3.kapitola- I princezny mají špatné vlastnosti 2/2

12. října 2009 v 20:43 | annetta |  In the shadow of a sunset
* * *



Přehodila jsem si vlasy přes rameno a upřeně se zadívala do divadla. Otočila jsem se abych se viděla celá a všimla si Belly a Amandy jak na mě zírají. Usmála jsem se.

"Co na to říkáte?"

"No úžasný..." zatetelila se Amanda. Amanda je...velmi jednoduchá slečna. Prostě je hloupá. Není ošklivá, ale modelka to taky není a rozhodně není nijak výrazná. Patří k těm lidem co nemají vlastní názor a slepě následují někoho jiného. Mně odsouhlasí všechno a udělá cokoliv jen aby se mi zavděčila...což je nejspíš důvod proč ještě patří k nám.

Takže její komentář jsem naprosto ignorovala a dívala se jen na Bellu.

"Co čekáš, že řeknu A.? Vždycky vypadáš dokonale, což je něco co ti nejspíš nikdy neodpustím...a dnešek není výjimkou."

Usmála jsem se a opět se zadívala do zrcadla. Ano, v pár věcech měla pravdu. Já vždy vypadala dokonale a ona na mě vždy tak trochu žárlila. Dnes jsem si ale dala velmi záležet. Šedé džíny, tmavé tričko co obepínalo mou dokonalou postavu, na nohy kozačky s nízkým podpatkem...nohy mám dlouhé i tak a navíc, kolem jezera by se mi na jehlách asi nechodilo moc dobře, že...vytáhla jsem ještě černé bolerko a oblékla si ho. Začalo foukat a hlavně, modřiny bych neměla ukazovat moc okázale. Spíš musím dělat, že je chci schovat...

Jo, dokonalé. Asi si říkáte, že pokud jde o sebechválu a sebevědomí, rozhodně neplýtvám...ne, to skutečně ne. Jenže já znám svou cenu...vím jak vypadám, vím co dokážu...a jsem sama se sebou spokojená. Kolik lidí to může říct?

"Počkej, to už musíš jít?" zeptala se Bella.

"Jo, chci si udělat menší odbočku...já a Severus máme nějaké nevyřízené účty..." usmála jsem se na ní a ještě mezi dveřmi jí poslala vzdušný polibek.

Zamířila jsem přímo do knihovny, kde jinde by mohl být Severus v pondělí večer? Vážně by si měl najít holku a věnovat úsilí a energii něčemu zábavnějšímu. Jenže on má ten malý problém. Zabouchl se do tý zrzky a prostě na ní nechce zapomenout. No, pro mě je to výhoda, už dávno jsem si všimla, že mám stejné oči...a on by pro ta její kukadla udělal cokoliv.

"Ahoj Severusi..." zašeptala jsem mu tiše do ucha. Zarazil se a na chvíli přestal dýchat, když ucítil můj dech na svém krku.

"Co chceš Amber?" zavrčela pak.

"Proč myslíš, že musím něco chtít?" usmála jsem se na něj a sedla si na opěradlo jeho křesla.

"Protože patříš k těm lidem co stále něco chtějí..."

"Tak jo, fajn...prokoukl si mě. Mám takový drobný problém. Jmenuje se úkol na Lektvary...musím ho mít zítra, ale bohužel už mám něco v plánu..."

"A chceš ho ode mě?"

Věnovala jsem mu zářivý úsměv.

"Jdeš na rande s tím nebelvírským krvezrádcem..." zamračil se na mě. Naklonila jsem hlavu na stranu a stále se na něj usmívala.

"Víš, teoreticky vlastně patří k nám..."

"Ne."

"Ne?"

"Ne, nebudu ti psát úkol abys mohla dělat bůh ví co s tím šmejdem..." začínal křičet. Sklouzla jsem z křesla a začala mu masírovat záda.

"Víš, měl by ses uvolnit..." řekla jsem měkce. Rezignovaně vydechl a zavřel oči. Pousmála jsem se.

"Víš, když si vzpomeneš na dnešní ráno...něco mi dlužíš. Ať chceš nebo ne." sklonila jsem se k němu a zašeptala mu do ucha "Prosím Severusi...prosím..."

"Amber..." zavrčel tiše. Chytla jsem ho za bradu a otočila obličejem k mému.

"Prosím..." zašeptala jsem a přejela mu prsty po ruce. Díval se mi do očí ale nakonec sklopil hlavu.

"Fajn..."

"Skvěle!" usmála jsem se a vyskočila. "lektvar štěstí na jeden svitek pergamenu. Jsi třída Severusi..."

"Jo, to jo..." zahuhlal tak tiše, že si ani nejsem jistá řekl. Byla jsem už ale na půl cesty ven a tak mi to bylo jedno. Zamával jsem Robin, která se hádala s Timem a s úsměvem na tváři jsem šla dál. Podle hodin nad vchodem do knihovny jsem věděla, že přijdu trochu později. Nevadí, jen ať si počká...

Už od hradu jsem viděla jak tam stojí a čeká. Trochu jsem zrychle a nasadila sladký úsměv. Taky se usmál když si mě všiml a tiše hvízdl.

"Wow..."

"Výstižné Blacku...moc se omlouvám, že jdu pozdě. Musela jsem ještě zaskočit do knihovny..."

"Ale, co potřebuje Amber Claermontová v knihovně?" zeptal se s úsměvem a oba jsme se vydali po břehu jezera.

"No, vzhledem k tomu, že jsem souhlasila, že půjdu na rande, musela jsem si nějak zařídit, že budu mít na zítra úkol z Lektvarů..."

"Srabus..." zasmál se.

"Ano a ocenila bych, kdybys mu tak neříkal."

"Ale...snad ti na něm opravdu nezáleží? A neříkej mi, že se k tomu úkolu sám nabídl..."

"Ne, to ne, ale já mám mnohem účinnější a příjemnější přesvědčovací metody než vy..."

"Myslím, že je nechci zažít..." ušklíbl se.

"Já bych řekla, že by sis nestěžoval. Nikdo si zatím nestěžoval..." usmála jsem se, neodpověděl. Šli jsme tiše. Podívala jsem na něj a zjistila že mě celou dobu propaluje pohledem. Zastavila jsem.

"Co je?"

"Nic...já jen...chtěl jsem říct, že dnes vypadáš obzvlášť krásně, ale pak mi došlo, že by to byla vlastně urážka. Ty totiž vypadáš každý den naprosto úžasně..." zašeptal poslední větu, objal mě kolem pasu a pevně mě k sobě přitiskl. Zvedla jsem ruce a dala mu je kolem krku. Naklonil se blíž.

"Hm...a teď mi řekni...kolika holkám jsi to už řekl..." zakřenila jsem se na něj. Ublíženě se zarazil jen pár čísel před mým obličejem.

"Ty teda víš jak navodit romantickou chvilku." zasmála jsem se a odstoupila pár kroků.

"No tak...fakt mě to zajímá...nebudu se zlobit."

"Jenom těm co mají alespoň nějaký IQ. Ten zbytek by nerozuměl co říkám..." pokrčil rameny. Rozesmála jsem se.

"To se směje ta pravá!"

Takhle jsme se škádlili ještě dlouho. Asi dvakrát se mě snažil políbit, ale ani jednou jsem ho nenechala. Užívala jsem si to. Vlastně jsem se už dlouho tolik nesmála. Už dlouho jsem se nesmála doopravdy, od srdce.

Seděli jsme na spadlém stromě kousek od vody a hrozně se smáli. Většina těch věcí co mi řekl, by se skvěle hodila do mých článků. Prohrábla jsem si rukou vlasy a přehodila je na záda. Sirius najednou zmlkl. Podívala jsem se na něj.

Nekoukal mi do očí, ale na mé ruce. Úplně jsem zapomněla na ty modřiny, že jsem je chtěla použít jako jednu z možných zbraní. Trochu mě to zarazilo. Uvědomila jsem si, že jsem nějak zapomněla na všecko. Neměla bych se s ním dobře bavit. Je jen součástí pomsty.

Ale přesto, když vzal mé ruce do dlaní, jeho dotyk mě pálil. A mé srdce začalo bít trochu rychleji. Lehounce přejel prsty po modřinách, zašimralo to.

"Co se stalo?" zeptal se tiše. Stáhla jsem si ruce do klína a zabořila oči do země. Teď se soustřeď Amber!!! Dokonalý herecky výkon, jsi bezbranná oběť!

"To...to nic není. Jen drobná nehoda."

"Nehoda? Proto tam máš otlačené prsty?" jo, to byla pravda. Lucius odvedl prvotřídní práci.

"Nech to plavat. Nemůžeš tomu rozumět..."

"Nemůžu?"

"Ne.."

"A to jako proč? Nejsem uplnej idiot..."

"Já vím, že ne..." zvedla jsem k němu hlavu a dala si záležet na pořádně smutném výrazu "ale tohle je složitější. Odešel jsi od nás když jsme byly ještě nevinné děti. Za těch 7 let co tu jsme se hodně změnilo. Nemáš ani tušení jak to u nás chodí. U nás ve Zmijozelu."

"A jak to tam chodí?"

Povzdechla jsem si.

"U nás se nikdy nesmíš vzdát Siriusi, musíš být nej. Buď nejchytřejší nebo nejsilnější....já byla vždycky ta nejhezčí, ale to k ničemu není. Nechtěla jsem se stát jejich děvkou na zavolání, ozdobou na večírky...proto jsem začala psát do novin, proto jsem to co jsem. Kdyby ses někoho ze Zmijozelu zeptal koho by radši naštvali, jestli mě nebo Luciuse, řeknou Luciuse. On je sice ten nejsilnější, ale mě se bojí mnohem víc. Vím na ně věci o kterých se ti ani nezdálo Siriusi. A oni nechtějí aby se svět ty věci dozvěděl.

Jenže Lucius si myslí, že si se mnou může dělat co chce. Ani trochu se mu nelíbilo, že jsme spolu tancovali. Nejsem jeho holka, ale on si na mě pořád dělá nárok. A může si ho dělat. Je to zmijozelský král a to něco znamená. Možná ne pro tebe a pro zbytek školy, ale pro nás ano. Takže kdyby ses zeptal mě Siriusi, kdyby ses zeptal čeho se bojím já...řekla bych ti, že jeho, protože nemám nic, čím bych ho mohla porazit. Nezáleží kolik věcí o něm vím. On bude vždycky král...a já jenom ta hezká, bezmocná princezna..." v očích se mi zatřpytily slzy, což celé podtrhlo můj výstup.

"Takže to udělal kvůli mně?"

"Není to tvoje vina. Já znám pravidla, já je porušila..."

"Ale teď jsi tady, opět je porušuješ..."

"Jo, asi jo..." usmála jsem se "Jenže já jsem bohužel zvyklá vždycky dostat to co chci...špatná vlastnost nás hezkých princezen.."

"A mě chceš?" zeptal se.

"Jo Blacku. Tebe chci..."

Nečekala jsem na odpověď a políbila ho.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 tonks tonks | Web | 12. října 2009 v 21:30 | Reagovat

ach, mrcha mrchovská. takto sa zahrávať s citmi nevinných ľudí ("")... nuž, princezná má zvláštne taktiky a metódy, ale uvidíme, či ešte lepšie metódy nemá aj niekto iný :D
som rada, že tu pribudla táto kapitola, veľmi sa mi páčila - ale toho slughyho by som nakopala do brucha (hoci viem, že by ho to vôbec nebolelo) :D  

2 Danča Danča | Web | 13. října 2009 v 19:44 | Reagovat

Dobrá mrcha :-D  Originální povídka - málokdo by byl schopnej udělat z hlavní postavy takovou svini

3 Myshel (Cih) Myshel (Cih) | Web | 14. října 2009 v 21:41 | Reagovat

fakt, iné slovo sa nehodí, ako mrcha :D
skvelá  kapitola ;) perfektne opisuješ jej postavu, je úplne realistická ...

mimochodom, v prvom riadku tejto druhej časti asi chcelo byť namiesto slova "divadlo" - "zrkadlo" nie? :)

4 Hannah x) Hannah x) | Web | 15. října 2009 v 18:30 | Reagovat

……..♥..lovel…♥
…..♥..lovelovelo…♥
…♥..lovelovelove….♥
..♥.lovelovelovelove…♥…………….♥….♥
.♥..lovelovelovelovelo…♥………♥..lovel….♥
♥..lovelovelovelovelove…♥….♥…lovelovelo.♥
♥.. lovelovelovelovelove…♥….♥…lovelovelo.♥
.♥..lovelovelovelovelove…♥..♥…lovelovelo…♥
..♥…lovelovelovelovelove..♥…lovelovelo…♥
…♥….lovelovelolovelovelovelovelovelo…♥
…..♥….lovelovelovelovelovelovelov…♥
……..♥….lovelovelovelovelovelo…♥
………..♥….lovelovelovelove…♥
……………♥…lovelovelo….♥
………………♥..lovelo..♥
Tohle srdíčko pošli všem svým SB, aby věděly že je máš rád/a!!! Pokud to nepošleš, znamená to, že je nemáš rád/a a že nechceš být jejich SB

5 Jaune Jaune | Web | 16. října 2009 v 18:54 | Reagovat

mcha mrchovitá, ale skvělá... :D:D

6 Vittoria Vittoria | 17. října 2009 v 20:55 | Reagovat

mrchááá...=) úžasný, dokonalý, nemůžu se dočkat další =P =)

7 Hannah x) Hannah x) | Web | 19. října 2009 v 22:43 | Reagovat

Nádherný dramatický výstup. Amber se předčila ve všem! :D Posmála jsem se, povzdychala si i když lhala všemi smysly. :D Prostě nádhera. Píšeš vážně úžasně, Anett. A moc se těším na jakoukoliv kapitolu. Všechny tvé povídky jsou prostě geniální, originální a píšeš tak... no nebudu tu rozebírat, protože jsem se o to pokoušela mnohokrát a nikdy se to nepovedlo. Všichni víme, co chci říct a to je to hlavní. :)

8 Ajvi Ajvi | E-mail | Web | 2. listopadu 2009 v 22:58 | Reagovat

Ach bože, ubohá Amber, chuďátko naše! No mrcha je to pořádná, alespoň s ní ale není nuda a to je hlavní, ne?:)

9 Mu~he.he Mu~he.he | Web | 20. listopadu 2009 v 18:10 | Reagovat

loool uspesne slozila prijimaci zkousky na hereckou konzervator xD :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama