27.kapitola- Jak Malfoy a Kellner překročili hranici 1/2

1. října 2009 v 22:19 | annetta |  angels never cry
Tak jo, je to tady...famfáry, sbory pějí oslavné písně...kapitola je na světě. A abyste neřekli, že jsem zlá, je taky pořádně dlouhá=)

Snad se bude líbit...Sirius je tu opět hrdina...já ho asi ani neumim vykreslit v jiném světle...xD




Jak Malfoy a Kellner překročili hranici

Vánoce skončily a my zase trčeli ve škole. Silvestra jsme s Lily zvládly až překvapivě střízlivě. A to myslím vážně. Vypily jsme jenom láhev víná a dvě ohnivé whiskey. Jsem na nás patřičně hrdá.

O mé chvilkové slabosti tenkrát večer jsem Lily nic neřekla a pevně doufám, že i Black bude držet pusu. Nevyznám se sama v sobě a jak znám Lily, určitě by z toho vyvodila jisté závěry na které já nechci ani pomyslet, protože jsou samozřejmě totálně ujetý a postavený na hlavu.

O svém geniálním (jak jinak) plánu jsem jí ale řekla. I vy musíte uznat, že Bradavice se bez pořádné Silvestrovské oslavy neobejdou. A kdo jiný by to měl zařídit než já???

"To je kravina...nikdy nevypijeme dvacet lahví rumu. Rum pijou jenom prasata. Vemem jich jenom deset a ty zbylý peníze přihodíme na tequilu."

"Tequila je hrozně drahá Angie...navíc k tomu musíš koupit sůl a tak..."

"To se sežene v kuchyni. Nemůžeš dělat 'Silvestrovský večírek po Silvestru' bez tequily..."

"Jo, v tom má Wotersnová pravdu...potřebujeme spoustu tequily..." ozvalo se z lavice za náma. Otočila jsem se na Pottera a věnovala mu široký úsměv.

"Vidíš Lil, i Potter si to myslí..."

"Jo, ale to je něco, co mě rozhodně nepřesvědčí." zamračila se na mě.

"Já s nima souhlasím..." zašeptal k nám i Black.

"Wow!!!" zavýskla jsem tiše. Ptáte se proč tiše? Znáte mě ne, takže vám už asi došlo, že večírek plánujeme na hodině lektvarů...

"Fajn..." zavrčela Lily a začala škrtat na pergamenu co drží v ruce "Chcete teda jenom deset rumů, tequil bude tak dvanáct...nebudu pít žádný levný hnusy...dvacet lahví šáňa, dvacet bas piva, deset lahví vodky a ohnivý whiskey...nějaký víno, ale jen pokud zbydou prachy...zapomněla jsem na něco?"

"Na deset gramů prvotřídní trávy co my pošle TJ." zamrkala jsem na ní.

Lily chvíli koukala do pergamenu a pak ke mně zvedla oči."Všichni umřem..." zkonstatovala.

"Nééé...jen si vypalíme spoustu neuronů, zaděláme si na prvotřídní cirhózu jater a rakovinu plic už ve třiceti a podpoříme jamajský trh s omamnými látkami..nic víc..."

"Vtipné Angelo...a pak všichni umř..."

"Evansová!!!" zahřměl Kellner třídou. Lily i já jsme nadskočily a rychle jsme se otočily čelem k tabuli. Myslím, že cirhóza u mě nemá šanci, dřív dostanu infarkt...

"Pane?" zeptala se nevinně Lily a pod lavicí mi podala náš seznam. Ne že by mě trápilo jestli nás chytne, ale mohl by si pak myslet, že je na seznamu pozvaných a to on není.

"Nedáváte pozor Evansová!!!"

"Já pane?" zeptala se stále ještě nevinně Lily a nasadila udivený výraz.. Začala jsem se dusit smíchy.

"Wotersnová!!!" nadskočila jsem podruhé.

"Pane?" usmála jsem se na něj širokým úsměvem a seznam se snažila pod lavicí narvat dozadu ke klukům. Potter prostrčil ruku, chňapl ho a podle slabého klapnutí, co jsem slyšela, ho strčil do tašky.

"Wotersnová. Další nepravost, další porušování řádu a vyrušování a vy jste opět u toho..."

"Asi špatná karma..." pokrčila jsem nejistě rameny.

"DOST!" vyletěla jsem do vzduchu.

"Klídek pane...už nejste nejmladší, berte ohled na své srdce...a na to moje taky..." dodala jsem tiše.

"Ticho! Zase jste drzá a nepozorná a odmlouváte..."

"Já neod..."

"Teď už ano! Máte školní trest! Dnes večer, v osm!"

"Ale..."

"A strhávám vám body! Mě už nebude pít krev! Sjednám si tu pořádek!" řval na celý sklepení. Já se radši skrčila vedle Lily a byla ticho. Dnes měl náladu horší než troll po depilaci nohou a jak se říká- nedráždi naštvaný trolla bosou nohou...nebo tak nějak to bylo..


* * *

Naštvaně jsem se vybelhala z kabinetu toho hnusáckýho, podrazáckýho, zmijozelskýho kreténa, co tvrdí, že je profesor. Dneska mi dal extra zabrat. Tři hodiny mě nechal leštit asi miliardu kotlíků zablemcanejch od nějaký slizký oranžový hmoty. Tři hodiny!!! Takže je po večerce a ještě by mě mohl třeba chytit Filch, abych měla další trest.

Unaveně jsem se ploužila sklepením do společenky. Hrad byl tichý a liduprázdný. Tedy, skoro liduprázdný.

"Ale, ale...kdopak nám to zavítal do sklepení...naše divoká kočka..."

"No páni...a já myslela, že ten večer už nemůže být horší..." protočila jsem oči a naštvaně se otočila se na Malfoye.

"Drzá jako vždy..." usmál se úlisně a vydal se mým směrem. Instinktivně jsem couvla. Až teď mi došlo, že nemám hůlku. Na tresty ji nikdy nenosím. A Malfoyovi to očividně došlo taky.

"Máš strach?"

"Z tebe? Počkej, dovol abych se zasmála- haha...ne. Nemám z tebe strach, ale být u tebe blíž než na deset metrů nedělá dobře mému žaludku."

"Zábavné...ale víš Angelo, my dva máme ještě nedořešené jisté záležitosti...líbila ses mi už tenkrát když jsi přišla a když něco chci, nepřestanu dokud to nedostanu...a tebe chci maličká...a moc." naprázdno jsem polkla. Tak jo, jemu bych to nepřiznala, ale vám můžu. Mám tak trochu strach...ale prát se umím dobře. Jeden úchylnej magor mi nemůže nic udělat.

"Myslím, že dokážu odhadnout na co teď myslíš...chtěla bys ses prát. Víš, divoký holky mám rád a může to být i docela vzrušující, ale teď na to nemám náladu. Takže ti jistě nebude vadit, když si přizvu společnost..."

Srdce se mi rozbušilo. Tohle vážně nevypadá dobře...na druhém konci chodby se objevili Goyle a Crabbe. Tak jo Ange, hlavně nevyšilovat. Zůstaň klidná, buď suverén...

"Seš magor Malfoyi...na to nemám náladu. Jsem unavená a vůbec. V téhle roztomilé konverzaci můžeme pokračovat jindy. Takže pokud dovolíš..." chtěla jsem se otočit a odejít, ale než jsem mohla cokoliv udělat, stála jsem přišpendlená ke zdi. Crabbe i Goyle mě drželi každý z jedné strany. Snažila jsem se vyprostit, ale se zděšením jsem zjistila, že se nemůžu ani hnout. Dobře Ange, myslím že je na čase panikařit.

"Copak to pořád nechápeš? Dneska už mi neutečeš, tak jako předtím. Víš, docela jsi ranila mé ego, když jsi nepřišla na ten silvestrovský večírek na našem sídle. A mám-li být upřímný, už mě nebaví čekat." přistoupil a sklonil se ke mně. Skoro se mě dotýkal nosem. Než jsem stačila cokoliv říct nebo udělat, hrubě mě políbil.

Začala jsem se bránit. Vrtěla jsem sebou, snažila se vytrhnout těm dvoum odpornejm gorilám. Ale drželi mě pevně. Pokusila jsem se Malfoye kopnout, ale ani to nešlo. Nohy jsem měla zablokované.

A on se mezitím snažil probít si cestu přes mé rty. Tiskla jsem je pevně k sobě a snažila se vykroutit. Malfoy byl ale o dost silnější. Přitiskl se blíž ke mně a chytl mě za boky. Zvedl se mi žaludek. Už mi zbývalo jen jediné, pootevřela jsem rty a silně ho kousla do jazyka.

Tiše zavyl a odtáhl se, aby mohl vyplivnout trochu krve. Já zase plivla po něm."Hajzle jeden hnusnej..."

Vrazil mi facku. A pořádnou. Hlavou jsem se udeřila do zdi za mnou. Před očima se mi zatmělo a v puse jsem ucítila krev. Ret byl roztržený. Pomalu jsem k němu otočila hlavu a plivla po něm podruhé."Ubožáku..."

Opět mě uhodil. Tentokrát jsem vykřikla.

"Takhle se mnou nemluv." zasyčel hrozivě."A tohle už nikdy nezkoušej..." ukázal na svou pusu.

Zase se ke mně sklonil. Začala jsem prát ještě víc. Ruce jsem měla slabé už od drhnutí kotlíků a Crabbe a Goyle mě drželi velmi silně. Svaly mě bolely a Malfoy se mně opět chytl kolem pasu. Jednou rukou mě začal hladit po stehně a rty přitiskl k mému krku. Otřásla jsem se odporem a stále jsem se snažila vytrhnout těm dvoum. Ale nešlo to. Neměla jsem sílu. Ani jsem si nevšimla kdy se mi spustily slzy. Zahodila jsem jakoukoliv hrdost a začala křičet o pomoc.

"Křičet můžeš, ale nikdo tu ne..." najednou zmlkl. I já jsem to uslyšela. Kroky.

"Pomoc!!!" zakřičela jsem zoufale.

Na konci chodby se objevil Kellner. Přísahám Bohu, že jsem ho nikdy dřív neviděla tak ráda. Zarazil se a prohlížel si naší zvláštní skupinku. Uběhlo několik vteřin, kdy jsem slyšela jenom své srdce a krev co mi pulzovala ve spánku. Ruce mě děsivě bolely. Kellner se díval do mých prosících očí. A pak se otočil a vydal se pryč.

Zděšeně jsem se koukala na jeho záda. Chvíli mi nedocházelo, co se právě stalo. On odešel. Nechal mě tam. Naprosto a v klidu se odvalil pryč.

"Héj!!!" zařvala jsem za ním." Ty hnusnej, všiváckej srabe!!! Vrať se!!! Ty ub..." nedopověděla jsem. Dostala jsem pěstí. Tvář jsem měla v jednom ohni.

"Drž hubu ty malá děvko."

"Nebo co? Ha? Co mi uděláš?" vrazil mi další facku. Opět jsem se uhodila do hlavy. Začala se mi točit. Cítila jsem jak mi srdce zběsile buší a po tváři mi stéká krev.

Začal mě opět hrubě líbat a k tomu rozepínat knoflíky mé košile.

Bože, do čeho jsi mě to zase navez...

* * *

"Ne, děkuju...vážně už mi to stačí. Jsem plný..."

"Já taky, díky. Musíme jít, budeme mít jinak problémy." přidal se i James.

Vyklopýtali jsme z kuchyně. Skřítci nám mávali a snažili se nám narvat ještě nějaké jídlo. Jen co se za náma zavřel vchod, James se zakřenil a spokojeně se poplácal po břiše.

"Máš jen dobré nápady, Tichošlápku..."

"To já vždycky brácho a vážně mě mrzí, že tě to stále překvapuje..." zakřenil jsem se taky.

Bylo už hodně pozdě, rozhodně po večerce a my si s Jamesem udělali naší oblíbenou noční žranici. No co, když nám to strčí všechno pod nos.

Velmi pomalým krokem jsme se vydali směr společenská místnost.

"Řekni mi, proč já se vždycky tak přejim..." postěžoval si James.

"Protože seš prase kámo. Tím to je."

"Já? Děláš jako kdybys nikdy neviděl jíst Petra...to je teprve nechutná věc. To já naproti němu...posloucháš mě vůbec?" neposlouchal jsem. Slyšel jsem totiž něco jiného.

"Ticho buď a poslouchej...někdo volá."

"Co to kec...no jo. Počkej, taky to slyším...někdo volá o pomoc."

Srdce se mi zastavilo, pak udělalo kotrmelec a rozbušilo třikrát rychleji. Poznal jsem ten hlas."To je Angela..."

"Ne, to ne..."

"Myslíš že jí nepoznám?" zavrčel jsem na něj a rozběhl se za zoufalým voláním.


* * *
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 *_CraZy-PrInCeSs_* *_CraZy-PrInCeSs_* | Web | 1. října 2009 v 22:27 | Reagovat

zajímavý blog

2 Eli26 Eli26 | Web | 1. října 2009 v 22:30 | Reagovat

Ahoj chceš vědět víc o Miley tak se aspon zastav u mě na blogu a napiš tam nákej koment prosím díky ppp

http://hvezdamileycyrus.blog.cz/

3 Eli26 Eli26 | Web | 1. října 2009 v 22:30 | Reagovat

hezu blog

4 Hannah x) Hannah x) | Web | 2. října 2009 v 21:44 | Reagovat

Ach!!! Nádhera! Opravdu krásná kapitola, jdu hned na tu druhou půlku, jsem ráda, že jsi zase něco přidala! Miluju tvoje psaní. Píšeš prostě tak nádherně, už se těším, až se ti dva dají dohromady. :) Je to fakt úžasná povídka. Mám tvé povídky všecky ráda. Nezáleží, kterou víc! Honem další! :)

5 Aranel Anarion Aranel Anarion | E-mail | Web | 27. října 2009 v 18:29 | Reagovat

Tuhle povídku jsem si moc oblíbila. Přečetla jsem ji jedním dechem a najednou jsem neměla co dál číst. Moc se těším na další. Ať je co nejdřív =)

6 Blahh, možná taky Calwen Bouvier :)) Blahh, možná taky Calwen Bouvier :)) | Web | 30. října 2009 v 18:14 | Reagovat

moooc nádherná kapitolka! Kdy bude další?

7 Blahh, možná taky Calwen Bouvier :)) Blahh, možná taky Calwen Bouvier :)) | Web | 30. října 2009 v 18:15 | Reagovat

jejda promin, ja to chtěla napsat k té další ;-)

8 Mu~he.he Mu~he.he | Web | 1. listopadu 2009 v 23:21 | Reagovat

to je uzasne nadherne a bezchybne kretenskej malfoy a kellner meli by je vyhodit  a ja du na dalsi kapcu!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama