8.kapitola- Tichošlápkova vysněná práce-kadeřník

21. dubna 2008 v 20:15 | annetta |  angels never cry
tak je tu další kapča...dneska sem se velice snažila protože jsme měli kvůli přijímačkám volno(no jo no, někdo si umí vybrat školu...) sem ráda že sem je taky nemusela dělat a že sem se dostala už v pětce ale taky nám mohli říct že budem psát malou maturitu a ta bude mnohem těžší a z víc předmětů...(sou hold prohnaný a vykutálený tyhle profesoři...)
druhá půlka je taká divná...psala jsem jí před chvílí, když sem se vrátila z naší malé oslavy(ve vší počestnosti:)...) ale myslim že smysl dává ptz sem jí četla asi pětkrát...je akorát taková divná..no, užijte si to
P.S. děkuji všem co komentujou a přesně pro ty je tahle kapitolka:)

***
Tichošlápkova vysněná práce- kadeřník
No chápete to? Můj bráška, můj úžasnej starší bráška dostal práci v Prasinkách! To je naprosto, suprově, extra bombový! Bude jenom kousek ode mě a když se mi z Rema podaří vytáhnout nějakou tu informaci o tajný chodbičce, můžu ho navštěvovat kdy se mi zachce!
Zbytek dne jsem strávila s Taylerem. Jel do Anglie jenom aby mohl bejt blízko u mě. No není to sladký? Táta má pod palcem všechny na ministerstvu takže tam práci nedostal ale nakonec ji sehnal tady a je to i lepší protože je blíž. Je to ale placený docela mizerně takže milionář z něj nebude ani za 1000 let….to neva, hlavní je, že je tady, u mě a že ho budu moct vidět kdy budu chtít. Mám prostě toho nejúžasnějšího brášku na světě.
Lily se Tayler očividně líbil. Povídala si s náma a ani jí nevadilo že sme tak zazdily náš holčičí den. Potter hrozně žárlil, že se jeho milovaná modla Lily baví s pěkným a starším klukem a Black se taky trochu čertil takže sem jim musela vysvětlit že je to můj bráška a že s ním Lily vážně spát nebude. Ne že by je to uklidnilo...fakt je nechápu...Zbytek času sme pak strávily vysvětlováním mýmu bráškovi že s těma dvěma vážně nemáme nic společnýho...nemusim vám asi ani říkat že nám nevěřil.
"Je tady Lily, no chápeš to? A jenom kvůli mně! To je naprosto skvělí!" básnila jsem Lil nadšeně když jsme se vracely do hradu. Taky se šťastně usmívala.
"Jo…co já bych dala za takovýho bráchu…já mám jednu zatrpklou sestru a to je všechno."
Vešly jsme do Velké síně a zamířily ke stolu. Byly místa i dál od Pobertů ale já potřebovala mluvit s Remusem. Black se zatvářil dost nechápavě a Potter zas velmi nadšeně. Já to řikám pořád, že jsou nějaký narušený.
"Ahoj Reme…hele, potřebovala bych od tebe poradit. Je to vážně moc důležitý." a hodila jsem po něm psí oči.
"A jé….no tak povídej."
"No…tady asi radši ne…víš co? Počkej na mě pak někde ve spolčence, ju?"
"Tak fajn…." Usmála jsem se na něho a pak se otočila na Lily. Za dnešek jsme toho snědli hafo ale stejně jsem si musela trochu dát. Povídaly jsme a ti dva mamelukové na nás viseli ušima.
* * *
"Tak co jsi potřebovala?" zeptal se mě Remus. Seděli jsme v rohu společenky a měli jsme teda trochu klidu. Přesto jsem cítila jak na nás Black s Potterem čumí.
"No, víš jde o to….můj bráška si našel práci v Prasinkách… aby mi mohl být nablízku, ale výlety do vesnice jsou jenom hodně málo a tak sem si tak říkala, že tady určitě musí být nějaké tajné chodby, ne? U nás jsme je teda měli, ale trvalo nám hodně dlouho než jsme je našli a tady by mi to taky zabralo hodně času. A tak mě tak napadlo, že ty jako Poberta o nějakých určitě musíš vědět. Já chápu že je to vaše tajemství a tak…ale prosím. Je to můj bráška a rozhodl se žít tady i když nemusel a já bych ho tak moc chtěla vídat." Zase sem se na něj smutně podívala a zaprosila i rukama.
"Když já nevím Angie…kluci by mě asi zabili…"
"Já jim to neřeknu, slibuju. Moc moc prosím Remusi…je to můj bráška. Moje poslední rodina." Zase psí kukadla. Má silná zbraň hromadného ničení.
"No tak dobře…ale bude to takový naše malý tajemství, ok?"
"Ááá! Já tě miluju!" skočila jsem mu kolem krku. Jenom se zasmál."Děkuju, děkuju moc"
"Nemáš zač, Angie" sedla jsem si už normálně a poslouchala jak to mám udělat. Prej nějakou sochou…jo, to zvládám. Chytla jsem ho za ruku. "Ty jsi vážně můj anděl" usmál se, ale on najednou vyjekl a rychle ucukl.
"Co se stalo?" tak tohle nechápu. Remus si třel část dlaně.
"N…ne to, to nic. Já jen…asi si mi dala elektrickou ránu nebo tak nějak…" podezřívavě jsem se na něj podívala…že by byl tak mizerný herec? No, rozhodně kecá.
"Aha…tak to promiň. No, vážně moc děkuju." Usmála jsem se naposledy a odběhla za Lily. Co to jako mělo být? Takže to si zařadíme do záhad volajících po vyřešení. Teď ale přijde něco jiného a to naplánování akce. Vyběhly jsme s Lily nahoru do pokoje a zatáhly za sebou závěsy u mé postele aby nás nikdo neposlouchal.
"Takže…zahajuji naší první poradu týkající se operace tágo." prohlásila jsem slavnostně
"Jaké akce?" ach bože…kazí mi mou atmosféru FBI.
"Tak jsem ji pojmenovala. Jako tajný kód, chápeš? Jsou tupý jak tága, tak je to operace tágo. Aby to nikdo kromě zasvěcených nepochopil" no, očividně nepochopila ani ona, ale člověk nemůže mít všechno. "No nevadí…prostě musíme vymyslet jak celou akci provedeme aniž bychom na sebe uvrhli nějaké podezření."
"Tak fajn….co navrhujete, generále?"zasalutovala Lily
"Proč mám bejt já generál?"
"No..mně přišlo že to máš docela pod kontrolou takže musíš bejt automaticky generál, no ne?"
"Ale generál má pak vždycky na triku, když se něco nepovede."
"No jo, ale já jsem vlastně teď tvůj podřízenej takže ne mě můžeš hodit papírování."
"Cože?"
"No to furt řikaj v těch seriálech. Že maj policajti moc papírování."
"Aha…" páni, ten rozhovor na mě začíná bejt moc inteligentní. Co jsme to vlastně řešily na začátku? "No to je jedno sakra….prostě musíme vymyslet jak to uděláme."
Lily vzala do ruky krabičku s kapslemi. "Asi to musej sníst, co? Když to prodávali v Medovým ráji místo u Taškáře."
"Asi jo, což nám úkol velmi ztěžuje, protože jen tak za nima přijít a říct jim ať to snědí fakt nemůžem."
"Fajn, takže jaký je tvůj plán?" zeptala se Lily
"Můj plán je takový, že ještě žádný není." Řekla sem jí na to a lehla si. Svalila se vedle mě. Asi jsme museli vypadat vážně vtipně, ležely jsme a čuměly do blba(a přemejšlely o blbech)
"No, jen tak to nesnědí takže to musíme do něčeho dát." přemýšlela nahlas Lily "Nejlepší by bylo dát jim to do jídla na obědě nebo tak ale tam je moc svědků a velký nebezpečí prozrazení."
"Takže jim to dáme do jídla co maj v pokoji."
"No jo, ale to je blbý. Co když to sní třeba Remus nebo Petr? A Petr je velmi pravděpodobnej, protože žere neustále."
"Ále….Remus to jíst nebude a Petr se aspoň bude míň cpát." Řekla jsem jí na to. Holka hold o všem moc přemýšlí. Ať řeší problémy teprve až nastanou, no ne? Takhle si přidělává moc starostí a bude mít vrásky.
"Tak fajn, ale jak to provedem? Meze námi, my dvě nejsme ty pravý u kterejch by se dalo předpokládat že budou na pokoji Pobertů." jo, to je fakt…už vidim ty palcové titulky- Wotersnová se vyspala s Blackem nebo Nenávist Lilian Evansové je jen přetvářkou a nebo třeba Velká láska za zavřenými dveřmi nebelvírských ložnic. A to ještě nepočítám hromadné atentáty naštvaných a žárlivým milenek a ctitelek, tuny výhružných dopisů a únosů. Pomoc!
"Jo…to je pravda. Půjdem tam v noci." rozhodla jsem. To nás snad nikdo neuvidí a pokud jo, vždycky si můžu pořídit velké sluneční brýle, zarazit kšiltovku až k nosu a ve svém ferrari odfrčet do Los Angeles.
* * *
Potichounku jsme se kradly směr klučičí ložnice. Je vážně výhoda že my holky k nim můžem a oni k nám ne, haha. Je asi jedna v noci, ale musely jsme si počkat až všichni zaručeně usnou. Opatrně jsem otevřela dveře a vklouzly jsme dovnitř. Teda, oni vážně vypadají roztomile. Nemyslete si o mně já nevim co, jako třeba že je tajně miluju nebo tak, ale oni jsou vážně rozkošní. Vypadaj rozhodně líp než normálně. Remus spal stočenej do klubíčka a tichounce oddechoval, Potter se celkem rozvaloval s rukou složenou pod hlavou a lehce se usmíval(asi se mu zdá o Lily) no a Black byl přikrytém jenom do půl těla(vážně je namakanej) a ve tváři měl výraz naprostého andílka. Dost nepředstavitelný. Kazil jim to akorát Péťa, kterej spal hlavou dolů z postele a hlasitě chrápal.
"A toho ty furt odmítáš." Ukázala jsem šeptem na Pottera. Lily se jenom zašklebila. Ale viděla jsem jak si ho prohlíží. Mně nic neuteče. Rozhlídla jsem se po pokoji. Na nočních stolcích měli všichni džbán s vodou. Sykla jsem na Lily, jenom se usmála.
Přešla jsem k Blackově posteli. Vzala jsme kapsli s práškem a vysypala ji celou do vody. Haha…to bude nemilé probuzení. Je fakt že musíme doufat že se napijou ale snad jo. Každém musí pít, no ne. Zvedla jsem směrem k Lily palec a ona udělala stejné gesto.
Už jsem se chystala odejít, když se Black najednou pohnul. Obě jsme ztuhly a já se na něj rychle otočila. Měl otevřené oči. A sakra, sakra, sakra. Nenapadlo mě nic lepšího než zahučet pod postel. Naštěstí udělala Lily to samí. Třeba si bude myslet že jsem byla jenom sen nebo tak něco, i když v jeho snu bych se na něj asi vrhla a začala ho líbat.
Z rozjímání nad touto děsivou představou mě vytrhl pohyb. Black se na své posteli nejspíš posadil. Ne, prosím Bože jestli mě máš alespoň trošinku rád, dej ať se nekouká pod postel.
"Dvanácteráku! Hej, no tak Jamesi…" zasyčel do ticha pokoje.
"C…co je?" dostalo se mu rozespalé odpovědi
"Zdálo se mi že sem viděl Evansovou a Wotersnovou."
"Jééé…tak to musel bejt krásnej sen." zableptal Potter "Mě se o ní taky zdálo" no neříkala jsem to?
"Ale to nebyl sen ty troubo. Myslim že tu vážně byly" zašeptal Black.
To Pottera probudilo. "Co by tu asi tak dělaly? A hlavně teď tu nejsou"
"Já je ale vážně viděl"
Potter vstal a sedl si k Blackovi na postel. "Tak tobě se zdá o Wotersnový, jo?" zeptal se se smíchem v hlase. Ach jo…Bůh musí bejt chlap.
"Nech toho Dvanácteráku. Já mluvim vážně."
"Jo, to já taky." pak ale radši zmlkl. "Hele, radši se napij a spi" slyšela jsem jak zvedá džbán a podle zvuků pili nejspíš oba dva. Ne, beru zpět co jsem řekla, Bůh nemůže bejt chlap protože tohle by nevymyslel.
Potter zase zalehl a já se podívala na Lily. Ležela pod jeho postelí a koukala na mě. Naznačila jsem jí že musíme počkat. Ležely jsme tam takhle asi dalších deset minut než se zase ozvalo spokojené oddechování. Vykulila jsem se a po čtyřech, kdyby náhodou, jsem dolezla až ke dveřím. Než byste řekli famfrpál, byly sme v posteli a tiše se smály. Zítra musim vstát včas abych je viděla.
* * *
"Angie, rychle vstávej nebo přijdeme o prima podívanou." Ach jo….zase Lily a její buzení. Tentokrát mám ale docela dobrou motivaci. Už se na ně těším a doufám že to bude stát za to protože jsem dost nevyspalá. Aspoň že dneska máme Jasnovidectví a Dějiny, pořádně to dospim.
Upravit se, mi zabralo rekordně krátký čas a už jsme dosedaly ve spolčence. Prosím, ať to funguje. Prvních pár ranních ptáčat nás míjelo při cestě na snídani. Na pár z nich jsem mávla. Nakonec se i společenka začala zaplňovat. Najednou se od klučičích ložnic ozval řev, po něm smích a zase další řev. Všichni zpozorněli.
Po schodech se dolů přihnal Potter a hned za nim v závěsu Black. Oba vypadali velmi pěkně. Celý obličej plný malých ale všelijak barevných puchýřů. Vypadali jako malířská paleta. Lidi se začali smát a korunu tomu dodal škytající Remus který se na schodech objevil hned po barevné dvojici. Nejspíš už smíchy nemohl. Přišlo mi ale líto ukázat to jenom spolčence a tak sem se vyřítila za nima…a lidi samozřejmě se mnou.
"Páni! To sem netušila že se tohle nosí. Za to byste se nemuseli stydět ani u nás." Řekla jsem jim. Možná až moooc hlasitě. No co, jen ať si to užijou. Vypadali že se na mě každou chvíli vrhnou ale zároveň zápasili s vlastním pudem sebezáchovy, aby je takhle nevidělo moc lidí. Nakonec se na mě nevrhli ale ještě zrychlili na ošetřovnu. Tak si tak říkám, že se to docela povedlo.
Celý den uběhl v klidu a bez přítomnosti dvou zářících obličejíčků. Na Dějinách sem se v klidu dospala a musím říct že mám skvělou náladu. Zrovna jsme se chystaly dojít před večeří do pokoje když jsme uslyšely jak na nás někdo volá.
"Hej, Wotersnová…Evansová !" a sakra…Black. Koukla jsem na Lily a obě jsme hned zrychlily. Proplétaly jsme se davem a dělaly že nic neslyšíme jenže dav slyšel a při našem útěku nám vůbec nepomáhal. Spíš naopak. Ustoupil těm dvěma a oni nás lehko chytli.
Tak jo…taktika nevinných a zranitelných dívek."Ahoj Blacku. No co ty tady? A dokonce si přivedl i Pottera…" a nevinně jsem se na něj usmála
"Volali jsme na vás."
"Vážně? A pročpak to?" další nevinný úsměv
"Ty nevíš?"
"Víš že je dneska vážně hezky?" tak jo…trochu kec protože tam leje a je mlha…
"Mluvím o tom ránu"
"Jo takhle…no víš, vážně vám to slušelo." Podívala jsem se na Lily ale to jsem neměla dělat. Obě sme se rozesmály.
"Já věděl že ste to byly vy dvě. Museli jsme na ošetřovně tvrdnout celej den!"
"Vy naše chuďátka…"
"Nejraději bych tě….ááá"
"Ale no tak, co by si mi mohl udělat, zlato?" jenom se ušklíbl…počkat, že by přeci jen něco? Mlátit mě snad nezačne takže….
"Jo, něco mě napadá." A než jsem stačila cokoliv udělat vytáhl hůlku a zamumlal nějaké zaklínadlo. Zlatavý záblesk a………….chvilka napětí…….další……..a ještě chvíli……nic.
Nic se nestalo. Neletěla jsem na druhou stranu chodby, neválela jsem se v litrech krve ani nestepovala. Takže co to sakra udělal? Jeho úšklebek a tiché šumění přihlížejících mi teda náladu rozhodně nezvedaj….podívala jsem se na Lily. Ve tváři měla nicneříkající výraz. Otočila se na Blacka.
"Tak tohle si neměl dělat. Za to tě v lepším případě zabije." Za co ho zabiju? Proč sakra všichni vědí víc než já? "Na svejch vlasech si děsně zakládá"
Vlasy? Cože? Ne, ne, ne…vlasy ne. Rychle sem si ohmatala hlavu. Vlasy mám v culíku jak ráno a normálně dlouhý a hladký tak co sakra udělal? Tázavě sem se podívala na Lily. Vypadala že se jí do toho vážně nechce a pomalu vytáhla zrcátko.
"Tak jo, ale slib mi že nezačneš vraždit a že neuděláš žádný zbrklý rozhodnutí jak je tvým zvykem." Co to mele za nesmysly? Vytrhla jsem jí zrcátko a zadívala se do něho.
Fajn…takže žádný zbrklý rozhodnutí….ok, nádech výdech. Teď mi teda někdo řekněte že se mi to jenom zdá, že mám šedej zákal, zánět spojivek, že sem oslepla, že sem opilá, že sem se prostě někde praštila do hlavy a že mám otřes mozku, že mám vidiny a nebo sem se jednoduše zbláznila ale hlavně mi neříkejte že sem vážně…
"BLONDÝNA!!!" vykřikla jsem zděšeně. To ne, to ne, to ne! Moje krásný, dlouhý, kudrnatý a na uhel černý vlasy který miluju sou teď blonďatý! Nevěřícně jsem na sebe koukala do zrcátka. Ne, jenom se mi to zdá. Vrazila jsem ho do ruky Lily a rozpustila si culík. Asi sem vypadala dost směšně když sem se tam točila dokola a snažila si prohlídnout všechny vlasy. Muselo to vypadat podobně jako pes honící ocas, ale moje vlasy byly vážně blond. A všechny.
Znovu sem Lily vytrhla zrcátko a zkontrolovala to. Ne. Čistě blonďaté vlasy se mi ve velikých loknách kroutily kolem obličeje. Znovu nádech a výdech. Otočila jsem se na toho idiota."Okamžitě, ale okamžitě je odčaruj zpátky!"
"Proč? Vždyť ti to sluší." Zaculil se přiblble.
"Sluší? Vypadám jak jedna z těch slepic co za tebou furt běhaj. Proboha, vypadám jak MALFOY!!!" nééééééé…..je to čím dál tím horší. "Okamžitě to odčaruj!"
"Fajn…ale co za to?"
"Zabiju tě rychle a relativně bez bolesti."to je docela přijatelném návrh protože těch možností jeho smrti mám v hlavě plno a ani jeden by se mu asi moc nelíbil.
"Já bych měl lepší nápad….takové menší rande a větší pusa by z tebe možná udělali černovlásku."
"Já mám teda ještě lepší nápad…" a vytáhla jsem hůlku. Nestačil reagovat a tak ho mé zaklínadlo zasáhlo. Rychle si ohmatal hlavu a zkontroloval vlasy. Byly pořád černé.
"Co to mělo jako…" chytl se za pusu a já se vítězně usmála. Mluvil jako malá holka…znělo to v jeho podání lehce přihřátě. Lidi se rozesmáli.
"Takže…uděláme dohodu. Já budu černovláska a ty budeš normálně mluvit. Co ty na to." Chvíli mě měřil pohledem a pak zavrtěl hlavou. Fajn, jak chce. Jeho volba. Naštvaně sem se otočila a odkráčela. Však on hoch ještě přileze.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 wisty wisty | E-mail | Web | 21. dubna 2008 v 21:02 | Reagovat

no náhodou super!!! šupky DALŠÍ!!! .)

2 Dromeda Dromeda | Web | 21. dubna 2008 v 21:38 | Reagovat

Hej úplně skvělý.... nemůžu z tvého humoru... ten mě prostě úplně dostává... fakt skvělý!!! XD XD

3 Kayla Kayla | 22. dubna 2008 v 13:45 | Reagovat

bezva je to uplne super uz se tesim na dalsi!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!:-)))

4 Jenny Jenny | Web | 22. dubna 2008 v 15:31 | Reagovat

Divná?! Divná?!? Hele, nic proti, ale našla bych spoustu jin¨ých přídavných jmen, vztahujících se k této kapitole, než divná! Tak jen na ukázku: Nádherná, bezvadná, vtipná (jsem te'd zrovna na hodině IVT a měla jsem so dělat, abych se nezačala tlemit navždy, takže jsem se dusila) Uplně skvostný!! Hej, Siri s hlasem předmutantním!!!=D Já asi chcípnu!=D=D=D Promi'n, ale musím se jít odreagova=D Strašně se těším na další porci této povídky, která mi vždycky mega zvedne náladu!

5 Eliota Eliota | Web | 23. dubna 2008 v 12:37 | Reagovat

:D to je skvělé!! Opravdu moc povedené! :) :)

6 Jaune Jaune | Web | 31. července 2009 v 12:18 | Reagovat

já z toho nemůžu... :D

7 Hannah x) Hannah x) | Web | 26. srpna 2009 v 12:32 | Reagovat

Páni, já to nevydržím, jdu hned dál... Po kolikáté už tohle píšu? Chjo... Nádhera!

8 Mu~he.he Mu~he.he | Web | 30. října 2009 v 23:27 | Reagovat

ja z toho nemuzu :D:D:D:D:D vazne perfektni xD hej ta tvoje oreginalita je naprosto bezchybna :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama