1.kapitola- V Bradavicích kvete láska

3. dubna 2009 v 14:46 | annetta |  In the shadow of a sunset
Tak je tu první kača k sunsetu.Doufám že se bude líbit=)

P.S. to uplně nakonci pod čarou má být novinový článek...ale to snad každý pochopí=)





V Bradavicích kvete láska

Idiot! Debil jeden! Co si vlastně ten blbec myslel? Jak si vůbec mohl něco takového dovolit!

Zlostně jsem procházela po pokoji. Zuřila jsem. Byla jsem naprosto nepříčetná. Porušila jsem svou masku sladkého andílka a to jenom kvůli němu. Klidně se s ní cucá na veřejnosti a to i když chodí se mnou! Ten hajzl.

Ne, nemyslete si že to snad byla nějaká láska nebo něco takového. No fuj, co si to o mě myslíte. Láska...na to se tady u nás nehraje. Všechno je jen věc obchodu. Nejste nic pokud nemáte moc. A jednou z možností jak si získat moc je navázat prosperující vztah. Já bych to vlastně ani neměla zapotřebí. Zmijozelská princezna. Ano, tak mi říkají. Aby taky ne.

Zastavila jsem se před velkým zrcadlem v koutě. Vše bylo dokonalé. Nasadila jsem sladký úsměv. Ano, tak mě každý viděl. Rozkošný úsměv rudých, plných rtů, temné a uhrančivé zelené oči pečlivě obtáhlé tužkou a řasy dokonale dlouhé. Úzké černé obočí, jako uhel černé a lesklé vlasy splývající v pravidelných loknách až k loktům. Bílá halenka, dostatečně upnutá s knoflíky rozepnutými tak akorát a možná i trochu víc. Černá sukýnka dostatečně krátká. Na nohou černé botky na vysokém podpatku aby zdokonalily mé už tak dost dlouhé nohy.

Ano, byla jsem dokonalá. Dokonalá a nádherná a neodolatelná. Jako vždy. Tak proč sakra ten pitomej idiot oblejzal tu zatracenou krávu! Úsměv zmizel a nahradil ho rozzlobený výraz. Zase jsem začala přecházet po pokoji. Byla jsem jak lev v kleci. Neklidná a nebezpečná. Nejde o to že mě podvedl. Jde o to že každý VÍ že mě podvedl. O to tady běží. Ponížil mě. A to mu nedaruju. Zlostně jsem nakopla kufr.

"Auuu!" sakra, sakra, sakra. Ještě ke všemu jsem si ukopla prst. Já se na to...

"Amber jsi tu?" no tak ta mi tu scházela. Rychle jsem nasadila ledový výraz a lá Já Zmijozel tak se di bodnout.

"Zdravím Bello." Bellatrix si mě přeměřila zkoumavým pohledem. Kráva.

"Jsi v pořádku?" Nedělej že tě něco takového zajímá...

"Jo, já...jen sem zakopla o kufr." zahuhlala jsem, svalila se na postel, sundala botu a začala si třít palec. Je to dobrý, nic vážnýho.

"No..aha. Já tě jen hledám. Víš už o tom co se stalo?" vyžívá se v tom. Má z toho radost a kdyby mohla vysměje se mi tu do obličeje.

"Myslíš Luciuse a tvou sestru? Jo, viděla jsem je ve Velký síni."

"Aha...já...je mi to líto. Vím že jste spolu s Luciusem chodili a že..." kecáš! Není ti to líto ani co by se za nehet vešlo.

"Pohoda. Nic si z toho nedělej. Mně to nevadí. Je to nuda a dost náročný chodit jen s jednim klukem. Člověk si vůbec neužije. A já Luciuse k životu nepotřebuju."

"No...tak to je fajn..." nic není fajn krávo jedna pitomá, vidim jak je ti líto že sem se nesložila. Zářivě sem se na ní usmála.

"Sem ráda že se tak staráš ale nic mi není." zvedla sem se a objala jí. "Díky Bello, si fakt kamarádka..." usmála se a odešla z pokoje.

Padla sem na postel a zavřela oči."Kráva jedna..." zašeptala sem tiše.

Dobrá...možná bych se vám měla představit. Jmenuji se Amber Claermontová a tohle jméno si prosím dobře zapamatujte. Každý ho zná, každý MĚ zná. A tak to má být. Jak jste jistě pochopili, chodím do Zmijozelu. Jistě, teď si říkáte že sem určitě hrozná a zlá mrcha od které je lepší držet se dál. Ano, máte pravdu, jsem mrcha a jsem na to patřičně hrdá...a neušklíbejte se, každý z vás je takový. Mezi mnou vámi není rozdíl. Ale ano, radši se držte dál, protože když si se mnou začnete zahrávat, půjdete proti mně a nebo prostě jenom proto, že se mi bude chtít, zničím vás. A věřte mi, v tom jsem velice dobrá.

Má pozice ve Zmijozelu je velmi silná a bude silná i nadále. S Luciusem nebo bez něj. Abych si upevnila pozici i ve škole, začala jsem psát do našich novin. Vydávají se jednou za týden a rozhodně to není žádný terno, musela jsem jim trochu pozvednout úroveň. Vy byste možná řekli, že moje rubrika jsou drby a vlastně asi ano. Jenže tak to je, lidi milují drby, milují když se mohou zasmát nad neštěstím někoho jiného, když vidí jeho ponížení a mohou si tak ulevit od svých problémů. Jak sobecké že? Jak zmijozelské...Tak řekněte, je mezi námi zas tak velký rozdíl?

Ležela jsem na posteli a koukala na temně zelené závěsy nad sebou. Lucius udělal tu nejhorší věc co mohl. Ponížil mě. A to nebylo dobré. Připrav se zlato, doufám že máš že pevné boty, protože to co tě teď čeká, bude bouře. A já se postarám aby tě smetla až na dno...a nikdy tě nenechala postavit se.

* * *

Seděla jsem ve svém křesle u krbu s výhledem na celou společenskou místnost. Potřebuju mít kontrolu o tom se děje kolem mě. Bohužel na druhé straně místnosti seděl Lucius s Cissou. A rozhodně si nepovídali což mě dost zdržovalo od práce.

Psala jsem právě svůj sloupek do novin. A Lucius by měl být hlavním aktérem. Na kolenou jsem měla položený sešit v tvrdých zelených deskách. Svou "Knihu hříchů" dalo by se říct. Snad o všech lidech v téhle místnosti, a nejen o nich, tam je zmínka. A není to pěkné čtení, i když rozhodně zajímavé.

Víte, každý z nás má ve skříni svého kostlivec. A někteří nejen jednoho. Jsou lidé, kteří tají třeba jen to, že rádi nosí trenýrky s autíčky co dostali od maminky, ale daleko více je těch, kteří mají velké, skutečně velké a šťavnaté tajemství. Paradoxní je, že čím výše postavení jsou, tím horší tajemství mají.

A všechna ta tajemství, všichni ti kostlivci, jsou tady. V té zelené knížečce. A já je moc ráda používám. Je to snadné, přijít na lidská tajemství, vyznat se v nich a najít jejich slabiny. Stačí se dívat. A já se dívám. Stále a pozorně.

Je velký rozdíl mezi tím, zda chcete někoho zničit nebo ho jen dostat tam kam chcete. Teď si možná říkáte že je to vydírání, když použiji něčí tajemství abych ho donutila udělat co chci. Vážně to tak vidíte? Copak je tak velký rozdíl mezi tím když řeknu- prostě to udělej nebo každém řeknu o tvé aféře- a mezi tím, když vy řeknete třeba svému sourozenci- když za mě neutřeš nádobí, řeknu mámě o té rozbité váze? Je to vydírání? Nebo prostě jen dobrý obchod výhodný pro obě strany?

Já chci ale Luciuse zničit a zrovna u něj je to docela problém. Mám na něj tolik kostlivců, že bych si mohla otevřít pohřební ústav...

"Ahoj Amber..." ozvalo se tiše za mnou.

"Regulusi...co chceš? Teď zrovna nejsem v náladě na vybavování se s tebou..."

"Jistě, to nejsi nikdy..."

"A je se snad čemu divit? Každopádně rušíš. Mám práci."

"Samozřejmě. Chceš zničit Luciuse. Nemůžeš na něj nic vyhrabat?" zeptal se s úsměvem a bez vyzvání si sedl vedle mě. Bože, může být někdo tak otravný?

"Divil by ses. Mám na něj spoustu věcí. Mohla bych zničit jeho pověst tady v koleji, nebo v celé škole. Vím jak ho totálně vyškrtnout ze společnosti a za některé věci, by ho mohli i zavřít. Vím toho na něj spoustu...ale není to to pravé."

"Není to dost velký trest za to, jak ti ublížil?"

"On mi neublížil! Ponížil mě! A to je tisíckrát horší."

"Ať tak nebo tak...chceš se pomstít. A já bych možná věděl jak..."

"Jak by mi takové pískle jako ty, mohlo pomoct?"

"No tak...chodím jen o rok níž...a ano, vím jak ti pomoct. Znáš mého bratra?"

"Siriuse? Nepotřebuju sex aby se mi zvedla nálada, potřebuju pomstu!"

"Ano. Stejně tak já..."

"Chceš se mstít Luciusovi?" začínala jsem se v našem rozhovoru ztrácet.

"Ne, Siriusovi. A není důležité proč!" dodal, když viděl že se nadechuju. Mýlil se. Bylo to moc důležité. Potřebuju vědět jak moc je ochotný držet slovo. Jak silný je jeho důvod a tím pádem jak daleko je schopný zajít.

"Dobrá...poslouchám..." Sedl si blíž a tichým hlasem mi vysvětlil o co se jedná.

"Co ty na to?"

"Že se mi to nelíbí..."

"Co se ti na tom proboha nelíbí?"

Co se mi na tom nelíbilo? Hned několik věcí. Za prvé, že to nebyl můj nápad. On si to vymyslel a já to nemohla kontrolovat. Navíc celá věc závisela vlastně jen na mně. On pro to nic neudělá a to se mi nelíbilo. Nikdo si ho s tím nebude spojovat. Další věc byla, že sem netušila proč to vlastně chce dělat? Bylo tam tolik otázek, tolik otevřených možností...bylo to nejisté. A já nemám nejisté věci ráda.

"Jak si můžeš být jistý že to vyjde?" zeptala jsem se místo odpovědi.

"Spoléhám na tebe. V intrikách, v přesvědčování a ve hraní jsi tu rozhodně nejlepší."

"Budu to brát jako kompliment..."

"Tak to bylo myšleno."

"Dobrá, dejme tomu že do toho půjdu...ale co z toho budeš mít ty?"

"Už jsem ti řekl, chci se pomstít Siriusovi."

"Za co?"

"To je jedno."

"Není, mně na tom hodně záleží..."

"Tak to je mi líto."

"Řekni mi, proč bych do toho vůbec měla jít? Tvůj bratr je mi naprosto ukradený, Luciusovi se můžu pomstít jakkoliv jinak a navíc, pokud to udělám, pomůžu ti. A to rozhodně nechci."

"Protože je to hra Amber. A oba víme jak ráda si hraješ. Je to pro tebe výzva, už teď si v hlavě promítáš jak bys na to měla jít. Za dva týdny je Křiklanův zahajovací večírek...jako stvoření pro zahájení naší hry, nemyslíš?"

"Fajn...jdu do toho...ale pamatuj si..." přitáhla jsem si ho blíž a tiše mu zašeptala do ucha "...podrazíš mě a budeš toho litovat. Víš co umím..."

"To vím..." polkl naprázdno ale narovnal se a sebejistě se usmál. "Dohodnuto?"

"Dohodnuto."

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

V BRADAVICÍCH KVETE LÁSKA

A je to opět tady moji miláčkové. Nejsou to ani dva týdny co začal školní rok a máme tady první velké překvapení. V Bradavicích opět květe láska a to prosím nemáme ani máj. Jistě si jich každý z vás už všiml. Luciusovi a jeho rozkošné nové krásce Narcisse to moc sluší. Jako by pro sebe byli stvoření, šušká se bradavickými chodbami. Přijde vám to nezvyklé? Že by se obyvatelé našeho milovaného hradu rozhodli přát novému páru štěstí místo pomluv a zlých pohledů? Kdo by něco takového čekal, že ano, ale zdá se, že je to pravda. Jako bychom jim to přáli. Že by nový školní rok přinesl i nové zvyky do Bradavic? Je skutečně těžké tomu uvěřit, ale jak se říká, před bouří je vždy největší ticho. Bojíte se, že byste mohli přijít o to hromobití? Ale žádný strach zlatíčka, já jsem tady pořád. A já se vždycky dívám...

xxx

vaše A.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Pěťulďas Pěťulďas | 3. dubna 2009 v 16:36 | Reagovat

tý jo ten konec je prostě super... už teďka se těším na další kapitolku :-) už teď se těším jak to zamotáš :D

2 tonks tonks | Web | 3. dubna 2009 v 16:40 | Reagovat

úžasná kapitola, pri vete: "Siriuse? Nepotřebuju sex aby se mi zvedla nálada, potřebuju pomstu!" som sa rozosmiala tak, že som v ústach cítila aj dnešný obed :D proste sirius je len hm... gigolo? áno, to je ten správny výraz pre túto kapitolu! :D

a amber je teda riadna mrcha, ale aspoň bude sranda ;) teším sa na pokračovanie

3 nessa nessa | Web | 4. dubna 2009 v 10:09 | Reagovat

Souhlas s Tonks, ta věta neměla chybu.. stejně jako celá kapitola =) už se nemůžu dočkat další =)

4 Vittoria Vittoria | Web | 4. dubna 2009 v 11:06 | Reagovat

úúžasný..nemám slov =) a dokonce sem si i trochu zasmála..prostě skvělý =D

5 Kameko-sama Kameko-sama | Web | 4. dubna 2009 v 18:05 | Reagovat

líbí ^^

6 Lara Lara | E-mail | 4. dubna 2009 v 18:32 | Reagovat

Wau, další kapitolu.

7 vladka vladka | Web | 7. dubna 2009 v 9:25 | Reagovat

mrchy   tie ja rada

fakt krasne a super na entu

8 Eliota Eliota | Web | 8. dubna 2009 v 22:09 | Reagovat

skvělé :)

9 vladka vladka | Web | 20. dubna 2009 v 12:32 | Reagovat

a dalsia je kdeeeeeee

10 Ajvi Ajvi | E-mail | Web | 3. května 2009 v 19:24 | Reagovat

Nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, no prostě NIKDY jsem nečetla povídku s tak dobře napsaným zmijozelským charakterem - vyniklo to zvlášť v tom prologu - myslím tím to, že se od běžných lidí zas tak moc neliší... i když pořád dost, znám i hodnější:D A tohle:

ano, vím jak ti pomoct. Znáš mého bratra?"

"Siriuse? Nepotřebuju sex aby se mi zvedla nálada, potřebuju pomstu!"

mě prostě dostalo:D

11 Mu~he.he Mu~he.he | Web | 20. listopadu 2009 v 17:32 | Reagovat

jn Ajvi xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama