4. kapitola- Jeden za všechny, všichni za Jimmyho

24. června 2008 v 22:26 | annetta |  pod květy slunečnic
Tak je tady ta slibovaná kapitolka. Je krátká a nic moc se tam neděje ale slibuju že v příští už se dostaneme pomalinku k tomu ději=) Jinak, nevim jak to teď bude s přidáváním kapitol a tak. Do prázdnin snad ještě něco stihnu, mám už kousek Pohádky, ale o prázdninách to moc sláva nebude. Věčně tu nejsem. Nejdřív s holkama do Chorvatska a pak s našima na dovču(bléé...) no prostě, k počítači se dostanu bůhví kdy...ale ještě uvidíme. Budu se snažit.
Užijte si kapču, omluvte chyby nebo překlepy a hlavně, nezapomeňte na komenty=)

***
Jeden za všechny, všichni za Jimmyho

No co vám budu povídat. Život tady v Bradavicích šel dál. Profesoři prudili a prudili a my se šrotili jak blázni. Dokonce i Jimmyho sme dotáhli do knihovny. To že nás po pěti minutách vyhodila za nadměrný hluk je věc druhá. Pitomosti a žertíky sme dělali taky dál, párkrát sme se poprali se Zmijozelákama a kluci otravovali Srabuse. James se ještě Evansové nevzdala a zval jí na rande. Musim říkat že bez úspěchu? Zažili sme si už i jeden úplněk kterej byl jako obvykle docela sranda. Remus naše nadšení nesdílí ale kdo by se mu divil že? Prostě žádná změna i když...možná že jedna by tu byla.

Poslední dobou se v Siriusově přítomnosti cítím tak nějak...jinak. Nevím co to je ale prostě mám vždycky takovej divnej pocit. Navíc mi pořád přijde že na mě kouká. Asi je to tím naším rozhovorem tenkrát v září. Nejspíš mi chce ukázat že tu sou pro mě. Teda myslím.

První skutečně veliká změna v tom nudném a stále stejném školním roce se stala někdy ke konci září. Vlastně možná už v říjnu. Začalo to na hodině Přeměňování...samozřejmě s McGonagallkou...

"Kdo z vás to byl? Ptám se, Kdo to udělal!" řeknu vám...ta měla dost. Tak naštvanou sem jí viděla jenom párkrát. Včera večer někdo nechal bouchnout pěknou řádku bomb hnojůvek přímo u Filchova kabinetu. Filch a ta pitomá opelichaná kočka z toho měli málem infarkt. Udušení nepočítám. Vzhledem k tomu že Filch údajně viděl nebelvírské barvy a dospělé žáky, museli sme to být my. Tedy naše třída.

Teda, mám-li k vám být upřímná tak sme to byli my. Konkrétně já a Sirius ale nápad a bomby byly Jamese. Měl ale trénink takže tam s náma bejt nemohl. Myslim že to není nic velkýho ale McGonagallce se dneska asi nepodařilo vstát dobrou nohou...a tak to odnesem.

"Tak tedy...ještě jednou...KDO TO BYL!" nejsme srabi ale teď bych se si radši přiznala. Stejně tuší kdo to byl. O to větší ale bylo moje překvapení.

"To jsem byl já, Paní profesorko..." vstal James. Co to sakra dělá vždyť on tam nebyl!!!

"Vy Pottere? Výborně...takže..."

"Ne počkejte! To sem byl já." vstal Sirius. No jistě, hrdina se musí postavit na stranu kamaráda.

"Tak počkat...vy nebo pan Potter?"

"Ani jeden. Byla jsem to já. Oni mě jenom chtějí chránit ale byla jsem to já." McGonagallová na nás vytřeštila oči. Asi začínala bejt zmatená.

"Ne. Lžou vám všichni. Byl jsem to já ale oni mě z toho chtějí dostat protože jsem primus a měl bych větší potíže..." postavil se i Remus.

"Ne...já to udělal. Oni se chrání navzájem protože si myslí že to byl jeden z nich ale doopravdy sem to byl já. Sám." pípl Petr. Páni, tak i ten se za nás postavil...dobře on. McGonagallovou sme teda trošku vyhodili z formy. Chvíli na nás koukala a nevěděla co si myslet. My stáli a tvářili se provinile ale ulehčovat sme jí to nemínili. Ať máme trest aspoň všichni, no ne?

"Fajn...takže...bylo mi naprosto jasné že to byl někdo z vás pěti. Nebudu pátrat po tom kdo to udělal protože to nemá smysl a stejně chcete očividně chránit jeden druhého. Měli byste ale vědět že vaše chování už mi leze krkem a odmítám ho dále tolerovat. Dnes večer se ke mně dostavíte na trest a ujišťuji vás že to budu řešit s vašimi rodiči a s panem ředitelem protože vaše počínání zde na škole...to už je vrchol!" (jen pro ty které by zajímalo odkud tohle mám tak přesně takhle na nás ječí naše třídní=)pozn.aut.)

Zahanbeně jsme čučeli do země ale tušila sem že kluci mají k výtlemu stejně blízko jako já. Pomalu sme si sedli ale radši sme se na sebe nekoukali. Myslim že začít se smát by bylo hodně blbý. Hodina pokračovala ale Minnie očividně nebyla schopná něco nás naučit. Zazvonění bylo vysvobozením jak pro nás, tak pro ni.

Vylezli sme ze třídy jako poslední ale hned za dveřma sem se začali smát. Plácla sem si se Siriusem."Tak to byla dobrá práce pánové"

"Jo to si piš. Doma sou zvyklý a my si aspoň užili trochu legrace." zasmál se Remus.

"Lidi, sme třída. A Petr byl taky skvělej. Tohle bych do tebe neřek Červíčku, můžeme si gratulovat." přidal se i Jimmy.

"No jistě Pottre. Jako obvykle. Nezdá se ti to už ohraná písnička? Pořád máš průšvihy, něco ničíš, napadlo tě žes je mohl třeba skutečně vyděsit? Nebo že se mohlo někomu něco stát? Ale ne, to je úžasný pan Potter co všechno ví a zná a který nemůže nic pokazit. Užít si ale pak nést následky? Radši jsi to hodil na kamarády co?

Víš Pottere, jsi srab. Jsi ten největší srab a ubožák jakého znám. Všude se procházíš jak král, to je ten veliký chytač Potter, na každého koukáš z hora, jsi sobec Pottere. Tvrdíš jak ti na kamarádech záleží a teď to klidně necháš na nich a ještě se tomu směješ. Jsi jenom ubohý kretén co nic neznamená a nikam to nedotáhne protože jediné co umí je naparovat se. Je mi z tebe hnusně!"

Znám Jamese už hodně dlouho a poznám když mu něco ublíží. Tyhle slova Evansové mu ublížila. A hodně moc. Hlavně nic z toho nebyla pravda. Viděla jsem že nemá daleko k slzám. James nikdy nebrečí, nebo aspoň sem ho už hezkých pár let brečet neviděla ale tohle byla hodně velká podpásovka. Jen stál, s otevřenou pusou a smutným výrazem.

"Nezdá se ti náhodou že si to přehnala Evansová?" zeptal se potichu Sirius. Jeho hlas se nesl chodbou protože každý byl úplně ticho a poslouchal jak se to vyvine.

"Ani ne. Je to pravda." to mě namíchlo ještě víc. Teď si holka něco poslechne.

"Víš Evansová ty si děsná kráva..."

"Ne, nech to být Cukrátko. Je to fuk..." ozval se potichu James. Pro ty jeho smutný kukadla byste vraždili, to mi věřte.

"Tak to teda ne. Už toho mám tak akorát dost. Co si o sobě vůbec myslíš Evansová? Otvíráš si na nás hubu při každý příležitosti, na Jamese pořád křičíš a seš hnusná. I na nás máš pořád nějaký připomínky. Jasně, kdyby si nám čas od času vynadala za to jak se chováme tak to beru, děláme průsery a ty si primuska jenže ty na nás a hlavně na Dvanácteráka řveš pořád. Napadlo tě že bys timhle mohla někomu ublížit? Že tě má třeba opravdu rád?

Ale ne, ty si úžasná, dokonalá a bezchybná Evansová co všechno ví nejlíp a co všechno dokáže, ta co jí všichni milujou protože je tak ohromě milá a krásná a chytrá. Co my ostatní průměrní pozemšťané? Kam se hrabem na naši bohyni Lily že? Jak sme si vůbec mohli dovolit jí zasahovat do života nebo na ni nedejbože mluvit? Co si to ten ubožák a sobec Potter dovolil? Pozvat ji na rande? To ona totiž nemůže, ona bude totiž stará a seschlá panna až do smrti.

Co ty si to vlastně vůbec dovoluješ? Si jenom zatrpklá šprtka, nic o nás nevíš. A o Jamesovi už vůbec ne. Jestli tu má do sobců někdo daleko tak je to James. Znám ho celej život Evansová, na rozdíl od tebe, a můžu ti říct že lepšího člověka sem nepoznala. Pro své přátele a rodinu a obecně pro lidi na kterých mu záleží by se rozkrájel takže za prvé, buď tak hodná a sobce vynech. Taky si k nim mohla patřit, k lidem za které by položil život ale bohužel, řekla sis sama ne, jednou toho budeš moc litovat.

Pokud jde o ten včerejšek Lilienko, tak ti musím oznámit jednu hodně důležitou věc. James tam totiž vůbec nebyl. Měl trénink se svým mužstvem, on je totiž ten velký chytač Potter víš? Byli jsme tam jenom já a Siri a James byl takovej sobec že to chtěl vzít celý na sebe jenom aby se to nedověděli naši protože ví že budu mít doma problémy.

Jo Evansová, přesně takovej je James. Děsněj egoista a sobec a já nevim co všechno! O nikom z nás nic nevíš, do našeho života a do toho co děláme ti nic není tak nás nech laskavě dejchat!!!"

Vypadala trochu vyvedená z míry. Na její reakci sem ale neměla náladu. Měla sem sto chutí jí jednu ubalit. Remus mé myšlenky asi vycítil a tak nás vytáhl ven k jezeru. Zchladit si hlavu.

Sedla jsem do trávy a opřela se o strom. Sirius si sedl vedle mě a dal mi ruku kolem ramen. Položila jsem si hlavu na jeho rameno a zavřela oči. Potřebovala jsem si utřídit myšlenky. Když jsem oči zase otevřela, Remus i Petr seděli vedle nás, Sirius mě lehce hladil po vlasech a James stál kousek od nás.

Podívala jsem se na kluky a oni jen kývli hlavou. Tohle je taky prima na tom že se známe tak dlouho. Víme na co druzí myslí. Všichni jsme se zvedli a stoupli si kolem Jamese. Jen jsme tiše stáli a pozorovali hladinu jezera. James promluvil první.

"Díky že jste se mě zastali:" bylo to tiché, skoro mi to nahánělo strach.

"Neni za co brácho...měl sem jí dát aspoň pěstí, co na tom že je to holka. Spíš jenom kráva."odpověděl Sirius.

"Jo, Tichošlápek má pravdu. Měl bys to nechat plavat. Ona tě nezná, neví jaký jsi. My to víme a máme tě rádi. Záleží nám na tobě, nám všem. A ona nestojí za to by ses trápil nebo já nevim co. Prostě bys jí měl pustit z hlavy. Tentokrát už doopravdy. Ona si tě nezaslouží." šeptla jsem mu tiše. Remus i Petr se Sirim kejvali. Jimmy se vděčně usmál.

"Co já bych bez vás dělal? Moc vám děkuju. To co si řikala bylo hezký...Cukrátko."

"Byla to pravda...Dvanácteráku." usmál se. Objala jsem ho a kluci se k nám přidali. Myslim že jsme museli vypadat směšně ale v té chvíli nám to bylo jedno. Byli jsme tu jeden pro druhého a dneska jsme dokázali že za každé situace dokážeme stát při sobě. Kdo měl v tu chvíli víc než my?

Ano, za každé situace budeme stát při sobě. V té chvíli jsem si to myslela. A vlastně proč ne? Copak byl důvod aby to bylo jinak? Tohle byla tenkrát první velká změna. James se rozhodl zapomenout na Lily a jít dál. My mu to schvalovali. Blížila se ale další změna, mnohem zásadnější. Změna která měla můj život obrátit vzhůru nohama. Změna která mě měla srazit hodně hluboko. Asi jsem si měla uvědomit že se mi to nezdá, že na mě skutečně stále kouká. Možná jsem měla být silnější a zabránit tomu. Kdyby se mi to povedlo nemuseli jsme se do té situace vůbec dostat. Já ji nechtěla, nechtěla jsem aby si vybírali. A už vůbec ne abych byla já ten, kdo zůstane s poslední kartou. Abych byla já ta druhá.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dromedka Dromedka | Web | 24. června 2008 v 23:04 | Reagovat

Mno konečně se to začíná vyjasňovat.... už se moc těším na další pokráčko... piš hodně rychle... :D

2 wisty wisty | E-mail | Web | 25. června 2008 v 8:59 | Reagovat

no tak to sem teda fakt moc zvědavá na pokráčko:) se moc těším a tohle bylo fakt moc hezky napsaný:)

3 Ajvi Ajvi | E-mail | Web | 25. června 2008 v 9:10 | Reagovat

super:) jsem zvědavá na další pokráčko, jsem zvědavá na to, jak to budes Jimmym a Lily:D

4 Kayla Kayla | 25. června 2008 v 12:00 | Reagovat

uplne nadherna povidka a kapitola uz se tesim az se dostaneme k hlavnimu deji!!!

5 Eliota Eliota | Web | 25. června 2008 v 13:01 | Reagovat

Krásné. :) Pěkně to Evansce nandala!

6 tonks tonks | Web | 25. června 2008 v 13:53 | Reagovat

toto je asi prva poviedka, v ktorej je lily za tu zlu :) ale velmi sa mi to paci :))) (niezeby som nemala rada lily, ale toto sa mi zda take...realne)

to, ako sa jamesa zastala bolo fakt nedherne a aj smiesne (niektore paseze:P)

a ty urcite vies, co teraz nasleuje:) (tak mam to napisat, alebo nie? pisem :P) tesim sa na dalsiu

7 nath nath | Web | 25. června 2008 v 19:38 | Reagovat

pekna kapitola :D som zvedava, ako to s nou a sirim dopadne, tak nas dlho nenapinaj a pridaj dalsiu plosiiiiim :D

8 Jenny Jenny | Web | 26. června 2008 v 21:26 | Reagovat

Ty jo, tím proslovem namířeným na Lily si mi vyrazila dech:D Hustý...nádherná kapitola, taky jak jinak. Upe...perfektní.

9 Nessa Nessa | Web | 27. června 2008 v 10:00 | Reagovat

Skvělá kapitola, ta hádka s Lily byla skvělá, teda ne že bych se vyžívala v hádkách, ale bylo to skvěle napsané =) ostatně jako vždycky

10 Lucy Sallieri Lucy Sallieri | Web | 7. července 2008 v 15:28 | Reagovat

Kapitolka úpe boží a na to, že tvrdíš, že je krátká a nic moc se tam neděje, tak si myslím, že to tak není. Kapitola byla fakt úchvatná. ;o) Píšeš nádherně. A to jak setřela Lily, wow! Nikdo by to nezvládl lépe. Ten proslov k ní byl drsnej, ale Evansová by si už konečně mohla uvědomit spoustu informací, které ji ještě nedošly. ;o)

Jinak se těším na další kapitolku, když už říkáš, že se pomalu dostáváme k ději... Tak písej, i když tu mocka času nebudeš... ;o)

11 Hannah x) Hannah x) | Web | 7. února 2009 v 12:18 | Reagovat

Ach jo, ten konec je vždycky tak depresivní, ale nádhera. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama