6.kapitola- Tento způsob trávení trestu zdá se mi poněkud nešťastným

1. srpna 2008 v 12:31 | annetta |  pod květy slunečnic
Takže, dnes odjíždim zase na tejden pryč a tak vám sem dávám novou kapitolku abyste se mi tu nenudili=). Nenechte se zmást dlouhým názvem protože kapitolka je krátká ale zase je důležitá tak snad se nebudete zlobit.
Jinak, věnuju jí Lili protože ta si ji přála a doufám že tu bude pořádná spousta komentů=)
Vaše Anet

Tento způsob trávení trestu, zdá se mi poněkud nešťastným
Abych pravdu řekla, trest kterej nám dal Křikla se mi ani za mák nelíbil. Kluci a hlavně Tichošlápek to nijak zvlášť neřešili, James si z nás spíš dělal srandu něž aby to bral vážně ale mně teda do smíchu nebylo.
Jednu výhodu ale celej ten večer(i když nakonec zpackanej a nevydařenej) měl. Jimmy i Sirius vzali na vědomí že sme tu byli jaksi dříve než jejich drahé polovičky a rozhodli se trávit více času s námi. Nejdřív to ale chtěli spojit dohromady a přitáhli Jas i Brownovou k nám. Že prej pokecáme. Brzo ale přišli na to že tenhle způsob rozhodně nefunguje.
Já Brownovou upřímně nesnáším a ani kvůli Sirimu sem se nemínila přetvařovat. Jak po něm furt lezla a cukrovala a bléé! Co po něm vlastně furt slintá? Vim že si myslíte že žárlim ale já nežárlim a i kdyby jo tak na to mám právo! Tak trochu…možná…fajn, spíš ne ale stejně mě ta pipka štve.
Taky sem jí to dávala dost najevo(dobře…možná až moc…) ale ona je prostě tak tupá! No děs. Jasmin ještě jakž takž šla, ale i on byla do Jimmyho totálně zblázněná a řeknu vám, i to vás začne pěkně štvát. Tohle se teda pěkně rychle zavrhlo a kluci se rozhodli že děvčata se s tim určitě nějak smíří. Možná se vám zdá že prostě přeháním protože to bylo jen pár hodin ten večer a druhej den ale…ony byly vážně na zabití.
Večer se ale konal náš trest. Upřímně, na tenhle se mi vůbec nechtělo. Za prvé to bylo do lesa a hlavně sem měla bejt jenom se Siriusem…a to nedopadne dobře. Křikla nám dal nějakej seznam bylin co potřebuje a že prej nemáme spěchat, ať mu to přinesem ráno. No chápete to? On nás nechá jen tak trčet celou noc v lese?!? Andělíčku můj strážnej!
Mlčky sme mířili po tmavých Bradavických pozemcích k lesu. Na nebi už pomalu vycházeli hvězdy a byla pořádná kosa. Nevěděla sem co řikat a tak sem radši mlčela a šlapala. Až u lesa sem se zarazila.
"Co je Cukrátko?" zeptal se Siri
"Nic…já jen…"
"Snad se nebojíš…"
"A kdyby?"
"No tak. To ti nevěřim. Vždyť běháme po lese každej měsíc."
"Jo, jenže to mám plnou hubu zubů, čtyři nohy, chlupy a v zádech vlkodlaka. Teď nemám ani jedno."
"Máš mě."
"Jenže když se na nás vrhne nějaká potvora tak sme v loji."
"No tak, já nikomu nedovolim aby ti ublížil." Natáhl ke mně ruku. Opatrně sem se ho chytla a on mi ji pevně stisk a povzbudivě se usmál. No nešli byste pro ten jeho úsměv až na konec světa?
Opatrně jsme procházeli lesem, větve nám křupali pod nohama. Stále sem se ho držela a doufala že necítí jak se třesu. Nevim jestli to bylo strachem, zimou nebo jeho přítomností ale budeme trvat na diplomatické odpovědi a to-byli to všechny výše jmenované faktory. Nořili jsme se stále hloub a hloub a i když sem většinu těch míst znala, do skoku mi nebylo.
"Ty nemáš Jordin ráda, co…" nebyla to otázka, spíše konstatování.
"Kdepak, já mám Jordin ráda protože Jordin je pitomá koza s běhněčím trusem místo mozku co mi pěkně pije krev."
"Chápu. Nemáš ji ráda."
"To si řekl ty."
"Ty si řekla že je koza."
"Protože nerada lžu."
"Bože Cukrátko, ty si neuvěřitelná." Zasmál se. Vyplázla sem na něj jazyk. Všiml si toho a zastavil.
"Víš že se v tobě moc nevyznám?"
"To je dobře, protože nemám ráda když někdo ví co může očekávat. Pak by to byla nuda."
"S tebou nuda není Cukrátko."
"Proč mi furt řikáte Cukrátko…je to divný."
"Jmenuješ se Candy ne? To znamená cukroví a tak sme si to trošku změkčili…"
"Je to úchylný."
"Je to roztomilý. Jako ty."
Chvíli jsem na něj koukala a nevěděla co říct. On je taky případ. Taky nevim na čem u něj sem. Jednou je hrozně milej jako teď a jindy si dělá srandu, pak je zas děsně vážnej i když to nebejvá zas tak často. To je fakt.
Snažila sem se z jeho očí poznat jak to myslí, snažila sem se najít nějakou odpověď protože poslední dobou mě vždycky dokázal tak perfektně zmást. Někdy mám pocit že tím myslí víc ale pak zase…sakra kdo se v něm má vyznat! Navíc je tu taková tma že kulový vidim. Bože, Siriusi tohle mi nedělej ok?
"Díky." Šeptla sem tiše a sklonila hlavu. Najednou něco zašustilo a praskal větvička. Šíleně sem se lekla a než sme se Sirius nebo já nadáli, držela sem se ho jako klíště kolem krku. Nohy sem mu pro jistotu obmotala kolem pasu aby mi je třeba něco neukouslo že jo. Klepala sem se jak ratlík.
Sirius nejdřív nevěděl co dělat ale pak mě opatrně objal a začal hladit po zádech."Klid, to byla jenom veverka nebo tak něco."
"Veverky můžou dostat vzteklinu a pak sou děsně krvežíznívý a nebezpečný."
"To máš z toho že ste si pořídili tu tefelizi nebo co to je. Mudlové sou v tomhle prostě magoři. Tady žádný veverky se vzteklinou ani motorovkama nejsou."
"Oni můžou mít i motorovky?" zeptala sem se vyděšeně.
"Proboha Candy, podívej se na mě." Pomalu sem se ho pustila a podívala se mu do očí."Hele, tady nejsou žádný vraždící veverky a ani nic podobnýho. Nic se ti nestane jasný?"
"Ale třeba…"
"Ne. Jasan? O to už se postarám." Koukala sem mu do očí. Opět, už asi po sté za tenhle večer a najednou sem viděla i něco jiného. Něhu, starost a já nevim…ještě něco…
Nestačila jsem nic udělat a rozhodně sem to neplánovala ale políbil mě. Skoro mi to vyrazilo dech a nevěděla jsem co dělat ale byl tak blízko a já po něčem takovém toužila už hrozně dlouho…Vím že vám to možná bude připadat jako klišé a nebo ste ten pocit už taky zažili ale přišlo mi jako by se celej svět zastavil. Nevim jestli sme tam byli hodiny a roky a nebo jenom pár vteřin ale mě to připadalo jako celá věčnost. A zoufale sem si přála ať to neskončí.
Pomalu sem se odtrhla ale oči jsem nechala zavřené. Asi sem měla strach znovu se na něj podívat nebo si prostě chtěla užít tu chvíli, já nevim. Ucítila jsem jak mě ohladil po tváři.
"Candy já…"
"Co to děláme Siriusi? Jsme přátelé, už hrozně dlouho jsme přátelé. Já tomu nerozumím."
"Já taky ne ale vím co cítím Candy. Vím že je to poslední dobou jiné a zvláštní a…Někdy si prostě připadám jak blázen víš? Dívám se na tebe a řikám si jakto že sem si toho nevšiml dřív. Že seš tak krásná a jak se usmíváš a…Vždycky mě to tak vykolejí, neměl bych na to myslet protože si moje kamarádka, byli jsme skoro jako sourozenci ale prostě to nejde, nemůžu tomu poručit. Nemůžu tě dostat z hlavy víš?"
"Tohle je…to je šílený Siriusi. Já to…to přeci nejde."
"Proč ne?"
"Ty si…bože vždyť ty si idol dívčích srdcí, každá za tebou leze a já prostě nejsem holka pro tebe"
"Na to já kašlu protože já chci tebe a ne ty ostatní"
"James a Remus…"
"..To pochopěj. Stejně myslim že už to tušej. Candy, prosím. Já chci být s tebou." Znovu mě políbil. Chtěla sem se bránit, tentokrát ano ale nešlo to. Sakra copak vy byste mu odolali?
"Já mám…já mám strach Siriusi."
"No tak, já přece nedovolím nikomu aby ti ublížil"
Vzpomínáš Siriusi? Tohle byla tvá slova, tvé sliby. Tak sakra řekni proč, proč si mi tenkrát nejvíc ze všech ublížil právě ty?!?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lili Lili | Web | 1. srpna 2008 v 12:56 | Reagovat

tato kapitola ma dostala!bola nadherna , sladka no proste super!neuveritelne moc sa tesim na pokracko tak si pls svihni:)a dik za venovanie:)

ps:ta posledna veta.....dufam ze ju neodkopne

2 Dromedka Dromedka | Web | 1. srpna 2008 v 13:45 | Reagovat

Ach... koukám, že si z něj taky děláš takloveho malého hajzlíka jako já... :D :D Hehe... moc krásná kapitolka a už se mooooc těším na další, ať bude k čemukoli... :)

3 tonks tonks | Web | 1. srpna 2008 v 14:58 | Reagovat

wau, čo napísať? staží, že to bolo super a teším sa na pokračovanie? ak nie, tak dodám, že som takéto zvraty nečakala :D

4 Nath Nath | Web | 1. srpna 2008 v 16:36 | Reagovat

nooo, tak daco take som teda čakala :D Len ma už začínajú štvať tie tvoje dodatky... Čo sa s nimi stalo?? Ja fakt nwm, čo si o tom mám myslieť...

Ale kapča bola úžasná!

5 Lucy Sallieri Lucy Sallieri | Web | 1. srpna 2008 v 17:05 | Reagovat

Aj! Já myslela, že když už byla minule ta kapitolka, že už se v této pošopneme a dojdeme k tý výbušnině, a ono ještě nic...  Mno, škoda, už se moooocka totiž těším... ;o)

Jinak kapitolka byla roztomilá a sladká! (A taky krátká =oD) Bylo to pěkný, ale ani nevím co na to říci. Jako, když jí Siri ublíže ze všech nejvíce, mno... Nebudu si nic domýšlet - i když si domýšlím milion různých teorií - a nechám se překvapit. ;o) Těším se na další... ;o)

6 Hope Hope | Web | 1. srpna 2008 v 18:28 | Reagovat

kásná kapitolka  a povídka vůbec :o) honem pokračování :o) jsem napnutá, jak kšandy :o)

7 Lia Lia | 1. srpna 2008 v 22:45 | Reagovat

nooooooo velmi pekna kapca..to s tou veverkou bolo dobre..ze vzetklina:D.a ako nanho skocila:D...a ako pekna kapca..fakt..no ta posledna veta...och...bojim..sa toho,co pride..:(:..no som zvedava no..

8 wisty wisty | E-mail | Web | 3. srpna 2008 v 9:49 | Reagovat

pěkná kapča, ale štveš mě s tím, jak tam dycky nakonec hodíš nějaký to "proč". jako co si o tom pak m člověk myslet? hoooonem další kapču:)

9 Jenny Jenny | Web | 3. srpna 2008 v 20:30 | Reagovat

Achich ouvej, to nevypadá moc dobře:( ne, že by se mi nelíbilo, že si to konečně vyjasnili:D ale...Siri je hajzlík a myslím, že hajzlíkem zůstane, i když to je jen můj dohad:D Nádherná kapitola!!!

10 Eliota Eliota | Web | 3. srpna 2008 v 22:22 | Reagovat

Ten konec mě opět děsí. To s veverkami bylo špičkový, konec děsivý. Bajím se toho, co v téhle povídce přijde.

11 Nessa Nessa | Web | 16. srpna 2008 v 13:09 | Reagovat

úžasné!!!!

12 Pěťulďas Pěťulďas | 27. září 2008 v 22:08 | Reagovat

to  je krása, moc se mi to líbí.... krásné téma, myslím tím-holku pobertku... prostě super nápad

13 Hannah x) Hannah x) | Web | 7. února 2009 v 13:19 | Reagovat

Ach jo, ta kapitolka je vždycky tak úžasná. Nejdřív to je tak hezké, milé a potom ten depresivní odstaveček na konci. Ach jo, jsem zmatená. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama