12.kapitola- Umělý sníh ve fiktivním létě 1/2

25. května 2008 v 22:01 | annetta |  angels never cry
Pozor na mě. Je to tu. Celkem sem si mákla abych to sem dala ale myslim že výsledek neni nejhorší. Nic se tam sice nějak neděje ale příští kapča už bude zase o něčem. Potřebujeme trochu rozjet ten děj žjo. Pravda, k pointě se dostaneme až trochu později ale aspoň někdy že...
Ne, končim kecy, stejně to nikoho nezajímá. Pořádně komentujte a komentujte a komentujte a pokuste se o takejch 9 nebo 10. plosíííím.
děkuju a užijte si to...
Vaše Anet která se děsí co to ta její chorá mysl zase vyplodila za hovadiny

***
Umělý sníh ve fiktivním létě

Za to jedno odpoledne a ještě samozřejmě večer jsme stihli probrat všechno od hokejové ligy, přes děsivost pokusů Rosalindy Lockové sbalit Jerryho až k různým možnostem obrácení Bradavického hradu naruby. Bože jak já to bez nich mohla tak dlouho vydržet? Nevíte co? Tak to je nás víc.

"Musíme tu pořádně zapařit..." prohlásil TJ. Nemyslim že najdete většího zhulence než je on...fakt že ne. Je to vlastně dobře, protože jenom díky němu už chlastáme tak dlouho a někteří z nás(hlavně já a Jerry...ale pst) si to tak oblíbili že je jen tak něco neskolí. Je to dobrý mít takovou výdrž a hlavně, žádná kocovina...už dlouho ne.

"Jo jo...má slova, ale tady si musíte dávat pozor. Člověk aby je do toho skoro tlačil. Vůbec nepijou...sem tu zoufalá. Aspoň ale nemusim mít tolik chlastu protože jsou na sračky už po prvnim panáku..."

"To je dobrý...maj nás. My jim to ukážem..." prohlásil důležitě David. Ach jo..mám je ráda.

Bylo už dost pozdě a protože ten časovej rozdíl je pěkná svině, kluci si to zamířili nakutě. Lily už šla spát tak před hodinou. S klukama si skvěle rozuměla a mám takovej pocit že s Johnnym až moc...to se bude muset prozkoumat. Ale až zítra. Teď se jde hajat.

Tak jo, změna. Nejde. Nemůžu vůbec usnout. Ááá...já to tááák nesnášim. Zas tu ležim jak magor a čumim do blba...tak jo, konec. Jde se k Jerrymu. Nemyslete si že jsem nějakej perverzák nebo tak, ale když je krize tak jdu za Jerrym. Doma jsem u kluků spala asi častěji než v holčičím pokoji, vždyť mě znáte...já a blondýny....to si nedávám.

Vstala jsem a docupkala do ložnice pátýho ročníku. Celá místnost byla zvětšená a narvali tam dalších pět postelí. No fajn... Jerryho jsem poznala okamžitě a zamířila jsem si to k němu.

"Jerry..."šeptla jsem tiše a trochu s ním zatřásla. Hned se probudil.

"Co se děje anděli?"

"Nemůže spát...můžu se k tobě přestěhovat?" usmála jsem se na něj. Kývnul a uvolnil mi místo. Zalezla jsem k němu, stočila se do klubíčka a věřte nebo ne, usla jsem do minutky.

* * *

"Hej co ta tady dělá? To spolu spali?" zeptal se hlas.

"Jo...ale jinak než si myslíš Siriusi." odpověděl druhý.

"To je u nich normální?" zeptal se ten samý hlas.

"Jo...všechno co je nenormální u jiných lidí je u Angie normální. Chápeš?" řekl nový hlas. Ať mlčej. Já spinkám.

"A to spolu vážně jenom tak spali? Vedle sebe a nic?" zeptal se opět ten první hlas.

"Každý není takový prase jako ty Tichošlápku." další nový hlas. Tady je teda lidí...asi nějaká demonstrace nebo sezení nebo tak...

"Ale...nekecej jo. Já jenom že má vedle sebe hezkou holku a jenom tak si chrápe?"

"Hezkou holku? Já myslel že ji nemáš rád..." opět nový hlas. No já se picnu.

"To jo, ale hezká je, to nepopřeš."

"Jistě že je hezká. A moc, ale je to kamarádka. Já vim že to zní praštěně ale tak to prostě je. Nemysli si že bysme si nedali říct ale toho přátelství by byla škoda...Je to složitý, neznáte jí dost dobře takže to asi nechápete ale ona je výjmečnej človíček..." jo, tak tenhle hlas tu už mluvil.

"Já vim jak to myslíš..." dodal další kterej už tu taky zazněl.

"To je fuk...teď máme větší problém."

"Jakej?" zase ten uplně první hlas. Mám v tom guláš...nebo polívku. Nebo oboje.

"Musíme ji probudit. Už je docela pozdě..."

"Jo, a probudit Angie je silně nadlidskej výkon...tu můžeš tahat klidně i jeřábem a stejně se neprobudí..."

"Jo jo, TJ má pravdu. Mám se do toho pustit?"

"Držim palce Johnny..."

Někdo mě lehce pohladil po rameni. "Angie...Angie zlato vstávej. Je ráno a včera jste jančili líp než Roosweltová že nic nestihnem..."

"Jdi pryč a oblíkni se sama Lily..."zahuhlala jsem naštvaně ze spaní. Tady člověk nemůže v klídku odpočívat. Nejdřív demonstrace a teď ještě Lily....

"Má se oblíknout sama? To myslíte že jí Evansová budí nahá? Já že bych si to s ní vyměnil..."

"A pak kdo je tu prase, že Dvanácteráku..." ozvalo se několik výtlemů. Bože to je randálu. Noční klid jim nic neřiká? Strčila jsem hlavu pod polštář. Dobrou drahouši...

"Jerry, Ange...tak mě neštvěte a vylezte! Půjde to i po zlém!" něco vedle mě se zavrtělo a něco zavrčelo ze spaní. Dobrý...nejsem v tom sama.

"Fajn...vaše volba." než sem stačila něco zavrčet, ležela jsem zamotanná do deky na zemi. To mě totál probudilo. Jediný co mi koukalo byla hlava a tak jsem viděla(hezky pod postelí...) jak se po zemi válí i Jerry ale ten dopad chudáček do tvrdého protože deku jsem ukradla já.

"Ahoj..." mávla jsem na něj. Všichni zbylí obyvatelé pokoje z toho dostali výtlem. No fajn. Já se dusim a oni se tu budou chlámat...

"Hej a pomoct byste mi nechtěli?" zavolala jsem zoufale ze země. Remus se nade mnou slitoval a vysvobodil mě ze zajetí záludné deky. Vstala jsem a deku hodila na postel. Tak jo, počkat. Upřesněme si to. Je půl jedenácté a já stojim, jenom v kraťoučkých černých kraťasech a bílém tílku s úzkými ramínky, v klučičím pokoji...ok... To je u mě vlastně normal. Hupsla jsem do postele, vlezla pod peřinu a zavřela oči. Já to řikám pořád že s Jerrym myslíme upe stejně protže udělal to samé ve stejnou chvíli.

"Nás nedostanou..." šeptla jsem mu bojovně a on pokýval hlavou.

"Hej lezte ven!" zanadával si Terry. Oba jsme zakroutili hlavou.

"Vy ste se na nás shodli, že jo." oba jsem stejně zakroutili hlavou.

"Jo, shodli se na nás. Ale nás je víc..." a sakra...budou problémy. A taky že jo. Jich sedm(petr byl bůh ví kde) chytlo naši deku a chtěli nám ji vzít. My se ale s Jerrym nevzdáváme a tak začala přetahovaná. Vedli jsme si dobře jenomže pak ruuuuuuuuup....

"Sněží!!!!!!" zavolala jsem nadšeně. Popadla jsem náš polštář a pořádně s nim přetáhla Davida a pak i Blacka. Jerry se mi samozřejmě rozhodl pomoct a Potter zase bránil svého kámoše takže brzo vznikla perfektní polštářovo-peřinová bitka. Nejdřív všichni proti nám dvěma ale pak všichni proti všem. Byla to neuvěřitelná prča. Za vlast padli snad všechny deky i polštáře. No co, aspoň měli za co zemřít a dostanou státní pohřeb...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliota Eliota | Web | 26. května 2008 v 19:47 | Reagovat

:D Senzační! Už letím na druhou část.

2 Hannah x) Hannah x) | Web | 26. srpna 2009 v 13:48 | Reagovat

Taky... prostě něco úžasnýho!

3 Mu~he.he Mu~he.he | Web | 31. října 2009 v 0:47 | Reagovat

za vlast padly vsecky deky a polstare :D no bezchybny xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama