1. kapitola- Cukrátko a nešťastná narozeninová přání

12. května 2008 v 19:30 | annetta |  pod květy slunečnic
tak sem dávám rovnou první kapitolku...je krátká a taká o ničem ale je to prostě ta první no...doufám že se bude líbit a pokuste se aspoň tak o šest nebo sedm komentů...prosím, moc to potěší:)

***
Cukrátko a nešťastná narozeninová přání

"Tak sakra Candy…dělej! Už tu na tebe klepu asi hodinu! Pohni!" tak jo…fajn, už lezu. Víte, takový bráchové uměj bejt děsně otravný…někdy je to až neskutečný. Vylezla jsem z vany, zabalila se do ručníku a pustila jednoho ze svých brášků do koupelny. Jediné co jsem z něj viděla, byly hnědé, rozčepýřené vlasy. Takže to byl buď Charlie nebo Josh nebo Liam. To jsou mý první starší bráchové, trojčata. Jo, blbý co...nejsou k rozeznání...mají jenom malé rozdíly ale ty vám tu vysvětlovat nebudu. Klukům je 18 a školu letos dokončili.

Myslim že někteří si dost oddychli....ono mít ve třídě tři kluky naprosto k nerozeznání a ještě pěkný hajzlíky, to není zrovna výhra...jen pro ukázku, na rozloučenou se jim povedlo nechat zarůst Velkou síň. Vypadalo to jako v pralese a tvrdili že je to prý dárek pro budoucí generace, protože učitelé furt říkají že jsme jako zvěř a takhle se aspoň budem cítit jako doma. Vážně to byla děsná sranda...lezli jsme s klukama po stromech jenže nakonec se to podařilo odčarovat. Polovina školy umírala hlady....když taky nejsou schopný najít kuchyň...

Můj druhý nejstarší brácha se jmenuje Jason. Tomu je 19(no jo, naši si to hezky rozdělili po roce...) a teď pracuje v Denním Věštci jako sportovní redaktor. Do famfrpálu je blázen a ve škole dělal komentátora. Vadilo mu že jsme si u nás všichni tak podobní(každej Parker má tmavě hnědý vlasy a čokoládový kukadla....někdy trochu nuda...nechápu proč sem nemohla zdědit rysy po někom jiným...) a tak stále experimentuje...myslím že včera měl snad červený vlasy....ale není to jistý, mění to dost často...prostě můj Jason. Asi ho mám ze všech brášků nejraději.

A ten nejstarší je Max. Tomu je 20 a dělá na Ministerstvu bystrozora. To je úžasná práce a kdybych na to měla známky, šla bych tam taky...Max teď doma moc času netráví protože v poslední době se dějí prý hodně divný věci, ale slíbil že na mou oslavu přijede...tak snad.

No, kdybych vám měla představit celou mou rodinku, tak tu budem až do Vánoc(dost smutné protože právě začal srpen...). Je to divný ale mám všechny moc ráda a nevim co bych si bez nich počala. Ve škole vlastně bude děsně prázdno...když sem nastupovala do prváku, byli tam všici až na Teda a Luca...Luc jde teď do pátého a Teddy do druhého. Bylo fajn sedět ve společence a vědět že když budu potřebovat mám ke svému velkému bráškovi nebo bratránkovi tak blizoučko. Nikdo si na mě netroufl. Byla sem ta, co má 5 velkejch bráchů a bůhví kolik bratránků a k tomu ještě skvělí kámoše(a těch se bojí dost lidí...kdybyste viděli jak s nima dokážou zatočit...třeba Srabus by mohl vyprávět). Budu tam tak nějak...sama.

Zatřepala jsem hlavou až se kapičky vody rozlétly do všech stran. Takhle nesmim přemejšlet...bude to super. Ostatně jako vždy. Vešla jsem do pokoje. Hlavně se moc nelekněte. Miluju žlutou a taky to podle toho vypadá. Sytě žlutej koberec, kterej je tak měkký že máte pocit jako byste se propadali, světlounce žluté stěny a na stole váza se slunečnicema. Já vim, sem magor. Ale zvykám si. Zítra jedem k tetě a věci už mám snad skoro všechny zabalený. Ááá, já se tááák těším. Další výhodou velké rodiny je, že k jedněm narozkám dostanu víc dárků než jiný člověk za celý život...no jo, umění si vybrat.

* * *

Slunce zářilo a pofukoval jemný větřík. Počasí bylo nádherné ale my si to jako správná kouzelnická rodinka hasili ke strejdovi hezky krbem. Vážně by mě zajímalo jakej debil tohle vymyslel protože jestli je něco co nesnášim, tak je to letax.

Víte, vidět naši rodinku hezky pohromadě je docela záhul. Na oslavu jsme se sešli všichni z tátovi strany(až na babičky a dědečky...naštěstí) a bylo nás přesně 29 protože jeden můj bratránek už má i rodinu(to víte no...sme hold rozrostlý...) a to další dva ji ještě čekaj...fakt nevim jak si budu pamatovat ty jména. Asi to udělám jako teta Rose, matka tety Jasmin což je žena strejdy Jespera(dává to smysl????)ta si naše jména napsala i s popisem na papírek...nemusim vám asi ani řikat že jedinej koho poznala jsem byla já. Je to vlastně výhoda bejt jediná holka...aspoň pak nejsem Thomas místo Richarda.

Bylo to úžasný na ně koukat. Tolik lidiček a všichni přišli kvůli mejm narozkám....to je sladký. Dlouhatánský stůl se prohýbal pod spoustou jídla(a hlavně dárků pro mě!!!!!!), strejdové se snažili něco ukuchtit na mudlovském grilu(prej si kůli tomu koupili i nějaký knížky...to tvrdil Liam...možná že kecá...to dělá často).

Výhled na zahradu mi ale zatarasili těla mých zbylých příbuzných kteří se na mě vrhli, začali mě obímat a tvrdit jak sem velká holka...tak jo, možná že o výhodách velikých rodin by se dalo chvíli diskutovat.

Stejně je fajn že tu zůstanu až do konce prázdnin. Zbejvaj ještě asi tři týdny a ty budu trávit s mejma nejlepšejšíma kamarádama jaký si můžu přát. Víte, já a Jimmy se známe už hrozitánsky dlouho. Možná že znáte takový ty trapný chvilky jak se sejdou dvě ženský někde na čajovým dýchánku, vytáhnou starý fotky aby zavzpomínaly a najdou tam jednu na který seděj dvě malý, střapatý a nahatý děcka v bazénku. No tak přesně to sme my dva s Jamesem. Známe se asi od tří let i když tenkrát nám to asi bylo ukradený...každopádně jsme se spolu prý koupali v bazénku na zahradě u Potterových, hezky nahatý a prali jsme se o kačenku(pěknej kec...teda doufám...).

U Jamese bude samozřejmě Sirius. Tráví tu každý prázdniny a je už vlastně taky členem Pottrovské rodiny. Siriho mám taky moc ráda. Je to zlatíčko a vždycky mi dokáže zvednout náladu když je nejhůř. To že střídá holky častěji než ponožky(to je asi blbý přirovnání protože by mohl chodit i s jednou za rok a furt by to bylo častěji než výměna ponožek....ale neříkejte mu že jsem ho práskla...) to mi trochu i vadí. Ne že bych žárlila, to ne, ale takový primitivy jste v životě neviděli(a hlavně neslyšeli...).

Pak k nám samozřejmě patří Remus. Remus je úžasnej človíček, skvělej kámoš a vždycky mi dokáže pomoct nebo poradit. Má takový svoje malý chlupatý tajemství ale to nám neva. Vlastně je to někdy docela sranda...prohánět se ve zvířecí podobě po lesích...Remus naše nadšení uplně nesdílí ale my jo.

No a posledním členem naší partičky je Petr. Je to takovej ťuňťa....ale někdy je mi ho líto. Kluci si z něj umí dělat docela hnusnou srandu ale zase...někdy mě jeho tupost až zaráží...

Tak to sme my, Poberti. Teda tak to aspoň tvrděj kluci...neberu jim to. Rádi dělaj průšvihy a to bych nebyla já abych se k nim jako debil nepřidala a netrávila pak celý večery uklízením učeben, záchodků a já nevim čeho všeho. Někdy je to ale docela slušná sranda. Kdy se vám poštěstí uspořádat vodní válku v učebně Lektvarů? Jistě že jen na trestu se Sirim a Jimmym.

No...zpět k mé oslavě. Nakonec se strejdům a tátovi podařilo opíct nám něco k obědu a bylo to i docela dobrý. Dárků sem dostala hafo a většinou samý obleční...no co, nestěžuju si. Mohlo by být hůř. Bylo to moc fajn. Bráchové a bratránci mě chtěli shodit do bazénu, že prej se to na oslavách dělá ale máma s tetou Violettou jim to zatrhli, takže mé vlasy i mé oblečení to přežily bez úhony. Když už jsem se ale začínala trochu nudit(to víte, vy máte jenom jednu tetu který musíte vyprávět co budete dělat až dokončíte školu ale já to musela řikat snad milionkrát!!!) tak se objevili ty na který jsem se těšila celý prázdniny. Sirius a hlavně James.

"Tichošlápku, Dvanácteráku!!!!!!!!!" vrhla jsem se jim kolem krku.

"Ahoj Cukrátko..."usmál se Sirius. Ááá, takhle mi říká pořád. Jenom kůli mýmu blbýmu jménu. Stejně jsem se na ně ale usmála.

"Kdepak máte Remuse?" zeptala jsem se s úsměvem."A dárky?" zasmáli se. Smějou se mi docela často tak už sem si zvykla a jenom vždycky čekám co z nich vypadne.

"Remus i dárky jsou na tajném místě a na to tajné místo tebe budeme muset unést. Pokud to teda tvoji rodiče a bratránci a bráchové a tetičky dovolí..." prohlásil důležitě Jimmy.

"Nerada ti kazím zábavu ale pak to nebude únos..." šeptla jsem mu důvěrně, ale on se jen usmál a vyrazil za mojí maminou.

"Dobrý den paní Parkerová.."

"Á, Jamesi zlatíčko, jakpak se máš. Ahoj Siriusi."

"Dobrý den. Děkujeme, máme se fajn. Myslíte že bychom vám mohli Candy na malou chvilku ukrást? Na naší malou, soukromou oslavu?" zeptal se Sirius. Takhle dokonce vypadají jako slušní hoši. Mamka naštěstí kývla a já radši kluky rychle chňapla a zdrhala jsem. Co když si to rozmyslí, že...

"Kam jdeme?" zeptala jsem se jich.

"Musíme lesem." řekl tajemně James.

"Jo...a až mě zabijete, zahrabete mě u toho velkýho pařezu..."

"Neboj...myslím že to přežiješ." usmál se Siri. Myslí?!?!?

Došli jsme až na začátek lesa a Jimmy se zastavil."Víte co mě napadá? Jako zvířatům nám to půjde líp..." jo, já, James, Sirius a Petr se umí přeměnit ve zvíře. Zvěromágové, znáte to. Je to kvůli Removi protože je...no, má své chlupaté tajemství. Petr je krysa, James jelen(to není nadávka...to je fakt), Sirius je pes a já puma. Já vim že to není zrovna zvíře žijící v anglickejch lesích, ale hold to tak nějak vyšlo...Všichni jsme se přeměnili a sprintem se vydali lesem. Bože co si na mě zas připravili....

Doběhli jsme a ž na konec, kde začíná pole. Letos na něm rostou slunečnice. Podle mě ta nejkrásnější květina. A to kluci moc dobře vědí. Přeměnili jsme se zpět. Málem se mi zastavilo srdce.

Remus na nás čekal hned u začátku slunečnicového ráje, na dece kde byl připravenej malej piknik, dárek od každého z nich a dort ve tvaru slunečnicového květu se sedmnácti svíčkami.

"Všechno nejlepší k narozeninám, Cukrátko..." zašeptal mi do ucha Sirius. Objela jsem ho. Udělali mi takovou radost.

Přivítala jsem se i s Remusem. Všichni mi popřáli a dokonce i ZAZPÍVALI!!! Nakonec nám zbyl dort.

"Tak šup...sfoukni svíčky a něco si přej..." pobídl mě James. Tak jo...něco si přej Candy....

Zhluboka jsem se nadechla a sfoukla všechny svíčky. Na první pokus! Dobře já....
Rozkrájeli sme dort a pustili se i do dalšího jídla. Prej to vařili a pekli sami...tak to už chápu co myslel tím 'myslím že to přežiješ'......

"Tak copak sis přála?" vyzvídal James.

"To ti nemůžu říct. Přináší to smůlu..."

"No tak...Candy...." pustili se do mě všichni. Věřte že když na vás udělají všici tři ty svoje psí pohledy, nedá se odolat.

"Dobře, dobře...přála jsem si abychom byli my čtyři už navždy přátelé a aby se to nikdy nezměnilo..."

"Neboj Candy. To se totiž nikdy nezmění. My se na tebe nevykašlem." položil mi James ruku kolem ramen.

Věřila jsem mu...jak moc se může člověk mýlit. Nikdy jsem nebyla pověrčivá, ale teď už vím, že narozeninová přání se nemají prozrazovat. Skutečně to přináší smůlu...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 wisty wisty | E-mail | Web | 12. května 2008 v 19:55 | Reagovat

fakt super:) a zpívající poberti? tak to muselo byt fakt doost zajímavý:) npař. Siri, když se mění v toho psa, tak musel parádně vyt:)

jo, ještě něco HNED přidej kapču k čemukoliv:)

2 Kayla Kayla | 12. května 2008 v 20:16 | Reagovat

nadhrera!!!!!!!!!!Fakt je to moooooooooc hezky a uz se tesim na dalsi kapitolu!!!!!!!!!!!!!!

3 Dromedka Dromedka | Web | 12. května 2008 v 22:30 | Reagovat

Honem honem... :D Zatím to vypadá hodně zajímavě a já už se těším na pokračování...:) Super...

4 ajvi ajvi | E-mail | Web | 13. května 2008 v 18:41 | Reagovat

tak já se pokusím o ten čtvrtej:) je to super, akorát si tak nějak nedovedu představit Jamese jak zpívá:D, ale to vůbec neva:D krása:)

5 Lia Lia | 13. května 2008 v 22:29 | Reagovat

no to som ale zvedava..co sa stane..?

6 Jenny Jenny | Web | 14. května 2008 v 14:34 | Reagovat

Nádheraaa! Slovo líbí je slabý....vážně moc povedený...akorát, ten konec no...mě rozesmutnil=( Kapitola byla bombastická, nevim, kdo ti nakukal, že je nudná...strašně se těším na dalšíí

7 Eliota Eliota | Web | 16. května 2008 v 20:28 | Reagovat

Je to moc krásné! :) Už se mo těším na pokračování.

8 Gigi Gigi | Web | 19. května 2008 v 20:45 | Reagovat

mooc pěkný (až na pár drobných chybiček)...zajímavý, poutavý konec, takže rychle další kapču:-)

9 Hannah x) Hannah x) | Web | 7. února 2009 v 10:47 | Reagovat

Fakt nádhera, jsem zvědavá, co je k tomu donutí. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama