11.kapitola- Vous etes mon reve 2/2

7. května 2008 v 21:14 | annetta |  angels never cry
tak a tady je zbytek...snad se bude líbit:)

Všech pět kluků vyšlo nahoru až k nám a zamířili Dědovi. První k němu přistoupil vysoký kluk z temně zelenýma očima a tmavýma dredama na hlavě. Na skoro každém dredu měl navlečený barevný korálek a v pravém uchu měl náušnici s kamínkem brvy noční oblohy. Já mám uplně stejnou ale s temně zeleným. Široce se na Dědu usmál a v očích mu zapláli jiskřičky. "Jeremy Preston, ale všichni mi říkají Jerry." Brumla se taky představil a potřásli si rukou.

Další byl vysoký kluk s pomněnkově modrýma očima, s bledou bílou pletí a černýma vlasama které se bily s barvou kůže. Na jedné straně mu trochu padaly do očí. Vlastně vypadal tak trochu děsivě, jako upír ale ti co ho znají ví, že je to ten nejmilejší kluk pod sluncem. Taky si potřásl rukou s Dědou. "Johnathan West, ale řikejte mi Johnny. Naši se na mě krutě pomstili."

"Jestli se na někom pomstili tak sem to já. Theodor Jones. Ale protože to jméno je tak blbý že se ani nedá nijak krátit tak mi každej říká TJi." přidal se další klučina, černoch s velikánským černým afrem. Brumbál si ho se zalíbením prohlížel.

"To naši taky nemohli najít blbější jméno. Terrence Parkman. Ale spíš jenom Terry." byl to kluk jak hora, pořádně namakanej a dostat se s nim do křížku by asi nebylo uplně nejšťastnější řešení. Měj krátké světle hnědé vlasy a oříškové oči. Potřásl si s Dědou stejně jako jeho přátelé.

"Ty máš taky jiné jméno?" zeptal se Brumla s úsměvem posledního kluka, tmavé blond vlasy a krásné zelenomodré oči. Vypadal že holky na něj asi poletěj. Jenom se ušklíbl. "Kdepak. David Perry. To je celkem normální."

Brumbál se na ně všechny usmíval, řekl jak je tu vítá a ať tu jsou jako doma a představil jim pár učitelů. Já pořád stála a koukala na ně a oni po mně občas taky hodily okem. Když tohle všechno skončilo, hezky poctivě jsem se přihlásila(to mám odkoukaný od Lily...ta je v tom totiž přeborník...). Brumbál se na mě tázavě a překvapeně podíval.

"Už můžu přestat být způsobná?" otázala jsem se slušně. Usmál se na mě.

"Ano, myslím že už si to vydržela dost dlouho." opatrně jsem kolem něj proklouzla a postavila se před ně. Dredatý se váhavě usmál. Naštvaně jsem si založila ruce na prsou. Tak to teda ne!

"Ty-odpornej-hnusnej-a-podrazáckej-hade! Co-sis-sakra-myslel? Štveš-mě!" každému slovu patřila jedna rána. Dal před sebe ruce a snažil se bránit ale na mě si nepříde hošan, to ne. Naštvaně jsem ho probodávala pohledem a on si stále kryl hlavu.

"Měli jste napsat!" křičela jsem na něj.

"No tak....mělo to bejt překvápko...." snažil se omluvit dredatý Jerry.

"Nesnášim překvapení! Si můj nejlepší kámoš už skoro sedm let! To bys měl vědět!" křičela jsem dál.

"No tak...andílku..."

"Já ti dám andílka! Teď sem pěkně naštvanej andílek!" podíval se zoufale po svých přátelích.

"Já to vyřešim." prohlásil ležérně David.

"Jo? A jak bys asi chtěl?" zeptal se Jerry.

"No tak kámo...s holkama to umim líp než vy...sleduj." a dřív než sem stačila něco udělat, chytl mě pod kolenama a vytáhl do vzduchu. Málem sem sebou švihla dozadu, protože mě držel jenom za lýtka. Byla sem pěkně vysoko. Naštvaně jsem na něho shlížela.

"Víš že ti to moc sluší? Si snad ještě krásnější než když si od nás v červnu odjížděla..." odfrkla jsem si a demonstrativně se zadívala do nebe.

"Levný lichotky na mě neplatěj..."

"Tak to se nezdařilo, kámo." prohlásil TJ.

"Klídek....ještě jsem neskončil....Hele Angie, co kdybych ti řekl, že pro tebe něco mám. Dáreček. Samozřejmě kromě Vánočního dárku a věcí na baseball a hokej a taky našich maličkostí....spešl dárek pro našeho spešl anděla..." počkat....to mě zajímá. Ne, musim si udržet úroveň. A nebo z toho něco vytáhnout....

"Tak já bych ti řekla, že je to málo!"

"Ale kluci pro tebe taky něco maj...že jo?!?" a hodil po nich prosebný pohled.

"Mnoo...jasně...jasně že jo. Koukej. Co takhle kouzelná krabička?" zeptal se TJ a vytáhl barevné pouzdro. Víte, TJ má stále dobrou náladu....protože je stále zhulenej. A jeho spouštěč dobré nálady se schovává v kouzelné krabičce. Prvotřídní mariánka kterou dostává od
nějakýho známýho. Kývla jsem. To by šlo.

"Já tu mám kytaru....takže co kdybych ti zazpíval? Klidně i Knocking...." to se ozval Johnny. On má ten nejúžasnější hlas jaký si dokážete představit a Knocking on Heaven's door je moje oblíbená. To by taky šlo. Zase sem kývla.

"Znám zpaměti celej žebříček NHL a NBA a taky MLB(baseballová liga v americe:-)) a můžu ti popsat zápasy tvých oblíbených týmů...." Terry má fotografickou paměť takže si pamatuje naprosto všechno. Jo, to taky jde. Podívala jsem se dolů na Davida a široce se usmála. Pustil mi nohy ale chytl mě do náruče takže jsem nespadal. Stejně sem ale vykřikla. Pevně mě objal.

"Chyběla si mi andílku..."

"Ty mě víc..." podíval se na mě a já se na něj zašklebila.

"Jo, to je naše Angie....báli jsme se že si nám zangličtěla..."

"Tss....no doval. Prej zangličtěla, jo? Jen počkej až dostaneš pěstí, mám tu docela slušnej cvik." a vydala jsem se obímat TJe.

"A Helééé...takže naše Angie nám tu takhle terorizuje ubohé, anglické studentíky...."zasmál se TJ. Jemně sem ho bouchla(vážně jemně....). A objala ho

"Abys věděl, potřebujou to tu jako sůl, trochu proplesknout. Vážně bys nevěřil co ta dnešní mládež dělá..." postupně jsem pořádně objala Terryho i Johnnyho. No jo, to jsou moji klucííí, co já bych si bez nich počala. Nakonec nám zbyl Jerry, který nás s lehkým úšklebkem pozoroval. Založila jsem si ruce v bok a s 'naštvaným' výrazem jsem se na něj podívala.

"Tak copak pro mě máš ty?"

Roztáhl ruce a zatočil se dokola"Já bych ti nestačil?" víte, tohle je moje největší slabost. Já se na něj prostě nedokážu zlobit. Hupsla sem mu do náruče tak rychle že se málem odporoučel k zemi. Obmotala jsem mu nohy kolem pasu a chytla se ho jako klíště."Víš že tě nesnášim? Že si jenom vypočítavej had? Měl ses zmínit, že přijedete, připravila bych nějaký přivítání...."

"To mi bylo jasný, andílku. Příště se polepšíme..."

"Jak tu budete dlouho?"

"Jak tu budem dlouho?"houkl na kluky. Slyšela jsem jak si předávají řetěz až k Terrymu. Vždycky na něj spoléháme že bude vědět věci který bysme měli vědět taky, jenže my si je nikdy nezapamatujem(překvápko co.....). No co...má hoch fotografickou paměť tak ať se snaží.

"Odjíždíme prvního..."jj, Terry nikdy nezklame........

"To sou raz, dva, tři....tři tejdny!!!!!!!!!! To je málo!!!!!!!!! to nic nestihnem. Musíte mi vyprávět a já vám taky musim vyprávět a musíme si zahrát a zapařit a udělat něco bláznivýho a..........to nestíháme.." zaskuhrala jsem zoufale.

"Sakra...to je málo času....vždyť máš pravdu, je to v loji, nic nestihnem..."začal panikařit i Jerry. V tomhle je na něj spoleh. Jančit umí stejně krásně jako já.

"Hej klídek histerky....to se zmákne. Chce to klid a nohy v teple..." ozval se TJ

"...Jo a taky pořádnou dávku trávy, co....Vždyť my se ještě tenhle tejden učíme...Proboha....škola. Pozor, zvracím." Jerry se odklonil ale stejně by mu to bylo na nic protože sem mu furt trůnila v náručí.

"Vy se ještě tenhle tejden učíte?"zděsil se David. Zastává názor(stejně jako já a vlastně všichni kluci) že škola je totál na dvě věci. Tedy na nic a na hovno.

"Jo, ale to je v pohodce. Dějiny a Jasnovidectví můžu zatáhnout...tam se stejně spí...pak Runy, asi budou mít radost že tam nebudu....na Tvory a Bylinky aky nemusim...problém je Obrana a Přeměňování...z Lektvarů mě stejně zase vyhodí..." možná bych neměla o chození za školu přemejšlet nahlas když okolo mě stojí celej učitelskej sbor....

"Zase lítáš v Lektvarech?" zeptal se pobaveně Johnny.

"No co...sem nepochopenej genius...."odpovědí mi bylo akorát pět výtlemů...no to mě teda těší...taková důvěra a podpora přátel...člověk je tu tvrdě šikanován a utlačován profesory a oni se mu budou smát...

"Hahaha...to je vtip jak noha."hodili po mě psí kukuč. Vyplázla jsem na ně jazyk. Neřešte, my se takhle pitomě hádáme a škádlíme furt.

"Hele, na tom že máme málo času sme se shodli takže bysme měli začít něco dělat...kde bydlíme?" zeptal se Johnny.

Johnny se podíval na Terryho, ten na Davida, ten na TJe, ten na Jerryho a ten zas na mě. Počkat, to si myslej že to vim? Já ani nevěděla že maj přijet...zářivě jsem se usmála na Dědu. Ten by to mohl vědět...je tu říďa no ne.

"Protože jsme předpokládali, že budete stejně pořád spolu, nechali jsme zvětšit klučičí ložnici a budete spát v Nebelvíru, v pátém ročníku."usmál se ne mě. No není to zlatíčko?

"Tak fajn. Jdeme!" zavelela jsem generálsky a vyšplhala se Jerrymu za krk. Jen ať si mě hoch pěkně donese až do společenky. Kluci se mu zasmáli(což nechápu proč...dyť ani nejsem těžká...). Nechala jsem je ať si táhnou kufříčky a nasměrovala Jerryho do Velké síně.

"Ne! Stop, pravo v bok, pochodem dozadu kupředu teď!"

"Cože?" vyvalili na mě nechápavě kukadla.

"Zapomněli jsme na Lily!"

"Kdo je Lily?" zeptal se se zájmem David. On je děsnej holkař. Ale zase jim neláme srdce jako Black.

"To je ten nejúžasnější človíček tady na tý škole..." seděla jsem vysoko a rozhlížela se po moři studentů pode mnou. Lily naštěstí svítí jak majáček.

"To zní jako holčičí jméno...ty se s holkama většinou nekamarádíš..." divil se Jerry zatím co jsme se protahovali davem až k Lil.

"Jenže Lily je sladká výjimka. Tak...to je Lily." naštěstí se ukázala jako člověk s mozkem a normálně je pozdravila. Společně jsme pak vyrazili do společenky. Myslim že někteří byli z kluků dost vyjevený ale holky vypadaly nadšeně. No řekněte, kdy vám do školy nakráčí pět krásnejch kluků...

"Budete spát s Blackem a Potterem..." Lily se rozesmála.

"No jo, to je fakt. Tak na ty si dejte pozor, ať něco nechytnete." dodala k tomu.

"Proč?"podivili se.

'Slušně' jsme jim vysvětlili kdo jsou Black a Potter. A víte vy co mi ten blb Jerry řek? Že prej se nám líbej nebo tak něco, že je to jasný. No je von normální? Pokud jde o mý citový rozpoložení, většinou se trefí. Teď se ale šeredně plete.

Aspoň myslim....
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kayla Kayla | 7. května 2008 v 21:57 | Reagovat

parada, uzasny proste super.Kdy bude dalsi kapitolka?

2 Dromedka Dromedka | Web | 7. května 2008 v 23:44 | Reagovat

Jo... přidávám se... to je prostě supr... už mám u tebe rozečtený všechno a pořád se nemůžu dočkat... tak honem honem... :D:D Skvělá kapitolka... :)

3 wisty wisty | E-mail | Web | 8. května 2008 v 19:01 | Reagovat

fakt se plete? však víš, co se říáká, ne? co se škádlívá... :) úža kapča a už se mooooc těším na další:)

4 Eliota Eliota | Web | 8. května 2008 v 21:44 | Reagovat

Skvělé!! :D Už se moc těším na pokráčko!

5 Lia Lia | 9. května 2008 v 12:10 | Reagovat

super:))

6 Jenny Jenny | E-mail | Web | 9. května 2008 v 14:14 | Reagovat

Wow!! To bylo úžasný!! Moc se těším na další=)

7 Lili Lili | Web | 10. května 2008 v 15:06 | Reagovat

prekrasne je slabe slovo:)

8 vikiki vikiki | 20. května 2008 v 18:07 | Reagovat

Uzasny nic jinyho se k tomu rict neda ... jen jedna vec kdy bude dalsi?

9 Jaune Jaune | Web | 31. července 2009 v 12:44 | Reagovat

ÚŽASNÝÝÝÝÝ

10 Hannah x) Hannah x) | Web | 26. srpna 2009 v 13:36 | Reagovat

:D Já to věděla! uchuuu!Super, čuper... Jdu dál!

11 Mu~he.he Mu~he.he | Web | 31. října 2009 v 0:40 | Reagovat

HAHAHA! to je ale PERFEKTNE uhozene blaznivy! zase si nezklamala any xd

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama