9.kapitola- Zmijozel je banda tupejch hrochů

25. dubna 2008 v 20:37 | annetta |  angels never cry
tak je tu další kapča...dlouho sem se rozhodovala jestli jí sem dám, protože tak málo komentářů co ste napsali? jde mimo mé chápání proč k jedné kapitole jich je 10 a k další jenom 5...i když se vám to nelíbí tak pls písněte ať vím co dyžtak změnit nebo zlepšit. tak se pokuste trochu polepšit...vááááážně to moc potěší:) dík
jinak je to pro ty co se odhodlali napsat tam pár slov za který moc děkuju. kapitolku věnuju Wisty, Dromedě, Kayle, Jenny a Eliotě... vám moc děkuju a vy ostatní si z nich berte příklad:D...tak jo, konec keců, tady je kapča

***
Zmijozel je banda tupejch hrochů

"Hele, já a Black se neshodneme na spoustě věcí ale v tomhle s nim musím souhlasit . Vážně ti to sluší." snažila se mě přesvědčit Lil. Stojim tu totiž před zrcadlem a kontroluju mistrovskou práci kadeřníka Blacka. Uznávám že to není tak hrozný. Vlastně je to docela dost dobrý ale to je sakra jedno. Vypadám jak panenka Barbie, ještě se oháknout do růžový a natáhnout boty na podpatku a je to. Sakra, proč mám ty modrý oči.

"Já vim že to není tak zlý, ale tady jde o princip. Vypadám jak El, Mel, Kel....a hlavně teď taky vypadám tak obyčejně. Víš kolik je modrookejch blondýn? Ale modrooká černovláska? To není tak častý, no ne?"

"Angie, ty budeš naprosto originální i kdyby ses stavila na hlavu. Viděla si tu snad někoho s oranžovejma nehtama, zelenejma podkolenkama, dvoubarevnejma botama a zvonícíma náramkama? Ne, neviděla. A navíc oči jako ty tu nikdo nemá takže žádný strach. Black to moc dlouho nevydrží a myslim že svý vlasy budeš mít zpátky dřív než řekneš 'Blacku si ten největší debil jakého znám'." no, tak to mi přijde jako dost dlouhá věta, nemyslíte?
¨
Abyste věděli, naše Lily, ano přesně ta Lily co vždy všechno ví a na všechno zná odpověď a nikdy se nemýlí, se tentokrát pěkně netrefila. Ten večer na večeři na mě všichni koukali, především kluci a já si připadala jak magor. Black zarytě mlčel a Potter, kterej se už očividně dotlemil, mu dělal mluvčího. Většinou mlel jenom samý blbosti a Black byl děsně naštvanej ale zatím nic co by ho přinutilo mluvit. Ve škole se to rozneslo a tak se všichni snažili přimět ke slovu ale vážně se nedařilo. Měla sem mu přičarovat sloní chobot, veverčí zuby nebo třeba losí parohy, to by bylo aspoň vidět.

Došli mi nervy. Tak to teda ne, chlapečku. Udělat ze mě bloncku a pak si tu mlčet jak ryba? Kdepak, to neznáš Angelu Wotersnovou. "Omluv mne Lily, ale mám velmi důležitou práci." ta na mě jenom vyvalila oči.

"Ahoj zlatíčko!" zašvitořila jsem sladce a hupsla si Blackovi rovnou do klína. To se těm pár holkám co ho obskakovaly nelíbilo a hodily po mě nakvašené pohledy. "Jakpak se dneska máš, cukroušku. Víš, ten novej přeliv mě úplně změnil. Cítím se tak....tak vypatlaná. Čili přesně tvůj vkus, šmudlíčku." a chytla sem ho za tváře. Potter vedle nás se klátil smíchy a chuděrka 'šmudlíček' začínal rudnout vzteky. Tak moc se mnou chtěl jít na rande a teď když mu sedim na klíně mě odmítá? Právě silně urazil mé sebevědomí.

"Tak co ty, můj bobánku...jakpak se dneska máš? No povídej, já jsem připravena hltat každé tvé slovo."

"Vypadni" zahučel naštvaně. Jeho hlas zněl vážně kouzelně. Všichni se při tom rozesmáli.

"Ach můj Bože" vykřikla jsem teatrálně a přitiskla si ruce na pusu(asi začnu uvažovat o kariéře herečky)"Kdo ti to udělal, koloušku? Jaké zlé a odporné stvoření bylo schopné takhle ti zničit hlásek?" všichni se opět rozesmáli a Potter zmizel pod stolem.

Black zrudl na barvu rajčete které trávilo moc času na slunci. Jenom sem se ušklíbla a naklonila se k jeho uchu. "Takže už chápeš jak to myslím? Prostě ze mě udělej černovlásku nebo tu budeš zpívat jako konipásek ještě hodně dlouho." cítila jsem jak se lehce zachvěl když se mé rty dotkli jeho ucha. Usmála sem se a vyskočila. Jo Blacku, se mnou si nezačínej. A hlavně, bude i hůř, když budeš moc chtít.

No, došla jsem k zajímavému zjištění. Black má rozhodně velmi silné nervy. Čekala jsem že přileze hned po večeři a bude prosit za odpuštění, ale on ne. Celej večer mlčel jak zařezanej a jenom mě probodával naštvaným pohledem. Dokonce ani dneska za mnou zatím nepřilez. Na lektvarech mluvit nemusel a na Přeměňování je dokonce Babička pochválila za to, že jsou dneska tak hodní(no není to vyložená nespravedlnost? Mě dala školní trest...asi si budu muset promluvit s Dědou a vymluvit mu případnou svatbu s ní).

Nejlepší byl ale Roberts. Podařilo se mi zase přijít pozdě(jak netradiční...) a on po mně ani nechtěl výmluvu, že prej je mu jasný že jsem musela u toho kadeřníka sedět dlouho aby z mejch černejch vlasů udělal blonďaté a že to naprosto chápe. No není to magor? Moc pěkně ale střel Blacka, protože když mu položil otázku, našemu milému Blackovi nezbylo nic jinýho než odpovědět. Samozřejmě z něj vylezl ten krásnej holčičí hlásek. Když se všichni dosmáli(a věřte tomu nebo ne, ale Potter se smál nejdýl), Roberts prohlásil, že to vůbec není vtipné, že je to jen nestálá hladina hormonů a že je to prý normální, když jste v pubertě. Takhle rudýho Blacka ste ještě neviděli, to mi můžete věřit.

Právě jsem absolvovala další večeři(už druhou!!!) jako blondýna a mám vážně pocit že ta barva na mě začíná působit. Lily si odběhla do knihovny, což dělá celkem často a já jí stejně často nedoprovázím. Vlastně bych měla zase něco provést....kdepak jste, Paní Norrisová...ná, puťa puťa...místo zavšivené chlupaté koule mě ale něco chytlo, zatáhlo do prázdné učebny a pevně přitisklo na zeď.

Koukala jsem do krásných, bouřkových očí Siriuse Blacka. Krásných? Bože já to řikala, ta barva na mě začíná působit, proleze mě jako parazit a udělá ze mě blbou Blackovu fanynku! Pomóc!

"Co chceš?" zeptala sem se ho naštvaně. Vážně budu herečka protože ten klepající hlas sem utajila dobře. On nic neříkal jenom na mě ještě chvíli koukal a pak vytáhl list papíru.
Když tě zbavim blond barvy, odčaruješ mě?
"Jen v případě že dostanu zpět své vlasy."vytáhl další papírek
Můžu ti věřit, že to uděláš?
"Za koho mě máš?" zeptala sem se zase "Ne, neodpovídej."zarazila jsem ho radši. Vytáhl hůlku a potichu zašeptal nějaké kouzlo. Červeně se zablesklo. Chytla jsem své vlasy a zkontrolovala je. Ano! Černé! Já vim že kvůli tomu hrozně nadělám a že to nechápete, ale snažit se chápat mé myšlení je dost zbytečná práce. Zeptejte se těch pár lidí co to zkusili a řeknou vám že je to nemožné.

Také sem vytáhla svou hůlku a zamumlala příslušné zaklínadlo. Teda, doufám že je to to správné. "S....sakra. Skoro se teď bojim promluvit." řekl chraplavě. Uff, takže to bylo to správný. Rychle sem se mu vyvlíkla ze zajetí a zmizela jak pára nad hrncem. Dokud si ještě nevšiml, že jsme v opuštěné učebně naprosto, ale naprosto sami.

* * *

"To měla Babča zatmění mysli nebo co? Vždyť žádný normální učitel by tě něčím takovým v životě nepověřil."nevěřila Lily

"Héééj, uvědom si že právě děsivě urážíš mou osobu. Bylo to to nejlepší rozhodnutí jaké mohla udělat."bránila jsem se ukřivděně. Tak tohle si o mě myslí má kamarádka?

"Promiň Ange, ale mezi námi...myslim že vy dvě ste si do oka zrovna nepadly..."

"To není pravda....máme jen takové přechodné období."

"Mezi čím?"nadzvedla jedno obočí

"Tak fajn, fajn. Řekněme že neměla na výběr. Byla jsem jediná."

Listopad byl zrovna v polovině, zlatavé listí už spadalo a dnešní sobota byla jedna z těch nesychravých. Nebe bylo šedé jako ocel a foukal studený vítr. Já, Lily a celá škola jsme si to šinuli na první zápas sezony. Nebelvír x Zmijozel. Já budu komentovat.

No tááák, Lily se děsila stejně. Já náhodou budu dobrej komentátor. Takže žádný strachy. Babča má nahnáno dost za vás za všechny a když sem tam nakráčela(V černejch džínech a bílý bundě! Držela sem se vážně při zemi) zbledla úplně. Když nebudete mít sníh zavolejte, my vám pošlem Babičku a bude to. Když mi dávala mikrofon povzbudivě sem se na ní usmála. Málem to s ní seklo. Tady asi nemá cenu se snažit.

"Hoj, hoj! Vítejte na prvním zápase sezony. Nebelvír proti Zmijozelu. Nebelvír je prej favorit a já pevně věřím v jeho přesvědčivé vítěztví! Zmijozel je jenom banda tupejch hrochů takže náš tým to má v kapse. Ty co by mě mohli podezírat z nadržování upozorňuji, že to nic takového není. Je to totiž prostý a pravdivý fakt a já jsem ochotná říci vám pravdu i když to možná ohrozí můj život. Ale to už je tvrdá práce nás novinářů.

A helemese...už nám přicházejí. Páni, on hraje i Black. No, to je asi Zmijozel rád že nemá v družstvu žádné dívky protože až se Black pořítí k zemi, nejspíš by ho chtěly všechny zachránit....ne, nebojte Paní profesorko, budu komentovat zápas....

Takže už jsou ve vzduchu...a camrálu se ujímá Nebelvír přesněji Jess Hurton, ahoj Jessi. Takže Jess se řítí k brance, vsadím se že to zmijozelský brankář, jehož jméno mi právě vypadlo, nechytí. Ano, vyhrála bych. 10 ku 0 pro nás. Chci říct pro Nebelvír...."

No, v podobném duchu probíhala většina zápasu. Góly jsme dávali spíš my ale i Zmijozelu se jeden podařil. Po 15 minutách hry to bylo teprve 60 ku 10. no chápete to? Já vim že tady mají všechno zpomalený ale že až takhle? Vzhledem k pomalému chodu zápasu sem začala řešit počasí, vztah mezi Filchem a Norriskou a rozvýjet teorii o možnosti, že Horác Gutter, zmijozelský chytač byl připoután k Potterovi kouzlem trvalého přilnutí jelikož se od něj zatím nehnul ani na metr. Nakonec mi to ale Potter vyvrátil.

"A hele, něco se děje! Že by Potter zahlédl zlatonku?" a vysvobodil mne odsud..."Řítí se k zemi a jeho věrný ocásek Gutter za ním. Já teda nic nevidím. Potterovi se podařilo těsně nad zemí vybrat střemhlavý pád ale...auvajs." jo, auvajs bylo asi výstižný protože Gutter se rozmázl o zem jako lívanec. "Mno...tak kouzlo trvalého přilnutí to asi nebude...aj, to muselo bolet. No, Guttera odnáší na ošetřovnu a Potter tedy zůstává jediným chytačem v zápase. Jestli se Zmijozelu nepodaří dát velmi brzy aspoň 21 gólů...a to se asi nepodaří...Nebelvír s největší pravděpodobností zvítězí.

Hele...Romood....ne počkat Rotood....ne,ne už vím Rokwood si letí k brance. Mám-li říct svůj názor, myslím že bude střílet na levou branku...jo, asi jo. Podle toho jak je zakloněný..." ten vůl vážně vystřelil na levou. Náš brankář to samozřejmě chytil....ve famfrpálu se vyznám a každej kdo má čas se dívat(a vzhledem k jeho rychlosti sem měla času moře...fakt nechápu proč ho nezastavili) a ví o čem ta hra je, by tohle podle držení těla poznal.

"No hurá! Potter teď už konečně vidí zlatonku. Ááá.... má ji! Nebelvír vítězí 230 ku 20. sorry Zmijozele, ale kdo umí, ten umí."

Seběhla jsem dolu do davu a snažila se najít Lily. Byla taky trochu mimo hlavní dění, asi se netoužila obímat s Potterem. Překvapivé co...Zamávala jsem na ní a ona ke mně přiběhla. "No, nebyla jsi zas tak hrozná, ale Babi málem trefilo ne?" jj, to je fakt....asi stokrát do mě hučela. Zazubila jsem se na Lily a společně se vydaly do hradu.

Ve společence už se to začínalo pomalu rozjíždět. Vylítla jsem do pokoje a přinesla co mi zbylo za pití...moc toho už sice nemám(5 láhví vodky, 1 rum, a kupu piva) ale co bych se neobětovala pro kolektiv....hrála hudba a já se v křesle, na klíně Jesse Hurtona a s lahví vodky v ruce dost dobře bavila. Najednou se ale Potter postavil na stůl a zahalekal na celou místnost:"A teď malé připití na naší novou komentátorku!" stoupla jsem si a začala se klanět. Má chvíle slávy. Všichni mi bouřlivě zatleskali.

"Hele Wotersnová, teď mi ale řekni jak to, že se tak vyznáš ve famfrpálu." zahuhlal.

"Ále...hrála jsem. Myslim jako u nás doma, víš. Střelce."

"Ty si hrála?"

"A co se divíš?"

"Ale vždyť si....vždyť si holka."

"Óóó...díky za informaci, to jsem netušila."

"Ale holky přeci nehrajou. Famfrpál je klučičí sport a holky ho neuměj."

"Co to plácáš? Říká ti něco slovo diskriminace?"

"Disi...cože?" hej je fakt tak vopilej nebo tak tupej? No, Lily se radši ptát nebudu, ta na to má odpověď už pět let...víte, je to tady fajn a začala sem si vážně zvykat, ale není tohle nějak moc?
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliota Eliota | Web | 25. dubna 2008 v 21:29 | Reagovat

Mě? *pyšná a začíná sobečtit* Mě!

JEn co přečtu, dám koemnt. :)

2 Eliota Eliota | Web | 25. dubna 2008 v 21:40 | Reagovat

:D Je to senzační! Tahle kapiotla mě úplně dostala! :) :) A už se moc těším na pokračování :)

3 wisty wisty | E-mail | Web | 25. dubna 2008 v 21:54 | Reagovat

aaaaaaaaaa super, šupky DALŠÍ!! :)

4 astina astina | Web | 25. dubna 2008 v 23:26 | Reagovat

začínám bejt hnusně nedočkavá na to, kdy už něco bude... ale... to sem holt celá já :DDD

jinak super, už se těším na další kapču ;-)

5 mad mad | 26. dubna 2008 v 0:43 | Reagovat

Chudáci hroši! Ale kapitola byla bezva :-)

6 Kayla Kayla | 26. dubna 2008 v 13:10 | Reagovat

super kapitola, strasne jsem se zasmala ta Angie je fakt cislo!!!!!!!!

7 Dromedka Dromedka | Web | 26. dubna 2008 v 19:14 | Reagovat

Počky... musím se uklidnit....... *nehoráznej smích*....... *nádech výdech*.... jo dobrý... prostě tvůj humor mě naprosto dostává.... úplně supr kapitola a jako honem honem dalšííí!!!! :D:D

8 tonks tonks | Web | 27. dubna 2008 v 10:50 | Reagovat

ta veta "Ale vždyť si....vždyť si holka." ma dostala

tak ako cela kapitola :)

9 Jenny Jenny | E-mail | Web | 27. dubna 2008 v 18:50 | Reagovat

Aaaaw!! To je užasný!!! Píšeš prostě nádherně, svižně, tahle povídka mě fakt baví!! Lívanec a hrochové byli hustí=D=D Strašně moc povedená kapča!! Netrpělivě čekám na dalšíí!

P.S: Dík za věnování

10 AnGeLa AnGeLa | Web | 27. dubna 2008 v 19:24 | Reagovat

Heey, to jefakt supeer

11 Jaune Jaune | Web | 31. července 2009 v 12:26 | Reagovat

no jo, hormony sou svině... boží kapitola! :D

12 Hannah x) Hannah x) | Web | 26. srpna 2009 v 12:47 | Reagovat

Superka... Naprosto super... Jdu hnedle dál.

13 Mu~he.he Mu~he.he | Web | 30. října 2009 v 23:41 | Reagovat

no moc xD hej ty me chces zabit... jinak to totiz uz vazne nevidim xD:D:D:D:D:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama