30.kapitola- Když se dva dlouho hledají, protože jeden je moc zabedněnej na to aby si uvědomil, že už se našli 2/2

6. dubna 2010 v 22:18 | annetta |  angels never cry
Druhá půlka, Siriusův pohled=)



* * *


Probudil jsem se. Úplně nejdřív jsem si uvědomil šílenou bolest hlavy. Pak byla chvíli tma. A pak se můj žaludek zbláznil. Rychle jsem se zvedl a vystřelil do koupelny. Zaregistroval jsem flašku rumu, děsněj bordel a Angelu spící na křesle. Počkat..Angelu? Co ta tady dělá?

Vymyslet odpověď jsem ale nedokázal. Žaludek bil hlasitě na poplach a já vyzvracel snad i pondělní snídani. Strčil jsem hlavu pod ledovou sprchu. Bože, už nikdy nebudu pít! (nejoblíbenější hláška každýho vožrali :D-pozn.autora)

Vyvalil jsem se z koupelny. Opravdu tam byla. Vlasy rozježené, oči jí svítily, pihy zářily na červených tvářích a protahovala se. Bodlo mě u srdce. Byla prostě nádherná, i takhle po ránu byla to nejkrásnější co jsem kdy viděl.

"Jakpak se cítíš?" zašklebila se. Jo, to se někdo má. Žádná kocovina.

"Jako by mě někdo rozkrájel na kostičky, zpřeházel je a pak zase složil dohromady..." zaskuhral jsem a zničeně lehl do peřin. Nemohl jsem tam jen tak stát a dívat se na ní když jsem celým svým tělem toužil ji obejmout a nikdy nepustit. Tohle mě ničilo...proto jsem včera tak pil. Počkat...včerejšek? Co se sakra dělo včera?

"A navíc mám úplný okno! Vždyť já vlastně ani nevím co tady děláš..."

"Ehm...ty si to nepamatuješ?" ozvala se. Z jejího hlasu jsem poznal, že jí to překvapuje. A těší.

"Ne. Poslední věc kterou si vybavuju je, jak jsem zakopl o Jessieho a Meddy Cooperovou co se spolu váleli na schodech. Polil jsem jí hlavu rumem a ona si toho ani nevšimla..." aby taky jo. Měla dost práce s Jessiem.

"A to je všechno?" vyptávala se dál

"Jo." teda skoro. Ale to co se mi vybavuje je dost nereálné a spíš je to jen výplod mé bláznivé, snové mysli. Protože kdybys byla tak blízko..."Co tady teda vlastně děláš?" zeptal jsem se abych zaplašil ty ne zrovna slušné myšlenky a zvedl hlavu. Nedokázal jsem se na ní nedívat.

"No..." zarazila se na vteřinu "..totiž, James za mnou přišel, že máš prej děsnou depku nebo co...měl o tebe strach. A když jsem si uvědomila co jsem vlastně řekla, došlo mi že bych se měla jít omluvit. Já to tak totiž vážně nemyslela...jenže ty si byl dost namol a..." Doprčic! Jamesi já tě zabiju! Bůhví co jsem vyváděl.

"Ježiš! Hele, jestli jsem kecal nějaký nesmysly nebo tak, tak se moc omlouvám."

"Ne, v pohodě. Chvíli jsi něco mumlala, ale nebylo ti moc rozumět."

Bože, co jsem na sebe vykecal?

"Vážně se omlouvám. Ale ať jsem vykládal cokoliv, rozhodně jsem to tak nemyslel!"

Myslel, ale to se nesmíš nikdy dozvědět!

"Já to chápu, ožralí lidi toho napovídaj..."

"Skutečně to když tak není pravda!"

"Klídek..tos někoho zabil a bojíš se abys to nevykecal?" zasmála se.

Něco horšího...miluju tě k zbláznění! Copak to nevidíš? Řval jsem v duchu.

"Okay, tak teď vážně..."

"Ne, nikoho jsem nezabil proboha! To je fuk, prostě to nech plavat."

"Fajn..."

"A to je všechno?"

"No, chvíli si něco žvatlal a já tě pak odtáhla do postele. Usnul jsi jako mimino."

"Uff, to jsem rád..." tak že bych byl přeci jen hodný kluk?

"Proč?"

"Že to nebyl žádnej trapas." vyhrkl jsem rychle."Znáš to, že jsem tě nepozvracel, nebo tak."

"Ne tos neudělal..." a naštěstí ani nic horšího. A tys tu zůstala...počkat, ty jsi tu vážně zůstala..

"A co že tys tu zůstala..." zašklebil jsem se

"Já.." zarazila se a tváře jí zrudly.

"Obdivovala jsi spím?" šklebil jsem se dál. Na kocovinu jsem zapomněl.

"Ne, to vážně ne! I když musím uznat, že jednu výhodu to má."

"Jsem prostě úžasnej a neodolatelnej když spím?"

"Ne, držíš hubu..."

Ou, to bolelo.

"Tak to bylo tvrdý..." urazil jsem se naoko.

"Tak to promiň. Ne, byla jsem prostě unavená a nějak jsem neměla chuť se tam vracet. Včera toho na mě bylo dost." jo. Protože jsem idiot a ublížil jsem ti. Ale pochop, že mi na tobě tak moc záleží! Nepřežil bych, kdyby se ti něco stalo!

"Jo, já vím. Promiň..." zamumlal jsem tiše a podíval se jí do očí. Do té úžasné noční oblohy.

"V pohodě, já se omlouvám. To co jsem řekla bylo...tvrdý. A nefér. Navíc to rande byla docela nuda. Vždyť mě vzal k madam Pacinkové!"

"Jo, to je blbost..." pousmál jsem se. Vždyť ten idiot tě vůbec nezná, protože kdyby ano, věděl by že tahle hloupá romantika není nic pro tebe. Že chceš něco výjimečného a originálního, něco na co se nezapomíná. Prostě něco úžasného, zábavného a speciálního, přesně jako jsi ty. To bych já věděl.


* * *

Pozoroval jsem Ange jak udiveně následuje tančící Lily a nevěřícně se otočil na Dvanácteráka. Ten se usmíval jak měsíček na hnoji a jen co zmizely na schodech, povyskočil jsi, s pěstí vítězně zaťatou.

"Sakra brácho, jak jsi tohle dokázal?" zavrtěl jsem nevěřícně hlavou.

"To je na tom to nejlepší! Nemám nejmenší tušení!" zasmál se nadšeně a vyrazil nahoru do pokoje. Já a Remus jsme ho překvapeně následovali.

"Víš, já to taky moc nechápu.." začal jen co jsme vešli a naprosto ignoroval ten binec "..hledala Angie a nějak jsme se zapovídali. A bylo to úplně úžasný, rozuměli jsme si a vůbec na mě nekřičela. Jasně, asi to bylo částečně tím alkoholem ale...nic není dokonalé no ne? Prostě jsme si povídali a popíjeli a nebylo žádný to trapný ticho nebo tak, fakt jsme si měli co říct a pak chtěla jít tancovat...já na tom nejsem s tancem nejlíp, to víš..." ano, to mám v živé paměti "..ale nezáleželo na tom. ONA chtěla tančit se MNOU! Tak jsem šel..a pak začali hrát pomaleji.."

"Počkej, počkej! Tys tančil ploužáka s Evanskou?! S naší uřvanou Lily Evansovou? Mluvíme stále o té samé?" nevěřil jsem vlastním uším. Já vím co si asi řikáte, kluci jsou mnohem větší drbny než holky. Jo, jsme. A jsme na to hrdí!

"Jo. A to není všechno.."

"Vy jste...kecáš! S Lily?!?"

"Ne, vlastně jsme se nelíbali. Kvůli Removi. Kdybys nezačal tančit na tom stole tak..měla pak plnou hlavou tvýho...vystoupení.." dodal po chvíli a oba jsme se rozesmáli, zatímco Moony rudl až za ušima.

"No, tentokrát se to nepovedlo, ale i skoro se v našem případě počítá. Od normálu je to velký pokrok." dodal jakmile jsme se mohli nadechnout.

"Tak to každopádně. Gratuluju brácho, zdá se, že se posouváte optimistickým směrem..."

"Jo. Angely strategie nejspíš funguje..." pousmál se Remus.

"No, když už jsme u Angely..." otočil se na mě James "..jak to probíhalo?"

"To právě nevim, mám okno! Já bych tě taky zabil Jamesi! Byl jsem úplně namol a ty jí za mnou pošleš? Přeskočilo ti? Bůhví co jsem mohl vyvádět za kraviny!!! Co jsem mohl říct!!!"

"Sakra, to mi vůbec nedošlo...říkala něco?"

"Tvrdí že se nic nestalo. Snad by nekecala...když si představím co ze mě mohlo vypadnout. Kdybych jí řek pravdu..."

"No, možná by se tím všechno zjednodušilo.." ozval se Remus.

"To rozhodně ne! Nemohl bych se před ní ani ukázat. Ona mě nechce, to já vím. A dokud mám alespoň tohle přátelství, tuhle malou náhražku...je to lepší než nebýt nic."

"Jo, jenže tě to ničí brácho."

"To říká ten pravej...kdo že to tu už sedm let miluje jistou zrzku?"

"Jo, asi máš pravdu. Já jen, že tě nerad takhle vidím, to je celý."

"Já vím, promiň. Jenže..tohle je něco nového, na to nejsem zvyklý chápeš. A musím se s tím nějak poprat po svém."

"Jak myslíš, ale my jsme tady vždycky..." podíval se na mě.

"Já vím brácho, já vím." pousmál jsem se a rychle ho objal. Jen na chvíli, jsme přece chlapi ne!

Ozvalo se vzlyknutí. Remus. Nevěřícně jsme se na něj otočili."To já ne, to ten alkohol!"

"Radši půjdem na oběd..." uchechtl se James.

"Já ho vynechám. Není mi nejlíp..."

"Fajn...jsi si jistej, že jsi v pohodě?" zeptal se ustaraně.

"Jo, jasně. Trochu se prospím. Běžte.."

"Okay, tak čau."

Zmizeli, ale stále jsem je slyšel jak se hádají na schodech.

Pomalu jsem přešel ke křeslu v rohu a sedl si do něj. Deka i opěradlo ještě voněly jako ona. Úžasná a svěží vůně šeříku a ovoce mě příjemně polechtala v nose. Zavřel jsem oči a zhluboka se nadechl. Možná ji nemůžu sám držet v náručí, ale pořád si o tom můžu nechat zdát.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Danča Danča | 7. dubna 2010 v 10:23 | Reagovat

Krásný. Sem zvědavá jak se to bude vyvíjet, takže pokračování co nejdřív :D

2 mickie mickie | 7. dubna 2010 v 14:51 | Reagovat

wow...nádhera!!!

3 Nessa Nessa | 7. dubna 2010 v 18:05 | Reagovat

asi nejvýstižnější bude wow.. každou kapitolou mě naprosto dostáváš, od těch pocitových dojemných a skvěle napsaných pasáží až po některé neskutečné hlášky, které mě spolehlivě rozesmějou.. "To je na tom to nejlepší! Nemám nejmenší tušení!"  se fakt povedlo =)

4 Hannah x) Hannah x) | 7. dubna 2010 v 18:17 | Reagovat

Annet, Annet. Co čekáš že ti napíšu? No bylo to nádherné, Annet. :D Shrnu pbě části jedním komentářem. Je skvělé, když se na tutéž věc můžeme podívat oběma způsoby. Opravdu doufám, že sebou hodíš a přidáš další kapitolu. Angel se Siriusem me začínají štvát... :D Jinak blahopřeju k dvěma rokům, a třicáté kapitole. Vůbec by nevadilo, kdybys měla ještě dalších třicet před sebou. :) Jinak co ještě ke kapitole, nejvíc mě pobavilo (i když to bylo vtipné celé) Angelino: "Okay, tak teď vážně..." ... Úplně citím tu její intonaci. :D :D no dobře, než se začnu smát, poprosím o další kapitolu. :)

5 Nerissa Nerissa | 7. dubna 2010 v 19:11 | Reagovat

Pane BOŽE....to je naprosto úžasnýýý. Smála jsem se od začátku až do konce. Na tvoje kapitoly se vyplatí počkat, ale je to žalostně dlouho. Myslím, že mě odrovnáš, pokud další nepřibude co nejdřív. Je to naprosto přirozený, žádný přiškrcený žvásty. Přesně takhle to fakt chodí. Když jsem to četla, tak jako bych je slyšela naživo a úplně živě jsem si ty situace představila. VERY GOOD WORK ANNET :-D

6 Tonks Tonks | Web | 7. dubna 2010 v 19:55 | Reagovat

ešte stále nič? ja sa z tých dvoch zbláznim. už by sa zišlo, aby si to priznali, veď sme na 30. kapitole a ono nič. dobre, pokrok, že sirius povedal angele, čo k nej cíti (a na nasledujúci deň to hneď vyvrátil) a angela sa tvári, že sa nič nedeje. ale ten názov to skvele vystihuje! :)
inak nemá kapitola chybu (nabudúce poprosím detailnejšie scény s remusom :D), lily a jimmy majú k sebe bližšie a tamtým dvom by na hlavy mali padnúť balvany a angie by si mala uvedomiť, že siriusa už našla ;)
a veľká gratulácia k 2 rokov (zisťujem, že sme začínali približne v rovnakom čase). som rada, že si to nevzdala a stále píšeš tieto super príbehy :)

7 Sawarin Sawarin | Web | 8. dubna 2010 v 15:30 | Reagovat

No teda, to bylo úžasný. Vážně krásná kapitola. Sirius a Angela.. To jsou telata. Angela, že jí to nedochází a Sirius, že jí to prostě neřekne. Kdyby si to pamatoval.. Ale tak třeba si ještě vzpomene. Celá kapitola je prostě skvělá a já doufám, že pokračování tu bude brzy. A když nebude, budu trpělivě (no, spíš netrpělivě) čekat. Už se nemůžu dočkat..:)

8 Lara Lara | 11. dubna 2010 v 11:10 | Reagovat

Doprdele, sem z tebe celá rozněžněná. Musíme uznat přátelé, že tohle je nejlepší povídka všech dob a stojí za to si na ní počkat. Ale přísahám, že jesli nás necháš čekat stejně dlouho jako minule, tak se zblázním a naskákaj mi bradavice. Tak se měj a měj tvořivej den... ciao

9 Tracy Tracy | Web | 11. dubna 2010 v 21:07 | Reagovat

Já chci pokráčko, tahle povídka se mi líbí, protože i když píšeš o smutných nebo vážných věcech, je to odlehčené a člověk s toho nechytá depku. Ta závěrečná věta mi připomíná mě, taky mám ráda sny... povídka je úžasná, potřebuju další kapitolu, protože se  obávám fyzické závisloti, k té psychické jsem se propracovala běhom prvnch dvou, tří kapitol. Tak honem další, abych nemusela trpět. Přece by sis mě nevzala na svědomí.
Opravdu se nedivím, že jsi tak oblíbená, píšeš luxusně XD

10 Muhe Muhe | Web | 12. dubna 2010 v 18:51 | Reagovat

Ten je zamilovanej až po uši! :D Je mi trochu líto, že to je celkem krátká kapitola po tak dlouhý době... no relativně... ale chápu tvou časovou vytíženost, snad brzy přibude něco novýho a učitelé dostanou rozum xD :D

11 Maryola Maryola | 15. dubna 2010 v 18:12 | Reagovat

Úžasné! Tato kapitola i celá povídka! Doufám, že napíšeš pokračování co nejdřív, protože je těžké takovou dobu čekat =P Sirius je tak moc zamilovanej, líbí se mi to =) A pokud nás opravdu necháš čekat tak dlouho, budeš mít na svědomí velkou spoustu lidí =D =P

12 Jitula Jitula | 4. května 2010 v 21:52 | Reagovat

Ahoj, moc se omlouvám, ale mohli byste prosím hlasovat na http://www.sedmicka.cz/pardubice-chrudim/tabla/197 . Děkuju. Jitula

13 zuzu zuzu | Web | 22. května 2010 v 9:48 | Reagovat

Ahoj, poslednou dobou brazdim internet a blogy, hladam niekde inspiraciu, kopnutie muzy a citam poviedky ktore ma zaujmu... tato tvoja ma zaujala... Vcera som ju prečítala celu... dufam, ze si na pisanie pokracovani nezanevrela a bude dalsia kapitola coskoro... :)

14 Peťulďas Peťulďas | 30. května 2010 v 21:31 | Reagovat

tahle kapitolka se ti mocinky povedla tak prosím honem další :D amohla bys tam zase nějak zamotat Luciuska :-)

15 Lara Lara | 5. června 2010 v 20:42 | Reagovat

Tak co, kdy bude pokračování. Nejlepší povídka na netu je tahle- a to vážně nepřeháním :-)

16 Terča Terča | 10. června 2010 v 14:40 | Reagovat

Další kapitolku pls.... Je to uuužasná povídka ;)

17 jasmine jasmine | Web | 21. června 2010 v 18:36 | Reagovat

rychle další...=)

18 LilliCullen LilliCullen | 7. července 2010 v 12:10 | Reagovat

bože tato poviedka je uplne moc moc super... :D... <3
prosííím rychlo dalšiu kapitoluu... :D

19 agnes agnes | 19. července 2010 v 12:47 | Reagovat

Milujem túto poviedku .. :)) vlastne všetky tvoje poviedky sú perfektné :D Len škoda, že v poslednom čase sa tu nič nové neobjavilo..

20 Mary Mary | 19. července 2010 v 21:57 | Reagovat

=( Budeš ještě vůbec pokračovat? Ta povídka je úžasná, je škoda že nepřibývá...

21 Myllei Myllei | 31. července 2010 v 10:59 | Reagovat

náádhera..nemám co dodat..:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama