26.kapitola- Některá pravidla se nedají porušit 1/2

31. července 2009 v 0:01 | annetta |  angels never cry
Ahoj zlatíčka!!!! Tak jak si užíváte prázdniny??? Moc se omlouvám že mi to tak trvalo ale ono bylo pořád něco...nechtěla jsem vás nechat čekat tak dlouho.

Je sice už skoro půlnoc ale zítra opět odjíždím a řekla sem si že tu kapču prostě musim dopsat. Neni nijak vtipná a vlastně je tak trochu o ničem ale je důležitá pro děj co bude následovat, abyste to pak nějak pochopili...tak snad se bude líbit...=)

užijte si to a taky zbytek prázdnin a komentujte=)



Některá pravidla se nedají porušit

"No tak Lily! Vstávej!"

"Jo, to se ti řekne…a jak to mám asi udělat, když to tak klouže?"

"Zlato, od toho máš na nohou ty brusle víš…" poradila jsem jí se světáckým úsměvem a vysekla další krásnou piruetu.

Je 26.prosince, právě jsem zažila jedny z nejlepších Vánoc a ještě asi tak rok nebudu muset nic jíst, protože Beth s Rose se rozhodly že nás prostě nechají prasknout. A tak jsme se s Lily, v rámci našeho hubnoucího programu nazvaného Sportem ku zdraví, vydaly na místní rybník zabruslit. Teda...já bruslím, Lily k tomu zatím neměla příležitost. Ještě se z ledu nezvedla. Její program se nejspíš jmenuje Sportem k trvalé invaliditě.

"Můžeš mi říct, jak to, že neumíš bruslit? Jsi z mudlovský rodiny, ty bys to měla umět, ne já."

"No jo, nejspíš chyba v Metrixu..." zahuhlala Lily a opět se pokusila zvednout. Neúspěšně...jen to zadunělo.

"Ale, ale...Evansová!" Lily jen nešťastně zavyla. Chápu jí...ještě nebyla schopná vyrovnat se s faktem, že Potterovi jsou sousedi její tety. Mám-li být upřímná, nechápu kde se tam James vzal. Jeho rodiče jsou hrozně milí a fajn, s jeho tatínkem je velká legrace a prostě jsou oba celkově tak nějak normální. Nejspíš chyba v Metrixu číslo 2.

"Nechceš nějak pomoct Evansová?" zahulákal ze silnice.

"Ne, je mi fajn. Jsem spokojená a šťastná a nic mi nechybí...takže zas můžeš jít." Potter ale nedbal a i s Blackem slezli oba dolů. Byli celí mokří a já radši ani nechci vědět co kde spolu dělali.

Byla jsem v pokušení nasadit největší rychlost a odjet až na druhou stranu rybníka ale nemohla jsem v tom Lily nechat. Dojela jsem k ní a začala jí pomáhat na nohy.

"Tak to zkusíme takhle. Budeme jezdit spolu ano. Není to těžký. Prostě se jenom kloužeš...jako v Bradavicích po chodbách. Nejdřív jedna noha, pak druhá. Jasný?"

"Jo, jo. Kdysi jsem to uměla..."

"No vidíš...to se nezapomíná. To se zvládne..."

A tak jsme jezdily. Lily se zlepšovala poměrně rychle. Potter s Blackem se chvíli dívali ale brzo odešli. Asi jim byla zima. My si to nakonec s Lily úžasně užily. Myslím že tak měsíc si nebudu moct sednout ale to nevadí. Nasmály jsme se tolik, že mě pořád bolí břicho.

Zabalily jsme si brusle a vyrazily domů. Byl krásnej den. Zima, to je pravda a na silnici byla námraza takže jsme museli jít opatrně, ale toho sněhu. Jako v pohádce. A když jsme byli už skoro doma, uviděla jsem někoho, kdo by se podle mě hodil víc do hororu, než do pohádky...

"Tati?"

"Á, Angelo...to mám štěstí..."

"Tak to jsi asi jediný široko daleko..." zašeptala jsem tiše.

"Nebuď drzá...jsou Vánoce..."

"Aha, ty sis všiml? Co mi neseš za dárek? A neříkej že sebe, to je za trest."

"Nemám dárek, ale..."

"No, to mě nepřekvapuje. Nikdy jsem od tebe žádný nedostala...proč to měnit že?"

"Říkal jsem ať nejsi drzá. Na to nemám čas."

"Tak to můžeš rovnou jít. Protože já zas nemám náladu. Měly jsme se dneska s Lily krásně a nemám potřebu si to kazit..."

"S Lily..." sykl tiše.

"Jo, s Lily. S mojí nejlepší kamarádkou Lily. Ale tu ty nemůžeš znát, to by ses musel o můj život zajímat. Ovšem vydrželi jsme to už 16 let, proč to měnit? Zvykla jsem si a vyhovuje mi to. Takže co zase pokračovat v tý ignoraci a nechat mě žít?" Lily vedle mě tiše sykla. Bylo mi jasný že má strach.

Otec se jenom ušklíbl a prohlédl si Lil od hlavy až k patě."Mudla předpokládám..."

"Ne, čarodějka...ale nevadí. Každý se může splést...a debil zvlášť" odsekla jsem naštvaně. Sakra Angelo, drž už hubu...tohle bude ještě průser...

Otec se zamračil a zrudl."Takhle se mnou nemluv..." zavrčel tiše a chytl mě za ruku.

"Nebo co?" sykla jsem naštvaně zpět.

"To moc dobře víš..." zavrčel a stiskl mě ještě pevněji.

* * *

Sirius šel otevřít okno a pustit do pokoje trochu vzduchu. Znal to tady pomalu líp než doma. Jezdil jsem už šestý rok, už šestý rok spával v Jamesově pokoji a už šestý rok to tady miloval víc než kde jinde. Snad jen Bradavice mohli soupeřit.

Asi před hodinou se s Jamesem vrátili z venku. Byli si v lese zaběhat. Ve svých zvířecích podobách. Byl to jejich rituál a hlavně úžasné odreagování.

Pootevřel okno a rozhlédl se po ulici. To co uviděl mu vyrazilo dech. Uviděl Angelu a naproti ní jejího otce. A to nevěstilo nic dobrého.

"Jamesi..." zavolal

"Ano brácho?" zamumlal James. Ležel na posteli a pomalu usínal.

"Je tam Angie..."

"Já vim že seš do ní blázen kamaráde, ale s tim ti nepomůžu..."

"To sem nemyslel...je tam její otec." James okamžitě vystartoval k oknu.

"A Lily je tam taky! Co když jí něco udělá, když je z mudlovský rodiny?"

"Je tvůj táta doma?"

"Jo...myslim že jo..."

* * *

Myslím že se mi na ruce udělá pěkná modřina."Pusť mě a přestaň vyhrožovat. Víš že se tě nebojím!"

"Ale asi bys měla..." zavrčel a šáhl do kabátu pro hůlku. Srdce se mi na okamžik zastavilo. Jediné co jsem ještě slyšela, bylo tiché 'Crucio' a Liliin výkřik. Zbytek světa se mi rozmazal do rudých skvrn a jediné co jsem dokázala vnímat byl oheň, který zachvátil celé mé tělo. Nevěděla jsem kde jsem. Kdo jsem. Tiskla jsem zuby k sobě abych nezačal křičet.

A najednou bylo po všem. Ležela jsem ve sněhu. Nebyla jsem schopná pohybu, všechno mě bolelo. V puse jsem ucítila krev. Skvělé, kousla jsem se.

"Co to sakra děláte člověče!" křičel někdo.

"Angie!!!" zařval někdo jiný. Byla to Lily. Vrhla se ke mně a začala mě hladit po vlasech."Angie..." zalapala po dechu.

"To je dobrý Lil, nic mi není..." zašeptala jsem tiše a pokusila se postavit. Všechno mě bolelo ale na nohou jsem se udržela.

"Vy jste se snad úplně zbláznil! Běžte od ní pryč!"

"Je to má dcera pane. A do toho jak jí vychovávám, vám nic není." zavrčel ledově otec.

"Já mám taky syny ale tohle bych jim v životě neudělal!!!"

"To je dobré pane Pottere...já to vyřídím sama." usmála jsem se na něj povzbudivě. Za ním jsem viděla ve dveřích Ninu, Pottera i Blacka.

"Tak to teda ne. Takhle s tebou zacházet nesmí. Měl bych ho okamžitě zatknout!"

"Víte vy kdo já sem!!!" zahřměl otec. Lily se vedle mě třásla a viděla jsem že má co dělat aby zadržela slzy.

"Sadistický otec co mučí svou dceru!"

"Pane Pottere...nechte to být. Já to vyřídím..." otočila jsem se na otce "No, Veselé Vánoce jsi mi popřát nepřijel. Takže, čemu vděčím za tu smůlu?"

Zamračil se a tiše zavrčel."Jak jsem ti psal, Malfoyovi nás pozvali na Nový rok na své sídlo. A ty půjdeš taky." tohle mě vyděsilo víc, než cokoliv jiného...věděla jsem moc dobře co to znamená.

"Jestli si myslíš, že s tebou půjdu..." zašeptal jsem tiše.

"Nemyslím. Ty půjdeš."

"Ta dívka s vámi nikam nepůjde!" zakřičel pan Potter a stoupl si přede mě.

"Jo, to bych řekla. Myslíš si že nevím proč to chceš? To máš ale velikou smůlu, protože já tam nepůjdu a už vůbec si ho nevezmu!" zakřičela jsem na něj.

"Angelo!" zahřměl. Naskočila mi husí kůže a Lil se rozklepala ještě víc.

"Tak pozor pane...mě je upřímě jedno kdo jste! Otec nebo ne, Angela s vámi nikam nejde." prohlásil rezolutně pan Potter a vytáhl hůlku.

"Snad si nemyslíte, že se vás bojím..." zavrčel posměšně. Black, Potter a jeho maminka se k nám připojili. Vím, že by to pro něj nebyl problém, ale ty potíže, co by z toho měl a ta ostuda, že bojoval na veřejnosti a před mudly...zastrčil hůlku do kabátu a ukázal na mě.

"Nemysli si, že my dva jsme skončili!vždycky je po mém a já se postarám aby to tak dopadlo i tentokrát!" pak se ozvalo prásk a byl pryč.

Podlomila se mi kolena, ale Black mě zachytil dřív než jsem spadla."No tak Angie...jsi OK?"

"To jste neměl dělat pane Pottere...budou z toho takové problémy..."

"Já se ho nebojím Angelo."

"Já vím že ne. Ale nemáte tušení jakou moc má. Klidně vás vyhodí, jen když si o to požádá."

"Táta je nejlepší bystrozor...toho nevyhodí." prohlásil Potter a objal Lily, která teď začala brečet úplně.

"Moc mě to mrzí Lily, nechtěla jsem aby si to viděla..." zamumlala jsem tiše a s Blackovou pomocí se zvedla.

"Co takhle dát si něco dobrého..." navrhla Nina a už nás strkala do domu. Plačící Lily, utěšujícího Pottera, naštvaného manžela a Blacka který mě táhl za sebou.

Posadili jsme se v útulné, vyhřáté kuchyni a Nina hned začala běhat okolo plotny.

"Jsem v pohodě Blacku..." zamumlala jsem, když jsem viděla že neví zda mě pustit.

"Tady, to hned vypij. Dodá ti to trochu energie." zavelela Nina a položila přede mě hrnek s tou nejhustší horkou čokoládou co jsem kdy viděla. Usrkla jsem si a doslova jsem cítila to teplo jak se mi rozlévá až do konečků prstů.

"Děkuju..." usmála jsem se. I Lily dostala hrnek a Potter s Blackem taky. Pan Potter dostal panáka.

"Sakra!" vybuchl najednou "Nemůžu uvěřit že to udělal!"

"Já zas nemůžu uvěřit že to udělal tak před lidma...před Lily...Lily vážně mě to mrzí. Tos neměla zažít."

"Nic mi není Ange. Já jen...měla jsem o tebe takový strach, nevěděla jsem co mám dělat, já..."

"Nemohla jsi udělat nic Lily, není to tvoje chyba..." prohlásil Potter rozhodně a já k němu z ničeho nic pocítila velký přiliv vděčnosti.

"Můžu mít otázku? Ale pochopím pokud o tom nechceš mluvit..." ozval se po pár minutách pan Potter.

"Prosím, ptejte se..."

"Když si mluvila o vdávání, mluvila si vážně?"

"Jo...bohužel..."

"Jak vlastně víš, že to má s tou svatbou něco společnýho?" zeptala se Lil.

"Víš...to je složitý. My, a když říkám my myslím čistokrevné kouzelníky, nejsme nijak početná menšina ale máme svá pravidla. Pravidla která se nedají porušit."

"No tak...všechna pravidla se dají porušit..." zasmál se Potter.

"Tahle ne Dvanácteráku..." zavrtěl Black hlavou "Tohle jsou stovky, tisíce let stará pravidla. Vtloukají nám je do hlavy už od mala. A ona prostě platí. Pro nás..."

"Ano. Víte, čistokrevných rodů jako je ten můj nebo Blackův ubývá. Není to to, co to bývalo. Ale stále je to uzavřená společnost do které se můžete dostat jen dvěma způsoby. Být dostatečně vážení, mocní a bohatí-jako náš rod- a nebo se chytře přivdat. Ale pokud jde o svatby, ty mají ta vůbec nejpřísnější pravidla...a ta se musí dodržet.

Pokud má totiž společnost nový pár přijmout mezi sebe, musí se dodržet několik věcí. Dělá se to tak už tisíce let. Pár se musí zasnoubit. Přede všemi. Z každého rodu tam musí být přítomen alespoň jeden člen aby...aby jakoby přijal nový pár do společnosti. Musí být přítomni oba budoucí manželé a otec nevěsty pak přede všemi spojí oba rody kouzlem. A pokud je spojí kouzlem, už se musí vzít."

"Jak jako musí...co se jinak stane?" zeptala se Lily.

"No...já vlastně ani nevím...prostě musí. Já vím, nedává to smysl, ale tak to prostě je. Jakmile se rody spojí, už je nic nerozpojí..."

"Proto jsi s ním nechtěla jít...zasnoubil by vás..." zamumlal Potter.

"Jo. U Malfoyových budou všichni. Není mi 17, podle našich pravidel nemám nárok na nic. Natož na vlastní rozhodnutí. Zasnoubí-li mě před 17.narozeninama...nebudu mít na výběr."

"Tak to je drsný..." zakroutil Potter nevěřícně hlavou.

"Jo..a Malfoyovi to ani za mák nevadí. To nadržený prase po tobě jede už od prvního dne." zavrčel naštvaně Black.

"Já...můžu si za to sama. Bože, ten Jerry měl pravdu. Kdybych nebyla tak tvrdohlavá a hrdá a prostě těch pár měsíců hrála hodnou holku...mohlo to být jinak." zahučela jsem zoufale.

"To není pravda! Milujem tě takovou jaká jsi a já nechci aby si byla jiná!" prohlásila rezolutně Lily. Vděčně jsem se na ní usmála.

"Asi máš pravdu...přece nebudu kvůli němu brečet..."

"Správně. Kašli na něj, kašli na Malfoye. Na všechny!"

Usmála jsem se. Od Lily to zní zvláštně."Měli bysme jít. Aby nás vaši nehledali...děkuju moc paní Potterová a vám taky pane Pottere...doufám že nebudete mít problémy."

"Nic co bych nezvládl..." usmál se.

"Jsi si jistá, že si v pohodě?" zeptal se Black

"Bez starostí...zvládnu to..."

* * *
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hannah x) Hannah x) | Web | 27. srpna 2009 v 9:03 | Reagovat

Ach jo, už jen poslední kapitolka. Dejte mě ke zdi a vytáhněte samopal od Angie... Já byla hodná, tak mě prostřelte. :D Ne, vážne, doufám, že rychle přidáš další kapitolu. Píšeš nádherně!

2 Mu~he.he Mu~he.he | Web | 1. listopadu 2009 v 21:39 | Reagovat

uch no tak to bylo kruty.... ale SVELYYY! Lily, ktera rika kasli na vsecko se mi zamlouva :D

3 Myllei Myllei | 30. července 2010 v 18:14 | Reagovat

nechtěla bych bejt čistokrevná...nebo alespoň čistokrevná s takovým tátou jako má Angie...je hrozný...:(, ale kapitolak upe bezva..:) krááása..xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama