23.kapitola- Smím prosit? 1/2

6. března 2009 v 19:15 | annetta |  angels never cry
první půlka k Angels



Smím prosit?

"Tak už na to kašli Lil, sluší ti to." hučela sem do kamarádky už asi deset minut. Bože, je to pitomej ples a každej dělá jak kdyby přijela anglická královna...vlastně když už sme u toho, mám moc pěkný syny...mohla by zavítat...

Ale zpátky. Je 31.října a Děda dneska uspořádal ples protože má narozky a nejspíš si chce pořádně zapařit dokud může. Pevně doufám že to bude sranda...ani ten fakt že jdu s Blackem mi to nemůže zkazit. I když ta Lily co jí to v koupelně trvá už 2 hodiny by mohla!!!

"Lily! Jestli okamžitě nevylezeš tak ty dveře rozmlátim a pak rozmlátim tebe! Dělej!"

"No jo furt...už sem tu." konečně!

Nekecala sem(jo i to se stává...), vážně jí to moc slušelo. Vlastně, byla nádherná. Vlasy si vyčesala do drdolu a na sobě měla krásný bílý šaty kousek pod kolena. Nic plesovýho, Brumla řekl že se nemusíme moc strojit. Já měla tmavě modrý šaty na ramínka a věřte nebo ne, boty na podpatku. K tomu mě donutila Lily. Nebylo to zas tak zlý, dokážu v tom dokonce i chodit.

"No hurá! Moc ti to sluší žárovičko. Ale teď už bysme měli vyrazit."

"Já vim že se na Blacka tak těšíš, že si nemohla dospat, ale nemusíš to dávat tak najevo."

"Tak abys věděla to není vůbec pravda. Jen tam chci být včas, protože když sme se teď s Dědou shodli na tý politice malého odporu(což znamená že nade mnou zlomil hůl a nechá mě dělat co chci), měl by vidět že se mu to snažím nějak oplatit. Třeba tím že tam nepřijdu pozdě. Ale už je to jedno. Dyžtak to shodim na tebe."

Vyplázla na mě jazyk a vytančila z pokoje. Já tu holku miluju!

Mám-li být upřímná, sem ráda že sme venku. Člověk nikdy tolik neocení čistý vzduch. El, Mel a Kel se totiž musely řádně připravit takže celý pokoj smrdí lakem na nehty, na vlasy, odlakovačem, asi deseti druhy voňavky(na osobu) a spoustou dalších sajrajtů o kterejch sem ani nevěděla že existujou.

Myslím že dnešní večer by mohl bejt fajn. Lily jde s nějakým borcem ze sedmáku, ani ho moc neznám. Každopádně chudáka Pottera to pěkně vzalo. Pokusil se ho sprovodit ze světa a uspořádali na něj asi 3 atentáty(o kterých víme), od podpáleného hábitu až po projímadla. A pak že nejsou kluci vynalézavý. Lily se na něj děsně naštvala, když to zjistila a včera večer mu to pěkně vytmavila. Nikdy sem jí neviděla tak naštvanou. Házela po něm i židle a křesla a kdybych jí nezastavila tak i Encyklopedii jedovatých hub od Dobrunky Stejskalové což je prosím pěkně asi šesti set stránková bichle(člověk by ani nevěřil kolik jedovatejch hub roste, nikdy nebudu jíst houbovou omáčku, nikdy) a kdyby se do něj trefila, nejspíš by mu mozek přeskočil na správný místo a začalo mu to myslet. Což sem samozřejmě nemohla dopustit, protože dokud se chová jako největší idiot pod sluncem, je s nim aspoň zábava.

Došli jsme až k Velké síni. Lily se na mě ještě usmála a popřála upřímnou soustrast a pak odcupitala za svým vyvoleným. Jo, upřímná soustrast je mi houby platná. Nasadila sem nadšený úsměv a zamířila za Blackem. Dejchej holka, vždycky ho můžeš podpíchnout podpatkem. Proč jinak by je ty ženský nosily že?

"Ahoj..."

"Ahoj...sluší ti to." usmál se na mě svým hollywoodským úsměvem.

"Hm...díky. Tobě taky. Asi..." jo, uznávám. Nevypadal nejhůř. Ale kdy někdo jako on vypadá špatně?

Já věděla že se ti líbí!

Kušuj! Za tohle bych si měla dát facku.

Ale vypadala bys jak magor.

To já sem, nikoho by to nepřekvapilo.

"Eee...Angie? Jsi tu s námi?" zamával mi rukou před obličejem.

"Jo...jo. Jen sem se zamyslela." Nadzvedl obočí. Hej! Ta ironie není nutná!

"Ano Blacku. Umím myslet."

"Jistě...neřekl sem opak."

"Ale tváříš se tak."

"Netvářím!"

"Ale jo!"

"Ne!"

"Jo!"

"Ne!"

"Hele vy dva, nehádejte se jak starý manželé ano?" to byl Moony. Přišli k nám i s Ruthie, který to dneska taky moc slušelo.

"My se nehádáme a už vůbec ne jako starý manželé. Jen si tu klidně vyměňujeme názory."

"Jo...a jen tak mimochodem, abych nezapomněl..." a podal mi kytice nádherných žlutých tulipánů. Tulipány v říjnu...to je síla.

Chvíli sem jenom zaraženě koukla."Jestli je nechceš tak nevadí..." začal Black a tvářil se rozpačitě. Už stahoval ruku ale já si je vzala.

"Ne, to ne. Jsou nádherný. Já jenom...je to moje nejoblíbenější kytka...jaks to věděl?"

Trochu zrudl a vypadal že najednou neví co říct."No...tenkrát, když sme měli první hodinu s Jezevčíkovou...řikalas to a tak sem myslel..."

Jo, na to si vzpomínám. Ale jakto že si to pamatoval tak dlouho? Vždyť je to už dýl než rok. Viděla sem Remuse jak se na něj tak zvláštně dívá ale nechala sem to plavat. Květiny byly vážně nádherný.

"No, tak děkuju...asi bysme měli jít."

Spolu s Remem a Ruth sme zamířili do Velké síně. Kolejní stoly zmizeli a místo nich tam stály malé kulaté stolky asi tak pro šest nebo osm lidí. Sedli jsme si k Lily a jejímu krasavci jménem Josh. Docela kus, Lily si umí vybrat.

Black nám došel pro máslový ležák a pak už sme jenom čekali až přijdou všichni. Na každém stolku stála uprostřed vydlabaná dýně a v ní svíčky a uprostřed síně byl prostor na tančení.

Když byl Black pryč, Lily se ke mně naklonila."On ti dal kytku?" zeptala se šeptem.

"Jo...a pamatoval si že miluju tulipány. Není to divný?" odpověděla sem taky šeptem.

"Jen aby se nám pan Black nezamiloval." upřímně sem se rozesmála a musela sem se smát ještě víc, když sem viděla Blackův nechápavej výraz, když k nám mířil s pitím. To byla ta největší blbost jakou sem kdy slyšela.

Když už jsme konečně byli všichni, Děda si stoupl a začal řečnit a tom jak si toho váží že sme tady a jak má tuhle školu rád a jak doufá že si dnešní večer užijeme. A pak si stoupla i Babča a řečnila zas o tom jak je Děda pro tuhle školu významnej a jak je to skvělej ředitel a že doufá že tu s námi bude ještě hodně dlouho. Jestli ty dva spolu něco nemaj tak sem obří oliheň.

Každopádně to nebyl žádnej odvaz a nikdo se ani slovem nezmínil kolek že to vlastně Dědovi je, takže vážně nevim jak to uděláme s naším malým překvápkem které jsme s Lil naplánovaly.

Pak, když už se všichni dostatečně vykecali, začala hrát hudba. Ale nikdo se nijak neměl k tomu že by tancoval.

"Umíš tančit Blacku?"

"Wotersnová, sem z čistokrevnýho rodu. Vsadim se že si se stejně jako já učila tančit když ti bylo asi sedm." jo, to je fakt.

"Tak to rozseknem." vytáhla sem ho na nohy a tlačila k parketu. No co, někdo musí bejt první a všichni se pak teda donutěj k tomu, jít taky.

Došli jsme doprostřed parketu. Black se hluboce uklonil až úplně k zemi a mával při tom rukou."Smím prosit madam?"

"Jistě." udělala sem pukrle taky až skoro k zemi. Něco z tý výchovy nám v hlavě přeci jen zůstalo.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 tonks tonks | Web | 7. března 2009 v 13:54 | Reagovat

to sú šašovia... :D a žeby sa nám pán black naozaj zamiloval? :D a žeby aj slečna wotersnová? :D idem na druhú polovicu

2 nessa nessa | Web | 8. března 2009 v 14:40 | Reagovat

po tomhle se mi moc stýskalo.. máš prostě styl jako nikdo jiný.. a z některých hlášek fakt nemůžu =) asi deseti druhy voňavky(na osobu)... Pokusil se ho sprovodit ze světa a uspořádali na něj asi 3 atentáty(o kterých víme).... a to rozseknutí na konci bylo taky supr =)

3 Hannah x) Hannah x) | Web | 27. srpna 2009 v 8:11 | Reagovat

Páni, to je něco. Už se těším, až si přečtu druhou půlku. Kapitola byla nádherná! Hrozně se mi líbila. Prostě super... Já opravdu miluju styl tvého psaní. Jak ty píšeš je prostě neuvěřitelný... :)
Doufám, že brzo přibydou další kapitolky, abysme měli pořád co číst. Třeba i k Slunečnici. :)
A Black se určitě zamiloval... Ta kytka to byl důkaz... :D

4 Mu~he.he Mu~he.he | Web | 1. listopadu 2009 v 19:15 | Reagovat

:D:D:D:D:D ty levandule si nepamatuju ani ja xD

5 Miroslav Miroslav | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 21:33 | Reagovat

Tady se mi líbí... ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama