8.kapitola- Řekni že se mi to jenom zdá

18. prosince 2008 v 18:52 | annetta |  pod květy slunečnic
Tak jo, moc moc moc se omlovám! Vím že ste museli čekat asi měsíc ale sou Vánoce, svátky klidu a míru takže mě nekamenujte, prosím!=)
Mám pro vás novou kapču...neni dlouhá ani nijak oslňující a dokonalá a vtipná ale je zatraceně rozsekávací. A ta další bude ještě víc rozsekávací než zatraceně rozsekávací...=D
ne, radši končim. Z Vánoc mi už nějak hrabe...
Užijte si kapču a Šťastný a Veselý=)
Anet

Řekni že se mi to zdá!

Všechno bylo prostě úžasný. Chození se Siriusem, kamarádství s klukama, škola mi šla od ruky…prostě blankytně modré nebe bez mráčků. Ale jak rychle může přijít bouřka že ano...

"Kam mě to táhneš Siriusi?"

"Nebuď zvědavá, je to překvapení!"

"Nesnášim překvapení a taky nerada chodim poslepu."

"Copak si někdy měla důvod nevěřit mi?"

Ne Siriusi, do té doby ne, ale nebyla jsem to já kdo to zkazil...a ty to víš...

"Fajn, věřím ti."

"To sem chtěl slyšet..." uplně sem viděla ty jeho jiskřičky v očích. Vždycky tam byly když používal tenhle tón.

"Dobře...vim co sem řekla ale teď se začínám bát!"

Zasmál se."Hlupáčku...už sme tady" a políbil mě. Opatrně mi sundal šátek z hlavy a ukázal flašku šampaňského.

"Chceš mě ožrat?" zeptala sem se nevěřícně."To si moh i ve společence a ne si tak hanebně zahrávat s mýma nervama." zatvářila sem se naoko naštvaně

"No tak, trochu romantiky Cukrátko. Dnes je to přesně měsíc co jsem spolu. Lépeji řečeno dnes v noci že ano. Přesnou hodinu neznám protože sme trčeli v lese ale to nevadí." ukázal na dveře vedle nás a já si teď všimla že jsme u Komnaty nejvyšší potřeby. Vlezla sem dovnitř.

Zapálený krb, spousta slunečnic přesně tak jak je miluju...a veliká postel v rohu. Sirius mě zezadu objal kolem pasu a lehce políbil na krk."Se mnou se vážně nemáš co bát..."

Nemám? Další ze spousty vašich slibů...když se tak dívám zpátky do minulosti, bylo jich víc než dost. Asi sem to ale měla tušit, že ano Siriusi...tys v sobě nikdy neměl ani špetku romantiky...

"Sakra kde je ta holka...zápas začíná už za půl hodiny..."

"Neboj se Jimmy, sem tady a v plné síle!" zabrzdila sem před nima. "Vidíš, mám všecko. Dres, vlajku, šálu, řehtačku a pozór....letošní specialitou je klobouk! Tadá!" byl na něm lev s dlouhými parohy. Nikdo jiný kromě nás to nepochopí ale to neva ne?

"A taky sme složili hymnu. Slova sou rozmnožený a dostal je každej v Nebelvíru, Mrzimoru i Havraspáru. Jaký sme?" zeptala sem se ho vyzívavě, jen ať si dobře rozmyslí co odpoví!

"Si můj génius Cukrátko! Ale teď, padáme protože jinak přijdu pozdě."

Tvůj génius Jimmy? Jo, jasně...to si říkal často."Seš můj zachránce Candy, můj anděl!" Kolik věcí sem pro tebe udělala, kolikrát sem stála na tvý straně, kolikrát sem tě utěšovala a dávala ti naději...nedokážu to spočítat Jamesi, jak bych mohla, známe se 17 let! 17 let kdy sem stála při tobě ale ty? Jednou jedinkrát sem potřebovala tvojí pomoc Jamesi, a co si udělal?

"Počkej Cukrátko.." byl to Sirius. Chytl mě za ruku a přitáhl blíž k sobě. Cítila sem jak mi trochu rudnou tváře ale on to stejně nikdo nepozná, protože přes ten klobouk mi není vidět do obličeje. "Všechno v pohodě?"

"No jasně." usmála sem se.

"Tak ok..." usmál se na mě. No sakra odolali byste???

Ne...jistě že ne...copak by kdokoliv mohl? Ale ty stejně nikomu nedáš šanci se rozhodnout, že Siriusi?

"Hej vy hrdličky! Já mám zápas. Už za chvíli!"

"Neboj Jimmy, už běžíme!"

Vyrazili sme k hřišti. Bylo docela pěkné ráno, slunce svítilo ale pořádně mrzlo. Přesto bylo na hřišti plno. Na Jimmyho vždycky chodí všichni, no jo, naše školní celebrita.

Zabrali sme si naše nejlepší místa a čekali na začátek. Dřív famfrpál komentoval můj brácha ale museli ho vyměnit. Možná sem zaujatá ale není to ono.

Ozvalo se písknutí a družstva nastoupila. James nám ještě zamával než se odrazil od země. Hraje se proti Zmijozelu, první zápas sezóny...a taky nejlepší. Rozsekáme je! Caroline dala první nebelvírský gól a stadionem se rozezněla naše hymna...jo, sem si jistá. Rozsekáme je...

Jo, famfrpál byl vždycky něco jako náš svátek. Připravovali sme se s klukama už dlouho dopředu, vždycky muselo být něco speciálního. Pořídili sme se dresy,vlajky...fandili jako o život. Všichni dohromady, nevynechali sme jediný zápas. Koho by napadlo že tohle může být vlastně ten poslední?

"Dvanácteráku ty seš prostě génius!" zahalekal šťastně Sirius.

"Výjimečně s ním musim souhlasit. Ta koncovka byla parádní...320:80, tolik snad ještě nikdy neprohráli!"

"Děkuji vám, děkuji...asi se budu červenat Cukrátko." klaněl se do všech stran což každého rozesmálo.

"Ovšem pozor! To chce oslavu! A pořádnou!" vyhrkl z ničeho nic Sirius. Vylezl si na stůl a zařval přes celou společenku:"Děcka tohle chce pařbu! Večírek na počest Jamese a jeho dokonalého a neporazitelného týmu! Já a Candy skočíme pro pití a vy...vy si dělejte co chcete ale neodcházejte!"

Bafl mě za ruku a táhl ven."Zaskočíme k Rosmertě...honem."

letěli sme školou, pak jednookou čarodějnicí a nakonec sme opatrně vylezli v Medovým ráji. Rosmerta z nás bude mít asi radost...

"Ahoj Rosie!" pozdravila sem jí nadšeně. Sme tu už tak často že si radši tykáme.

"No nazdar děcka, co vy tady?"

"Copak nevíš? Je listopad, co se děje v listopadu?"

"No jistě. Jimmy zase vyhrál co...měli byste dát šanci i ostatním...ale pogratulujte mu. Bude to jako obvykle?"

"Jo, ale asi tak stonásobně..."

No jo, naše oslavy...byli sme jimi proslavení v celých Bradavicích...Chcete si užít? Dejte vědět Pobertům! Dobrá reklama co? My si taky vždycky užívali, to bylo hlavní-bavit se. Až teď si uvědomuju že někdy sme to přeháněli. Ať už to byl Snape, ten malej drzej umaštěnec, nebo všechny ty naše fórky, co mohli někomu možná i ublížit, a nebo ty Siriusi...kolik srdcí si zlomil aby sis užil? Desítky...a to moje nevyjímaje.

Hudba hlasitě hrála, lidi tancovali, popíjeli, bavili se...zase další věc co se Pobertům sakra zdařila. Většinou sem se bavila taky ale dneska to nešlo. Bolela mě hlava a byla sem unavená. Zmoženě sem se svalila do křesla.

"Si v pohodě Cukrátko?" sklonil se ke mně Sirius.

"Jo, jo...asi si půjdu lehnout. Bolí mě hlava a není mi nějak dobře..."

"Aha...tak fajn. Kdybys něco potřebovala tak dej vědět." políbil mě a pak zmizel v davu zatímco já si to šinula nahoru do postele.

Doteď se musím ptát sama sebe jestli by to třeba nebylo všechno jinak kdybych zůstala a nešla spát...kdyby mě nebolela hlava a já mohla tančit a blbnout s nima...kdo ví? Asi by se to ale nezměnilo, když ne ten večer, mohl to být kterýkoliv jiný. Asi sem byla hloupá, ta chyba se stala už dlouho před tím, ne ten den, ne ten večer. Nemohla sem za to. Ale...Sakra vždyť já ti věřila Siriusi!!!

S trhnutím sem se probudila. V pokoji byla tma a pořád sem slyšela hudbu ze zdola. Asi sem toho moc nenaspala. Bylo mi ale líp a tak sem se zvedla a zamířila dolů. Bylo něco po půlnoci ale pořád to tam žilo. Spousta lidí odpadla a teď polehávala kde se dalo a někteří se šťastně drželi...jako třeba Jimmy, rozcuchaný ale očividně spokojený. Byl k Jasmin přicucnutý tak blízko že sem je radši ani nerušila.

Remus spal na pohovce, v náruči nějakou slečnu...to bude milé probuzení. Jak znám Rema, propadne se hanbou. Petr spal u krbu a okolo sebe měl asi 20 obalů od čokoládových žabek. Jak jinak že ano. Siriuse sem ale nikde neviděla. Že by šel spát?

Zamířila sem do jejich pokoje. Schodiště vypadalo jako po výbuchu bomby...čokoláda, prázdné flašky, podprsenka...páni, tady to ale žije. Opatrně sem otevřela dveře a vlezla do klučičí ložnice.

Víte, nevím jestli sem to jenom zdálo ale přišlo mi jako by v tu chvíli někdo vypnul zvuk, jako by všechna světla zhasla, všechen vzduch zmizel. V uších mi hučelo, nemohla sem se nadechnout, srdce mi přestalo bít a já nebyla schopná vydat ze sebe ani hlásku i když sem chtěla v tu chvíli křičet hrozně moc hlasitě. Nedokázala sem se pohnout, jako bych ochrnula. Nevím, možná že tohle všechno se mi jenom zdálo ale Sirius a Jordin Brownová, oba dva nazí a v pevném obětí na posteli přede mnou, to se mi rozhodně nezdálo.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Velvet Velvet | Web | 18. prosince 2008 v 19:43 | Reagovat

Ohhhh....I když jsem něco takového čekala je to parádně napsané :)

2 Lia Lia | 18. prosince 2008 v 21:37 | Reagovat

och!!!!!!!!!!!!!!..ako cakala..som to.ale aj tak sila..no ja som teda..zvedava na dalsiu kapcu...

3 Pěťulďas Pěťulďas | 19. prosince 2008 v 14:13 | Reagovat

OMG chudák Candy ... Sirius je fekt děvkař, že se to ani nedá popsat .... jinak prosím další kapitolku přidej co nejrychleji, jinakse zblázním :-)

4 wisty wisty | E-mail | Web | 19. prosince 2008 v 14:57 | Reagovat

uh... tak to teda ne!!! koukej to zpravit!!!:)

5 Tonks Tonks | Web | 19. prosince 2008 v 19:18 | Reagovat

juj tak by som teraz chcela byť bellatrix, mať prútik a stretnúť sa zoči-voči siriusovi na ministerstve.... idiot! (inak, všimla som si, že v poslednom čase robia všetci zo siriusa riadneho debila a všetkým ubližuje :D)

páčilo sa mi to prelínanie dvoch časov a tie myšlienky... uch, ale ten koniec! waa

6 Eliota Eliota | Web | 19. prosince 2008 v 22:58 | Reagovat

Obsah kapitoly byl krásný, ale... Nemohla jsem si nevšimnout těch chyb. Hodně ti tam chybí čárky a máš tam nespisovný varianty "jsem" atd.

7 Nessa Nessa | Web | 20. prosince 2008 v 15:00 | Reagovat

jeva, těch smutných vložek tam je čím dál víc =(... Krásná kapitola. sice je fakt pravda, že jsme na ni museli čekat dost dlouho, ale fakt stála za to.. byla naprosto úžasná... ten rozhovor s rosmertou neměl chybu.. no a candy je mi samozřejmě líto.. jsem zvědavá, jak bude její vztah se siriusem a ostatníma pokračovat..

8 Dromedka Dromedka | Web | 22. prosince 2008 v 21:54 | Reagovat

Já prostě žeru tvůj styl psaní... ten poslední odstavec byl naprosto dokonalý... sice smutný, ale tak úžasně podaný... auu... to je takovej hajzl ten Sirius... pořád stejný hnusák... :(

9 Lili-CHCE KAPITOLU! Lili-CHCE KAPITOLU! | Web | 3. ledna 2009 v 16:28 | Reagovat

ehm och waaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa JA TA ZABIJEM !!!ako si to Candy mohla urobit?!mohla si ju nechať stastnou , nie? no nc....to bolo tak krásne napísané , že , že , že to bolo úžasné xD naozaj krásny príbeh a Candy by mohla Siria nejak ,, pekne " prebudit....

10 Vedenie Magic World Vedenie Magic World | Web | 9. ledna 2009 v 14:52 | Reagovat

Máš čas?Náladu?Chuť spoznať nových ľudí?Máš rada svet Harryho Pottera? Tak hľadáme práve Teba!

Zapoj sa aj ty do RPG hry na Rokforte.Stačí vyplniť registráciu , kúpiť si prútik , habity , knihy za body a študuješ na Rokfortskej strednej školy čarodejníckej! Nájdeš si priateľov , postváraš mnoho dobrodružstiev....

Tak neváhaj a prihlás sa!Čakáme iba na Teba!

11 vladka vladka | Web | 22. ledna 2009 v 14:09 | Reagovat

ahpj kedy bude nova kapca k angels

12 Tonks Tonks | Web | 31. ledna 2009 v 22:49 | Reagovat

annett, kde si sa nám stratila? ak ak inšpirácia s múzou odišli do karibiku a teba nechali v česku, staší ak napíšeš pár slov, čo je s tebou... keby som nenašla komentár u seba, tak si myslím, že si sa úplne stratila...

inak, ďakujem veľmi pekne za tie slová, čo si napísala :)

no, ale fakt by som rada vedela, čo je s tebou, lebo ak sa hodláš prestať písať, tak si ma nepraj! píšeš úžasne a keby si s tým sekla, tak by som to nerozdýchala...

teším sa na tvoje skoré ozvanie sa :D (nie, ja vôbec nevydieram :D)

13 Hannah x) Hannah x) | Web | 7. února 2009 v 13:53 | Reagovat

Ach jo... Tak tohle je ten problém. Doufám, že ho Brownová nějak omámila kouzlem, nebo nějakým lektvarem. Tohle ji Sirius nemůže udělat. Mimochodem, žije tenhle blog ještě strašně moc dlouho nic nepřibylo a je to opravdu moc škoda. A pokud to tady ještě funguje, nechtěla by ses náhodou spřátelit? Kapitola byla nádherná, ale smutná...

14 Sawarina Sawarina | Web | 14. února 2009 v 1:03 | Reagovat

Skvělá kapča.. A smutná.. I když to, co se teď stalo, se dalo podle předchozích kapitol očekávat.. Doufám, že brzo přibyde další..:)

15 wisty wisty | E-mail | Web | 17. února 2009 v 16:36 | Reagovat

notak, holka, nechtělo by to už něco přidat?

16 nessa nessa | Web | 20. února 2009 v 17:45 | Reagovat

přidávám se, hrozně ráda bych si od tebe zase něco přečetla...

17 tonks tonks | Web | 22. února 2009 v 12:59 | Reagovat

nikde nič... ani len zmienka o tom, že žiješ... annet, toto mi - nám nerob... stačí jedna slovo, veta, súvetie, článok, kapitola... proste aby sme vedeli, že žiješ... veď je to vyše dvoch mesiacov a ja už začínam mať absťák, viem, že písať sa dakedy nedá, ale keby si len do komentárov napísala, že žiješ, tak by ma to aspoň z časti "vytrhlo z temnoty"... tak prosím, annet, nenchávaj nás na pochybách a ozvi sa... chýbaš nám :(

18 Svorka-Hanka Svorka-Hanka | E-mail | Web | 27. února 2009 v 18:04 | Reagovat

Strašně moc krásná povídka!!! Moc mě zajímá jak to dopadne=D

19 Vittoria Vittoria | Web | 2. března 2009 v 16:56 | Reagovat

škoda že už dlouho nic nepřibylo.... twé powídky si čtu moc ráda....píšeš oprawdu dobře...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama