9.kapitola- Když už padat, tak až na dno

6. března 2009 v 19:20 | annetta |  pod květy slunečnic
a ještě Slunečnice






Když už padat, tak až na dno

34. sonet
Pročpak jsi sliboval krásný den bez oblaků,
proč jsi mne nechal jít bez pláště na cesty,
když mne pak překvapil čas plný nízkých mraků,
ve kterých ses mi skryl jak v dýmu také ty?
Abys teď setřel déšť s mé rozpraskané tváře,
nestačí, jestliže zasvitneš z oblaků:
kdopak by chválil lék, kdo by stál o lékaře,
jenž ránu zacelí a nechá plno švů?
Ani tvůj stud mou strast nezmírní - marná snaha:
I když ty lituješ, já nesu její tíž;
Zármutek toho, kdo ublížil, nepomáhá
tomu, kdo musí nést tu křivdu jako kříž.

Ale ty slzy, ach, ty perly lásky tvé,
ty slzy bohaté vykoupí všechno zlé.

W. Shakespeare


Nevěřila jsem svým očím. To co sem viděla nemohla být pravda. Teprve teď si mě všimli. Viděla sem jí do tváře, ten její úsměv plný vítězství. Udělala to schválně a já jí ještě pomohla tím že sem přišla.

Pozadu sem vycouvala z pokoje. Slyšela sem Siriuse jak na mě volá ale ignorovala sem to. Začaly mi téct slzy. Nebo už tekly? Bože já ani nevím. Běžela sem dolů, míjela sem všechny ty napůl mrtvé studenty, lahve od alkoholu, spodní prádlo. Není třeba její?

Dovrávorala sem do pokoje a doslova se složila na postel. Všechny ty sliby, něžný slůvka a polibky...vážně to byla všechno jenom lež? Jak může bejt někdo tak pitomej! Nechápu že to udělal, věděla sem jaký byl ale...sakra! 7 let sme skvělí kámoši, jak to mohl jenom tak zahodit?

Nevim jak dlouho sem brečela, nevim jestli se ona vrátila do pokoje, vlastně ani nevim jestli jsem usla nebo byla celou noc vzhůru.

Slunce svítilo, nejspíš to bude nádhernej den. Jeden z posledních, vždyť už je listopad. Je to ironie že jo, je to jak vystřižený z nějakýho románu do červený knihovny. Krásnej den, sluníčko svítí, ptáčci zpívaj...a já bych se nejraději někam zahrabala a nikdy nevylezla.

Počkala sem si až bude pokoj prázdný a teprve pak vylezla z postele. Vypadala sem hrozně, takhle nemůžu mezi lidi. Ještě že je sobota, na školu bych teď asi neměla sílu. Dala sem si pořádně dlouhou sprchu, slzy se mísily s horkou vodou. Jediný co sem v tu chvíli potřebovala bylo mluvit s někým. Potřebovala sem Jamese.

Oblékla sem se ale se vším si dávala na čas. Tohle bude asi složitý. Sirius je Jamesův nejlepší kamarád a já jeho nejlepší kamarádka. Nebudeme spolu tolik času jako dřív protože já nejsem schopná se teď se Siriusem bavit jakoby se nic nestalo. Alespoň ne teď hned.

Pomalu sem zamířila dolů, už bylo dost pozdě na snídani ale já stejně neměla moc hlad. Vlastně sem nějak neměla chuť na nic. Bože, prvotřídní depka. Společenka byla skoro plná. Jak sem scházela, lidi na mě koukali. Jasně, bradavická síť drbů se zase jednou rozjela. Každý to věděl. Čím dál tím líp.

James a ostatní seděli u krbu na našich místech. Jindy bych tam zamířila ale teď to nešlo. Tohle se prostě nedá jen tak zapomenout.

"Hej Candy! Pojď k nám!" zahulákal James. Až moc hlasitě jak bylo jeho zvykem.

Pomalu sem se otočila."Víš, to asi není nejlepší nápad..."

Chvíli jezdil pohledem ode mě k Siriusovi, který klopil oči dolů a radši dělal že tam není. Jo, to uměl výborně. Já nic neudělal, vyřešte to za mě. Klasika.

"Ou...ty myslíš tohle..."

"Jo Jimmy, přesně to. Ou je fakt výstižný."

"Ale no tak Cukrátko. Neblbni. Vždyť je kravina. Je to Sirius, znáš ho..."

Cože???

"Cože?" řekla sem i nahlas. To přece nemohl myslet vážně.

"Ale Candy...vždyť je to náš Tichošlápek. Tohle dělá v jednom kuse. Už sme si přece zvykli, ne?"

Stála sem tam, s otevřenou pusou a pomalu sledovala jak se celej můj život hroutí. Sakra Jimmy, to přece nemůžeš myslet vážně.

"Ty si ze mě děláš legraci, že jo Jamesi..."

"Bože, nehysterči nám tu Cukrátko. Prostě si pojď sednout k nám jako za starejch časů a vykašlem se na to, okay?"

Jo Jamesi...vykašlem se na to. Vykašlem se na těch 17 let co se známe...to přeci nic neznamená. Kde je to "poberti navěky"???

"Já rozhodně nehysterčím Jamesi. To bys měl moc dobře vědět, víš? Za těch sedmnáct let co se známe. A taky bys měl vědět že tohle se nedá jen tak přejít. Chápeš? Spal s Brownovou. S tou..." nedokázala sem to doříct. Na to prostě není vhodná nadávka.

S kýmkoliv jiným Siriusi, ale s ní? Zrovna s ní?

"Candy já....mrzí mě to, chápeš? Byl sem opilej, nevěděl sem co dělám a...prostě je mi to hrozně líto..." to byl Sirius. Samozřejmě koukal do země.

To nevadí Siriusi. Já vím že se omlouvat neumíš. Nikdy si to neuměl. Znám tě moc dobře, víš? Ale asi ne dost dobře na to abych byla opatrná.

"No páni Siriusi. Teď si to teda rozseknul. Byl jsi opilej, to všechno mění."

"Candy...mrzí mě to. Vážně."

"No jistě že ano. Teď už je všechno v pohodě. Omluvil ses a svět je zase krásnej." ta ironie z toho přímo kapala. Držela sem se abych nezačala brečet. To by bylo to poslední co bych potřebovala.

"Ježiš Candy. Chováš se jak malá." zasténal James.

"Jako malá? Sakra Jamesi, copak to nechápeš? Spal s jinou, podvedl mě a ty chceš abych to nechala být? Kde je ten James kterýho znám? Doufala sem že budeš držet při mně, tak jako sem já držela při tobě. Vždycky a ty to víš..."

"Takže ty chceš abych se vykašlal na Siriuse? To chceš? Abych si mezi váma vybral? Nevěděl sem že seš tak sobecká." zaútočil na mě nečekaně.

Proč Jamesi? Proč mi tak ubližuješ?

Tohle byla poslední rána. Totálně mě to vykolejilo. A ostatní ve společence taky, slyšela sem ten šum, ale jakoby z dálky. Těch posledních pár karet mého chatrného domečku, sfoukla tyhle Jamesova slova.

"Aha...páni..." chvíli sem nevěděla co říct. Zvedla sem k němu pomalu oči. Teprve teď sem si uvědomila že je vlastně máme stejné.

"Takže tohle si myslíš Jamesi? Takhle mě vidíš? Jako sobeckou mrchu? Jo, asi máš pravdu. Sem sobecká. Je to totiž děsně sobecký doufat, že tvůj nejbližší a nejlepší přítel, kterého znáš celý život, kterému si vždycky pomohl, vyslechl ho a utěšoval kdykoliv měl nějakej problém a na kterém ti záleží pomalu víc než na vlastním životě, že by ti mohl pomoct a vyslechnou tě když máš jednou zase problém a trápení ty. Ano Jamesi. Taková sem. Sobecká mrcha. Víš, já nechtěla aby sis mezi náma vybíral. To bych v životě neudělala. Ale ty sis vybral Jamesi. Vybral sis a mě si odstavil na vedlejší kolej."

Stál tam a trochu mu zrudli tváře. Uhnul očima. Nevydržel se na mě dívat. Jo Jamesi, jen se styď. Ale víš, ono mi to stejně houby pomůže.

"Candy..." zkusil to zase Sirius.

"Ne! Neomlouvej se Siriusi. To je mi prd platný, chápeš? A když se musíš omlouvat, tak mi to aspoň řekni do očí." mlčel. Mlčel a zaraženě koukal do země.

"Moony?" zkusila sem svou poslední naději.

"Víš Candy...já..." i on zabodl oči do země. Jistě...byli to jeho první přátelé. Ty nemohl zradit.

Kdybys ale věděl Remusi...báli se tě když to zjistili. Nechtěli s tebou nic mít. Kdo jim vysvětlil že si vlastně pořád stejný? Že jsi pořád ten samý Remus Lupin jenom oni se na tebe dívají jinak? Koho napadli zvěromágové? Nikdy jsme ti neřekli že o tobě pochybovali, věděli jsme že by ti to ublížilo. Ale já byla vždycky na tvojí straně. Vždycky. Jen ty o tom nevíš.

"No...wow...tak tady to máme. Poberti navždy že ano. Poberta za všechny, všichni za pobertu nebo jak to sakra bylo. Nikdy tě neopustíme Candy, navždy budem přátelé, nám můžeš věřit. Kolikrát sem tohle slyšela?" ticho. Všichni koukali do země.

"Fajn...Víte vy co je na tom nejhorší?" teď se na mě podívali.

"...že já vám to všechno věřila..."

Otočila sem se na patě utíkala pryč. Tohle na mě bylo moc. Slzy sem nezastavila, tekly jedna za druhou. Nevěděla sem kam jít, tak sem si to namířila ke Komnatě nejvyšší potřeby. Tam budu aspoň sama.

Ležela sem schoulená na pohovce a brečela. Poddala sem se tomu zoufalství. Ztratila sem je všechny. Já věděla že se narozeninová přání nemají říkat nahlas. Přináší to smůlu. Velkou smůlu.

Probudila jsem se, což nabízelo alternativu že sem musela asi usnout. Posadila sem se, celá rozlámaná. A hladová. Asi bylo pozdě. Na zdi se objevilo zrcadlo a mohla sem aspoň zkontrolovat jak vypadám. Nebylo to nejhorší. Na to že jsem prospala půlku dne a tu druhou probrečela to šlo.

Vyrazila sem na jídlo. Venku byla tma, takže sem předpokládala že na večeři. Síň byla narvaná a samozřejmě na mě musel každej koukat jakmile sem vešla. Kluci seděli na svejch obvyklejch místech. Mou židli si už stihla zabrat Jasmin. A tolik k držení smutku.

Sedla jsem si na kraj, co nejdál od nich a pustila se do jídlo. Okamžitě se ke mně přihnal Teddy a Luc se svými kamarády.

"Candy, kde si byla?" vyzvídal hned Teddy.

"Ale...tak nějak různě." usmála sem se na něj.

"Hele, jestli chceš tak mi ty hnusný, proradný tlustočerví hovínka zmlátíme." prohlásil důležitě. Prohlédla jsem si ho a jeho ostatní kamarády z druháku a razantně zakroutila hlavou.

"Tak na to zapomeň kamaráde. Vždyť jim saháte sotva po pás. Žádný mlácení. Ani ty Lucu!" ukázal sem na svého druhého bratránka který si měřil mé bývalé kamarády odhodlaným pohledem.

"Fajn...ale kdyby sis to rozmyslela..."

"...vím, sedíte ve stejné společence." usmála sem se.

Ozvalo se soví zahoukání a všichni hned zvedli hlavy. Sovy létají jenom ráno. K mému obrovskému překvapení se snesla ke mně. Byla z domova. Překvapeně jsem si vzala dopis a dala se do čtení.

Každým dalším řádkem se můj život měnil víc a víc v prach. Otevřela sem pusu a ani nevnímala že mi začaly téct slzy. Četla jsem to znova a přála si abych to mohla popřít, vyvrátit nebo tam někde prostě najít známku to ho že je to vtip. Hodně špatný vtip. Tohle bylo na jeden den moc.

"Eee...Candy? Co se děje?" zeptal se pomalu Luc. Cítila jsem že se na mě opět upírají všechny pohledy. V síni bylo naprosté ticho. Dopis mi vypadl z rukou.

"Max..." zašeptala sem omámeně." Je mrtvý."

"Smrtijedi mi zabili brášku..."

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sawarin Sawarin | Web | 6. března 2009 v 22:39 | Reagovat

No já čumím a skoro brečím.. Jak jsem četla, tak se mi v jednu chvíli do oči vážně draly slzy.. No prsotě nemám slov.. Jinak je to samozřejmě krásná kapitola.. :)

2 wisty wisty | Web | 7. března 2009 v 11:23 | Reagovat

teda, tak napřed bych chtěla říct, že je super, že seš zase zpátky a teďka ke kapitolce..

nádherná, úžasná, sem moc zvědavá na pokračování.)

3 tonks tonks | Web | 7. března 2009 v 14:14 | Reagovat

och... do očí sa mi tlačia slzy, oni sa na ňu všetci vykašľali... viem si predstaviť, ako sa cíti... a ešte aj max... ja nemám slov...

chúďa candy, tamtých troch by som rozsekala na kusy, aj remus? idioti!

veľmi pekná kapitola ale veľmi smutná... mám pocit, že si najmem bellu :D

4 Eliota Eliota | Web | 7. března 2009 v 18:58 | Reagovat

:( Je mi jí líto...

Ale krásné.

5 Pěťulďas Pěťulďas | 8. března 2009 v 11:12 | Reagovat

to je smutný.... ach chudák Candy nejdřív Sirius a poberti a potom tenhle dopis... musel se jí zhroutit svět :(

6 nessa nessa | Web | 8. března 2009 v 15:03 | Reagovat

ach jo.. dost depresivní, ale skvěle napsaný. A všechny ty důvody byly fakt reálné, ne nějaké hovadiny, které když čteš, tak si říkáš, že kvůli něčeho takového by se nikdo hádat nezačal.. jak to bylo reálné, tak to bylo ještě dojemnější

7 Hannah x) Hannah x) | Web | 13. března 2009 v 22:15 | Reagovat

Pane bože... Tak to je opravdu smutný. Na jeden den toho na ní bylo opravdu moc. Chudák holka. James se zachoval fakt neodpustitelně. A Moony... Bože Remus se zbláznil. A ještě k tomu ji zemřel brácha. Chudák... Opravdu nádherná povídka. Teď je to sice smutný, ale i tak nádherný. Strašně se mi líbí tvoje dialogy. Skoro všichni používají takové ty otřepané fráze, ale ty je máš tak, jako by je řekl normální sedmnáctiletý  člověk. Například: "Aha...páni..."... To je velice výstižné. Ta chvilka ohromení. Prostě se mi ta povídka strašně líbí a přála bych si pokračování. :) Konečně přibyla další kapitola po nevím jak dlouhé době. Strašně dobře se to čte. Tak prosím rychle další kapitolu! :)

8 Hannah x) Hannah x) | Web | 13. března 2009 v 22:16 | Reagovat

Mimochodem, sonet výborně vybraný. :)

9 Lia Lia | 14. března 2009 v 21:07 | Reagovat

no teda ako James..na tak neskutocne....NAS:....nastval..ze konec..debil jeden hlupak.by som bola zvedava,ci by ho nebolelo,ak by bol konecne s Lilly..a by ho podviedla..ci by to vzal len tka.gr..chumaj...idiot..mam taku chut nadavat....debil..jeden a ona ze je sebecka?..asi mu treba silnejsie dioptrie!!!!!!!!!..och..ale ako konecne tu pribudla nova kapca..som zvedava na dalsiu..chudinka..:(

10 Velvet Velvet | Web | 14. března 2009 v 23:41 | Reagovat

No teda... tp je šílenýá chudák holka, ze všech tvejch postav mám Candy nejradši a tak...  Doufám že s tím pohneš, promiň ale upřímně řečeno tvoje kapitoly nepřibývají nejrychleji - že já mám co kecat :D Ale napsaný je to vážně skvěle!

11 MiHaRu MiHaRu | Web | 7. června 2009 v 10:06 | Reagovat

náádherný ale chtělo by to rychle další kapitolku!!

12 Jaune Jaune | Web | 30. července 2009 v 20:48 | Reagovat

nádhera, nemám k tomu so víc dodat ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama