3. kapitola- Když se potkáš s parním válcem...

9. června 2008 v 22:09 | annetta |  pod květy slunečnic
tak sem si tak řikala, že bych mohla ukázat svou dobrou stránku a hodit sem něco novýho...za tu spoustu komentů k Angles si to zasloužíte=)
na název vůbec nekoukejte...nějak sem asi neměla svůj den(nebo měla...jak se to vezme) a doufám že se bude líbit=)

Když se potkáš s parním válcem...
Něco mě zalechtalo na tváři. Rozespale jsem se ohnala rukou. Ozvalo se zasténání jak sem narazila do něčeho měkkého. Pomalu sem rozlepila oči. Světlo se mi do nich zabodlo a děsivě mě rozbolela hlava.
Vířily ve mně útržky vzpomínek. Pití, tancující James, blijící Petr...sakra, my se zas slili jak zákon káže. To bude nepříjemný. Přesto jsem ztěžka zvedla hlavu. Pohled mi padl do hlubokých bouřkových očí. Najednou jakoby mi srdce přestalo bít a zastavil se mi dech. Co se to sakra děje?
Nekonečnou chvíli jsme jeden druhému koukali do očí. Připadalo mi že bych se v nich mohla ztratit navždy...Trochu křečovitě se usmál.
"Dobré ráno" zachraplal potichu.
"Dobrý...sem si řikala že ležím na měkkym." až teď jsem si totiž uvědomila že ležím Sirimu v náručí. Na jeho posteli. Naštěstí jsem oblečená. Myslete si že jsem blázen ale je to dobrý znamení protože my byli včera tak pod parou že oblíct bych se určitě nezvládla.
"Sem rád že sem mohl posloužit." zašklebil se. Nevím jestli z vesela nebo jestli na něj začala přicházet kocovina. Opatrně jsem se z něj svalila na postel. Musela jsem tiše zasténat. Jako by mi do hlavy bodali tisíce malých jehliček. Už nikdy nebudu pít.
Pomaličku jsem naklonila hlavu abych viděla z postele. Petr spal na půl cesty ke koupelně, Remus si udělal postel ze Siriusova skoro vyházenýho kufru(doteď jsem nepochopila jak se tam sakra mohl narvat...) a Jamie ležel roztaženej na zemi, s jednou nohou na posteli, vlasy do všech stran a hlasitě chrápal s otevřenou pusou. No, byl na nás hezký pohled. A to radši nechci vědět jak jsme vypadali já a Tichošlápek.
"Včera jsme to trochu přehnali co." zaskuhral Sirius který se přese mě nakláněl aby si je moh taky prohlídnout.
"Jo...sem snad i ráda že si toho moc nepamatuju."
"Já sem rád že sem si zvyk na vzduch tady protože to musí bejt děsnej smrad." stačilo si jen vzpomenout na Petra a jak mu nesedl chlast a už to letělo ven. Jen tak tak jsem doběhla do koupelny a cestou jsem výše jmenovaného trochu přišlápla.
Mám pocit že jsem vyzvracela i Vánoční oběd. Radši to nebudu popisovat. Hlavu jsem strčila pod kohoutek a pustila ledovou vodu. Šok to byl, ale aspoň trochu to pomohlo. Se skuhránim sem se šinula zpátky do pokoje. Cestou mě minul Remus kterej se rychlostí blesku řítil do koupelny, nejspíš za stejným účelem jako já před chvílí.
James i Petr už se probudili a Sirius vypadal že pro jistotu nezměnil pozici. Asi se bál jak by to dopadlo. Mrkla jsem na Jimmyho. Ležel na zemi, rukama si držel hlavu a koukal na mě jedním okem."Jakpak ses vyhajal?"
"Ale...lahoda. Už dlouho tak dobře ne." zašklebil se.
"Sem jediná kdo se cejtí jak přetáhlej bazukou?"
"Ne Cukrátko, věř mi že ne." zaskuhral Siri. Svalila jsem se na Jamesovu postel. Aspoň že tak.
Remus vyvrávoral z koupelny, vlasy stejně mokrý jako já. Byl bledej, skoro jako by byl včera úplněk. Mávla jsem mu. Pokusil se usmát ale taky z toho vyšel jenom škleb.
"Nevíte někdo kolik je sakra hodin?" zeptal se. A sakra. Vždyť ono se dneska učí!!! A možnost že jsme se probudili včas je...zatraceně mrňavá.
"A jéje...je půl desátý."polkl nasucho Sirius. Všichni jsme okamžitě vystartovali. James se Siriusem do koupelny, Moony začal hledat oblečení a já sprintovala do pokoje. No dobře no, možná že sem tak uplně nesprintovala ale na to jak sem se cejtila to byla fakt rychlovka. Řeknu vám že pohled do zrcadla byl docela šok a div to se mnou nešvihlo. Sprchu sem nestíhala, to bylo jasný. Rychle sem na sebe netáhla sukni a nějaký triko a k tomu hábit. Během této činnosti jsem si ještě sušila vlasy, hledala učebnice a dávala make-up. Ještě že sem ženská, prej dokážem dělat víc věcí najednou.
Výsledek nebyl tak zlej. Stihla jsem to za deset minut a už sem nevypadala jako kříženec mumifikovaný Samary a zombie ale jenom jako zombie. Dolů jsem seběhla stejně jako kluci a tak sme okamžitě vyrazili na hodiny. Hlava mi třeštila a bylo mi zle ale co můžu dělat? Zastavili jsme se u Velké síně. Aha...mno tak tady bude takovej malej problémeček. CO MÁME KURVA ZA HODINU!!!! Kluci si tento fakt očividně taky uvědomili a jako obvykle když byl průser jsme se zaměřili na Remuse.
"Já nevim co teď máme mít" přerušil nás dřív než sme se zeptali.
"Jsi primus. Musíš to vědět!"
"Možná že nám to včera řikali ale jak si myslíš že si to mám pamatovat?" začal se soustředit a pátrat v paměti a upřímně vám řeknu, nezávidim mu to. Já byla v tu chvíli schopná usnout i ve stoje."Myslim že možná Lektvary...ale nevim to jistě."
"Tak doufej že se mýlíš protože jinak sme mrtvý! Křikla nás rozcupuje na kousíčky." soukal ze sebe Sirius zatímco sme se hnali k učebně. Vydýchali jsme se a pak opatrně vstoupili. Sakra...byla to naše třída...a Zmijozel. Ježíšku na křížku teď nás chraň.
"Dobré ráno pane profesore..." vykoktala jsem.
"Ale ale ale...copak to tu máme. A já si říkal že tu něco chybí když bylo takové ticho." už jsem říkala že nás nemá rád?
"My sme tak nějak...zaspali." přidal se na pomoc James.
"Ano, to chápu. Proto má nejspíš slečna Parkerová triko naopak a vy každou ponožku jinou, že." ou...jo, měl pravdu. Nějak sme to nevychytali. Třída se dusila smíchy a my s Jimmym začínali pomalu rudnout. Hehe...to nám ten den teda pěkně začíná což.
"Nevypadáte zrovna nejlíp..." prohlásil opět. Tak to díky no. Ten umí zvednout sebevědomí.
"To víte...potkali sme se s parním válcem. Ale vyšli sme z toho líp než on." zahuhlal Sirius.
"Nebuďte drzí, pane Blacku. Máte štěstí že je první den. Dám vám akorát školní trest. V osm hodin u mě. A pokud možno střízliví."
Zničeně sme se šoupali k naší lavici. I když tu nejsme, nikdo se jí neopováží zasednout. Aspoň něco má člověk z toho že je Poberta. Svalila jsem se na židli vedle Siriho, opřela si hlavu o jeho rameno a zavřela oči.
"Probuď mě až na Silvestra." zamumlala sem ospale. Opřel si svou hlavu o mou a něco zabručel. My asi fakt usli protože když sem otevřela oči, stál nad náma Křikloušek a tvářil se...co je slušnej výraz pro naprostý nasrání? Myslim že se asi nedožijem příští nanominisekundičky, nebo já nevim jak se to počítá.
"Pane Blacku! Slečno Parkerová! Byli byste tak laskavý a přestali se po sobě válet a místo toho začali pracovat!!!" zařval.
"Ne tak nahlas..." zaskuhrala sem a sevřela si hlavu. Tyhle hlasitý zvuky nejsou dobrý. Křikla začínal pomalu rudnout a pak fialovět. Takovou barvičku ste ještě neviděli. Náš Křiklan-duhový to král.
"Strhávám vám 20 bodů za vaše chování a hlavně- ZAČNĚTE MAKAT!!!" a naštvaně se otočil.
"Stejně to nemusí řikat tak nahlas. I kdyby to zašeptal tak tomu budem rozumět." zahuhlala sem a kluci jenom přikyvovali.
"Vypadal že dostane infarkt. Škoda že některé věci se neplní ani ožralejm..." zašeptal ještě James a pak sme, světe div se, začali vážně makat.
Naše první letošní hodina Lektvarů dopadla...no prostě to byl silnej error. Petr ty výpary z kotlíků(který byli mimochodem dooost nechutný) nějak nevydejchal a pozvracel se. Jo jo, nedělám si srandu. Přímo Removi do jeho břečky. Lektvar začal bublat, pak prskat a nakonec to celý bouchlo. Stihli jsme se schovat za lavici takže žijem ale Blacková to trochu schytala. To mě vážně děsně mrzí...(cítíte doufám tu ironii). Jednu výhodu to ale přeci jen má. Už víme co budeme večer při trestu dělat.
Zjistili jsme že hodina na které sme se neukázali bylo Bylinkářství což ani nějak nevadí. Zbytek dne byla docela nuda. Trochu se mi ulevilo na Dějinách kde sem se nádherně prospala(pro tento účel sebou nosíme polštář...) ale i tak sem se obědu vyhla obloukem. Hlavní je, že hlava přestala třeštit. Hned po Lektvarech si nás samozřejmě odchytila Evanska. Asi si dokážete představit ten proslov...je snad moje máti?
"Jste vy vůbec normální? Jak si to představujete! Vynechali jste jednu celou hodinu, dostali trest a ještě nás připravili o 20 bodů!!! Na hodinu jste přišli s kocovinou! Ve škole se pít nesmí! Jste tak nezodpovědní a nedospělí a..."
"Hele Billy..teda Lily. Evansová, tvá přednáška je velice poučná a hluboce se nás to dotýká ale mohla by si prosím volume trochu dolů? Šeptat chápeš? Ono to totiž hrozně bolí." zašeptala jsem a kluci mě podporovali kýváním, sice jen takovým malým aby nemuseli moc hejbat hlavou ale aspoň něco.
"Vy jste neskuteční! Válíte se po sobě v hodinách..."
"Závidíš?" zeptal se Sirius.
"Cože? N..ne..nemám na co" vykoktala zmateně.
"Já jen že jedinej magor kterej tě chce je Dvanácterák a toho odmítáš, tak že asi závidíš. Když se nad tím pozastavuješ..." provokoval dál Siri
"A má snad co závidět? Neříkej mi že ty a ona byste se dali dohromady." zaptala se posměšně Brownová. Celým jménem Jordin Brownová. Je to takovej ten tip co letí na Siriuse. A taky se ho snaží sbalit už hezkou dobu.
"Máš s Candy nějakej problém?" zeptal se ostře Remus. To bych do něj neřekla ale je sladký že mě chrání.
"Ne...já jen že Sirius a ona jsou každý z jiného světa víš. A cizí světy se neprolínají."
"Hele, radši se otoč a vypadni. Dřív než mi dojde trpělivost a vrhnu se na tebe. Holky nemlátim ale můžeš být výjimka." zavrčel James.
"Vy jste tak příšerní..."
"Nech si své moralizování Evansová! Nejsme na to zvědavý. Na rozdíl od vás alespoň žijem. Možná že to někdy trochu bolí, jako třeba teď, ale dokážeme se bavit a užívat si a nejsme zalezlí u knih jako nějaký pitomý šprti a suchaři!" vyjela sem taky.
"Pojď Jordi. Nechápu proč s takovejma chodíme do třídy. Chovaj se jak opice."
"Huhuhu" napodobil Petr opici, čímž u nás vyvolal záchvat smíchu(ale jen dočasný protože ta hlava...)
No tak takhle nějak to vypadalo. Myslim. Mám to pořád nějaký zamlžený. Hodiny byly nuda největší ale kluci si dokážou poradit. Jamesovi asi v krvi zůstal alkohol protože zas pozval Paní Dokonalou na rande. Vyběhla s ním, to vám nemusim řikat. Ale že má ječák...člověk si to nějak tak uvědomí až když má kocovinu. Aby si napravil nervy tak zase se Sirim šikanovali Srabuse. No jo, staré dobré časy se vrátily do Bradavic.
Večeři jsme absolvovali. Po celym dnu má člověk hlad no. I ten trest byl nakonec prča. Všech pět nás zavřel do tý učebny abychom uklidili. Ty učitelé se vážně nepoučej...a pak se ještě diví že když nás pouští tak sme mokrý jak vodníci. Prostě klasická vodní bitva(všichni proti Jamesovi...haha).
Probudila jsem se asi v pět ráno a nemohla usnout. Zdál se mi divnej sen ale nemohla sem si vůbec vzpomenout o čem. Nakonec sem vykonala ranní hygienu, trochu se namalovala a oblíkla a zamířila do společenky. Měkká křesílka u krbu, prázdná místnost. Na někoho přichází spaní, na mě nostalgie. Vzpomínala jsem na brášky. Je to prostě takový divný že tu nejsou...už se mi po nic stýská.
Uslyšela jsem kroky, někdo z klučičích ložnic šel dolů. Byl to Sirius, taky oblečený a upravený. Vlastně vypadal úžasně jako vždy, vlasy mu padali s nedbalou elegancí do čela a ty oči...víte vy že má nádherné oči? A svaly? Počkat, počkat...co to plácám? Vždyť je to můj kámoš Sirius. Zatřepala jsem hlavou. Začínám senilnět. To mi ten alkohol zničil mozkový buňky.
"Ahoj Cukrátko. Co ty tu tak brzičko?"
"Ale...nemohla jsem spát. Ty?"
"Taky ne. Ale už mi to nevadí." zářivě se usmál a svalil se vedle mě na pohovku. Opřela jsem hlavu o jeho rameno a zadívala se do ohně. Obtočil mi ruku kolem ramen."Vypadáš smutně..."
"Ne...jenom vzpomínám. Na brášky víš? Chybí mi tu. Všichni. Vim že sem na ně nadávala a tak ale teď...je to tu takový prázdný a neparkerovský. Předtím sem si připadala jako doma když tu byli všichni okolo mě, bratránci a bráchové a tak ale teď...je to takový osamělí."
"No tak...máš nás ne? My tu budeme pořád. S tebou. Nikdy tě neopustíme a nenecháme samotnou." podívala jsem se mu do těch jeho nádhernejch kukadel...
"Slibuješ?" lehce se usmál
"Slibuju Cukrátko..."
Ano, sliboval. Všichni slibovali. James sliboval, Remus sliboval, Sirius sliboval... Všem sem jim věřila a jemu hlavně. Těm jeho očím...copak by mi lhal? Ne, on přeci ne. Slibovali modré z nebe a kvítí v zimě ale proč jim nevěřit? Byli to mí nejlepší přátelé. Pobertou navždy...to bylo naše heslo. Jo...bylo. Ale asi se do něj my holky prostě nepočítáme...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kayla Kayla | 10. června 2008 v 10:47 | Reagovat

naprosto nadherny.Rychle pokracko prosííííííííííííííííím!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

2 tonks tonks | Web | 10. června 2008 v 15:48 | Reagovat

zase tie zachvaty smiechu :DDD ....parny valec :DDD

dufam, ze nebudeme musiet dlho cakat na dalsiu :))

3 wisty wisty | E-mail | Web | 10. června 2008 v 16:12 | Reagovat

hej to je fakt nádhera:() se ti ti mooc povedlo a moc se těším na dalškí. Doufám, že bude co nejdřív(nejlíp ještě dnes:) )

4 Dromedka Dromedka | Web | 10. června 2008 v 17:50 | Reagovat

:D Drsné... moc hezké... už by mě zajímalo, co jí konečně udělají jako... :D

5 Lucy Sallieri Lucy Sallieri | Web | 10. června 2008 v 19:40 | Reagovat

Ty jsi potvůrka. Zase to takhle useknout. V minulý kapče taky, vždy takových těch pár větiček, pouhopouhý odstaveček, který mluví, jak to říct... převyprávěně? Asi to není přesně to slovo, ale jiný mne nenapadá. ;o)

Jinak kápa pochopitelně skvělá, kritiku čekat ani nemůžeš... ;o) Ožralci se nezapřou, ale Slečna Dokonalá je fakt totální trubka, fakt mě tu nehorázně štve. Sice ju mám "celkem" ráda, ale tady je šíleně zapšklá, nehorázně nemoderní s frňákem nahoru, o tý její kamarádce ani nemluvě...

Fakt by mne docela dost zajímalo, co jí Poberti aj ostatní provedli, tím že jí zklamali... Fakt docela dooost. Ale mocka se mi líbí, jak napínáš, jak necháváš ty súpa konce, jak na to našlapuješ zlehka pomalu. Prostě že s tím dějem nikam nepospícháš. To se mi fakt nehorázně mooooooooooooc líbí... ;o)

By mě zajímalo, jak to děláš, že píšeš tak poutavě a nádherně. ;o) To bych taky chcoula uměti. =oD Tvůj styl je krásnej a to je ještě slabý slovo... ;o)

Už se nesmírně těším na pokráčko. Jsem nedočkavá, moc a moc a moc. Takhle napínat... =oD Ne, mě se to nehorázně líbí, ani popsat to nejde... ;o)

6 Lia Lia | 11. června 2008 v 17:44 | Reagovat

no teda..ako pekna kapca...a ten koniec...velmi zaujimave

7 Jenny Jenny | Web | 12. června 2008 v 8:46 | Reagovat

O Bože, Lily je kravka xD Nádherná kapitola...akorát mě u týhle povídky vždycky rozesmutníš tím koncem:( Ale jinak...kapitola je úchvatně napsaná

8 Lili Lili | Web | 12. června 2008 v 14:49 | Reagovat

ou ta Lily to ehm truba???ale parada!mna ten tvoj koniec vzdy dostane:)

9 Eliota Eliota | Web | 15. června 2008 v 17:21 | Reagovat

Krásné. :) Ale zase si to zakončila tak, že jsem netrpělivá, co bude dál.

10 Nessa Nessa | Web | 17. června 2008 v 19:11 | Reagovat

Souhlasim s ostatníma, ten konec je sice supr, ale moc by to chtělo pokračování !!! Jinak celá kapča se skvěle četla :-)

11 Hannah x) Hannah x) | Web | 7. února 2009 v 12:00 | Reagovat

Nádherný. Ta povídka mě naprosto uchvátila. :)

12 Cassie Cassie | Web | 4. prosince 2010 v 21:51 | Reagovat

Vypadá to, že mám další oblíbenou povídku.
Jinak, tlemim se do monitoru jako idiot :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama