26.kapitola- Některá pravidla se nedají porušit 2/2

31. července 2009 v 0:06 | annetta |  angels never cry
A druhá půlka...trochu romantiky...=)

vlastně by to mohla být i samotná kapitola ale proč to dělit...



tohle je jedna z mých nejoblíbenějších písniček a myslím že místama se i docela hodí...tak si jí k tomu kdyžtak pusťte...rozhodně mě trochu inspirovala=)





* * *

Vyfoukla jsem kouř a pozorovala ho, jak stoupá ve spirálách a mizí do tmy. Nejsem kuřák, to ne. Jen někdy potřebuju dát svý nervy zase dohromady a cigareta je ta nejrychlejší a nejpříjemnější cesta. Uznávám že to není nijak zvlášť zdravé, ale který aspekt mého života ano...

Je už něco po půlnoci a já sedím, zabalená do teplého kabátu, šály, rukavic a čepice a s lahví vína a balíčkem cigaret, v malinkém parčíku kousek od domu Liliiny tety. Souhlasím, není zrovna to pravé roční období pro půlnoční dýchánky ale já se vážně potřebuju trochu uklidnit.

Sníh zakřupal a na cestě se objevila temná postava.

"Angelo???"

"Odkdy jsem proboha Angela, Blacku?" zakřenila jsem se na něj

"Od vždy? Pokud vím, jmenuješ se tak..."

"Haha, vtipný jako vždy...co tu sakra děláš takhle pozdě?"

"Já? A co ty?"

"Já tu v klidu sedím, kouřím cigaretu, popíjím víno a přemýšlím o tom, jak je ten život vlastně celej na hovno..."

"Víno?"

"Neboj...půlku sem včera vypila s Lil."

"No, každopádně jsme na tom podobně. Potřeboval jsem si provětrat hlavu a chvíli v klidu přemýšlet..."

"Neublížil sis?"

"Haha...vtipná jako vždy..." odvětil a sedl si vedle mě. Podala jsem mu krabičku a on si vytáhl jednu cigaretu. A tak jsme tam tak seděli a v tichosti kouřili...

"Víš...my dva máme vlastně hroznej pech...Lily ani James netušej jaký maj štěstí že mají rodinu co je miluje..." prohlásil po chvíli.

"Ale vždyť ty máš rodinu..."

"No, naši mě možná nechtěj nechat oženit, používaj na mě Cruciatus jenom někdy a netahaj mě na silvestrovský večírky, ale jinak..."

"Je jsem nemyslela...copak jsi dneska pana Pottera neslyšel? Řekl mému tátovi- mám taky syny ale tohle bych jim neudělal. Pokud vím, Potter je jedináček......takže koho asi považuje za své další dítě? Víš, časy kdy jsi byl nejlepší kamarád jejich syna jsou už dávno pryč...mají tě rádi Blacku. A od toho je tu rodina."

"Jo, Nina s Bobem jsou moc hodný lidi."

"Všimla jsem si. Potter má štěstí..." rychle jsem si lokla vína. Po tvářích mi začaly téct slzy.

"Ange..." zašeptal tiše

"To je dobrý. Jsem v pohodě. Nebudu brečet. Ne kvůli němu..."

"Víš...někdy to docela pomáhá..."

"Já nebrečím...andělé.."

"...nikdy nepláčou. Já vím. Ale každý anděl má nárok na jednu slabou chvilku nemyslíš?"

"Ale já nechci brečet. Nechci aby vyhrál, abych byla zlomená...nechci...já prostě nechci Siriusi, chápeš to? Nemůžu, nechci, nechci...já už nechci Siriusi..." rozbrečela jsem se naplno. Byl to tak nečekaný záchvat úzkosti. Zabořila jsem mu hlavu do šály co měl kolem krku a rozvzlykala se úplně.

Objal mě, pevně stiskl v náručí a šeptal mi uklidňující slova zatímco jsem brečela. Jako snad nikdy v životě.

"Myslela jsem že to nedodrží. Že zase jenom vyhrožuje jak je jeho zvykem, ale on to myslí vážně. Ale já si ho nechci vzít a už nemám sílu zase bojovat. Nemám sílu zase se prát. Jde to tak už 12 let Siriusi, bez přestávky a já už prostě nemám sílu. Jsem tak unavená, tak hrozně moc unavená. Prostě si přeju aby to už skončilo. Aby bylo po všem a já se mohla v klidu nadechnout. Říkám si, že jsem možná vážně měla být hodná holka. Poslouchat a on by mě třeba nechal být. Copak záleží na tom jaká jsem teď?"

"Ano, záleží. Víš, ty si to možná neuvědomuješ ale hodně jsi nás změnila. A nemyslím tím jenom mě nebo Lily, myslím tím celý Bradavice. Vzpomínáš na ten první večer co jsi přišla? Řekla jsi že jsme moc normální, že se bojíme udělat něco jinak. Odlišit se. A měla jsi pravdu, ale teď už to neplatí. Změnila jsi nás. Naučila nás žít dneska, protože zítřek už nemusí přijít. Tak to říkáš ne? Žij tak, jako by byl každý den ten poslední. A víš ty co? Je to pravda. Naučila jsi nás postavit se proti těm stupidním názorům a pravidlům...sakra vždyť ty jsi naučila ty puritánský a zaprdlý angličan chlastat a propařit celou noc!" musela jsem se usmát.

"Jo, i v další věci máš pravdu. Život je děvka a stále platíme aniž bysme věděli za co. O nás dvou to platí dvojnásob. Ale vzdát se?"

"Víš...někdy si říkám že bych se prostě měla zvednout a utéct. Zmizet někam daleko a nikdy se nevrátit...jo, asi by to znamenalo že se vzdávám ale já už prostě nemůžu..."

"Útěkem nic nezpravíš. Neulehčí to...kam bys utíkala? Proč by ses měnila? Lidi tě milujou takovou jaká jsi, chápeš?"

"Jo...máš pravdu. Už melu hlouposti...asi tam přeci jen bylo víc vína než jen půlka lahve..." posadila jsem se a začala si utírat slzy." Vidíš? Brečim jak malý dítě...to by mu udělalo velkou radost. Usmívej se na ty co ti ubližují, aby neviděli jak moc to bolí...jo, tím bych se měla řídit."

"Celá se třeseš. Měli bysme už jít. Je tu pořádná zima."

Těch pár kroků jsme ušli v tichosti. Zastavil se až u dveří do domu Liliiny tety.

"Už pěkně dlouhou dobu jsem takhle nebrečela. Možná že to pomáhá, možná že bych to v sobě neměla dusit ale já se to takhle naučila Blacku...a nechci to měnit."

"Chápu...nikomu to neřeknu. Jen mi slib jedno...že nikam neutečeš."

"Copak bych měla kam? On by si mě našel tak jako tak...nejspíš ze mě bude paní Molfoyová...co nadělám. Nejhorší na tom ale je, že ztratím vás všechny..." a zabouchla jsem dveře.

Dům byl tichý, Lily spokojeně spala. Vlezla jsem do postele ale nemohla jsem usnout. Byla jsem promrzlá na kost. Zahrabala jsem v kufru a vytáhla hnědou mikinu s kapucí. Byla mi hodně velká a rukávy byly moc dlouhé ale aspoň jsem se mohla pořádně zahřát. Oblékla jsem si i kapucu a lehla si do postele.

Jo, možná jsem mu jí měla vrátit ale od toho léta si na ní nevzpomněl...asi jí nepostrádá. Vdechovala jsem tu příjemnou vůni vanilky a najednou jsem se cítila mnohem lépe a brzo jsem usnula. Zafungovalo to daleko líp než cigareta. Ale je to zdravější???

* * *

Procházel jsem tichou vesnicí. Bylo už určitě po půlnoci ale já si potřeboval pročistit hlavu. Mám jí poslední dobou nějak přeplněnou. A většinou se mé myšlenky točí kolem jediné osoby. Prošel jsem zatáčkou a zarazil se.

"Angelo???" vyhrkl jsem překvapeně. Seděla tam na lavičce, v tureckém sedu jak je jejím zvykem a kouřila. Byla celá zabalená v šále a čepici ale přesto byla nádherná.

"Odkdy jsem proboha Angela, Blacku?" zakřenila se na mě. Sakra, ty idiote. Vy se přece nesnášíte, vzpomínáš?

"Od vždy? Pokud vím, jmenuješ se tak..."

"Haha, vtipný jako vždy...co tu sakra děláš takhle pozdě?"

"Já? A co ty?"

"Já tu v klidu sedím, kouřím cigaretu, popíjím víno a přemýšlím o tom, jak je ten život vlastně celej na hovno..." páni, dobrý důvod.

"Víno?" otázal jsem se nejistě

"Neboj...půlku sem včera vypila s Lil." tak to je dobře.

"No, každopádně jsme na tom podobně. Potřeboval jsem si provětrat hlavu a chvíli v klidu přemýšlet..."

"Neublížil sis?"

"Haha...vtipná jako vždy..." odvětil jsem a posadil se k ní. Podala mi krabičku a já si vytáhl jednu cigaretu. Zapálil jsem ji a popotáhl. Jo, tohle mám rád...člověka to uklidní.

"Víš...my dva máme vlastně hroznej pech...Lily ani James netušej jaký maj štěstí že mají rodinu co je miluje..." prohlásil jsem po chvíli. Sakra co to plácáš ty idiote. To jsi rovnou mohl začít mluvit o počasí!

"Ale vždyť ty máš rodinu..." odpověděla klidně.

Ehm...cože?

"No, naši mě možná nechtěj nechat oženit, používaj na mě Cruciatus jenom někdy a netahaj mě na silvestrovský večírky, ale jinak..."

"Je jsem nemyslela...copak jsi dneska pana Pottera neslyšel? Řekl mému tátovi- mám taky syny ale tohle bych jim neudělal. Pokud vím, Potter je jedináček......takže koho asi považuje za své další dítě? Víš, časy kdy jsi byl nejlepší kamarád jejich syna jsou už dávno pryč...mají tě rádi Blacku. A od toho je tu rodina."

Chvíli jsem nad tím přemýšlel. Má vlastně pravdu, řekl to. Usmál jsem se. Páni, tak on mě považuje za část své rodiny. Po těch letech co je znám, mi přirostli k srdci, to je pravda, ale že i já jim?

"Jo, Nina s Bobem jsou hodný lidi."

"Všimla jsem si. Potter má štěstí..." odvětila dutým hlasem a rychle se napila. Viděl jsem slzy co se jí zatřpytily na tvářích.

"Ange..."

"To je dobrý. Jsem v pohodě. Nebudu brečet. Ne kvůli němu..."

"Víš...někdy to docela pomáhá..." zamumlal jsem opatrně

"Já nebrečím...andělé.."

"...nikdy nepláčou. Já vím. Ale každý anděl má nárok na jednu slabou chvilku nemyslíš?"

"Ale já nechci brečet. Nechci aby vyhrál, abych byla zlomená...nechci...já prostě nechci Siriusi, chápeš to? Nemůžu, nechci, nechci...já už nechci Siriusi..." začala brečet. Tak zoufalou a zlomenou jsem jí ještě nikdy neviděl. Hlasitě vzlykala, skoro nemohla popadnout dech. Sevřel jsem jí v náručí a snažil se jí uklidnit. Ta bezmoc byla hrozná. Moc jsem toužil něco udělat, nějak to zastavit a zase ji vidět se smát. Nenáviděl jsem ho za to, že kvůli němu tak trpí.

"Myslela jsem že to nedodrží. Že zase jenom vyhrožuje jak je jeho zvykem, ale on to myslí vážně. Ale já si ho nechci vzít a už nemám sílu zase bojovat. Nemám sílu zase se prát. Jde to tak už 12 let Siriusi, bez přestávky a já už prostě nemám sílu." najednou jsem byl Sirius

"Jsem tak unavená, tak hrozně moc unavená. Prostě si přeju aby to už skončilo. Aby bylo po všem a já se mohla v klidu nadechnout. Říkám si, že jsem možná vážně měla být hodná holka. Poslouchat a on by mě třeba nechal být. Copak záleží na tom jaká jsem teď?" Mě na tom záleží!!! chtělo se mi vykřiknout

"Ano, záleží. Víš, ty si to možná neuvědomuješ ale hodně jsi nás změnila. A nemyslím tím jenom mě nebo Lily, myslím tím celý Bradavice. Vzpomínáš na ten první večer co jsi přišla? Řekla jsi že jsme moc normální, že se bojíme udělat něco jinak. Odlišit se. A měla jsi pravdu, ale teď už to neplatí. Změnila jsi nás. Naučila nás žít dneska, protože zítřek už nemusí přijít. Tak to říkáš ne? Žij tak, jako by byl každý den ten poslední. A víš ty co? Je to pravda. Naučila jsi nás postavit se proti těm stupidním názorům a pravidlům...sakra vždyť ty jsi naučila ty puritánský a zaprdlý angličan chlastat a propařit celou noc!"lehce se usmála,

"Jo, i v další věci máš pravdu. Život je děvka a stále platíme aniž bysme věděli za co. O nás dvou to platí dvojnásob. Ale vzdát se?"

"Víš...někdy si říkám že bych se prostě měla zvednout a utéct. Zmizet někam daleko a nikdy se nevrátit...jo, asi by to znamenalo že se vzdávám ale já už prostě nemůžu..." utéct? Jako že bych tě už nikdy neviděl? A vážně si myslíš že bych to dokázal Angie? Že mám na to sílu?

"Útěkem nic nezpravíš. Neulehčí to...kam bys utíkala? Proč by ses měnila? Lidi tě milujou takovou jaká jsi, chápeš?" a já obzvlášť a nejvíc ze všech.

"Jo...máš pravdu. Už melu hlouposti...asi tam přeci jen bylo víc vína než jen půlka lahve..." posadila se a začala si utírat slzy, chtě nechtě jsem ji musel pustit z náručí." Vidíš? Brečim jak malý dítě...to by mu udělalo velkou radost. Usmívej se na ty co ti ubližují, aby neviděli jak moc to bolí...jo, tím bych se měla řídit." ušklíbla se.

"Celá se třeseš. Měli bysme už jít. Je tu pořádná zima." vážně se třásla. Nechtěl jsem se rozdělit ale mohla by nastydnout nebo tak něco a to jsem nechtěl ještě víc.

"Už pěkně dlouhou dobu jsem takhle nebrečela. Možná že to pomáhá, možná že bych to v sobě neměla dusit ale já se to takhle naučila Blacku...a nechci to měnit." došli jsme k domu a už ze mě byl zase Black. Super..

"Chápu...nikomu to neřeknu. Jen mi slib jedno...že nikam neutečeš." nevím jestli slyšela to zoufalství co se v té větě skrývalo, ale spíš ne.

"Copak bych měla kam? On by si mě našel tak jako tak...nejspíš ze mě bude paní Molfoyová...co nadělám. Nejhorší na tom ale je, že ztratím vás všechny..." zabouchla dveře.

"Mě neztratíš. Já tě budu vždycky milovat..."

Jenže jediný kdo to slyšel, byly vchodové dveře a vločky sněhu které se začaly snášet z oblohy.
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 wisty wisty | Web | 31. července 2009 v 10:35 | Reagovat

teda, ten Angelin otec mě pěkně naštval.. zmetek jeden... a druhá část prostě super:)
sem moc ráda, že konečně něco přibylo a už se těším na pokráčko.)

2 wladka wladka | 31. července 2009 v 12:22 | Reagovat

jee krasna...chudak Angie
nechcela by som mat taku rodinu ale je silna

3 Jaune Jaune | Web | 31. července 2009 v 15:40 | Reagovat

nádherná kapitola, stejně jako celá povídka ;)))

4 Velvet-gun Velvet-gun | 1. srpna 2009 v 16:38 | Reagovat

Kuk, tak jsem to nevydrzela a připojila jsem se i z číny abych si tohle mohla přečíst a je to zase naprostá bomba!! Už se těším až zase něco sepíšeš!

5 Sawarin Sawarin | Web | 2. srpna 2009 v 0:12 | Reagovat

Panebože.. To je tak krásný. Teda její otec krásnej rozhodně není. To je děsněj parchant, kterýho nesnáším.. I když popravdě bez něj by tahle povídka nebyla ono, že.. Miluju hlavní hrdinky, který maj problémy, hrozná rodina a bla bla bla.. Nevím proč, ale tyhle hrdinky mám nejradši.. No ale ten Sirius, ten byl úžasnej.. Hm.. Škoda, že neslyšela jeho poslední větu..:) No, prostě nádherná kapitola, hrozně moc se těším na další..:)

6 Lara Lara | 2. srpna 2009 v 10:59 | Reagovat

Vážně moooc krásný. Tuhle povídku miluju a přeju si, aby byla nekonečná. Je to úžasná povídka

7 Vittoria Vittoria | 2. srpna 2009 v 16:13 | Reagovat

nááádherná kapitolka...=) nemám slov..

8 bellatrix bellatrix | 2. srpna 2009 v 17:27 | Reagovat

nadherna poviedka .... pises naozaj nadherne... a bolo by super kebyze nieco napises aj k poviedke pod květy slunečnic :)

9 simona simona | 2. srpna 2009 v 20:26 | Reagovat

Je to jednoducho krásný,nádherný aaa úzasný :)Tahle kapitolka patří k nejkrásnejším co jsem kdy četla :) Jen tak dál. A souhlasím s Bellatrix :) mohla by si přidat kapitolku aj k povídce pod květy slunečnic :))

10 Ajvi Ajvi | E-mail | Web | 3. srpna 2009 v 2:04 | Reagovat

Pááni... moc hezké... akorát mám pořád takové blbé tušení, že to blbě skončí... Ne, vážně, tuhle povídku nepřestanu mít ráda, ať už skončí jakkoli... :)

11 Danča Danča | Web | 3. srpna 2009 v 13:35 | Reagovat

Krásný, jako vždycky. Už se těším na další

12 Vittoria Vittoria | 3. srpna 2009 v 23:20 | Reagovat

krááása...nemám slov..=) těším se na další..tadle povídka je úžasná =)

13 Nessa Nessa | Web | 6. srpna 2009 v 18:17 | Reagovat

Parádní kapitola.. škoda že zase jedeš pryč, asi se načekáme na další.. fakt perfektní kapitola

14 tonks tonks | Web | 6. srpna 2009 v 19:42 | Reagovat

kapitola nádherná, pesnička tiež a som veeeľmi rada, že si to nerozdelila na dve kapitoly, lebo to by bolo blbé - pre nás. prvá časť, no angelin otec nie je práve otcom roka, ale jamesov otec by mohol byť horúcim kandidátom... druhá časť - nuž, romantika, ale nie veľká - hej, kedy to už obaja zistia? ona fetuje vôňu z jeho mikiny (je to jeho mikina, že?) a on hovorí dverám, ako ju miluje... a ja som si myslela, že vlezie za ňou do izby :S  

15 Eliota Eliota | Web | 10. srpna 2009 v 22:02 | Reagovat

moc pěkné .)

16 Abigail Abigail | Web | 12. srpna 2009 v 16:44 | Reagovat

Dostala jsem na tuhle povídku odkaz, tak jsem si ji přečetla, a když už, tak se taky vyjádřím...
Je pravda, že je to jedna z mnoha podobných povídek typu - Sirius a slečna - ale je taky pravda, že mi to až tak nevadilo, naopak se mi povídka celkem líbila.
Líbí se mi ten jakoby nový oživující prvek, jímž jsou kluci z Ameriky, sice nemám moc v oblibě hodně přidaných postav, ale tihle působí natolik sympaticky, že se jim vážně nedá odolat. A líbí se mi taky vztah Angely a Rema a taky mě potěšilo těch několik poznámek nebo hovorů o Lily s Jamesem...
Jediný, co bych viděla tak trochu jako nedostatek, je gramatika. Chápu, že nikdo není geniální, ale občas tam jsou fakt strašné kopance, a neříkám to proto, že bych chtěla kritizovat, jen kdybys prostě měla čas a chuť nebo sehnala nějakou dobrou duši, chtělo by to opravit hrubky, bude se to pak číst hned mnohem líp a zvedne to úroveń - alespoň slohově a gramaticky.
Jinak se mi povídka líbila, jsem zvědavá na pokračování a pokud by ti to nevadilo, ráda bych si tě přidala do odkazů u sebe na blogu - resp. nabídla bych spřátelení, ale chci si tě hodit do skupiny oblíbených, tak proto to píšu takhle, pokud tedy nebudeš mít nic proti. Kdyžtak se ozvi. Abi

17 kiarra kiarra | 21. srpna 2009 v 23:27 | Reagovat

Pozývame vás do novej RPG hry s názvom Einwell, kde si môžete s chuti zahrať akúkoľvek fantasy postavu a pri tom spoznáte mnohých ľudí. Či už ste mesačná elfka, či démon, môžete si nájsť prácu ktorá vás bude baviť (napr. smiete mať vlastný obchod, či smiete byť učitelom a i dokonca liečitelom). Ak sa vám to zapáčilo, prihláste sa (registruj) a ak nie, túto správu ignorujte.
http://einwell.blog.cz/

18 Hannah x) Hannah x) | Web | 27. srpna 2009 v 9:27 | Reagovat

Ach... A to má být poslední kapitola, kterou můžu dneska číst... ať mě klepne pepka, prosím, ať mě klepne pepka... Tak nádherná kapitola! Opravdu nádherná! Já tak miluju Angelu! Celou povídku! Nechápu, jak jsem bez ní mohla přežít... kolik... čtyři měsíce, od doby, co čtu Slunečnice? Aaaa. Tak pošetilá a naivní sem byla.
Přidej rychle další kapitolu! Prosím! Hrozně se mi líbí jak píšeš. Přidej kapitolu k čemukoliv. Prosím! Píšeš nádherně, skvostně úžasně... A Candy a Angel mám moc ráda. Jdu si hned přečíst zbývající dvě povídky, se kterými jsem ještě neměla tu čest... Ale rychle, protože mi za chvilku budou strašit maharadžové v hlavě a chtít, abych Angel četla po druhé. Ne, že by mi to vadilo, ale dostat se zas na konec, když víš, že na kapitolu si budeš muset počkat je docela teror... No nic, zbytečně plýtvám papírem nesmyslnými kecy... Tato povídka je úžasná! Přidej rychle kapitolu! Prosím! Byla by hrozná škoda, nechat to takhle být!

19 Nerissa Nerissa | 20. září 2009 v 18:35 | Reagovat

No páni, to je úžasná povídka. Jsem na ní naprosto závisla, tak doufám, že tu brzy bude další dávka, nebo se asi zcvoknu. Já prostě nemám slov. Sirius je vážně sladkej a Angela.. Hm.. Doufám, že se daj dohromady. Tak koukej přidat kapitolu, nebo se my, věrní a vášnivý čtenáři, všichni zblázníme a nevím, jak to je blázinci.. Myslíš, že si tam budem moct číst?:D

20 Sawarin Sawarin | Web | 21. září 2009 v 19:44 | Reagovat

Slituj se nad námi..:D

21 Mu~he.he Mu~he.he | Web | 1. listopadu 2009 v 23:04 | Reagovat

mooc nadherne... ani nevim, co s emi na tom libilo vic, je to tak strasne nadherne a krasne a... ty pocity, to vsechno !!!!! rposte ses genius a nejlepsi povidkarka, kterou znam, ty vydej knihu, nebo se neznam, jasny :D

22 Mu~he.he Mu~he.he | Web | 1. listopadu 2009 v 23:05 | Reagovat

jo ta pisnicka je naprosto genialni.... sem si jista, ze ji budu naprosto milovat :-***** ♥♥♥

23 Myllei Myllei | 30. července 2010 v 18:34 | Reagovat

fňuuk..to je táááák..bůů..xD smrk..tááák..fňuk.krááásný..xD úplně mě to dostalo a písnička jen doplňuje tu nádhernou krásnou, romantickou a zárověň šíleně smutnou atmosféru..., kterou většinou prožijou jen ti co mají v životě nejvíc smůly a zárověň jsou to ty nejhodnější lidi na světě..jen ti co mají předurčenou budoucnost aniž by si ji sami vybrali..nádhera...:) nemám slov..:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama