7.kapitola- Slíbil jsem, že tě neopustím

17. dubna 2008 v 20:41 | annetta |  angels never cry
další kapča...je taká o ničem ale snad se bude líbit...komenty snad ani nemusim připomínat:)
P.S. Děkuju moc za ty k předešlé kapitolce...ste zlatíčka

***
Slíbil jsem, že tě neopustím
Září pomalu přešlo v říjen, sluneční paprsky ubývaly na intenzitě a vítr začal být studenější a prudší. Listy na stromech se zbarvovaly a snášely k zemi. Stále častěji byly ráno mlhy a nikdo se venku nezdržoval déle, než to bylo nutné. Skoro každý den už pršelo. To mně ale vůbec nevadilo. Miluju i to deštivé počasí. Asi mě považovali za blázna když jsem se v lijáku procházela po pozemcích.
Život ve škole byl fajn. Možná trochu pomalejší a tišší než doma, ale už sem si začala zvykat. Podařilo se mi už vytopit jedny záchody, nacpat do pár brnění bomby hnojůvky a pak je odpálit, ostříhat Paní Norrisovou do hola(to mi dalo fakt zabrat a mám ještě někde pár škrábanců), proměnit Zmijozelskou vlajku v kostkovaný ubrus a vyměnit čaj na snídani za ocet(ty skřítci jsou fakt sladký...)
Byla jsem s pár klukama na rande a jeden z nich mi právě poradil kde najdu kuchyň. Při jedné zběsilé honičce s Filchem asi v půl jedný v noci jsem našla nějakou místnost, ale když jsem se tam byla podívat druhý den už tam nebyla...ale přijdu tomu na kloub, nebojte. Mají tu i nějaké tajné chodby ale bohužel jsem zatím neměla štěstí, ale přede mnou se neschovají(haha, bojte se)
S Blackem jsme si vyhlásili takovou malou, soukromou, čistokrevnou válku. Teda, spíš já....já ji začala a on to zase začal oplácet. Za to, že se jednou ráno probudil s fialovými vlasy, že mu ze všech učebnic zmizely stránky nebo třeba že našel čolka v posteli, tak za to vážně nemůžu. Jako on nemůže za to, že mi zmizela taška do školy a objevila se až nějakou velikou náhodou zavěšená na hlavním schodišti a taky nemůže za to, že jsem v kufru našla asi tucet pavouků. Já vím, že je to dětinské, ale nemůžu si pomoct. Však já ale vymyslím něco pořádnýho a bude se hoch divit.
S Lily se z nás staly nejlepší kamarádky. Ona je vážně skvělá. Sice se hodně učí, ale žádnej zatrpklej šprt to není. Je s ní děsná sranda a přísahám bohu, že nikdo neumí Pottera usadit tak krásně jako ona. On si asi vážně nedá pokoj, ale aspoň máme o zábavu postaráno. Dokonce se mi podařilo trochu si jí vychovat...jo, to zní blbě ale věřte tomu nebo ne, včera byla se mnou na jedný noční procházce a dokonce nacpala Norrisku do přístěnku na košťata, když nás objevila. Prostě skrz naskrz bombastický.
Remus je taky děsně fajn. Bohužel musí jezdit za nemocnou maminkou. Chudák. Sedíme spolu na Runy a docela se bavíme. Profesorka tvrdí že na něj mám špatnej vliv, ale to je podle mě kec. Vždyť se kamarádí s Pobertama, tak jak bych ho mohla kazit já, takové slušné dítko. Poberti jsou taky docela dobrý...podařilo se jim podřezat Zmijozelskej stůl, takže jakmile k němu zasedli a objevilo se jídlo, všechno se to na ně sesypalo. Měli jste vidět Malfoye...Mísa s polívkou mu přistála na hlavě. Nikdy nezapomenu na tu mrkev co mu čouhala z uší.
Našla jsem si i dost kamarádů v jinejch kolejích. Většinou teda spíš kluky ale ty se nechtějí jenom kamarádit(někdy mě to fakt štve....jak se má s nima člověk bavit, když vám celou dobu čuměj do výstřihu?). Maj tu ale i docela fajn holky. Tim že jsou všichni tak hrozně normální, tu některý holky nejsou tak tupý jako u nás. Třeba Rachel a Meredith. Jsou z našeho ročníku ale z Havraspáru. Ty jsou celkem fajn a maj neustále zásobu drbů. Zázrakem je, že většinou je to pravda. Potom je hrozně milá Ruth. Je od nás z Nebelvíru ale chodí o ročník níž. Je to ta drobná blondýnka co na ní koukal(a stále kouká) Remus. Stihla jsem tu už poznat skoro všechny z normálních kolejí(můžete hádat které tři to jsou) a mám tu školu docela ráda. Sice sou děsně puritánský, ale i to se dá změnit.
Kluci mi nakonec poslali pár lahví abychom mohli udělat tu párty. Řeknu vám že to bylo dobrý. Sice se ještě neuměj moc odvázat, ale tím, že nejsou na alkohol zvyklí, se opili hrozně rychle a byla sranda. Ten primus co nám to chtěl posledně zakázat se o to pokusil i tentokrát, ale stačilo se na něj pěkně usmát, pohodit vlasama a dát mu trochu napít a už byl v poho. Vlastně máme zejtra rande, takže no problemo.
Dokonce se mi podařilo donutit Lily aby šla na rande. Prej předtím moc nechodila, že to není nic pro ní, ale když za váma přijde krásnej mrzimorskej sedmák, byl by to hřích odmítnout, no ne? Nakonec se vrátila nadšená takže jsem spokojená.
Život tady má ale i své stinné stránky. Jedny z těchto stínů se jmenují Lucius Malfoy a Belatrix Blacková. Nějak nemohou přenést přes své čistokrevné srdce, že jsem jednomu zlomila nos a toho druhého zase porazila v obraně. Když už jsme u Obrany, začínám jí mít ráda. Profesor Roberts je dobrej. Očividně si moje výmluvy oblíbil a jelikož se mi docela daří chodit pozdě, je z toho takovej rituál. Abych mu udělala radost tak se snažim vymyslet co nejbláznivější blbosti. Ono to ani není tak těžký.
Už jsem byla dvakrát u Brumbála, že prej jsem nesnesitelná. Tak to aspoň tvrdí Kellner. Asi mě nemá ani trošilinku rád. Je fakt že mé výkony v Lektvarech jsou dost smutné, ale....každopádně dostávám od něj stále tresty. Já ale nemůžu za to že nezavřu pusu. Asi je to nemoc nebo já nevim.... rozhodně to párkrát nevydržel a poslal mě za Dědou. Tak říkám Brumbálovi, protože on je vážně takovej dědeček. Byl na mě hrozně milej, nabídl mi muffiny a pokecali jsme. Asi budu chodit častěji.
Další učitel kterej ze mě viditelně nemůže je Babička. McGonagallová sice jako babička nevypadá ale vzhledem k mému podezření na její tajnej, milostnej a děsně intenzivní vztah s Dědou sem jí takhle překřtila. Řeknu vám upřímně, že někdy z ní jde strach. Ale naštěstí ji dokážu ukecat do němoty. Pak jenom stáhne pusu do čárky a odkráčí. Sem tam mi napaří trest, ale já v hodinách vážně nemůžu dávat pozor....
Fajnový jsou hodiny Dějin. Máme je dvakrát do tejdne takže na jedněch spim a na druhejch si lakuju nehty. Lily na to ze začátku koukala divně ale nakonec se přidala, takže ty hodiny trávíme drbáním a šlechtěním ruček. Jinak zbytek hodin je klasika. A nuda. Furt do nás hučej s NKÚ, ale co nadělám. A těch úkolů...blééé!
Další problémkem jsou El, Mel a Kel neboli Naklonované komando potrhlých Barbie. To je můj pracovní název. Ony jsou vážně děsný a maj tak neskutečně dlouhý vedení. Nedá se s nima teda moc hádat, protože než to pochopěj....no nic. Zrovna jednou večer, když sme se chtěli jít s Lily vykoupat, zabrala jedna z nich koupelnu. To znamená že bysme se tam dostaly až někdy příští rok. Nakonec mě Lily dokopala ať jdeme do společných sprch. Jsou na chodbě takže tam moc ráda nechodim. Ale asi nemáme jinou možnost...
Procházely jsme společenskou místností a k naší smůle seděli u krbu Poberti. Potter si samozřejmě nemohl odpustit otravné kecy."Héééj Evansová....ty se deš vykoupat?"
"Ne Pottere. Mám ručník a šampon ale du navštívit eskymáky." řekla mu na to absolutně nevzrušeně.
"Jé, tak to já se přidám ke koupání. Co ty na to Evansová?"
"Ne, díky. Můj mozek je dost velkej na to abych si pustila vodu. Nepotřebuju k tomu nikoho dalšího jako ty. I když je mi záhadou jak to s Blackem zvládáte. Vaše mozky nejsou dost velký ani když jste spolu."
"To je tím zlato, že žádný nemaj" poučila jsem ji chytře "a hlavně Pottere, Lily má mě takže tvou pomoc nepotřebujeme." mávly jsme jim a odkráčely.
"Jednou mě zabije...."prohlásila Lily, když jsme vešly do umýváren. Jsou to dvě místnosti. V jedné si necháte oblečení a v druhé jsou sprchy. Svlékly jsme se, oblečení a hůlku složily na lavičku a s ručníkem a šamponem vlezly vedle do sprch. Pustily jsme vodu a povídaly si takže jsme nic neslyšely. O to větší bylo naše překvapení když jsme asi po půl hodině vylezly.
"Ééé...Ange...je to jenom můj pocit nebo jsme si tu nechávaly věci?" co to blábolá? Právě sem si sušila vlasy takže Lily vešla první. Zamířila jsem za ní. Asi si pustila moc teplou vodu. Aj...asi sme si jí pustily obě moc teplou, protože mám takovej pocit že tu naše oblečení skutečně nikde nevidím. Podívaly jsme se po sobě. "Black" zavrčela sem ve stejnou chvíli jako Lily "Potter"
"Oba! Já je zabiju. A hned teď!" a vydala jsem se ke dveřím. Lily mě ale zastavila.
"To nemůžeš. Podívej se jak vypadáš." podívala jsem se na sebe. Cože? Lily mě postavila před zrcadlo. Já ale furt nic nevidim. Vidim sebe, jak mi z černejch vlasů, který se už zase začaly kroutit, stékají kapičky vody. A taky vidim svůj nechápavej výraz. A vypadá děsně.
"No tak...vždyť máš jenom ručník."
"A ten mi snad brání v tom, je zabít?"
"Nemůžeš tam přeci jít jenom v ručníku." jo aha...tak teď už to chápu. Podívala jsem se na sebe znova. Je fakt že ručník končící nad kolenama je fakt nepříjemná záležitost.
"Hele Lil...je to celkem fuk, protože oni sem nenakráčej zpátky aby nám ty věci vrátili a sem nikdo moc nechodí takže tam nakonec budem muset dojít. A jenom takhle." Lily se ve tváři objevil zděšenej výraz "Hele, máme dvě možnosti....buď tam proběhneme co nejrychleji a všichni se budou smát nebo to tam v klidu projdem a nakopeme Pobertům prdel."
"A při tom druhym se lidi smát nebudou?"
"Mno....asi budou...ale tady jde o lepší pocit, chápeš?" ne, asi nechápe. "Tak fajn, jak to teda uděláme? Já sem pro možnost číslo 2."
"Jo, já teda taky ale místo kopání prdele, bysme měly bejt naprosto klidný." hehe, jakože cože? Víte, já sem dobrá herečka ale zrovna v tuhle chvíli mám na kopání do prdele skvělou náladu, protože mě děsně nas...mno...naštvali. A to dost. A já sem velmi nebezpečná, když jsem naštvaná."No jako, že tam prostě přijdem a řeknem si v klidu o naše věci. Oni počítaj s tim že tam proběhnem jako blesk a že se budem děsně vztekat. Takhle budou mít smůlu."zní to divně, ale asi bych jí měla věřit...no co no, nakopu je zejtra.
"Tak fajn...jdeme." Lily se zhluboka nadechla a vyrazila za mnou.
Ťapkaly jsme po studené podlaze až ke společence. Lily řekla heslo a vstoupily jsme. Poberti seděli zase u krbu a spokojeně se něčemu tlemili. Zamířila jsem hned k nim. Pár lidí si nás všimlo a někteří se začali trochu pochechtávat. Stoupla jsem si před Blacka a založila ruce v bok.
"Ehm, Ehm...odkašlala jsem si. Zvedli k nám hlavu. Black zapískal a sjel mě pohledem od hlavy až k patě. Úchylák.
"Hmm....to sem netušil že po mně až tak toužíš. Ale to sis měla nechat na večer." naklonila jsem hlavu na stranu a probodla ho naštvaným pohledem. Lily vedle mě, měla ruce založené na prsou a pro jistotu probodávala pohledem Pottera. Ten očividně nevěděl co říct. Skutečnost, že se před něj jeho láska(nebo já nevím co ona je vlastně jeho) postavila jen v ručníku s ním asi dost zamávala. Můžu jenom doufat že se nám tu na ní nevrhne.
"Ne Blacku, rozhodně po tobě netoužím. Jen máme tady s Lily menší problémeček."
"Jo, nějakým kouzlem nám najednou zmizely všechny věci....."přidala se Lily
".....a hádej kdo nás napadl jako první, že by v tom mohl mít prsty?"doplnila jsem ji
"A vy teda podezíráte nás?" zeptal se Potter(asi se už vzpamatoval) "Co si to o nás myslíte?"
"Radši nechtěj vědět Pottere. Nic lichotivého to totiž není." odsekla Lil
"Tak co bude?" usmála jsem se sladce na Blacka.
"Co za to že vám vaše oblečení vrátíme?" zeptal se s jiskrami v očích
"Nám stačí hůlky. Oblečení máme plnou skříň ale kdybychom přišly na hodinu bez hůlky...Babča by nás zabila." řekla Lily. Ha, zlepšuje se.
"Babča?"zeptal se nechápavě Potter. Jenom sem mávla rukou. Ničemu nerozuměj. Podívala jsem se na Blacka. Celá společenka teď koukala na nás, dokonce i Lil a to pako.
Koukali jsme si do očí. Bylo to kdo z koho a já míním vyhrát. Stáli jsme tam takhle docela dlouho a jenom si zírali do očí. Víte, že má docela pěkný oči? Takový krásně šedivý. Sakra na co to zas myslim...asi mi z něj hrabe. Uhl....ha! Vyhrála jsem. Vítězně jsem se usmála.
"Fajn...je to pod stolem." ukázal někam k oknu. Lily se vítězně zašklebila a vydala se pro ně. Cestou ještě stihla Pottera rozverně pocuchat ve vlasech. Hoch se tvářil totálně vykolejeně což spolu s jeho rozcuchem působilo dost vtipně. Já se vydala za Lily ale cestou jsem šeptla Blackovi do ucha:"Tak je to 1:0 pro nás, zlato. A teď se těšte."
* * *
Blížil se výlet do Prasinek. Naše pomsta těm dvou tydýtům se zatím odkládala protože mě nic moc nenapadalo a to je dost špatný. S Lily jsme odmítly všechna pozvání. Byly jsme rozhodnuté udělat si dámskou jízdu. Půjdu tam poprvé a Lily mi slíbila že mi všechno ukáže.
Nebe bylo ocelově šedé a foukal studený vítr. Bylo přesně 1.listopadu. Listí poletovalo vzduchem a sem tam se někomu podařilo chytit ho do obličeje. Vlasy mi ve větru neposlušně vlály všemi směry a já si nadávala že jsem je nestáhla do culíku a že sem si vzala tu pitomou džínovou minisukni. Byla mi zima. Mlčeli jsme, protože přes vítr stejně nebylo nic slyšet.
Došli jsme až k vesničce. Vypadala jako vystřižená z pohádky. Malé domečky naskládané blízko sebe, lidi spěchající za svými nákupy a nebo prostě jen tak domů a hlavně spousta studentů. První jsme zamířili do Medového ráje.
"Tak tady to musí být pro Pettigrewa ráj na Zemi."řekla jsem Lily. Jenom se ušklíbla. Prošli jsme celej krámek. Nakoupila jsem si do zásoby spoustu čokolády, bonbónů a dalších sladkých věciček. To jen pro případ že by přišla depka nebo skřítčí stávka. Už jsme platili když jsem si všimla malého košíku. Pupínkové kapsle doktora Filipse hlásala cedule. Uvnitř byla jenom jedna poslední krabička.
"Co to dělá?" zeptala jsem se prodavače a ukázala na to.
"Naskáčou vám po tom barevné pupínky. Jako akné, ale v barvách duhy. Je to velmi nepříjemné a špatně se toho zbavuje. Stačí jedna kapsle a je to dost zlé." řekl mi prodavač ochotně. Mrkla jsem na Lily.
"Vemu si to" řekla jsem mu. A naše pomsta bude brzy vykonána.
Poté jsme si to šinuli k Taškářovi, protože zásoba hnojůvek mi došla. Nakoupili jsme ještě pár blbostí a pak zamířili ke Chroptící chýši.
Vítr se trochu utišil a v lese bylo krásné ticho. Až na naše hlasy. Celkem jsme si to s Lily užívaly takže jsme si nevšimly dvou otravů kteří nás sledovali. Postavily jsme se u zábradlí a shlížely dolů na to zvláštní stavení. Nevypadá ani moc strašidelně.
"Co se jít podívat tam dolů?" navrhla jsem Lily
"Jooo, tak na to zapomeň. Tam dolů já rozhodně nepolezu."
"Neboj se Evansová...já tě ochránim."ozval se hlas. Obě jsme nadskočily. Toho sme tu fakt nečekaly.
"Jo? A kdo mě ochrání před tebou?" rychlá reakce, vezmeme-li v úvahu že nám málem přivodili infarkt.
"Přede mnou nepotřebuješ chránit." podívaly jsme se po sobě a mně bylo jasný že myslíme na to samí. KECÁ!
"No, tak my už radši půjdem"
"Ale...snad se nebojíš Wotersnová."zasmál se Black.
"A čeho myslíš? Vás nebo tý budky?" zeptala jsem se ho zatím co jsme pochodovali dolů do vesnice. Drze se k nám připojili. Oni sou vážně jako pijavice. Zakousnou se a už se jich nezbavíte. Ach jo.
"Nás se snad nebojíte....my vám nic neuděláme."
"Jo tak to bych se hádala. Takový úchyláci jako vy dva...."
"Hééj to nás uráží...." ozval se Potter. Co dál je to ještě sem se nedozvěděla jelikož sem ho přestala vnímat. Uviděla jsem totiž něco, co bych nečekala. Teda, spíše někoho. Vysoký, černé vlasy, stejné oči jako já. Poznala bych ho mezi tisíci.
"Tayler?" zašeptala jsem
"Co...cože? Ne, já jsem James."
"Tayi!" vykřikla jsem. Všiml si mne a zářivě se usmál. Byl to on. Můj bráška.
"Angie!" rozběhla jsem se k němu a skočila mu do náruče. Kašlala jsem na ty udivený pohledy lidí okolo i na Blackovo 'kdo to je?'. Byl tady. Můj bráška. Byl tady a jenom pro mě.
"Angie, Angie. Tolik se mi stýskalo. Ty můj malej andílku." šeptal mi tiše zatímco mě k sobě tiskl. Cítila jsem se tak nádherně. V bezpečí.
"Jak to že si mi nedal vědět že si tady?"
"Znám tě andílku. První věc, kterou by si udělala jakmile by ses dozvěděla že pracuju u Tří košťat by byla, že bys zdrhla ze školy."
"Pracuješ tady? Ale proč? Jak to? Já to nechápu. Mohl si zůstat doma."
"Mohl, ale jak sem ti kdysi slíbil. Nikdy tě neopustím."
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

klikni....

klik=D

Komentáře

1 Lia Lia | 18. dubna 2008 v 14:35 | Reagovat

pekne...uz sa tesim na dalsiu kapcu:))

2 Jenny Jenny | E-mail | Web | 18. dubna 2008 v 16:55 | Reagovat

Wooooow!!!! Nádherná kapitola!! Že se tam jic neděje?? Si děláš srandu, že jo!!=D Vždyť to bylo báječný!! Jsem zvědavá, jestli použijou ty kapsle=D=D=D A ten konec byl moc pěknej...paráda, moc se těšim na další kapču

3 viki viki | 18. dubna 2008 v 17:49 | Reagovat

tak tahle kapitola je vyborna doufam ze bude co nejdriv pokracovani... je to skvely, vtipny, vyborny

4 Dromeda Dromeda | Web | 18. dubna 2008 v 17:50 | Reagovat

hezké a vtipné... :D Líbí se mi, jak píšeš.... :) už dse těším na další kapču... :D

5 wisty wisty | E-mail | Web | 18. dubna 2008 v 20:58 | Reagovat

jejda, fakt hezký:) a vsadím se, že v příští kapči na Taye hrozně žárlit, že? :) šupky další:)

6 Francesca Francesca | 18. dubna 2008 v 22:56 | Reagovat

To bylo tak krásně dojemný.

7 barbora barbora | 19. dubna 2008 v 11:56 | Reagovat

jej, krasna kapca:D

8 Eliota Eliota | Web | 19. dubna 2008 v 12:02 | Reagovat

Senzační! :) :) Tahle kapča se mi mega líbila!

9 ajvi ajvi | E-mail | Web | 20. dubna 2008 v 16:17 | Reagovat

to bylo bombastický!!!!!

fakt skvělý, moc se mi líbilo, jak popisuješ Angiin pobyt v Bradavicích, fakt, strašně hodná a nevinná holka...:D

a pak ten vtip s oblečením...a zlatá tečka na závěr...dojemné setkání s bratrem...prostě nádhera!!!!

10 Flammea Flammea | Web | 20. dubna 2008 v 17:10 | Reagovat

nádherná kapitolka, vic neni třeba dodávat

11 Appy Appy | Web | 19. května 2008 v 23:01 | Reagovat

eště že máme zítra školu až na 9, protože od tohohle se dneska už neodtrhnu:-D Fakt moc moc pěkný!!!!

12 Jaune Jaune | Web | 31. července 2009 v 12:10 | Reagovat

bezvadnýýý... je to prostě skvělý, úžasný, jedinečný... a já nevim co ještě :D:D

13 Hannah x) Hannah x) | Web | 26. srpna 2009 v 12:11 | Reagovat

Fantazie... Naprosto nádherná kapitola. Jdu hnedle na další!

14 Mu~he.he Mu~he.he | Web | 30. října 2009 v 22:58 | Reagovat

krasne :]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama