28.kapitola- Na sladké pomstě je nejlepší, že nemá kalorie 1/2

8. prosince 2009 v 18:29 | annetta |  angels never cry
Okay, omlouvám se!!! Omlouvám se, že jsem vás nechala tak dlouho čekat! Proto mám pro vás extra dlouhou kapču, 10 stránek ve wordu, co vy na to=)

Pravda, za moc nestojí a není nijak důležitá...teda až na ten konec...ale snad se bude líbit=)

Jinak, pokusím se něco přidat ještě do Vánoc ale radši neslibuju...každopádně hezky komentujte a užívejte si toho deštivého vánočního počasí co je venku=*

vaše Anet



Na sladké pomstě je nejlepší, že nemá kalorie

Koukala jsem do stropu. Tedy vlastně na tu spoustu látky a krajek a vlnek co mám nad hlavou, ale chápete jak to myslim ne? Nějak nemám náladu se zvedat. Nemám náladu cokoliv dělat. A představa školy…néé!

Víte, abyste pochopili...já zuřím. Nejsem naštvaná, raněná, zlomená, nemám chuť spáchat sebevraždu, nehnusím se sama sobě nebo se nesnažím najít smysl k životu. Já jsem regulérně, neodvolatelně a sakra hodně nasraná!

Na koho snad nemusím dodávat.

"Ehm...Angie?" ozvalo se zpoza závěsu.

"Jop?"

"Jsi v pohodě?"

"Je mi nádherně...ale začínám mít vražedné sklony..."

"Hele, vím že to byl asi děsný zážitek, ale aby sis ublížila..."

"Vražedné Lil, ne sebevražedné..." zavrčela jsem na ni a vyvalila se z postele.

"Tak to je dobře, teda...není dobře abys někoho zabíjela, ale hlavně, že nechceš zabít sebe...víš já.."

"Lily..." otočila jsem se na ní "Sklapni..."

"Okey..."zakňučela.

"Wow..." páni, pohled do zrcadla mě překvapil. Vypadám...fakt příšerně...hustý!

"Ehm...ty se usmíváš?"

"Jo, koukej na to...není to bombastický?"

"Myslíš tu zaschlou krev na spánku, protržený ret nebo obrovské barevné monokly?"

"No jo, už se barvěj do fialova...bomba..."

"Angelo? Jsi si jistá, že jsi v pohodě?"

"Jo, je mi báječně. Dám si sprchu a pak si s poradím s tímhle."

"Hm..jasně..."

Zdá se mi to, nebo se mnou mluví jako s psychopatem?

* * *

"Myslím, že to není dobrý. Podle mě jí úplně přeskočilo."

"Chová se nenormálně?"

"Angela se vždycky chová nenormálně...na to nezapomínej. Ona NENÍ normální"

"Já jsem tady, jestli vám to nevadí..." usmála jsem se na ně.

"Helemese, Angela..." zahlaholil až moc nadšeně Black.

"Ahoj Ange...hm...moc ti to...sluší?" usmál se trochu křečovitě Potter.

"Tak jo, přestaňte se tvářit jako by někdo umřel, ano? Já jsem v pohodě. Můj terapeut by nejspíš řekl, že potlačování emocí je špatný způsob jak se vyrovnat s traumatickou událostí, ale mně to vyhovuje..."

"Ty máš terapeuta?"

"Ne, ale kdybych měla, řekl by přesně tohle."

"Víš, jsi magor." zkonstatoval Black.

"Jo, měla bys na to mít papíry..." přidala se Lil.

"Haha...mám hlad, dělejte si co chcete, ale já jdu na snídani."

"Počkej! Ange, hele, já vím, že tohle je to, co děláš. Takový to- usmívej se, ať nevědí, že ti ublížili nebo co. A chápu to, jasný? Někdy je to to jediný co ti zbývá, ale to není tenhle případ. To co udělal, je v podstatě zločin, chápeš? Musí za to platit." spustil Sirius.

"Hele Blacku...Siriusi, já jsem vážně vděčná za to co jste udělali, to víš. Bez vás by...to je jedno. Prostě jsem vám vděčná, hrozně...hrozně moc. A máte to u mě, to slibuju. Ale nemyslím si, že to můžeš chápat. Já řeším věci po svém. A tohle nebude výjimka. Pomsty jsou možná dětinské, ale víš ty co, já budu klidně dětinská, protože to je jediný způsob jak se skutečně bude něco dít. Takže to..nech to prostě být ano?" a sama jsem zamířila na snídani.

Jo, je mi jasný co si teď říkáte. Že sem prostě úplně pitomá, a že to nemám v hlavě v pořádku. Víte co? Ne, nemám. Ale to už vím pořádně dlouho dobu a vy asi taky, že ano. Já vymyslím něco pěknýho, bude se jim smát celá škola a aspoň budu mít pocit zadostiučinění. Jen musím přijít na to, co ho naštve ze všeho nejvíc. Hnusáckýho, zmijozelskýho, blonďatýho bastarda...blonďatýho??? hm...myslím, že se mi začíná rýsovat krásný plán...bože, musím to říct zase. Angelo, jsi génius...a ani na to nepotřebuješ papíry...

* * *

"Hej, hej Angelo! Kam jdeš?" zařval na mě Black

"Nejsi můj...jej, teď jsem chtěla říct otec, ale pak mi došlo, že je to blbý přirovnání. Nejsi můj bodyguard ani bratr ani kluk takže ti do toho v podstatě nic není. Ale jestli ti to udělá radost, jdu do knihovny." Na tváři se mu objevil skoro smutný výraz, ale radši jsem ho ignorovala.

"Sakra, ty ses vážně musela hodně praštit..." prohlásil Potter.

"To teda..." přidal se Remus.

"Proč?" ta věta dávala perfektní smysl, nebo ne?

"Ty jdeš do knihovny? Dobrovolně? Ačkoliv nemáš žádný úkol? Vesmír se vychýlil z rovnováhy. Zítra bude konec světa." zděsila se Lil.

"Vesmírná rovnováha je v cajku a konec světa se určitě nechystá. O tom bych přece musela vědět."

"Ale jdeš do knihovny..." zdůraznila Lily.

"Jo, no a? Přestaňte se prostě starat a radši dál zařizujte ten Silvestrovskej mejdan po Silvestru."

"Ty ho chceš pořád uskutečnit?"

"Samozřejmě..." zavrtěla jsem nevěřícně hlavou."Copak by mě něco odradilo od chlastačky?"


* * *

Tak jo, už tři dny se snažim Malfoyovi všemožně vyhýbat (dost těžký, když s ním mám skoro všecky hodiny), ale zrovna teď když ho potřebuju, je ten bastard někde v tahu.

"Můžu mít dotaz?" ozval se Black. Pořád chodí všude s náma, jako bych se o sebe nedokázala postarat...jasně, tamto byla výjimka. Teď mám hůlku pořád u sebe.

"Už jsi jeden měl...takže klidně pokračuj.."

"Na co máš ten foťák?"

"Foťák? Copak nevíš, že nic netrvá věčně? Musím si to zdokumentovat..."

"Já spíš myslím, že něco chystá" ozvala se Lil

"Samozřejmě, že něco chystám..."

"Jo, a nechceš mi to říct..."

"Přišla bys o překvapení, to ti nemůžu udělat. A hele, Kellner...Pane profesore!!! Tady jste, úsměv prosím, vyletí ptáček..."

"Proboha Wotersnová! Chcete abych oslepl?"

"To rozhodně ne, přišel byste o všechnu legraci. Jen chci mít památku na svého oblíbeného profesora."

"Ange, mě se to moc nelíbí, nevyhodí tě za to?"

"Vidíš, o tom jsem neuvažovala...možná..." usmála jsem se na ní a běžela si vyfotit tu hnusnou blonďatou hromadu prasečího trusu.


* * *

Je tu den D a hodina H. Tedy přesněji řečeno, Dějiny. Je dost možný, že mě za to nakonec vyloučej takže- měla jsem vás ráda vážení...

"Angelo, můžeš mi říct, proč táhneš všechny ty tašky?" zašeptala tiše Lily.

"To je překvápko..."

"Ale ne, neříkej mi, že to chceš vážně udělat..." ozval se zezadu Remus.

"Hele, pořád jste mi říkali, že za to má zaplatit. Tak si užijem trochu legrace..."

"Možná...možná bys to měla ještě přehodnotit..." přidal se i Black. Otočila jsem se na něj.

"Blacku, vážně vám oboum děkuju za to, co jste pro mě udělali. Ale od tohohle mě neodradíte, nikdo. Uvidíme se ve Velké síni..." usmála jsem se na ně a zvedla ruku.

"Pane profesore!" zakřičela jsem.

"Ange ne.."

"Pane, není mi dobře. Vážně ne, myslím, že bych měla jít na ošetřovnu."

"Ehm..jistě slečno, myslím, že to by neměl být problém..."

"Mám tě ráda zlato..." usmála jsem se na Lily a i se svým nákladem vytančila ze třídy.

Chodby byly liduprázdné. Opatrně jsem otevřela tašku a vyndala svůj první výtvor. Dokonalé, když mě vyhodí, dám se na grafiku. Přilepila jsem plakát na stěnu naproti sobě, vedle obrazu jakéhosi tlustého mnicha s blonďatým příčeskem. Zamračil se na mě.

"Pomsta kamaráde, pomsta..." zakřenila jsem se na něj, vytáhla štos plakátů a vyhodila ho s úsměvem do vzduchu.

* * *

"Běhá mi mráz po zádech, když si představím, co mohla zase vymyslet." zašeptal vedle mě James.

Jo, mě teda taky. Evansová před námi byla očividně taky nervózní. Pořád podupávala a kontrolovala hodinky. Vím, že Angela je lehce střelená, ale na druhou stranu je to génius...asi si užijeme docela dost srandy...

Zazvonilo...

"Já tam asi ani nechci jít..." zakňučela Lily.

"Já teda rozhodně ano..." zakřenil jsem se na ní a vyrazil ze třídy.

Chodba se pomalu začala zaplňovat, ale každý kdo vylezl ze třídy se zarazil. Křiklavé, růžové plakátky byly všude. Nalepené na stěnách, na dveřích i brnění, desítky se jich válely po podlaze. Jeden jsem zvedl a dal se do čtení.



ANDĚLÉ S.R.O

vás zvou na

Amorův šíp lásky

Jste osamělí? Nemůžete najít pravou lásku? Touláte se každý den po hradě a zoufáte si-proč jen jsem sám? Bojíte se přiznat, kdo doopravdy jste?

Vašemu trápení je konec!!!

Přijďte na jedinečnou, neopakovatelnou a historicky první Bradavickou dražbu. Ve jménu lásky, samozřejmě.
Ve Velké síni na vás možná čeká vaše životní láska...

Andělé s.r.o, vaše šance na šťastnou, zamilovanou budoucnost...



A to vše doplněné o fotografii Malfoye s růžovými, králičími oušky na hlavě a s chlupatým, křiklavě růžovým boa okolo ramen...musel jsem se začít smát.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 wladka wladka | Web | 8. prosince 2009 v 20:00 | Reagovat

heh rehot maximalny....
zboznujem tuto poviedku
Andele s.r.o.:)))

2 nessa nessa | Web | 8. prosince 2009 v 21:12 | Reagovat

už jsem se myslela, že se pokračování nedočkám =) jdu na další půlku

3 Hannah x) Hannah x) | Web | 8. prosince 2009 v 21:16 | Reagovat

Hey, dost dobrý! Annett. Já tvé povídky prostě miluju! Díky, díky, díky, žes přidala další kapitolu!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama