19. kapitola- Zkrocení zlé ženy 2/2

17. září 2008 v 19:17 | annetta |  angels never cry
Druhá půlka...

Zlostně sem produpala halou a vyběhla ven. Rychle jsem mrkala a snažila se uklidnit. Dala se do mě zima. Na to že byl konec července bylo chladno. Ale zase, co bych chtěla v půl jedenáctý v noci.

"Angie!" protočila sem oči. Na toho sem měla tak akorát náladu.

"Dej mi pokoj Siriusi."

"No tak Ang počkej!"

Naštvaně sem se otočila:"Tak hele, já sem v pohodě. Teď jdu domů ano a ty se tam vrať než budeš mít průser."

"Stejně nevíš jak se dostat domů!"

"Metrem. Sem holka z velkýho města. Nějak to dám." pomalu sem se vydala pryč.

"Ehm...Angelo?"

"Jo?" zavrčela sem

"Metro je na druhou stranu..." uculil se nevinně. Spražila sem ho naštvanym pohledem a vydala se na druhou stranu. Pitomec. Pořád tam stál a díval se za mnou. Klepala sem kosu. Měla jsem jenom lehké šaty, cestu nočním Londýnem sem vážně nečekala. Došla jsem k malému parčíku a on tam pořád stál a koukal za mnou.

"Ale ale, taková pěkná kočička a je tu sama."

"Trhni si kreténe." zahuhlala sem na dva kluky co tam seděli na lavičce. Byla sem vytočená na nejvyšší obrátky a v jejich vlastnim zájmu by mě měli nechat bejt.

"Nějaká drzá ne? Takhle se s náma nemluví princezno." vypadali trochu opile ale měl ani nenapadlo že bych se měla bát. Ignorovala sem je a pokračovala naštvaně dál. Oba se zvedli a stoupli si proti mně.

"Mluvíme s tebou kočičko." řekl ten druhý. Byli určitě aspoň o rok mladší, oba uhrovitý a odporný.

"To je mi fuk. Dejte si vodjezd. Nemám náladu na vybavování s nějakejma blbečkama."

"Tak to ne..." zasyčel ten jeden a chytl mě za ruku. Už sem se připravovala jak mu jednu vrazim a dostanu ten vztek ze sebe pryč když se tam najednou objevil Sirius. Byl o hlavu větší než ostatní dva a já i v matném světle lampy viděla že oba trochu zbledli.

"Nějakej problém pánové?"

"N...ne..ne"

"Bomba. Tak to pak můžete vypadnout a nechat mou holku na pokoji." oba na něj zděšeně koukali. Vypadal vážně hrozivě jak se nad nima tyčil. Radši mě pustili a zmizeli pryč. Sirius se otočil na mě.

"Seš v pohodě?"

"Nejsem tvoje holka." zabrblala sem a vydala e dál. Dvěma skoky se mnou srovnal krok.

"Víš že většina lidí by v takové situaci poděkovala?"

"Poradila bych si sama."

"Vážně nemáš zač. Neděkuj mi tak moc. Nic to nebylo."

"Si otravnej. Teď se radši vrať domů."

"Hele, na metro pomalu ani netrefíš natož aby ses v něm vyznala a pokud se ztratíš může se ti stát že ti ujede i to poslední a to by bylo nepříjemný. Navíc noční Londýn je plnej podobnejch imbecilů a většině z nich nebude 14. takže potřebuješ průvodce a ochranku v jednom. A tadá! Já sem tu. Takže přestaň kecat a vem si mojí mikinu nebo brzo zmrzneš."

"Nic nechci. Je mi fajn."

"Akorát klepeš kosu jak blázen. Vem si to." a podal mi svojí mikinu. Byla hnědá a mě až moc dlouhá. Ruce v ní uplně zmizeli ale aspoň bylo teploučko. Zabalila sem se do ní a hned mi bylo líp. Voněla přesně jako on. Po vanilce. Zatřepala sem hlavou. Poslední dobou nějak magořim.

Až k metru jsme šli mlčky. Zabalila jsem si ruce ještě hloub do jeho mikiny abych se zahřála pořádně. Ne že bych věřila že by mě chtěl někdo přepadnout ale jak sem tak koukala na plánek Londýnskýho metra, bylo mi jasný že bych domu dojela dost stěží.

Metro přijelo docela rychle, měli jsme štěstí. Čím dřív budu sama tím líp. Ve vagonu bylo prázdno až na nějakou lehce pomatenou dámu ve středních letech která stále brumlala něco o běhacích okurkách a pak dva chlápky, už značně přiopilý kteří ale vystoupili na příští zastávce.

Svalila jsem se na sedačku a zavřela oči. Bože jak já se těšim do školy!

"Byl to docela hukot co..." poznamenal tiše Sirius.

"Jo. Skoro mě mrzí že sme se do těch dvou idiotů fakt nepustili. Alespoň nějakou cenu by ten večer měl."

Pousmál se při tý myšlence a na chvíli mlčel. Pak se na mě utrápeně podíval.

"Myslíš že to vážně udělá? Že tě provdá za Malfoye?"

"Vím já? Asi to bude chtít udělat. Ale ať si nemyslí že ho nechám. Vždyť....co si ten debil vůbec myslí? Já nechápu proč to dělá!"

"No...takové...jak bych to řekl. Zkrocení zlé ženy nemyslíš? Podle mě doufá že tě člověk jako Malfoy zklidní a bude z tebe hodná holka."

"Zkrocení zlé ženy...neřekla bych že znáš Shakespeara..."

"Proč? Já se nezdám ale sem vysoce inteligentní..."

"Jo. Ty určitě." ušklíbla sem se.

"Můžu se tě na něco zeptat?"

"No jo."

"Proč je u vás tvoje matka tak moc tabu?"

"Mno...lehčí otázku bys tam neměl?"

"Ani ne."

"Víš, tohle je složitý a já o tom nerada mluvim. Náš vztah s mámou a i s tátou byl...řekněme dost složitý a netradiční."

"Ty...křičela si na něj že vás kvůli němu nenáviděla..."

Smutně sem se ušklíbla a objala si rukama kolena."Jo...to je pravda. Máma byla...byla jako my víš. Ty a já. Rebelka. Bílá ovce v černé rodině. A pak jí provdali za tátu i když byla zamilovaná do jiného. Takové zkrocení zlé ženy jak ty říkáš.

Nenáviděla ho. Nemilovala ho ale stejně s ním musela žít. Nebylo jí 17 když je zasnoubili a pak jak už víš neměla na výběr. Musela se vdávat. Ona...můj otec byl její noční můra a všechno co ho připomínalo taky. Věci, květiny, místa, lidé...

Milovala nás když jsme byli spolu sami a nenáviděla když byl na blízku. Víš, nikdy to nebyla pravá mateřská láska ale...byla sem malá a tak sem si to přibarvovala. Jak mě maminka miluje, že mi každý večer čte pohádky a dává pusu na dobrou noc a říká jak mě má ráda...ve skutečnosti tohle všechno dělal Tayler.

Já jí to nemám za zlé. Naprosto jí chápu. Zničil jí život a my byli jen dalším důkazem toho co se stalo. Prostě s tím nemohla bojovat. Já jen...člověku prostě chybí to láskyplné obětí člověka který ho má rád ať je jakýkoliv. Nemám jí to za zlé jen...jen bych prostě chtěla mít mámu."

"Já...vím přesně jak to myslíš. Nevíš jaké máš štěstí že máš bráchu který tě má rád."

Zvedla jsem k němu hlavu. Díval se někam do dálky jakoby ani nevnímal své okolí a mě v tu chvíli došlo že v celé Anglii není člověk který by mě mohl víc pochopit.

Přestupovali jsme jen jednou. Naštěstí. Druhým metrem byla cesta krátká a my ji celou projeli mlčky. I když jsme pak vylezli a šli topolovou alejí k naší čtvrti nikdo nepromluvil. Měli jsme každý o čem přemejšlet.

Když jsme míjeli první domky promluvil:"Ang...já...jen se chci ještě na něco zeptat."

"Povídej."

"Hele, já vim že u vás doma je to o dost drsnější než u nás pokud se jedná o hádky ale...přišel mi děsně naštvanej jak si ho praštila. A tak sem se chtěl zeptat...Neublíží ti?"

"Jestli mi ublíží?"

"Jo."

"On..." zarazila jsem se "Ne. Neublíží mi. Nic na co bych nebyla zvyklá."

"No tak fajn. Já jen..nevím. V našich rodinách to většinou chodí všelijak."

"Neměj strach. Budu v pohodě." usmála sem se křečovitě. "Už sme tady."

"Aha...no tak...asi dobrou."

"Jo, dobrou. Doufám že se vaši nebudou moc zlobit."

"Nic co bych nezvládl."

"Tak fajn. A no....díky." stoupla jsem si na špičky a dala mu malou pusu na tvář. Zůstal stát jako opařený a já mezitím proklouzla brankou.

Dům byl zlověstně tichý a tmavý. Rychle jsem proklouzla do kuchyně a nabrala si trochu jídla. Příští měsíc bude nepříjemný a je třeba se alespoň trochu připravit.

Vyběhla jsem k sobě do pokoje a všechno schovala do skříně. Posbírala jsem ze země všechny polštáře a naskládala je do sítě. Doma trávím jenom prázdniny a místo postele jsem chtěla houpací síť. Je to lepší na relax.

Zrovna když jsem našla deku bouchly dole dveře. Zamrzla jsem na místě. Krve by se ve mně nedořezal ani upír. Já vím že je to slabost ale najednou jsem dostala hrozný strach. Z něj ho mám vlastně vždycky jen to nechci dávat najevo.

Světla se rozsvítila a na schodech se ozvaly kroky. Věděla jsem že do za mnou. Otočila jsem se ke dveřím ve chvíli kdy vcházel táta. Za ním se strkaly Clementine a Debora-Brebera. Vždycky se rády koukaly.

"Angelo..." zavrčel tiše. Polkla sem na sucho. Byl velmi naštvaný. Deka mi pomalu vyklouzla z prstů.

"Máš šanci se omluvit. Máš šanci prosit o odpuštění." Hlavou mi prolítl můj rozhovor s Jerrym tenkrát o Vánocích. Proč to prostě nenechat být? Proč tu před ním nepadnout na kolena a prosit? Udělej to Angelo! Prostě ho popros!

"Nikdy." zašeptal jsem tiše. Ne! Proč si tak tvrdohlavá Angelo! Kašli na hrdost!

"Tušil jsem to..." probodl mě krutým pohledem.

V ruce se mu objevila hůlka.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Annie Annie | 17. září 2008 v 20:49 | Reagovat

páni.......nechci vidět co jí udělá......nedivim se že tak vyváděla.......já bych to dělala taky ale......tohle vypadá zlověstně........mno doufám že brzo přidáš další kapču..........ať konečně víme co se jí stalo.........už se těšim na ty optimističtější.........jako ne že by se mi tyhle nelíbily ale já sem holt rozenej optimista;-))

2 Hermi Hermi | 17. září 2008 v 21:19 | Reagovat

Jej to byla rychlost.. :) No kapitola úplně super, děsně mě zajímá co bude dál.. :) už se úplně nemůžu dočkat :D

3 Ajvi Ajvi | E-mail | Web | 17. září 2008 v 22:23 | Reagovat

krása! nádhera! Akorát mě trochu mrzí, že se tahle původně veselá povídka mění na smutnou:(

ale ať je jaká chce, stejně se mi líbí:)

4 Nessa Nessa | Web | 18. září 2008 v 18:16 | Reagovat

no, tak tady už nebyla žádná pozitivní a veselá část... čímž to sice absolutně neztrácí na kvalitě, možná naopak... nejspíš jak pro koho... ale bylo to fakt úúúžasné.. na jednu stranu už chci vědět, jak to bude pokračovat, ale na druhou si říkám, že to nebude nic příjemného  a možná je lepší nevědět.. ale stejně se děsně těšim na další kapitolu. Už si chci přečíst pokračování... tak držim palce ve škole a ať co nejdřív  zmákneš další kapitoly

5 šárka šárka | 18. září 2008 v 18:25 | Reagovat

je to bezvadný, vážně úžasná povídka, jen ať se s tý svatby nějak vykroutí a ať jí táta po tej facce moc neublíží

6 Selene Selene | Web | 18. září 2008 v 18:39 | Reagovat

super ............obe casti

7 wisty wisty | E-mail | Web | 18. září 2008 v 19:17 | Reagovat

né, to né!!! doufám, že si Luciuse nevezme. by se k sobě absolutně nehodili!! jinak doufám, že další kapča tady bude brrrrzooooo:D

8 Lili Lili | Web | 19. září 2008 v 14:15 | Reagovat

co LUcius?nemyslis vazne , moja.....a teraz ku kapce:bola uchvatna aj ked taka smutnejsia ale to je len dobre:)myslim ze sa to sem hodi:)

heheh no a drzim nechty v skole....poznam ten pocit ked nic nestiha:)

9 Kayla Kayla | 19. září 2008 v 14:49 | Reagovat

nadherna povídka a samostrejme nadherna kapitola!!!

10 Lia Lia | 19. září 2008 v 15:44 | Reagovat

ochh.nieeeeeeeeeeee:(.to je smutne.:(..s jej matkou.a to cele...lutujem ju..:(

11 tonks tonks | Web | 19. září 2008 v 16:49 | Reagovat

prvá časť, alebo skôr jej časť, bola taká smiešna, že som pre zmenu oprskala stôl ja :D no ale zvyšok... prekvapivý a ani nie veľmi veselý, ale vveľmi dobre a precítene napísaný :D páči sa mi to čím ďalej tým viac ;)

12 Eliota Eliota | Web | 20. září 2008 v 10:42 | Reagovat

Krásné! Doufám, že nenapíšeš, že se za Malfoye do opravdy provdá... Aj sem moc zvědavá, co jí udělá.

Už se moc těším na další kapitolu.

13 KiKa KiKa | 21. září 2008 v 10:26 | Reagovat

Skoda ze neutece za Jerremym(nevim jestli to mám dobre napsaný)a spol. nebo za bráchou ale zase by to nebylo takový drama!!!!!!!!!Tak sup dej sem dalsí kapcu!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!PS:Kapca i celý povídka je NÁDHERNÁ!!!!!!!!!

14 Velvetka Velvetka | 23. září 2008 v 20:41 | Reagovat

Ty vole sem napjatá jak kšandy to bude hodně zlý bolestivou áá Hlavně ať ji někdko zachrání před Luciem :( jeo nééé fňuk chudák Angie těším se na další kapču :)

15 Myself Myself | 27. září 2008 v 10:36 | Reagovat

No tedaa :D Ang. si zadělává na pořádnej malér :) Jinak jako obvykle je to naprosto skvělý a napínavý už je mi trpaný tady psátr pořád to samé ale co mám dělat jinýho :D

16 Pěťulďas Pěťulďas | 27. září 2008 v 20:40 | Reagovat

krásnej děj jen myslím, že podrobně rozepsaný to mučení bejt nemusí...

17 Dromedka Dromedka | Web | 28. září 2008 v 21:45 | Reagovat

Ouch... já chci další... :D Myslela jsem, že mi nebude vadit, když na chvíli přestanu se čtením a budu se věnovat Twilight... chyba lávky... já chci další, chci vidět jak to dopadne, chci to... :D :D hele, tahle kapča asi nebyla nejlehčí na psaní, za to úžasná na čtení a doufám,  že hodně brzo bude další... mé samotné psaní mmntálně trochu stávkuje, tedy aspoň na HP, ale tobě to jde... a je mi jedno, co bude příště, hlavně že to bude... :D:D

18 Nika Nika | 3. října 2008 v 16:13 | Reagovat

super jako vzdycky ja uz nevim co psat vlastne vsechno co jsem chtela napsali ostatní tesim se na dalsi doufam ze bude co nejdriv

19 Jenny Jenny | Web | 30. října 2008 v 12:41 | Reagovat

Ou je...to zavání průšvihem...ale jinakl báječná kapitolka. Život není jenom veselej, bohužel.

20 Hannah x) Hannah x) | Web | 26. srpna 2009 v 22:36 | Reagovat

A ježiš... Jdu dál. To je zlovjestně  nádherný!

21 Mu~he.he Mu~he.he | Web | 1. listopadu 2009 v 1:16 | Reagovat

TOHLE MI NEDELEJ, JA MALEM PRESTALA DYCHAT!!!!! chudera Angela!!!

22 Mu~he.he Mu~he.he | Web | 1. listopadu 2009 v 1:16 | Reagovat

TOHLE MI NEDELEJ, JA MALEM PRESTALA DYCHAT!!!!! chudera Angela!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama