Prolog

27. března 2009 v 15:01 | annetta |  In the shadow of a sunset
Takže, je tu prolog k nový povídce...doufám že se bude líbit a necháte koment=)

Jinak, budu teď pár dnů pryč a nedostanu se k počítači takže nic novýho nebude ale vracím se ve středu tak pak možná...=)...znáte to


Prolog

Víte, nikdy jsem nepřemýšlela o tom jak zemřu. Bylo to pro mne moc daleko, událost která se mě nijak netýká a já nikdy neřešila věci které se mě netýkaly. Koho by napadlo že se to stane takhle? A hlavně, že se to stane tak brzy...

Nikdy jsem neměla sny nebo tak něco. Já nikdy o ničem nesnila. To co se jsem chtěla jsem prostě dostala a pokud mi to nechtěli dát, vzala jsem si to sama. Ano já vím, prostě klasický Zmijozel že. Vždycky jsem si myslela že život mám jasný. Byla jsem krásná a bohatá, byla mi souzeno mít úžasného a bohatého manžela, spoustu dětí a prostě bezstarostný život. Nevím jak sem si představovala smrt, ale takhle rozhodně ne.

Měla bych ležet ve veliké a měkké bílé posteli, pod hlavou nadýchaný polštář a kolem sebe svou rodinu. Držela bych je za ruku a koukala z okna do krásného jarního dne. Nebyla bych sama a mohla bych mít pocit že jsem něco dokázala. Tak proč to tak není?

Ležím na studeném a tvrdém mramoru, kolem mne není má rodina ale jen skupina lidí co mi zničila život a z okna nevidím. Já vlastně ani nevím jaký je dnes den. Co bych dala za jediné pohlazení slunečních paprsků a za jemný větřík...

Padl na mne stín. Ztěžka jsem otočila hlavu. Velmi vysoko bylo jediné malinké okénko kterým dovnitř prosvítalo zapadající slunce. Takže je tam krásně, nejspíš jeden z posledních slunečných dnů. Tak moc jsem si přála aby mě paprsky zahřáli na kůži. Ale nedosáhli na mne. Ležela jsem ve stínu. Tak jako celý svůj život.

Co vám to tu vlastně nalhávám. Celý svůj život jsem žila ve stínu slunce. Ve stínu štěstí. Neměla jsem skvělí život a žádný takový mě ani nečekal. I když možná...je to vlastně jedno, protože teď už nečeká.

Zemřu. Dnes večer, v této místnosti, u jeho nohou. Je to ironie. Zemřu ve chvíli kdy jsem poprvé šťastná. Díky němu. Láska je divná věc, nikdy jsem na ni nevěřila ale teď vím že je to pravda. Tak moc bych ho chtěla obejmout a říct mu že ho miluju. Kdybych někdy měla mít tu rodinu tak s ním. Teprve teď si tím jsem naprosto jistá. Proč až teď když už mu to nemůžu říct? Ano, ironie osudu.

"Amber, Amber...byla to velká hloupost víš?" ozval se nade mnou jeho ledový hlas. Voldemort. Mé prokletí. "Možná že když se mi omluvíš, budu ochoten nechat tě žít."

Omlouvat se mu? Vlastně nemám za co. Vždyť já dokázala úžasnou věc. Zachránila jsem jim život. Žijí díky mně. Já zemřu ale lidé na kterých mi záleží jsou živí. Ano, to je ono. Dokázal jsem to. Něco jsem dokázala.

Zavřela jsem oči a představila si jeho tvář. Jeho úsměv, jeho oči. Byl se mnou. Byl tu se mnou a já věděla že mě neopustí. Slyšela jsem jeho hlas v hlavě a srdce mi zaplavilo štěstí. Vlastně na tom nezáleží, na ničem už nezáleží. Zemřu. Ale s pocitem že jsem nežila jen tak pro nic za nic.

"Tak teda asi ne." prohlásil ledově.

Cítila jsem to napětí v místnosti, každý tušil co přijde. Ale mě to bylo jedno. I poslední paprsky slunce zmizeli z místnosti ale já se stejně usmála. On byl se mnou. On byl mé slunce.

Před očima mi jakoby přeběhl celý život.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vittoria Vittoria | Web | 27. března 2009 v 15:43 | Reagovat

páni...krása..=D to vypadá dost zajímavě =)

2 tonks tonks | Web | 27. března 2009 v 16:35 | Reagovat

po prvé, úžasný názov, po druhé super motto a po tretie fantastický prológ! ty si ma tak navnadila na pokračovanie, že to až nie je možné... páčilo sa mi to, hoci to ešte celkom nechápem, ale to je čaro prol´gu, človek ho číta, ale nevie, čo ho čaká :D jedno viam ale iste, čaká ma úžasná poviedka jeden skvelej autorky;)

3 Pěťulďas Pěťulďas | 27. března 2009 v 17:30 | Reagovat

tý jo to vypadá zajímavě.... honem další prosím :D

4 Sawarin Sawarin | Web | 27. března 2009 v 21:48 | Reagovat

Úžasný.. Vážně krásný.. Doufám, že bude brzo pokračování.. Teď ani nevím, ke které z tvých povídek si přát kapitolu dřív..:)

5 Lara Lara | E-mail | 28. března 2009 v 9:39 | Reagovat

Pokračuj. Bude to určitě skvělá povídka.

6 nessa nessa | Web | 28. března 2009 v 16:40 | Reagovat

Super prolog.. a zajímavé pojetí retrospektivního vypravování. teda aspoň jsem pochopila, že to tak bude.. jsem na to dost zvědavá, takže už se moc těším na další kapitoly =)

7 vladka vladka | Web | 30. března 2009 v 9:06 | Reagovat

bolo tu super napinave a fakt krasne

8 Kameko-sama Kameko-sama | Web | 30. března 2009 v 15:11 | Reagovat

pokračuj dále, tohle se mi děsně líbí ;)

9 Hannah x) Hannah x) | Web | 31. března 2009 v 15:31 | Reagovat

Páni, nádhera. Pěkně napínáš. Máš na vybranou. Buď to bude o posmrtném životě, velice pochybuju, vzhledem k obsahu, co máš v minulém článku, a nebo ji necháš živou. Zatím jsem si vytvořila k Amber jen takový povrchní vztah. ještě mi nevadí, kdyby zemřela. Máš na vybranou. :D nevím, co bych byla radši, jestli by žila, nebo ne. Myslím,. že by mi to bylo jedno. :) Přidej další.

10 Cassie Cassie | Web | 31. března 2009 v 16:56 | Reagovat

Píšeš krásně. Napiš prosím rychle (!) pokráčko, jinak zašílim....xD

11 Eliota Eliota | Web | 1. dubna 2009 v 17:40 | Reagovat

Krásné. :) Líbí se mi to a jsem naplá jak kšandy, co se vlastně stalo ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama