11.kapitola- Sobecká mrcha vs. kamarád roku

1. března 2010 v 22:35 | annetta |  pod květy slunečnic
Jsem zpět! Sice zase po dlouhé době ale lepší než nikdy..=D

No, Slunečnice tu nebyly pěkně dlouho protože slunečnicová múza se nějak zasekla, ale pracuju na tom, nebojte. Tahle kapitolka je zatím poměrně krátká, ale i tak se snad bude líbit.

xxx

Anet



Jinak, jen pro připomenutí- Sirius je hajzl, James je taky hajzl, Remus (ač je to překvapivé) je taky hajzl, o Brownové ani nemluvím a Lily, naše zlatá Lily, opět zachraňuje situaci. To jen kdyby si to někdo nepamatoval=D


Sobecká mrcha vs. kamarád roku

"Tvá sestra je prostě kráva. Promiň, že to tak říkám, ale je…" smála jsem se, až jsem málem spadla z postele na zem.

"Já vím!" smála se se mnou a dokonce se jí podařilo zachrochtat. To mě porazilo úplně a v nové vlně smíchu jsem se skutečně skulila dolů. A Lily mě následovala.

Jo, taky vás to zaráží co? Lily. Ta otravná a zapšklá Evansová je ve skutečnosti pohodová holka. Myslím si, že byla hodně ovlivňována Brownovou.

Povídaly jsme si celou noc, bez přestání. Vůbec se mi nechce spát a kupodivu se cítím fakt dobře, pomohla mi zapomenout na všechny ty hrůzy. Jako jediná. Což je překvapivé a svým způsobem smutné.

Vyčerpaně jsme vedle sebe ležely na zemi a mlčely. Koukala jsem do stropu, nohy na posteli a snažila se popadnout dech.

"Tohle je..."

"..zvláštní?" dokončila jsem za ní.

"Chtěla jsem říct spíš nečekané, ale taky máš pravdu..." podívaly jsme se na sebe a opět se rozesmály.

"Ne, prosím přestaň! Už nemůžu!" zaprosila jsem.

"No, aspoň se ti zlepšila nálada.." konstatovala už klidným hlasem. Natočila jsem hlavu na stranu a zamyslela se. Jo, asi už nejsem v tak hluboký depce jako předtím.

"Díky Lil..." zašeptala jsem tiše.

"Nemáš vůbec zač..."

"Obě víme, že jo.."

"Neřeš to. Spíš by mě zajímalo co bude teď? Na Jordin se už nedokážu ani podívat..."

"Co bude teď? To je snadný. Jsem hladová! Navrhuji provést nálet na Velkou síň. Stejně už je čas." to byla pravda. Venku už svítilo slunce.

"Okay, to zní jako plán. Ale nejdřív z tebe uděláme člověka a ne zombie. Aby chlapci viděli o co přichází, no ne?"

Zakřenila jsem se na ní."Jo, to zní jako plán.."


* * *

"Děláš si srandu? Jak to můžeš nevědět? To přeci ví ÚPLNĚ každej." nevěřila jsem svej uším a se smíchem (já vím, opět..) vklopýtala do síně. Pohledy které se ke mně otočily jsem už nevnímala, ale Lily se trochu ošila.

"To na nás budou pořád takhle zírat?" zašeptala když jsme si sedaly.

"Jo, asi jo. Ale na to si zvykneš, prostě to ignoruj. Spíš mi vysvětli, jak jsi ve škole jako jsou Bradavice, ve škole přímo protkané všemi možnými i nemožnými drbacími sítěmi, mohla nevědět o Molly a Johnnym Walkerovi. To prostě ví každý. I prváci!" vrtěla jsem hlavou a nandavala si co nejvíc ode všeho.

"No, prostě jsem to asi vypustila no.."

"Mám takový pocit, že mě potřebuješ jako sůl." ušklíbla jsem se na ni.

"No, ty mě očividně taky, takže se skvěle doplňujeme..." usmála se na mě. "Tohle míníš sníst všechno? Vypadáš jak kdys tejden nejedla.."

"No, popravdě jsou to jenom čtyři dny."

"Čtyři? To bych v životě nevydržela. Já jím neustále..." postěžovala si. No věříte tomu? I dokonalá Lily Evansová není dokonalá! Nebo si to spíš myslí, že není.

"Prosím tě, není to na tobě vůbec vidět." mála jsem rukou a házela do sebe svou snídani.

"Když myslíš, ale.." zbytek nedořekla

"Co to má jako být!!" ozval se hrozný ječivý hlas tak znenadání, že jsem nadskočila a málem se polila kafem. Jordin Brownová nad námi stála a tvářila se tak vražedně, že se mi trochu sevřel žaludek. Ale jen na chvíli, můj vztek byl větší.

"Klídek Brownová..rozcucháš se.."poradila jsem jí a zase se pustila do jídla.

"S tebou se tu nikdo nebaví! Lily!!" zavřískla ublíženě.

"Ehm Candy? Co se to tu děje?" No jasně, ty tady ještě chyběli...

"Nevidíš Pottere? Snídáme tu. To je v tuhle denní dobu naprosto normální.." wow, teď jsem skoro ráda, že ho umí vždycky nějak usadit.

"To je mi jasný, ale co tu děláš s ní!" vřeštěla dál Brownová.

"Já jsem Candy, možná se neznáme. Už sedm let spolu spíme v jednom pokoji a mimochodem taky se stejným klukem." usmála jsem se na ní. Periferně jsem viděla jak Sirius sklonil hlavu a začal si pečlivě prohlížet podlahu. Jen se styď hochu, máš proč. Sebelítost byla pryč a já začínala mít čím dál tím větší zlost.

"Lily! Proč se bavíš s tou holkou!"

"Protože je s ní sranda, dobře se s ní povídá, je v pohodě a protože ty seš děvka." prohlásila celkem klidně Lily a zakousla se do topinky. Celá síň jenom zmlkla a vyvalila oči. Lily Evansová takhle nemluví.

"Lil, tohle jsem ti přece vysvětlovala.." otočila jsem se na ní "..nemůžeš to říct takhle na plnou pusu. Měla si říct třeba že..že je kráva. Každej vidí, že s tím nebohým zvířetem nemá co do činění, protože chodí po dvou a tak vůbec, zato když řekneš, že je děvka, to už je horší. Protože každý ví že je to pravda.." poučila jsem jí.

"Jasně, já na to zapomněla. Tak protože ty seš kráva Jordin.." usmála se na ní. Ta jen otevřela pusu a nevěřila tomu co vidí (nebo spíš co slyší).

"Sakra Can, co to vyvádíš!" zavrčel James a stoupl si naproti mně.

"Ehm..nechápu.." zakroutila sem hlavou.

"Tohle mi děláš naschvál, že jo.." hodil hlavou Liliiným směrem.

Otočila jsem hlavu a nasadila osvícený výraz."Jo ahá..tohle myslíš! Ne, je mi líto, že tě musím zklamat, ale tahle zeměkoule se díkybohu netočí kolem tvého zadku, takže ne, není to kvůli tobě."

"Ne? Hele já chápu, že si asi naštvaná.."

"Naštvaná? Ale ne, co tě nemá Jamie. Já a naštvaná? Proč proboha? Že jste nepřišli na bráchův pohřeb? Že jste mi neřekli ani jedno zasraný slovo? Že jste se na mě všichni vykašlali v den kdy jsem vás nejvíc potřebovala? Že jste se ke mně otočili zády a nechali jste mě plácat se v tom úplně samotnou? Že můj kluk a zároveň bývalý kamarád spal s touhle příšernou kreaturou hned při první příležitosti co jsem byla pryč?

Ne Jamesi, já přece nemám nárok být naštvaná. Jsem jenom sobecká mrcha, sám si to přeci řekl. Takže buď v klidu, my mrchy si vždycky nějak poradíme."

"Candy.."

"Jdi s Candy do prdele Remusi, zrovna ty. Vždycky jsem si myslela, že jsi normální, hodnej kluk. Ale víš ty co? Jsi prostě chlap jako každej jinej, nechápu jak jsem mohla čekat něco víc. Ale jsem za vás za všech vážně šťastná, zvlášť vezmeme-li v úvahu, že jsem vám to vlastně zařídila. Jo Reme, zkus se pak zeptat svých výborných a milovaných kamarádů na své dny, budeš se možná divit, ale mají k tomu dost co říct!"

"Cukrátko...hele, tohle je všechno moje vina, nevylévej si vztek na Rema.."

"Takhle-už-mi-nikdy-neříkej.." zašeptala jsem."Ale víš, máš vlastně celkem pravdu Siriusi. Jo, dalo by se říct že je to tvoje zasraná chyba. Měl si říct už na začátku, že mě chceš dostat jenom do postele, mohlo se to odbýt rychle a bezbolestně a bez mýho pitomýho očekávání a nadějí, že pro tebe sedm let přátelství něco znamenalo!"

"Can, jsi na nás docela tvrdá.."zamumlal James. Vyvalila jsem na něj překvapeně oči a měla jsem co dělat, abych se hystericky nerozesmála.

"Ach můj bože...to..to přeci nemůžeš myslet vážně?!" vrtěla jsem nevěřícně hlavou "Ty mi chceš říct, že snad existuje cokoliv, cokoliv co by mohlo omluvit to co jste udělali? Děláš si ze mě prdel Jamesi? Co ti mám připomenout? Jak jsme spolu jako malý děcka trávili 24 hodin denně? Jak jsem vedle tebe seděla když jsi měl v devíti otřes mozku? Jak jsme se drželi za ruce a povzbuzovali se při nástupu do Bradavic? Jak jsem s tebou každý den trénovala na konkurz do týmu a kašlala na školu? Jak jsem tě poslouchala pokaždý když tě Lily poslala do háje a už po miliontý ti zlomila srdce, když jsi mi pomalu brečel, že už jí neuvidíš, když jsi mě prosil ať ti pomůžu něco vymyslet, když jsme hledali holku aby spravila to tvý pitomý rozervaný chytačský srdce? Jak jsem vedle tebe stála celou tu dobu a nikdy jsem neodešla?

Podívej se zpátky na těch 17 let a řekni mi jedinej den, jeden jedinej, kdy jsem tam nebyla! Jedinou důležitou událost tvého života při které jsem tě nepodpořila! 17 pitomejch let, který teď nic neznamenaj, protože já ti věřila Jamesi, víc než Siriusovi, Removi, svý rodině! Věřila jsem, že jsi kámoš a dobrej člověk, ale víš ty co Pottere?!! Teď lituju každý tý debilní vteřiny kterou jsem ti věnovala, lituju toho dne kdy jsme se potkali, lituju toho že jsme byli přátelé! Protože ty jsi jenom obyčejnej zrádce a nafoukanej ubožák, kterej nestál ani za jedinej pohled a mám-li být upřímná, vůbec se Lily nedivím, že tě nechce!!!"

To už jsem křičela a uvědomila jsem si, že i stojím. Otočila jsem se na patě a se slzami pochodovala pryč ze síně. Sirius s Remem a Lily za mnou nevěřícně koukali a James stál s otevřenou pusou a ublíženým výrazem.

Tohle bylo tvrdé, hodně hodně tvrdé. Jak k němu, tak i k Remusovi.

Jo a to co ti udělali oni bylo naprosto v pořádku? Ne! Neřekla jsi nic špatného, prostě jen holou pravdu!

Jo, věděla jsem, že mám pravdu, ale i přes to přese všechno co mi udělali, jsem jim nechtěla ublížit. Jo, prostě prvotřídní mrcha, viď Jamesi...
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lara Lara | 2. března 2010 v 18:28 | Reagovat

Nádherná kapitola, ale fňuk fňuk, já chci angels never cry.. Napíšeš teď někdy k téhle povídce pokračování prosííííííííím

2 kess kess | 2. března 2010 v 21:43 | Reagovat

tééda... som strašne rada, že si pridala kapitolu aj k tejto poviedke... normálne som mala až slzy v očiach ... keď si to predstavím, že by som sa ocitla v takej situácii ako Candy .. tak by som to nezvládla ... a práve preto to bolo absolútne dokonalé, lebo som sa vžila do deja :) xD proste úžasné

3 Hannah x) Hannah x) | 2. března 2010 v 22:20 | Reagovat

Anet, ty vždycky dokážeš jenom z jednoho pitomého rozhovoru vytvořit umělecké literární dílo, a dokážeš na tom založit kapitolu. Přála bych si vysvětlení. Jak dlouho jsi tu kapitolu psala abys do ní dala prostě tohle všechno. Kolikrát si prošla jeden odstavec? Pokaždé když něco od tebe čtu je to prostě neskutečně emotivní, plné děje i když tam jde jen o jeden rozhovor, plné všeho co tam být má a co naopak ne. Prostě úžasná kapitola pokaždé a pokaždé. A taky doufám, že se dokopeš k té další kapitole. K čemukoliv. A RYCHLE! Kapitola byla fakt úžasná. Jen jim to natři Candy!

4 nessa nessa | Web | 3. března 2010 v 16:07 | Reagovat

souhlasím s Hannah, tvoje dialogy prostě nemají chybu, jsou naprosto přirozené, strašně citově založené.. prostě skvělé..stojí na nich celá povídka.. teda ještě na parádních charakterech lidí =)

5 Sawarin Sawarin | Web | 3. března 2010 v 20:57 | Reagovat

No, tak abych řekla, pravdu, bylo Pobertů pomalu líto, jak se do nich pustila, ale zase je fakt, že si to zasloužili. A ač je tu kruté, Candy má právo na ně bejt hnusná. Ale v jistým smyslu mě to mrzí,že nejsou spolu. Pitomci, jedni. Co si myslej? Že se budou chovat jak největší hovada a pak si jen tak nakráčej.. No, asi tak na mě zapůsobila kapitola. Opravdu nechápu, jak to děláš, že to dokážeš napsat tak poutavě.. A prostě dokonale.. Kapitolu jsem se snažila číst pomalu, abych ji četla co nejdýl, abych si ji mohla vychtnat..A je konec já se nemůžu dočkat pokračování..Doufám, že bude brzy..:)

6 mikki mikki | 14. března 2010 v 16:33 | Reagovat

Tuhle tvoji povídku zbožňuju. Nechápu jak můžeš napsat kapitoly tak, že na mě úplně dýchne ta atmosféra a že mě dokážeš i rozbrečet (což se jen tak někomu nepovede). Strašně se těším na další kapitolu k téhle povídce a doufám, že brzo napíšeš kapitolu i k Angels never cry :))

7 Ianthe Ianthe | Web | 3. dubna 2010 v 19:29 | Reagovat

Na tvoj blog hodím už dlhší čas hlavne kvôli poviedke Angels never cry, ale teraz som zistila že robím obrovskú chybu, keď čítam iba jednu poviedku. Veď táto poviedka je tiež úžasná, ak nie ešte lepšia ako Angels never cry! Rozhodne si prečítam aj ostatné tvoje poviedky.

8 Annah Annah | Web | 14. dubna 2010 v 14:39 | Reagovat

juchůů *juchá a skáče 2 metry do vzduchu*..dočkala jsem se slunečnic..úžasné, nejlepší, fantastické..to čekání za to stálo..u minulé kapitoly jsem si pobrečela a teď,te´d mě zase ovládají emoce...Tuhle povídku, zbožňuju, miluju, uctívám a dál budu čekat na další kapitolku,,doufám,že se tu objeví brzy a nenecháš nás, tvé věrné čtenáře moc dlouho čekat.Touhle kapitolkou sis podepsala svůj ortel.Budu sem chodit často, hodně často, možná denně a budu tě znovu a znovu obtěžovat svými debilními kecy o tom, že bys sem už měla přidat novou kapitolku k slunečnici..xDxD..néé,zase tak tvrdá nejsem, ale čas od času napíšu rýpavý, nedočkavý komentář,,xD..Takže brzo jsem zpět, teď se loučím a ukončuju tenhle děsivě dlouhej koment, kterej píšu pod nadvlídou euforie z nový kapitolky..+)

9 Vittoria Vittoria | 27. dubna 2010 v 8:40 | Reagovat

Úžasná kapitola...doufám, že se brzy dočkám další =) jsem nedočkavá a hrozně zvědavá...=D

10 debby debby | 12. srpna 2010 v 20:44 | Reagovat

Bude ešte vôbec nejaká kapitola k tejto poviedke ? je úplne úžasná a hrozne moc emotívna, čo sa mi strašne páči..Ja dúfam, že sa ešte tu niekedy objaví aj pokračovanie :)

11 Cassie Cassie | Web | 4. prosince 2010 v 22:30 | Reagovat

Prosím, prosím, smutně koukám, sesmol nějakou kapitolu! Povídka perfektní, skvěle píšeš. Jo, a věta "Protože je s ní sranda, dobře se s ní povídá, je v pohodě a protože ty seš děvka." mě rozesmála:D děkuji :)

12 Ellis Ginn Ellis Ginn | Web | 14. ledna 2011 v 0:54 | Reagovat

Mocinky nádherná kapitolka! Už se těším na pokráčko, doufám, že napíšeš další kapču. Tuhle povídku mám fakt ráda, ale zatím mi nezbývá nic jiného než jen čekat a vymýšlet si volné teorie pokračování tohoto příběhu. Takže se těším jak to dopadne! :-)

13 Muhe Muhe | Web | 21. ledna 2011 v 22:39 | Reagovat

ááááá dokonaléééé !!! přidej další prosíííím

14 Lucy Lucy | 4. června 2011 v 22:39 | Reagovat

WOW! To jediné se dá říct na tuhle tvoji povídku. Píšeš překrásně. Candy obdivuju, být ní tak už bych se z toho úplně zhroutila. A James? Je citlivej jak pařez, protože to co jí řekl, když se rozhodoval mezi ní a Siriusem, bylo pěkně hnusný! Ach jo... asi moc to prožívám :D Prosím, prosím, vrať se k téhle povídce... hrozně mě zajímá, jak tohle dopadne :)

15 Rebecca Rebecca | 27. srpna 2011 v 21:50 | Reagovat

Wow myslím že mě nikdy žádná povídka takhle nedojala... u angels never cry sem si říkala že to je prostě Angela a Sirius, bylo to smutný a tak. Ale tohle opravdu rozbrečí... víc než cokoli jinýho bolí takovýhle přátelé.

16 market market | 28. prosince 2011 v 12:01 | Reagovat

páni to mě aji rozbrečelo a to nejsem nějaká citlivka a ještě když u toho poslouchám 3Doors Down - Away From The Sun . No jinak skvělá povídka

17 market market | 28. prosince 2011 v 12:02 | Reagovat

[16]:
a byla bych zvědavá jestli chceš  pokračovat

18 Star-Black Star-Black | 25. června 2014 v 15:54 | Reagovat

Krásná povídka, fakt

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama