZRADÍŠ! VÍŠ CO TO S NIMI UDĚLÁ? MYSLEL JSEM ŽE SI POCHOPILA ŽE TADY ZAČNEME ZNOVA A ŽE S TÍM SVÝCH PŘÁTELENÍM SE ŠPÍNOU ZKONCUJEŠ ALE OČIVIDNĚ SEM SE MÝLIL. SPOLU S TVÝM BRATREM JSTE NEJVĚTŠÍ OSTUDOU NAŠEHO RODU! JEŠTĚ SI O TOM POVÍME SVÉ! TÍM SI MŮŽEŠ BÝT JISTÁ!"

Zbytek ohořelého dopisu mi napadal do kávy. Podívala jsem se na Blacka, který stejně jako celá síň čuměl s otevřenou hubou(vážně to tu je epidemie..).

"Víš Blacku, pokud jde o mé drahocenné předky, tak tě můžu ujistit že to co by mi udělali, by rozhodně nebylo příjemné. Samozřejmě by šlo o to v jakém by to bylo století, ale na výběr bych měla mezi vyhladověním, zazděním za živa, cestou na šibenici, upálením, sežráním nějakou divokou hladovou a zubatou obludou, popravou mečem, utopením a nebo třeba pádem z Empire State Building abych se hezky proletěla.

Oni na to totiž měli skvělej fígl, víš. Udělali si víc než hodně dětí, pro případ že by se nějaký nepovedlo a pak měli klid. Jenomže to se dneska nedělá, bohužel pro náš úžasný a nejstarší rod, který má ten super rodokmen delší než ty vedení.

Takže Blacku, abych se vrátila k tvé otázce. Ne, doma mě neučili že se nemá lhát, protože 'tatíkovi' na to mezi vysvětlováním '1000 a 1 důvodu proč nesnášet mudly' prostě a jednoduše, NEZBYL ČAS!" naštvaně sem si to vypochodovala ze síně. Bože...budu mít kvůli němu žaludeční vředy...tedy pokud se jich dožiju.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kayla Kayla | 11. dubna 2008 v 19:24 | Reagovat

mazany!!!!!!!!!!!!!!!!

2 wisty wisty | E-mail | Web | 11. dubna 2008 v 21:53 | Reagovat

super, úža, prostě DALŠÍ a to HNED!!! :)

3 mad mad | 12. dubna 2008 v 0:00 | Reagovat

Bylo to moc hezký. Takový správně akční.

4 Jenny Jenny | Web | 12. dubna 2008 v 17:29 | Reagovat

UŽASNÝÝÝÝÝ!!!! Prostě...dokonalýý...to s tím brněním a výdrží bylo hustý=D POvedená kapitola...toho jejího tatíka jí tedy nezávidim a to vůbec...moc se těším na další kapitoly

5 Lili Lili | Web | 12. dubna 2008 v 18:07 | Reagovat

no BOMBA ...mas proste talent!!:)

6 Eliota Eliota | Web | 13. dubna 2008 v 10:51 | Reagovat

Senzační :)

7 Dromeda Dromeda | Web | 13. dubna 2008 v 14:14 | Reagovat

Moc hezký... abych pravdu řekla, nezávisle na tobě taky píšu povídku o holce z Ameriky... ale na tu tvoji postavu to nemá... ta moje taková milá, uzavřená dívenka... :D:D

8 ajulka ajulka | 1. května 2008 v 17:59 | Reagovat

huustýýýýýýý....další další...:-D

9 Hannah x) Hannah x) | Web | 26. srpna 2009 v 11:17 | Reagovat

Páni... Mě ji bylo tak líto, ale smála jsem se, jdu na další... A honem! :D Nádherná kapitola!

10 Mu~he.he Mu~he.he | Web | 26. srpna 2009 v 13:50 | Reagovat

skvělý :D:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama