5.kapitola- Šaty dělaj člověka

2. června 2008 v 17:55 | annetta |  pohádka o bolesti
Tak sem se dokopala k další kapitolce. Pokud jde o ty další tak nic neslibuju protože jestli mám teď nečeho nedostatek tak je to čas. Smolím slohovku(úvaha je pěkně debilní) čeká mě děják a chemie a fyzika a srovnávačky z matiky a k tomu sportovní den(poběžim štafetu tak pozor na mě) takže prostě nic neslibuju. Část Angels už mám tak to snad něja sesmolim...
užijte si tuhle kapču a komentujte:)
pa vaše totál vyšťavená Anet která má sto chutí vlíst do bazénu a vylíst až v prosinci

Šaty dělaj člověka

Nejspíš poslední sluneční paprsky tohoto roku se vkrádaly okny do pokoje a hladily mne po tvářích. Bylo sobotní ráno a počasí hlásalo krásný den. Na nebi pluly cáry bělavých mraků a lehký větřík vířil listí. Krásný den, jak stvořený pro procházku. Jak stvořený pro přátelství.

Nebyly to však sluneční paprsky co mě probudilo ale jasné hlasy mých spolubydlících. Vystrčila jsem hlavu s postele a uviděla Juicy a Leilu u zrcadla. Natáčeli se jak primabaleríny, nejspíš mají rande. Lily s Claire seděli na posteli vedle a o něčem nezávazně klábosily.

Jak já jim tohle závidím. Tu pohodu a radost ze života. Ony vidí krásný den, jako stvořený pro sny, smích a dobrodružství s přáteli a já? Co vlastně vidím já? Další šedý den v utrápeném světě. Vidím zoufalství a neštěstí a bolest kterou nabízí každý den. Ony totiž koukají očima zatímco já...já koukám na svět srdcem. Ale i to se ony naučí. Bohužel.

"Ahoj Leslie!" usmála se na mě Claire. Byly to zvláštní úsměvy. Vlastně naše vztahy byly takové zvláštní. Od té doby co za mnou vyslali Remuse se vše nějak změnilo. Chovali se ke mně jinak. S jakousi obezřetností. Vím jistě že jsem Remuse tak trochu vyděsila. A je také protože jim to vypověděl.

Přesto se ale nevzdali. Ani holky a ani Poberti. Zkusili hodně věcí. Momenty překvapení, Jamesovu roztomilost, Siriusovu neodolatelnost, holčičí nepředvídatelnost. Bylo zvláštní se dívat jak se, nejspíš nechtěně, spojují dohromady aby přišli na tuhle, řekněme záhadu. Bylo zvláštní dívat se jak dřívější nepřátelé spřádají sítě intrik aby se dozvěděli něco, co jejich život ve výsledku obrátí na ruby. Aby se dozvěděli něco, co je vyděsí, rozbourá barikády které kolem sebe stavěli, protrhne hráze které je chránili před okolním světem. Snaží se dozvědět něco, co pokud skutečně zjistí, je nejspíš vrátí z příjemného obláčku dětské naivity rychle na zem. Něco co změní jejich život od základů. Tak proč to prostě nenechají být?

"Leslie, dneska se jde do Prasinek a ty rozhodně musíš jít s námi." zašvitořila z vesela Lily. "Žádné vytáčky ani řeči tipu:nechci vám dělat starosti a tak dále a tak dále. Jdeš s náma a já ti radím pojď dobrovolně nebo něco uvidíš."

"Ale..."

"Žádné ale. Jdeš s námi a basta." zavelela Claire.

A tak jsem šla. Co jiného mi vlastně zbývalo? Bylo vážně krásně a docela teplo. Léto se letos drželo zuby nehty. Holky si mě vzali skutečně do parády. Donutily mě vytáhnout mé staré věci které jsem na sobě neměla ani nepamatuju. Do Prasinek jsem si teda vykračovala v krátké bílé sukni, ve světle modrém tílku které, jak prohlásila Claire, perfektně ladilo k mým očím a k tomu stačil už jenom lehký svetřík. Jak říkám, bylo teplo.

Cítila jsem se tak nějak jinak. Možná i trochu veseleji. Jak se říká, šaty dělaj člověka. Asi je to pravda. To krásné počasí, pěkné oblečení, vysmáté společnice a kluci co se za mnou otáčeli...vše bylo skoro jako dřív. Skoro. Mohla jsem si namlouvat cokoliv ale vykračovala jsem si takhle s jinými lidmi. A je nic nenahradí.

Skoro na mě zase padla ta tichá deprese ale velmi rychle tomu zabránila naše nová společnost. Remus s tím svým plachým úsměvem kterým se jakoby ptal zda sem patří, rozcuchaný a stále vysmátý James a samozřejmě Sirius, vlasy mu elegantně padaly do tváře a v bouřkových očích mu svítilo. Ano, byly jsme poctěny návštěvou nejžádanější. Samotnými Poberty. Naštěstí Petr chyběl. Nemám ho ráda, jednou vám vysvětlím proč. Jednou...neslibuju to nějak často velké spoustě lidí?

Kluci se k nám připojili asi v půli cesty a už se nás nepustili. Povídali jeden vtip za druhým a holky se kupodivu velmi dobře bavily. Musela jsem se usmívat. Míjeli jsme nějaké spolužáky, mezi nimi i Juicy a Leilu. Jejich výrazy v obličeji mne docela pobavily...jak to že se ta holka baví s nimi? Ta co se o nic nesnaží a radši proplouvá mimo dav? Ano, vše se dalo vyčíst z jejich rozlobených a závistivých pohledů. Ani mi to nevadilo. Nějak mi nepadly do oka. To jak se honí za pozlátkem života, za krásou a slávou...však i ony ale procitnou. I ony se jednoho dne ráno probudí a zjistí že svět už je jiný. Že život je postaven na jiných hodnotách. Ne, tohle probuzení jim nepřeju.

V Prasinkách, velmi kouzelné vesničce,jsme zamířili rovnou na něco k pití. Ke Třem košťatům. Bylo tam pěkně narváno ale nakonec jsme si urvali stůl kam se vešli všichni. Sirius s Jamesem odfrčeli pro něco k pití ale zpět byli okamžitě. Pár lahví máslového ležáku ale hlavně Ohnivá whiskey.

Ani se neptali a už začali nalívat. Holky byly absolutně v pohodě což se mi zrovna nezdálo. Bylo sotva poledne a ony sedí s Poberty u Tří košťat a budou pít alkohol? Svět se zbláznil...a já asi s ním protože jsem začala pít taky.

"No vidíš holubičko jak se krásně se umíš usmívat. A já už se bál že ti to nepůjde." zahalasil Sirius.

"Jo, o mně toho ještě hodně moc nevíš..." zasmála jsem se. Ano, byla jsem spokojená a...a asi i šťastná. Po tolika dnech. Bylo to zvláštně osvobozující, pustit vše z hlavy a smát se s nima.

Vím že to byl jen další z jejich pokusů dostat ze mě mé tajemství a asi museli být skutečně zoufalí když se rozhodli použít i alkoholu a doufat že pak se třeba rozpovídám. Ale ne, takovou radost jim zase neudělám. Ale proč se nepobavit?

"Dáš si ještě princezno?" zeptal se vysmátý James.

"Nene, už né. Šla bych ven. Projít se..."

"Tvé přání je nám rozkazem. Balíme to bando. Jde se na výlet. Tady krásná slečna si přeje vidět vesnici a tak to má mít."

Kluci šli platit a my se s holkama vydaly k východu. Všimla jsem si osamocené postavy v rohu. Severus. Popíjel ze sklenky a pozoroval mě přimhouřenýma očima. Usmála jsem se na něj a zamávala mu. Hořce se ušklíbl a odvrátil tvář. Co se to s ním děje?

Vyrazili jsme po cestě ven z vesnice. Vykašlali jsme se na nákupy a kluci rozhodli že mi musí ukázat Chroptící chýši. Pro mě za mě...

"Takhle ti to vážně sluší mnohem víc. Měla by ses usmívat častěji holubičko." prohlásil Sirius. Nebyli jsme opilí, jen nám to dalo lepší náladu, vratký krok a otevřenost.

"Jindy není důvod zlato. Tak to bývá."

"Pročpak není důvod? Povídej." a už je to tady. Všetečné otázky na které není odpověď. Ne ta správná.

"Siri, Siri...to si myslíte že jsem blbá? Možná jsem blondýna ale mozek mi byl dán. Vím proč tohle všechno...vy dohromady, velká sláva a vtípky a alkohol a lichotky...neřeknu vám to. Protože nemůžu."

"Měli jsme pít ještě chvíli..." řekl vševědoucně James. Zasmála jsem se.

"Kdepak Jimmy. To by nepomohlo. Proč se prostě nemůžeme bavit? Užít si ten jeden jediný den kdy můžeme být spolu a smát se, vtipkovat, hrát že jsme přátele a že svět je krásná oáza a nikdo nám za to nevynadá ani nás nepotrestá. Pojďme si prostě žít, ten jeden jediný den. Nechat na sebe působit tu opojnost alkoholu a slunce. Pojďme si prostě hrát že všechno je fajn a nám nic nechybí a ani chybět nebude."

"To nejde. Copak to nechápeš? Ty nás...děsíš. Od toho rozhovoru jsme jako na trní. Musíme o tom pořád přemýšlet. Ty jsi...záhada. Mluvíš o smrti a o životě jako by to nebylo nic, jen opar, mlha která se při sebemenším otřesu rozplyne. My...máme tak trochu strach." řekl roztřeseně Remus.

"Tak to je Reme. Život a smrt...je to přesně takové. Naše společnost vede sama sebe do záhuby. Bojíme se mluvit o smrti, štítíme se jí, děláme že se nás to netýká a že je to něco co do našeho života prostě nepatří. Zavíráme před ní oči stejně jako před spoustou jiných věcí ze kterých máme strach. Jenže ona tu je. Kolem nás, každý den, každou minutu. Lidé umírají a my nemůžeme tvrdit že se nás to netýká protože ono týká.

Smrt je jedna velká neznámá a proto z ní má každý hrůzu. Bojíme se toho co neznáme. Bojíme se tmy, protože nevíme co skrývá, bojíme se samoty protože v nás vyvolává pocit že vše končí a že už není naděje a stejně tak se bojíme i smrti ale je to zbytečné. Můžeme se bát ale ona se nám stejně nevyhne. Přijde a vezme nám život, mávne kosou a přeseká naše sny, naší budoucnost. Nenechá nás říct zda to tak chceme. Prostě to udělá a my se s tím musíme smířit protože ji nezastavíme. Je jako život Reme. Jeden bez druhého by totiž nebyli nic."

"Děsíš mě když takhle mluvíš." zašeptala Lily.

"Já vím...děsím tím sama sebe. Nechte to plavat. To je ten alkohol."

"Ne, není. Takhle mluvíš pořád. Jakoby nás mohlo každou chvíli něco zabít. Když jdeme po chodbě, když sedíme na obědě nebo se učíme v knihovně. Děláš jakoby mělo všechno hned skončit." namítl James.

"A copak to tak není? Cokoliv tě může zabít. I ten regál s knihami v knihovně."

"Regál nikoho nezabije." namítl i Sirius.

"Ne? Tak možná ne. Ale jsou i jiné věci které zabíjejí. Nenávist, láska...to vše patří k životu stejně jako smrt."

"No tak...co ty víš o lásce?"zeptal se opět Sirius.

"Asi dost...měla jsem se vdávat."

"Cože?" vyjekla Claire.

"Jo...ale je to jakoby v jiném světě, v jiném životě. Tak moc dávno. On byl o hodně moc starší než já. Někteří říkali že by mohl být i můj otec...asi ano, ale lásce neporučíš. Teď už je to jedno...co bylo bylo a v minulosti se člověk prý nemá hrabat."

"Nevdala jsi se?" zeptal se Sirius.

"Ne. Spadl na něj regál..."

"On je...on je mrtvý?" vydechl

"Ano i ne..." usmála jsem se.

"Nerozumím ti."

"No tak. Ty sám jsi přece říkal že regál nikoho nezabije."

"Zase ti nerozumím..." řekl zmateně

"Já vím...prostě to pusť z hlavy. To ten alkohol."

"Hele, my se ti snažíme pomoct. Svěřit se někdy pomáhá..." řekla Lily

"Nechci vám přidělávat starosti."

"Ty už si stejně přidělala protože nám to nechceš říct"ozvala se i Claire.

"Nech si to vydírání. To prostě nejde. Vy jste tak děsně nebelvírský! Velké srdce co je ochotno pomoct každému kdo o to požádá. To je fajn. Jenže já o pomoc nežádala!" vykřikla jsem naštvaně.

"Chceme prostě pomoct" zašeptal Remus.

"A já vás zase chci prostě chránit."

"Před čím? Proboha před čím?" vyhrkl James.

"Před budoucností."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 wisty wisty | E-mail | Web | 2. června 2008 v 18:39 | Reagovat

áááá, nádherný:) ale já už chci konečně vědět, co se stalo, proč se chová tak, jak se chová a proč je taková... jo, tajemná:)

2 wisty wisty | E-mail | Web | 2. června 2008 v 18:46 | Reagovat

no a kdyby se nějak dali dat Siri a Jimmi dohromady, tak je na světě ideální kluk O:-)

3 Kayla Kayla | 2. června 2008 v 18:48 | Reagovat

uplne paradni.Strasne se ti to povedlo a uz se mooooooooooc tesim na pokracko!!!!!!!!!!!!!!!

4 Lia Lia | 2. června 2008 v 22:55 | Reagovat

kraaaaaaaaaasa

5 tonks tonks | Web | 3. června 2008 v 13:08 | Reagovat

velmi pekna kapca

a to "spadol nanho regal" :)

a teraz rychlo dalsiu -sup-sup :P

6 Francesca Francesca | 3. června 2008 v 13:30 | Reagovat

Páni ta holka mě asi taky děsí, nebo spíš ty , protože si to napsala.:-)

7 Eliota Eliota | Web | 3. června 2008 v 14:32 | Reagovat

Ta poseldní věta mě děsí.

Píšeš to krásně, takovým osobitým stylem. Líbí se mi, jak tam nic neprozrazuješ.

Jen tak dál!

8 Dromedka Dromedka | Web | 3. června 2008 v 16:40 | Reagovat

Skvělý... taky obdivuju, kde si na tom byla... :) Supové názory zatím se mi to líbí... :) A to hodně... a už se mooooc těším na další kapču...

9 Lili Lili | Web | 4. června 2008 v 16:47 | Reagovat

brrrrrrrrrrrrrrrrrr ta posledna veta je strasideln ale GOOD!

10 Hannah x) Hannah x) | 6. října 2009 v 14:44 | Reagovat

Týjo... mám jako vymeteno. Bu'd je z minulosti, nebo z budoucnosti... Něco určitě... Tak vdávat se měla... chuděra. To s tím regálem bylo fajne... Někdy mám pocit, že máš mozek třikrát starší, než doopravdy si (Ne,že bych věděla kolik ti je. :D Jen čistě odhadem) Prostě jsi tak inteligentní... to není možné. Kdo by tohle mohl vymyslet???

11 Mu~he.he Mu~he.he | Web | 20. listopadu 2009 v 20:32 | Reagovat

hej presne hannah...  

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama