2.kapitola- Nezaslouží si tě

29. května 2008 v 20:11 | annetta |  pod květy slunečnic
tak sem se dokopala k napsání další kapitolky...nebudu to moc okecávat, jenom doufám že se bude líbit a hlavně-komentujte, komentujte a komentujte:)

Nezaslouží si tě

"Honem, honem!!!! Máme už jenom minutu!!!" triskem jsme se hnali po londýnském nádraží. Ano, jak je naším zvykem, nestíháme vlak. Zbytek prázdnin jsme byli u Jamese a čím víc nás je, tím dýl nám to trvá. Navíc Petrovi sprinterské schopnosti jsou oproti nám ostatním lehce omezené takže abych to tak nějak shrnula….máme problém. A to gigantickej.

Prolítli jsme přepážkou jako vítr zrovna ve chvíli kdy vlak zahoukal a pomalinku se rozjel. A sakra. Tohle nemám ráda a stejně to musim absolvovat skoro každej rok...

"Honem děti, honem..." křičel pan Potter a pomáhal nám naházet kufry do pomalu se rozjíždějícího vlaku.

"Děkujeme za všechno paní Potterová..." snažila jsem se poděkovat za běhu.

"To je samozřejmost zlatíčko, mějte se krásně."

"Ty taky mami...tati..."

"Nedělejte hlouposti..."

"To my nikdy paní Potterová.."

"...žádné průšvihy...."

"My jsme jak andělé mami..."

"...nechci doma žádné sovy hned první den..."

"Tak až zítra.."

"...buďte na sebe opatrní..."

"To my vždycky!"

"..a hlavně žádné těhotné slečny Siriusi!"

"Těhotné? Kolikrát už jsi otcem a já o tom nevim!!!!" vykřikla jsem naštvaně za Sirim. Vlak už jel hodně rychle a my trochu nestíhali. Chytla jsem se Jamese a Siriuse a společně jsme naskočili do vlaku.

Bohužel jsme to moc neustáli a svalili jsme se na Rema a Péťu. Hlavu jsem měla někde mezi Remusovejma nohama a Jamesovejma ramenama. To bysme nebyli my abychom nechytli nehoráznej výtlem. A nemohli jsme přestat. Smáli jsme se a já už nemohla popadnout dech ale když ležíte takhle nahromadě je nemožné přestat.

"Ehm, ehm..." všichni jsme se okamžitě přestali smát a zvedli hlavu. Teda...v rámci možností zvedli hlavu že...James měl naštěstí volné ruce a tak si mohl prohrábnout vlasy a nasadit frajerskej úsměv(i když...jak moc je frajerské když ležíte zavaleni svými praštěnými kamarády a tunovými kufry, na zemi ve vlaku a jste celý od prachu a zpocení ze zběsilého běhu?). No každopádně tohle dělal jen v jediném případě. Evansová...

Víte, já tu holku vážně nemám ráda. To že je do ní náš Jamie blázen mi nevadí, je to můj kamarád a tak nežárlim ale ona je podle mě pěkná mrcha. Nebo jsem spíš neměla možnost poznat ji z jiného úhlu.

Pro všechny je to ta úžasná a chytrá a okouzlující Lily Evansová co všechno ví a všechno zná nejlíp ale podle mě je to jenom děsnej suchar se kterým není žádná legrace, co se jenom učí a nedokáže se odvázat. Kdo si myslíte že nám kazí všechny oslavy? Ano, dokonalá slečna Evansová. A teď je i primuska? No to potěš pánbůh...

Hezká je, to ano i když je pravda že já na to mám trochu jinej pohled a tak...ale faktem je že náš James jí miluje a ona s nim vždycky pěkně vytře podlahu. A přitom ho vůbec nezná.

James a já máme naše malý tajemství. Sirius je skvělej kamarád a Jimmy ho má rád ale Siri a holky je kapitola sama pro sebe...nedokáže pochopit že může James milovat jednu holku a to ještě k tomu tu, co ho nechce.

Ono to Dvanácteráka vždycky docela sebere když s nim takhle vyběhne ale před Siriusem by to nikdy nepřiznal. A tak to přiznává mně. Kdyby ste ho viděli jak se dokáže smutně tvářit...on jí asi vážně má rád a to je na tom to nejhorší. Dělá jak je mu to jedno a pak mi pomalu brečí an rameno...

Myslim že Sirius by se mu nevysmál nebo tak ale vysvětlete tohle tvrdohlavýmu paroháči. My všichni(a dokonce i Remus kterej má Evansovou docela rád, ale jenom proto že ona má taky ráda jeho...ne jako nás ostatní že...) mu radíme aby si našel jinou holku ale...láska je někdy svině. A tuplem je-li vaší vyvolenou Evansová.

"No jistě...kdo jiný by tu mohl dělat takový bordel než Potter..." ozvala se uštěpačně.

"Taky tě rádi vidíme Evansová..." oplatila jsem jí stejně nadšeným hlasem a zároveň nakopla Jamese. Copak si nepamatuje o čem jsme mluvili?

Byl horký letní den, slunce zářilo a na nebi ani mráček. Dvojice lidí se procházela okolo lesa kde hledala alespoň trochu chládku. Chlapec, vlastně už skoro muž si lehl do trávy pod rozložitý dub a jeho pěkná, hnědovlasá společnice ho následovala.

Dal si ruce za hlavu a stéblo trávy do pusy a nešťastně se zadíval do zelenavé koruny stromů.

"Nemůžu ji dostat z hlavy Can... prostě to nejde. Snažim se, hrozně moc se snažím ale pak si vždycky vzpomenu na to jak je nádherná, jak se usmívá, jak... vím že jsem blázen, vím to, ona mě nechce ale já si nemůžu pomoct." zašeptal nešťastně.

Dívka se opřela o kmen stromu a se svou odpovědí si dávala na čas. Byl to její přítel a tak moc mu chtěla pomoci, ale jak? Bože jak?

"Ty víš co si o tom myslím Jamesi...co si o tom my všichni myslíme..."

"Ano...vím, vím to a taky vím že máte pravdu, ale to prostě nejde Candy. Tak moc bych chtěl na ni zapomenout a prostě ji vystrnadit pryč a už se tim netrápit ale... pak ji uvidím v hlavě, jak je nádherná... tohle je poslední rok Candy a moje poslední šance.

Ty roky předtím to bylo vždycky v pohodě, vždycky jsem věděl že mě čeká ještě spousta ročníků a spousta času ale teď...co mám teď? Deset pitomých měsíců a pak konec, už ji nikdy neuvidím, jak se jí lesknou vlasy ve slunci, nikdy neuslyším její smích. Už nikdy víc. A to já nedokážu. Mám pocit že to nedokážu Candy..."

Jeho hlas byl tak naléhavý a smutný a dívce to trhalo srdce. Nechtěla ho vidět takhle smutného...

"Víš co Jimmy? Já se pokusím něco vymyslet. My holky tak nějak víme co ta druhá chce..i když se nemáme rády... Hlavně nedělej blbosti oki?"

Podíval se na ni a zářivě se usmál. Oplatila mu to. Co vše je člověk ochoten udělat pro své přátele...

Tak nevim jestli se pamatoval ale rozhodně mi to naše paní Dokonalá parádně pokazila.

"Pottere, Pottere... to jsem si mohla myslet. Ty a ty tvý kamarádíčci, samozřejmě až na Rema, jste prostě nenapravitelní. Takovou bandu ignorantských a nafoukaných a omezených idiotů jsem tu vážně nikdy neviděla. A ty v čele že..."

"Hele ty paní Chytrá a Dokonalá, co kdyby ses do nás přestala navážet, otočila tu svou prdel a odprejskla tam kam patříš, čili za šprtama, nudnejma sucharama nebo za Srabusem a nás nechala na pokoji. Neřekli jsme ani slovo, nevšímali jsme si tě tak nás nech být..." chrlila jsem na n svůj dlouhý proslov zatímco jsem se snažila dostat do nějaké, řekněme důstojnější pozice.

Velmi mi k tomu dopomohl Siri který mě, po tom co jsem přišlápla Moonymu hlavu a Červíčkovi břicho, vytáhl na nohy. Ještě že má takou sílu... Když se nám tedy podařilo stanout v útočnější pozici mohli jsme se do toho pořádně pustit. Teda asi jenom já protože Siri by se s holkama nehádal a James...a sakra James.

"Copak že se o nás najednou tak zajímáš Evansová?" po frajerském a veselém tónu jako by se slehla zem. Nemrkal na ni ani se neusmíval a nečechral si vlasy.

"O vás Pottere? Nebuď naivní. Taková malá paka co nemají ani trochu odpovědnosti, neumí se chovat a nejspíš nikdy nedospějí mě nezajímají. Ty mě nezajímáš Pottere protože přesně takový jsi." odpověděla povýšeně a odkráčela, doufám že někam hodně daleko.

"Fajn ale jen tak pro příště madam Odpovědná a Kultivovaná, až nám budeš chtít nadávat tak si odpusť ten spisovnej jazyk!!!" zařval za ní Siri. Zaskřípěla jsem za nima zuby. Ať si de Evansová i její super kamarádka Brownová doprdele... fakt super dvojka, jedna mého nejlepšího kamaráda nenávidí a ta druhá zase mého druhého nejlepšího kamaráda balí. Pomoc.

Popadli jsme kufry a vyrazili za nějakými volnými místy. No, aspoň to kupé že tu je. Zapadli jsme dovnitř a svorně jsme se s Sirim rozvalili každej na jedný sedačce. Ruce za hlavu, pohoda klídek a leháro...

Podívali jsme se po sobě a pak po klukách který tam jenom stáli a čučeli na nás a chytli jsme výtlem. Nakonec ale, asi z dobroty naší duše, jsme jim místo uvolnili. Všimla jsem si Jamese. A jé...to nevypadá dobře...

"Hej Jamesi, jsi ok?" přisedla jsem si k němu. Kluci se na něj taky podívali.

"Jo, jo..je mi fajn." řekl tiše. Tak to je horší než jsem si myslela.

"Hele, mě mrzí že jsem neudělala to co jsem slíbila ale ona mě tak naštvala...neměla právo otvírat si na nás pusu, to přece víš..."

"Jo, jasně že to vim...tím to není. Nezlobim se na tebe."

"Měl by ses na ní vykašlat Dvanácteráku." přidal se i Sirius.

"Jo, jenže to nejde tak lehko."

"Hele Jimmy, já vim co sem ti slíbila ale...sakra to je těžký. Proč se takhle ničíš Jamesi? Ona si tě nezaslouží. V jednom kuse na tebe nadává a říká věci o kterejch nemá ani páru a kterejm nerozumí. Vždyť je na tebe hnusná a na nás taky. Že je hezká? Jo to beru, ale na světě máš miliony hezkejch holek a budou si tě vážit a nebudou tě odsuzovat jako ona. Proč se tím ničíš Jamesi?"

"Já myslel že ty to chápeš Candy? Možná že má třeba i pravdu. Možná se vážně chováme jako malý děti. A to pokřikování a tak...kdybych toho nechal, třeba by mě chtěla."

"Blázníš? Skončit naše výpravy do lesa a večerní toulky hradem a otravování Srabuse? Brácho to mi nemůžeš udělat..." zděsil se Sirius.

"Já ji miluju Tichošlápku. Kdyby.."

"Já ti dám kdyby a možná...každej je chytrej až v dějepise že. Copak to nechápeš Jamesi? Jsi jaký jsi a my tě tak máme rádi. Máme rádi našeho praštěného Jamese, jeho nadšení pro famfrpál, toulky hradem uprostřed noci, vymýšlení žertíků a pak blbosti během trestů... máme tě rádi tak jak jsi Jamesi a pokud to Evansová nedokáže ocenit tak je to její chyba.

Víš, možná je to jenom moje divná a romantická představa ale myslim si že když chceš s někým být, máš ho brát i s jeho chybyma protože pak už by to nebyl on. Pokud se Evansová nedikáže smířit s tím jaký jsi tak za to trápení a to všechno prostě nestojí. Neměl by ses měnit a už vůbec ne kvůli ní. Jamesi, podívej se na mě. Máš nás a nás budeš mít pořád. Už navždy tak prosím nedělej blbosti. My chceme Jamese takového jaký je a ne nějakého pitomého šprta co dělá pudlíka Lilian Evansové..."

"Jo...asi máš pravdu. Neměl bych ze sebe dělat něco co nejsem." řekl po chvíli přemýšlení.

"Takhle se nám líbíš kamaráde. Dáme si karty ne? Ať tě z té deprese dostanu až vyhraju..."

"Pokud vyhraješ Siri..."

"Jo. Já si zahraju taky a večer navrhuju nějakou pořádnou ožíračku..." přidal se i Remus. Páni, Moony chce pít... tak to je biblický zázrak.

No, zbytek cesty sme se dobře bavili. Karty a šachy a velká spousta výtlemů nad spícím Petrem...jo jo, život je fajn.

Večeře byla nezajímavá, snad jen že Brumla nezapomněl připomenout(a zas na nás mrkal! To dělá furt..) že do lesa se nesmí a tak. A samozřejmě to bylo výborný. Jak jinak. Večer jsme u kluků na pokoji udělali tu 'ožíračku' jak pravil Remus,. Ani nevim kdy sme šli spát ale vim že jsem se probudila u Siriho...

Ano, to byli časy. Byli jsme spolu, šťastní, bláznivý a plní ideálů. Přesvědčení o naší důležitosti a nepřemožitelnosti. Kdo by si přeci troufl na všemocné, obletované a světaznalé Poberty? Kdo by se dokázal postavit školní elitě? Copak existuje něco co by je mohlo rozdělit? Ano, tak jsme tenkrát uvažovali. Svým způsobem jsme měli pravdu, na nás si nikdo netroufl. Jen jsme trochu zapomněli na staré pořekadlo... Naším největším nepřítelem jsme totiž byli my sami.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kayla Kayla | 29. května 2008 v 21:29 | Reagovat

uplne nadherna povidka, uz se tesim na dalsi pokracko!!!!!!!!!!!!Tak honem neco napis prosííííííím!!!!!!!!!!!!

2 wisty wisty | E-mail | Web | 29. května 2008 v 21:33 | Reagovat

no teda, takhle inteligentně to utnout... :) moc se mi to líbí, hlavně, jak nadávaj Lily - já mám lIly jinak ráda, ale myslím, že tohle si fakt zasloužila:)

3 tonks tonks | Web | 29. května 2008 v 21:47 | Reagovat

pekna kapca

zaujimave je, ako vykreslujes lily-zase iny pohlad-

paci sa mi to :)))

4 Jenny Jenny | Web | 30. května 2008 v 14:29 | Reagovat

Nádhera...Candy Lils dobře sjela...zaslouží si to...perfektní kapitola...moc prosím o další, tahle povídka se mi děěěěsně líbí

5 Eliota Eliota | Web | 30. května 2008 v 15:27 | Reagovat

Krása! Jen mě děsí, tan konec... Doufám, že se nestane nic ošklivého.

6 Ajvi Ajvi | E-mail | Web | 30. května 2008 v 21:19 | Reagovat

jupíííííííí!!!!! krásná kapča!!! a ta Lily:D:D se umí rozjet:D tak honem další

7 Dromedka Dromedka | Web | 30. května 2008 v 22:30 | Reagovat

Wow... zase si mě příjemně překvapila... už ti ani nemusím říkat, jak dobře a vtipně píšeš, protože jsem to dělala už hodněkrát... :) Teď bych tě snad jenom poprosila o další kapču... :D hehe... to bylo spisovný i na mě moc... :D:D Hehe... pokračuj!!!! :D

8 Lili Lili | Web | 1. června 2008 v 11:39 | Reagovat

pani!Remus navrhuje alkohol! ja z toho nemouem a ta posledna veta!juuuuuuuuu rychlo dalsiu kapcu!pls

9 Lucy Sallieri Lucy Sallieri | Web | 2. června 2008 v 20:13 | Reagovat

Já nestačím mrkat... ;o) To jak Can sprdla Lily nemělo chybu, však ona to holčina (Lily) taky potřebuje, ať ví, že není obletovaná a tak... Nebo jak Remus chtěl "ožíračku", taký neviňátko... =oD Kdo by to byl do něj řekl... ;o)

Ale nějak mne zaráží ten konec. Je tam něco takovýho šíííleně moc ukrytýho, přesto ale tolik jasnýho. těším se na další... ;o)

10 Lia Lia | 2. června 2008 v 22:48 | Reagovat

no taeda..krasa......len cakam na tu zapletku:)

11 Nessa Nessa | Web | 17. června 2008 v 19:01 | Reagovat

Fakt super, je to psané z jiného pohledu než většina ostatních povídek co jich na netu je a to je supr, je to originální skvěle napsané a už nevim co bych ještě dodala :-)

12 Hannah x) Hannah x) | Web | 7. února 2009 v 11:38 | Reagovat

Tý brďo. Fakt nádhera. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama