4.kapitola- Láska bejvá pěknej průser...mě se to, ale naštěstí netýká 1/2

6. listopadu 2009 v 15:24 | annetta |  In the shadow of a sunset
Ahoj zlata

Tak jsem zase tady. Trčim doma s angínou (no, lepší než chřipka že ano...) a tak sem se rozhodla zase něco sesmolit. Pár lidí prosilo o Slunečnice ale mám nějakej zásek nebo co, prostě slunečnicová múza má momentálně asi dovolenou...proto je tu Sunset, protože ten se mi píše hrozně snadno a tak nějak úplně sám takže teď asi čekejte hlavně tohle, možná ještě Angels...pokud se mi teda podaří to co mám v hlavě dostat na papír...nebo spíš do compu=)

užijte si to a nechte hodně komentů

xxx

A.=)




Láska bejvá pěknej průser…mě se to, ale naštěstí netýká

"Siriusi! No tak brácho, vstávej!" něco mě praštilo přes obličej. James a jeho sladké buzení.

"No jo..." zavrčel jsem naštvaně. Promnul jsem si oči a vykulil se z postele. Budík ukazoval půl desáté. "Sakra Dvanácteráku! Jsi blázen? Vždyť je ještě noc! Nemůžeš mě v sobotu budit tak brzo!"

"Asi bych neměl, ale už seš vzhůru takže můžeš jít s náma..." zakřenil se na mě. Hodil jsem po něm polštář a zavřel se v koupelně. Sprchu!!!

Trvalo mi to asi půl hodiny. No co, ani Sirius Black se nebudí dokonalý a neodolatelný. Oblékl jsem se, košili ležérně rozepnutou, pod ní černé tričko...jo, holky budou slintat.

Kluci na mě už čekali dole. No, Remus a Petr čekali, James byl přisátý k Evansové. Teda vlastně k Lily, pardon...ne že bych neměl radost z toho, že se největší sen mého nejlepšího kamaráda splnil, a že jeho láska byla konečně opětována a buďme upřímní, Lily je krásná a milá a vůbec to všechno...ale James jí teď věnuje většinu času, na Poberty a hlavně teda na mě dost kašle, pořád se tváří jako ve snu a má ten přiblblej výraz...TEN výraz a já vždycky poznám, že vlastně vůbec nevnímá co říkám, a že pokud ztichnu spustí se óda na Lily. A na to už fakt nemám. Takže abych to zjednodušil, ne že bych neměl radost...jen mě to děsně štve.

"Ehm...Jamesi?"

"...."

"Brácho.." zabručel jsem rezignovaně.

"..."

"Sakra Jamesi!!!" praštil jsem ho do zad. Naštvaně se na mě oba otočil. Obdaroval jsem je nejzářivějším úsměvem co mám na skladě. "Vzbudil jsi mě v nekřesťanskou hodinu, takže doufám, že to mělo lepší důvod než tě pozorovat při orgiích s tvou láskou."

Něco zavrčel, ale ruku v ruce s Lily zamířil k Buclaté dámě. Pozoroval jsem je jak se na sebe culí a na náladě mi to nepřidalo. Connie Doylová, Liliina nejlepší kamarádka se na mě trpitelsky usmála. I ona to vnímala, že na ni Lily kašle.

"Zlepší se to..." řekla tiše.

"Jo, to těžko..." zavrčel jsem a vydal se za nimi. Connie je docela pěkná holka, teda kdyby přestala nosit ten culík a nekoukala pořád do země. Myslím, že je do mě zabouchlá. Ale není můj typ. Moc tichá, nevýrazná, ničím výjimečná. Prostě další holka v zástupu.

Zato Amber...jo to je jinej level. Ta se stydlivostí a nedostatkem sebevědomí rozhodně problém nemá. Jakmile jsem vešel do Velké síně, podíval jsem se ke zmijozelskému stolu. Už tak dva týdny je to první věc, kterou po ránu udělám. Samozřejmě tam seděla, samozřejmě vypadala naprosto dokonale a samozřejmě kolem ní sedělo několik kluků. Všichni na ní viseli očima a nejspíš vnímali jen okrajově, co jim to říká. Naprosto jsem jim rozuměl. Je těžké se na něco soustředit když vedle vás stojí ona.

Od toho rande u jezera jsme spolu prakticky nemluvili. Okolo ní se stále motal houf chichotajících se holek, nebo se za ní táhl závoj slintajících kluků, nebo mluvila s Bellou nebo Malfoyem a nebo nejhůř- všechno dohromady.

Vážně jsem se v ní nevyznal. Byly dny kdy brala mou existenci na vědomí. To pak můj pohled při snídani opětovala, projela si vlasy rukou a rozkošně se na mě usmála až se jí na tváři udělal ten sladký dolíček. Taky si mě pak všímala celý den. Usmála se na mě když jsme se míjeli na chodbě, nebo na mě koukala při hodinách a vždycky když jsem si toho všiml tak nesklopila pohled jako to dělají jiné holky, ale usmála se. Tím rozkošným úsměvem co říkal- chci tě. Tak jako to řekla u toho jezera.

Jenže pak byly dny, a těch bylo víc, kdy mě naprosto ignorovala. Nepodívala se na mě, neusmála se, prostě si mě nevšímala. Tak jako dneska.

Zničeně jsem se svalil na židli vedle Jamese. Tohle ráno stálo zatím za velký kulový. A to je teprve deset...

Začal jsem si mazat topinku a naštvaně koukal ke zmijozelskému stolu. Akorát tam přišla Bella a začala se s ní o něčem bavit. Ony dvě měly náladu očividně dokonalou, protože se něčemu hlasitě smály.

"Proč ta špatná nálada?" zakřenil se na mě James.

"Proč jsi mě vlastně vytáh z postele tak brzo?" ignoroval jsem jeho otázku.

"No tak, Tichošlápku...blíží se sezona. Musíme trénovat a já rozhodně potřebuju abys tam byl s náma."

Famfrpál. Sakra, že mi to hned nedošlo. Pousmál jsem se."Fajn..."

V klidu jsme se nasnídali a pak vyrazili na hřiště. Pořád bylo docela teplo, sluníčko svítilo. A to už je půlka října. James běžel napřed aby povzbudil tým a já se pomalu loudal za ním.

"Vím, že se na mě zlobíš..." ozvalo se za mnou. Byla to Lily.

"Nezlobím se..."

"Ale zlobíš, protože teď James tráví většinu času se mnou. Vidím to na tobě..."

"Vážně nejsem naštvanej. James je s tebou šťastnej jako blecha a já mu to přeju jen...je to moje jediná rodina. Musím si zvyknout, nic víc..."

Usmála se."Asi jsem měla počítat s tím, že s James automaticky adoptuju všechny Poberty."

"To každopádně. Buď všichni nebo nic mladá Potterová..." ušklíbl jsem se na ní. Dloubla mě do žeber a oba jsme se rozesmáli.

"Copak, chceš mi sbalit holku?" zasmál se James jen co jsme vešli do šaten.

"Kdybych opravdu chtěl, už je dávno moje..." zakřenil jsem se na něj.

"To víš že jo..." zasmál se a vlepil mi malý pohlavek. Já do něj na oplátku trochu strčil. Staré časy kdy jsme se prali a pošťuchovali byly zpět. Lily jen zakroutila hlavou.

"Jamesi! Jamesi!" přihnala se Jess, brankářka. Kdysi jsme spolu chodili, jen velmi krátce. James mi totiž jakékoliv vztahy s jeho hráči zakázal.

"Co je Jessie?"

"Ok, slib mi, že se nenaštveš, nezačneš křičet a neuděláš nějakou hloupost..." začala opatrně.

"O co jde?" zeptal se teď už trochu nejistě James.

"Na ochozech sedí Amber Claermontová. A má u sebe zápisník..."

Chvíli bylo úplné ticho až..."Já jí zabiju!!!" zařval James a vyrazil tryskem z šatny. A my všichni za ním.

"Vzpomínáš co jsem říkala o těch hloupostech..." křičela za ním Jess.

James se řítil přes hřiště a my ho následovali, cestou se k nám přidali i Remus a Petr.

"Já tušil, že to bude průser..." zašeptal Moony

Abyste pochopili, James nemá Amber zrovna v lásce. Ve svých článcích o něm psala několikrát a nic hezkého to nebylo...

"Co-tady-děláš!" zařval na ní naštvaně. Zarazila se v půli rozhovoru s Bellou a obě se na nás otočily. Vlasy se jí zavlnily a rozzářily na slunci. Zbytek jejich dívčí party, hloupoučká Amanda co vždy udělá co jí Amber řekne a nesympaticky vyhlížející blondýna (tuším že je to Zoe), se zahihňaly. Bože jak já nesnáším hihňající se holky.

"Prosím?" zeptala se. Hlas úplně klidný, na rtech jí pohrával úsměv a já se nemohl zbavit dojmu, že se velmi dobře baví.

"Ptám se, co tady děláte!" zavrčel James.

"Sedíme, povídáme, užíváme sluníčka...to se tak o víkendech dělá..." jo, měl jsem pravdu. Velmi dobře se bavila. Nevím jestli si toho Jay všiml, ale mluví s ním jak s malým děckem.

"To jsem pochopil. Myslel jsem...co děláte TADY."

"Aha. Tak to řekni rovnou Pottere." usmála se "Tak nás napadlo, že se podíváme jak vám to jde."

"Nemáte tu co dělat..." ozvala se Jess.

"Omyl zlato.." opět se usmála a ukázala na novinářský průkaz co měla přišpendlený na tašce. "Výhoda nás novinářů...můžeme jít kamkoliv."

"Siriusi!?!" zaskučel James.

"Ehm...cože?" otočil jsem se na něj překvapeně. Bohužel jsem jejich rozhovor nějak nevnímal. Snažil jsem se přijít na to, zda je lepší ten uplej černej rolák, co tak dokonale obepínal každou křivku jejího krásnýho těla, nebo jestli jsou lepší ty úžasný dlouhý nohy v černých kozačkách, co vykukovali zpod červené kostkované sukně.

"Bože...klasika!" zavrčel naštvaně James a protočil oči, Bella se začala smát a Amber mě obdařila skoro soucitným úsměvem. Říkal mi-jsem zvyklá. Usmál jsem se na ní a pokrčil rameny. Pak jsem se otočil a rozběhl se za Jamese.

"No tak Dvanácteráku, počkej! Co mám podle tebe asi tak udělat? Má pravdu. Mají právo tu být. Nemůžu je vyhodit..."

"Nemůžeš nebo nechceš?" zavrčel na mě.

"No tak Jamesi, lásko. Uklidni se ano..." vložila se do toho Lily a objala ho kolem krku."Všichni jsme se sem dneska těšili a tak nenecháme někoho, a už vůbec ne Amber, aby nám to zkazil."

"Fajn..." zavrčel a políbil jí."Do vzduchu!" zařval pak na svůj tým.

S Lily, Remem a Petrem jsme se přesunuli na tribuny a pozorovali je. Teda, spíš oni pozorovali, já se musel pořád dívat na Amber. Ona mě ovšem, překvapivě, ignorovala. Navíc tam poseděli tak 10 minut a pak zmizely. A to nebylo dobré znamení. Znamenalo to, že našla co hledala. A že pondělní noviny půjdou na dračku.

James byl zase pěkně naštvanej a moc mu to nešlo a i ostatní z týmu vypadali pěkně otráveně, proto se skončilo předčasně. A kvůli tomuhle debaklu já musel dneska vstávat.


* * *
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hannah x) Hannah x) | Web | 6. listopadu 2009 v 21:52 | Reagovat

Úžasné, Annet. Jako obvykle... Já opravdu nedokážu pochopit, jak můžeš tak skvěle psát. Vím, že bych neměla, ale nepokrytě ti to závidím. :D Každý řádek je dokonalý... Ne, prostě chci říct, opravdu skvělá kapitola, jdu na druhou půlku... :)

2 Mu~he.he Mu~he.he | Web | 20. listopadu 2009 v 18:33 | Reagovat

skvely xD :D

3 Roman Roman | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 7:17 | Reagovat

Souhlas

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama