22.kapitola- Myslím že mi teče do bot

24. listopadu 2008 v 20:20 | annetta |  angels never cry
Sem tu s další kapitolou. To koukáte co?=) tentokrát sem docela spokojená tak se snad
bude líbit i vám. Sem nemocná a trčim doma a protože televize je nuda tak sem si řekla že něco napíšu=)
užijte si to a nechte koment
P.S. myslim že Saxanu asi neznali ale to je jen malý detail=)

Myslím že mi teče do bot


"Co mám s tebou dělat Angelo?" zakroutil Děda hlavou a pozorně se na mě zadíval. Ukousla jsem si z čokoládovýho muffinu z jedný ruky a jablečnýho koláče z druhý a spokojeně sem kousala.

"Je to beznadějný co?"

"Zatím to tak vypadá. To je už po 15. co si na tebe profesor Kellner stěžuje. A to je teprve konec září. Tolik hodin jste snad ani neměli…"

"Asi ne…hold mám na něj asi nějakou smůlu."

"Píše mi tu že jsi vyhodila kotlík do povětří. Opět." zahleděl se do dopisu který jsem mu dala.

"Za to já nemůžu. Sem prostě nepochopenej génius. Vsadim se s váma o litr citrónový zmrzliny že i takovej Einstein měl sem tam nějakou tu nehodu než se mu ty jeho pokusy povedli. To nemůžu rozvíjet svého ducha a dělat pokusy?"

"Jistě že můžeš, ale ne na kotlíku slečny Blackové."

"Ujela mi ruka."

"Přes celou třídu?"

"Neříkají mi Saxana pro nic za nic..."

"Angelo...slečna Blacková má vážné problémy, stuhly jí obličejové svaly a nemůže jimi hýbat."

"No co, neuškodí jí trochu se usmívat. Aspoň bude dýl žít. Na to sou studie víte? Trocha smíchu denně a budeme žít příštích sto let."

"To je sice pěkné ale nic to nemění na tom že to mohlo špatně dopadnout."

"Ale nedopadlo...to je hlavní. Co by kdyby...na to se hraje jenom v pohádkách."

"Obávám se Angie že je to beznadějné..." povzdechl si Děda a opět se na mě pozorně zadíval.

"Nemáte ještě koláč?"

* * *

Bylo něco po půlnoci. Celá oblečená v černém jako správný mafián sem se plížila ve stínu chodeb aby mě nikdo neviděl.

Zastavila sem u dveří ve sklepení a potichu na ně přiložila ucho. Bože, Kellnerovo chrápání zní jak starej moped. Jestli může spát v tomhle tak ho nic jinýho neprobudí. Vytáhla jsem paklíč a začala se hrabat v zámku od dveří. Většina kouzelníků si sice dveře nějak očaruje jenže všichni zapomínají že mudlové sou prostě geniální. A Kellner jakbysmet.

Tiše to cvaklo a dveře se otevřely. Proklouzla sem co nejmenší škvírou a dveře zase tiše zaklapla. Chvíli jsem stála a zvykala si na tmu abych pak do ničeho nevrazila. Kellner nechutně chrápal. Ležel ve veliký dřevěný posteli kousek ode mě, pusu měl otevřenou dokořán, na hlavě naraženou proužkovanou čapku a přes oči tu divnou masku co nosej honosný dámy ve filmech. Měla sem co dělat abych se nerozesmála.

Po špičkách sem přešla přes pokoj ke skříni s přísadama do lektvarů. Paklíč mi opět pomohl a já ji měla hned otevřenou. Popadla sem vše potřebné a zase jí zavřela.

Když sem tak procházela kolem Kellnera a on si slastně zachrochtal, litovala sem že ta úžasná nesmývatelná barva od kluků je nahoře v pokoji. Nebo aspoň troška vody...

Vyklouzla sem ze dveří a stejnou cestou se vracela do pokoje s přísadama ukrytejma v ponožce pro případ že by mě chytli. Jo jo děcka...to bude zejtra hukot!

* * *

"Tak sakra, slečno Wotersnová, můžete dávat pozor?!?" zařvala Babča naštvaně a dupla si. Ona si vážně dupla!!!

"Vždyť já poslouchám..." zamručela sem.

"Co mám s vámi dělat slečno?" jako bych tohle neslyšela v pondělí.

"Já nevim...asi sem hold ztracenej případ." usmála sem se na ní. Naštvaně přimhouřila oči a otočila se zpátky k tabuli.

"Tak už i Babča nad tebou zlomila hůl...asi si fakt případ pro psychouše..." zašeptala mi Lil.

"Já za to nemůžu. Sem hold složitá osobnost a nikdo mě nechápe..."

"Že mě to hned nenapadlo, že je chyba v ostatních a ne v tobě...ty si neuvěřitelná." zahihňala se.

"Moc vtipné. Abys věděla je to pravda. Jsem komplikovaná osobnost která potřebuje široký prostor pro vlastní seberealizaci...chápeš?"

"Upřímně? Ne...ty se nepotřebuješ seberealizovat ale spíš...já už vlastně taky nevim co s tebou vždyť na tebe..." najednou zmlkla.

"Co je?"

"Já vím že teď si budeš myslet že sem magor já ale...myslim že mi teče do bot."

"Cože ti?" rozesmála sem se.

"No tak slečno Wotersnová!!!"

"Já za to nemůžu, jí prej teče do bot!"

"Vážně mi teče do bot. Je tu všude spousta vody!" vztekala se Lily.

Měla pravdu. Dírou pode dveřmi tekla do třídy voda a aniž by si toho někdo všimnul, bylo tu rozkošné brouzdaliště. Stačilo akorát vytáhnou gumový kačenky a mohli sme si zaplavat.

"Co to proboha..." koktala Babča a brodila se ke dveřím. Vzala za kliku a otevřela.

Do třídy se navalila vlna vody. Všichni začali ječet a lézt i s taškama na lavice. Mě to naopak připadalo naprosto super. Vodu sem měla do půlky lýtek ale dalo se v tom perfektně tančit. Točila sem se dokola a stříkala vodu na všechny kolem.

"To je vaše práce slečno?!?" zařvala hystericky Babča.

"Ne, myslím že ne ale je to bomba!" a tentokrát nekecám.

"Paní profesorko, je to divný. O přestávce totiž voda vůbec netekla. Na žádných umývárnách." vysvětlovala Lily. Zasekla jsem se v půlce otočky. Hups....no tak možná je to tak trochu moje vina....ježiš ty lidi sou ale pitomý!!!

"Všichni studenti a profesoři se dostaví do Velké síně. Na chodbách pozor, klouže to. Opakuji, všichni do Velké síně." ozval se Brumlův hlas po celé škole. Tak tohle bude kolosální průser...ale nemaj důkazy takže- zatloukat, zatloukat, zatloukat. Horší je že to ještě neskončilo a já už to nestihnu zastavit.

"Takže..." odkašlal se Děda a začal chodit okolo studentů. Stáli jsme všichni nastoupení ve Velké síni, většina lidí mokrá jak vodníci. Brumla se rozhodl to vyšetřit a situace vypadala vážně ale pokaždé když sem zvedla hlavu, viděla sem Debbie, celou mokrou a s rozmazanou řasenkou a musela sem se začít smát. Čímž sem na sebe připoutala pozornost.

"Někdo z vás nějakým způsobem, velice obdivuhodným způsobem, dokázal vytopit celou školu od základů a to tak že se ani nehnul ze třídy. Tento výkon je skutečně obdivuhodný ale nic to nemění na tom že naše škola se teď víc podobá akváriu než budově kde by se měli vzdělávat zodpovědní mladí kouzelníci a čarodějky..."

Zase sem zvedla hlavu a musela se začít smát. Bože můj Debbie ty zas jednou vypadáš!

"Něco k smíchu Angelo?" zastavil se u mě Děda.

"N..né. Samozřejmě že né. Byl to skutečně ohavný čin tohle to...nic vtipného"

"Skutečně? Ohavný čin? Já jsem se tě totiž chtěl zeptat jestli v tom nemáš prsty?"

"To jako...to jako já?"

"Ano, to jako ty."

"Ale vždyť ste to sám řekl. Jak bych se dostala ze třídy? Klidně se zeptejte tady paní profesorky, ta vám dosvědčí že sem se ze třídy ani nehla. Otravovala sem jí jako vždy." dobře, to poslední sem možná měla vynechat.

"Prosím tě, ty taková bystrá a chytrá...copak se ti neříká Saxano?" pár lidí se začalo smát.

"To bylo tajemství, pane profesore..." zatvářila sem se ublíženě.

"Takže tvrdíš že si to nebyla, ano? Že bys to nedokázala, když si byla celou dobu ve třídě? Dovol mi, abych ti řekl svou verzi jak se to mohlo stát. O přestávce netekla voda že ano...dejme tomu že by jí někdo, pojmenujme ho třeba Hubert..."

"Hubert ne, tím ho urážíte. Co třeba Emanuel?"

"Dobře...dejme tomu že by Emanuel, čistě hypoteticky, vypnul přívod vody co je ve sklepení a celá škola byla tím pádem bez vody. Jenže Emanuelovi spolužáci, když jim netekla voda, zapomněli kohoutkem zase otočit zpět a ony zůstaly otevřené a když Emanuel před hodinou, na kterou pak dokonce přišel pozdě, přívod vody zase zapnul, tak ho ani nenapadlo si kohoutky zkontrolovat. A bum...voda vesele tekla a kalamita byla na světě." no do háje! Jak to ten dědek sakra ví?

"No...dobře, dejme tomu že by to Emanuel skutečně udělal...ale on za to přeci nemůže ne? Nemůže za to že jeho spolužáci sou tak...chytrý a zapomenou kohoutek otočit zpátky. Emanule je v tom vlastně nevinně..."

"Možná...a já mám ještě takový pocit...ale je to jen pocit...že ten Emanuel má ještě jedno jméno..."

"Fakt..."

"Ano...Angela..."

"Ale já to vážně nebyla pane profesore, mě by ani ve snu nenapadlo vypínat vodu, vytopit celou školu a ještě ty záchody vyhodit do vzduchu!"

"Ale tady nikdo nic do vzduchu nevyhodil Angelo..." zatvářil se poprví nechápavě. A doprčic. Kurva! Omlouvám se za ty slova ale to musí ven. Já sem tak blbá! Krávo! Detonace je na programu až za chvíli!

Najednou se z horních pater ozvala děsná rána a škola se zatřásla. Pár lidí zapištělo a krylo si hlavu rukama ale nic se nedělo kromě toho jemnýho otřesu. Viděla sem Brumlu jak se ztěžka nadechuje a omluvně jsem se usmála. Sakra!

Třešničko na dortu byl Filch, celý mokrý a s ohořelým obličejem. "Kdo to byl! Kdo z vás malejch parchantů to byl!"

"Angelo?" podíval se na mě Děda a významně povytáhl obočí.

"Mno...že by...vnitřní oko? Pane profesore?"

"Že by velký průšvih? Slečno Wotersnová?"

* * *

Vzala sem si do jedné ruky čokoládový muffin a jablečný koláč do druhé a rozvalila se v Brumlově pohodlném křesle.

"Jsou to tři dny co si tu byla Angelo...co mám s tebou dělat?"

"Lily říká že mám v sobě velmi hluboko zakořeněnou neúctu k autoritám, která je následkem psychotického zablokování pramenícího z nešťastného a traumatického dětství. Nebo tak nějak to aspoň znělo. Prostě a jednoduše může za to můj otec. Jeho bijte."

"Angie, Angie...jsi nenapravitelná víš o tom? Uznávám že když zavřu obě oči, tak ti tu povodeň můžu jakž takž odpustit...ale ten ohňostroj...předpokládám že už je tím také jasné kdo se vloupal k profesoru Kellnerovi do kabinetu že ano." Omluvně jsem se ušklíbla a ukousla si z koláče.

"No...to mi mohlo být hned jasné. A já pošetilý stařík podezíral Poberty. Myslel sem si že se zklidníš..."

"Poberty? Ty na něco takovýho nemaj."

"No...co ale teď s tebou? Leštit poháry v Pamětní síni nemusí nikdo příštích 50 let. O to jsi se s spolu s panem Blackem a Potterem postarala, když tě pošlu do lesa udělám ti tím spíš službu a něco opisovat...to by nebylo dost přísné...ale co s tebou?" hlavně nic hroznýho...nic hroznýho. "No jistě! Potřebujeme někoho kdo to uklidí! Ještě dnes si dojdeš za panem Filchem a on ti dá kýbl a koště. Uklidíš co půjde." řikám NIC HROZNÝHO!!!

* * *

Naštvaně sem plácla mopem o mokrou podlahu až voda vystříkla všude kolem. Tohle byla taková nuda! Navíc ze mě už třetí den byla školní atrakce a to sem nevytřela ještě ani třetinu. Nafasovala sem růžovou vestičku s nápisem UKLÍZEČ, asi sto let starý mop sežraný od krys a já nevim čeho všeho a svítivě zelený kýbl, který byl už z poloviny plný odporné hnědé vody s mydlinkama.

Lily naštěstí držela při mně a protože mi nemohla pomoct s prací, podporovala mě aspoň duševně. Teda, aspoň se snažila.

"Hele, nic si z toho nedělej. Oni by se takhle smáli každýmu..."

"Díky, to mě vážně uklidňuje." zavrčela sem na ní. Jako vždy sem měla své obecenstvo které se velmi dobře bavilo. Nechyběli samozřejmě ani Poberti a jejich chytré hlášky.

"Ale, ale, ale...kdopak to tu je? Náš nový domácí skřítek..." ozvalo se za mnou. Klid Ang...drž se. Žádný vraždění, už tak máš velekj průser a Malfoy nabodnutej na násadu od koštěte tomu nepomůže!

"Vážně slušivý obleček Wotersnová." zasyčel i Snape a oba dva se, i se svojí bandou zmijozelskejch krys, začali smát.

"Angie klid..." sykla na mě Lily. Já sem klidná! Nebo tak snad nevypadám?

"Dej si odjezd Malfoyi. Tady na tě nejsme zvědaví."

"Nečerti se hned. My si jenom chcem nechat vyleštit boty kotě.."

"Jo. Umejt až se budou blejskat." zasmál se Snape.

"Víš co ty bys potřeboval?" zeptala sem se naštvaně a otočila se na ně."Spíš pořádně umejt vlasy, Srabusi!" vzala sem svůj nádherný a módní svítivě zelený kýbl s těma nechutnejma mydlinkama a aspoň půlku tý vody chrstla Snapeovi na hlavu.

"Co si sakra myslíš že děláš?" zařval naštvaně Malfoy.

"Mám kýbl plný hnusný vody Malfoyi a nebojím se ho použít takže radši zavři klapačku!"

"Ty malá drzá..." co že to jsem už mi nestihl říct. Vzala sem celej kýbl a posadila mu ho na hlavu. Další slova zanikla v prskání a bublání a taky ve smíchu mého obecenstva které se teď bavilo ještě líp.

"Slečno Wotersnová! Už toho mám vážně dost!!!" Babča....sem v loji. Sbohem Bradavice, sbohem Lily, sbohem vytopené chodby, jablečné koláče a svítivě zelené kýble. Bylo mi ctí vás poznat. Budete mi chybět. "Půjdete se mnou k řediteli! Teď hned!"

Naposledy jsem se otočila abych viděla mokrýho Snapea a Malfoye s kýblem na hlavě kterej mu nešel vůbec sundat a pak sem zamířila za Babčou. Adios amigos!

* * *

"Co mám s tebou dělat Angelo?" zaúpěl Brumbál. Ukousla sem si z toho výbornýho koláče a pak i z muffinu a pokrčila rameny.

"Vždyť už to znáte. Ztracenej případ."

"Tenhle týden tu jsi už po třetí. Můžeš mi říct co se děje?"

"Kariéra uklízečky asi není to pravý ořechový..."

"Ano...to už jsem si všiml. Tak mi teda řekni co s tebou. Už se ptám snad posté. V noci se mi o tom i zdá..."

"Vám se zdá o mě?!? Bombá. Doufám že nic nemravnýho...ne že byste nebyl fešák ale nejste tak uplně můj tip takže..."

"Angie, Angie...nic nebereš vážně. Teprve teď se madam Pomfreyové podařilo sundat panu Malfoyovi kýbl z hlavy. Mohl se udusit víš."

"Komu by to vadilo..."

"Mě určitě, jeho rodičům též...další věc je chudák pan Snape. Vážně si ho musela zlít od hlavy až k patě?"

"To ale bylo oprávněný. Ty jeho vlasy už to potřebovali. Abyste věděl myslela sem to dobře, ohrožuje mravní výchovu mládeže. Chudáci malý děti by si z něj ještě mohli vzít příklad a zachvíli tu budem mít plnou školu nemytejch a smradlavejch studentů."

"Vidíš, to je přesně ono. Na všechno máš odpověď. A to je na tom nejhorší. Vždycky poslední slovo. Co s tebou dělali na minulé škole?"

"Mno...madam Rosenbergerová to vzdala když sme byli s klukama ve druháku. Odešla do důchodu a mám pocit že se musela odstěhovat někam na Bahamy. Aby prej od nás byla daleko. Tenkrát jí bylo asi třicet. No a pan Duval co nastoupil po ní...byl to docela fajn chlapík. Od pohledu byste neřek že bude mít takový nervy. Ale zvládl to s náma. Prostě to neřešil. Vyhodit nás nechtěl, na to sme prý moc chytří a byla by to škoda. Asi prostě věřil že se třeba srovnáme."

"No...mám-li být upřímný, dům na Bahamách se mi moc zamlouvá."

"Ale to ne Dě...teda pane řediteli! Vás by byla škoda. Navíc co byste dělal v důchodu, takovej mladík..."

"Mladík...jistě. Tak co teda mám s tebou dělat? Myslím že jsem vyzkoušel všechno..."

"Co takhle nabídnout mi ještě jeden muffin?" zkusila sem to.

"To zní dobře...takže- Dáš si ještě muffin Angelo? Nebo snad radši dva..."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 peggy.kaja peggy.kaja | Web | 24. listopadu 2008 v 21:22 | Reagovat

vytleeeeeeeeeeeem.......

2 Julča Julča | Web | 24. listopadu 2008 v 21:28 | Reagovat

Super kapitolka :-) hrozně sem se nasmála při představě Malfoye s kýblem na hlavě :-D

3 Nika Nika | 24. listopadu 2008 v 22:33 | Reagovat

Tak to bylo vážně dobrý...nejlepší bylo tohle : Chudáci malý děti by si z něj ještě mohli vzít příklad a zachvíli tu budem mít plnou školu nemytejch a smradlavejch studentů =DDDDD .....u toho jsem se fakt nasmála nebo taky růžová vestička s nápisem UKLÍZEČ ....fakt se ti to povedlo doufám že brzo přidáš další

4 Nessa Nessa | Web | 25. listopadu 2008 v 14:27 | Reagovat

fakt krása =)

5 wisty wisty | E-mail | Web | 25. listopadu 2008 v 16:47 | Reagovat

to bylo úžasný!!!!:)

6 Tonks Tonks | Web | 25. listopadu 2008 v 16:55 | Reagovat

ľudia moji ... zastavte to! smejem sa tu ako blázon :D tá posledná veta to dorazila :D ale vlastne, celá táto kapitola to dorazila :DDDD tu sa už nedá nič ibé robiť, len sa smiať :D super kapitola a rýchlo ďalšiu ;)

ps: popriala by som ti, aby si sa rýchlo uzdravila, ale keď si chorá, môžeš písať nové kapitolky... O:-) ale nie, rýchlo sa uzdrav!

7 Pěťulďas Pěťulďas | 25. listopadu 2008 v 19:37 | Reagovat

nádhera, je to prostě úžasné

8 Vittoria Vittoria | Web | 25. listopadu 2008 v 19:40 | Reagovat

Tag to je prostě bomba..tlemim se ještě teď a asi dlouho budu....xD xD xD

9 Weruu.. Weruu.. | Web | 25. listopadu 2008 v 21:26 | Reagovat

no konec..:-Dse smeju az se mi z toho rozpada zidle..:-Dpeckova kapitolka..:-D

10 vladka vladka | Web | 26. listopadu 2008 v 15:14 | Reagovat

jjjjjjjjeeeeejjjjjjjjkyyyyyyy nova kapizola   ze jake super

11 Eliota Eliota | Web | 26. listopadu 2008 v 18:43 | Reagovat

:D :D :D ta kto je skvělý :D

12 Ajvi Ajvi | E-mail | Web | 26. listopadu 2008 v 20:27 | Reagovat

nááádhera! Z těch hlášek jsem nemohla, hlavně proto, že je sama taky používám:D

Sem prostě nepochopenej génius.

Jsem komplikovaná osobnost která potřebuje široký prostor pro vlastní seberealizaci...

Byl to skutečně ohavný čin tohle to...

"Lily říká že mám v sobě velmi hluboko zakořeněnou neúctu k autoritám, která je následkem psychotického zablokování pramenícího z nešťastného a traumatického dětství.

Doufám že nic nemravnýho...ne že byste nebyl fešák ale nejste tak uplně můj tip takže..."

Abyste věděl myslela sem to dobře, ohrožuje mravní výchovu mládeže.

Ty hlášky jsou skvělý!

13 astina astina | Web | 27. listopadu 2008 v 18:17 | Reagovat

boha, jak já tuhle povídku žeru... to je úžasný! xDDDD

14 Peťka Peťka | E-mail | 28. listopadu 2008 v 21:25 | Reagovat

:D:D dobřéééé!!!!

15 Velvet Velvet | Web | 29. listopadu 2008 v 12:44 | Reagovat

Super kapitola kupodivu (:D) i rychle přidaná už se těšííííííím na další

16 kikca kikca | 1. prosince 2008 v 22:38 | Reagovat

jsem  primo okouzlena tahle povidka je fakt bomba!! obevila jsem ji vcera a uz ji mam prelouskanou!! proste nejde se zastavit!!! kapitolka se ti moc povedla!!!

17 Kathleen Kathleen | 15. prosince 2008 v 0:34 | Reagovat

Myslím, že se budu smát ještě ze spaní!!:D Absolutně perfektní!! Poslední půlhodinu sem tu slzela smíchy!:)) Už se vážně těším na další!!!

18 CiHaLeMa CiHaLeMa | Web | 16. prosince 2008 v 18:42 | Reagovat

suppeeer :D toto citam prvy krat ale zachvat smiechu mam z toho poriadny :D:D:D:D uzasneee :D:D:D

19 Lessien Séregon... Lessien Séregon... | 18. prosince 2008 v 19:03 | Reagovat

sakra.... to je ta nejlepší povídka co jsem kdy četla.. žádná romantika.. která tam trošku chybíí. ou ou.. njn... jsem hrozná.. ale ty výtlemy to všechno nahradí.. xD prostě.. já nemůžu.. je to upe super... xD já nevím co na to říct... nemám slov a navíc nejsem schopná jedné srozumitelné věty... takže jenom chválím... chválím..jen tak dál a už se těším na další kapču... xD

20 Svorka-Hanka Svorka-Hanka | E-mail | Web | 12. února 2009 v 21:12 | Reagovat

tak tohle je úplně boží!!!!!! fakt bych chtěla vidět Malfoye zlitýho od hlavy až k patě...=D =D tlemim se u toho jak magor (proč jak že?)XD moc a moc se těšim na pokráčko a doufam že jí nevyhodí, to by nebylo dobrý, a že si nevezme Malfoye, to by bylo eště horší...no prostě doufam že to dopadne dobře=D

21 Sawarina Sawarina | Web | 13. února 2009 v 23:09 | Reagovat

Pání.. Dneska jsem narazila na tvůj blog a přečetla jsem celou tuhle povídku, což mi mimochodem trvalo dost, vzhledem ke krásné délce kapitol..:) A teda já úplně čumím.. Vůbec nením, co napsat, protože tahle povídka je naprosto dokonalá.. Perfektní.. Rozhodně ji ihned řadím k těm nejlepším, co jsem četla.. Vážně nevím, jak vyjádřit, jak tahle povídka skvělá.. Je tam tolik skvělých okamžiku.. A řekla bych, že si jo hodně bzro přečtu znova.. A zároveň doufám, že bude hodně brzo pokračování..  Nevím, jak tě pořádně pochválit, aby to odpovídali tyhle povídce.. To snad ani slovy nejde..

22 Sawarin Sawarin | Web | 5. března 2009 v 23:50 | Reagovat

Mimochodem.. Sawarina má být Sawarin.. To "a" mi ujelo..:D Bylo by fajn, kdyby přibyla kapitola..:)

23 Hannah x) Hannah x) | Web | 27. srpna 2009 v 8:01 | Reagovat

Dal ji do toho nějaká sedativa? :D Super. S tím Brumbálem to nemělo chybu...

24 Mu~he.he Mu~he.he | Web | 1. listopadu 2009 v 19:01 | Reagovat

DYCKY NEJVETSI VYTLEMYYY XD :D:D:D:D S TEMA KYBLAMA SEM SE MALEM UDUSILA :D

25 Teressska Teressska | 9. dubna 2011 v 16:35 | Reagovat

"No...mám-li být upřímný, dům na Bahamách se mi moc zamlouvá."

"Ale to ne Dě...teda pane řediteli! Vás by byla škoda. Navíc co byste dělal v důchodu, takovej mladík..."

"Mladík...jistě. Tak co teda mám s tebou dělat? Myslím že jsem vyzkoušel všechno..."

"Co takhle nabídnout mi ještě jeden muffin?" zkusila sem to.

"To zní dobře...takže- Dáš si ještě muffin Angelo? Nebo snad radši dva..." :D :D :D :D :D a ještě jeden :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama