31.kapitola- Nic dobrého se nemůže stát v pondělí třináctého

27. července 2010 v 23:46 | annetta |  angels never cry
Famfáry!!! Je to tady! Čekán bylo dlouhé, ale pevně doufám, že se vyplatilo a že se vám bude kapitolka líbit...

Pokud tu teda ještě někdo vydržel..xD


Jen pro připomenutí: Kellner je idiot a nezachoval se zrovna jako gentleman, Sirius je po uši zamilovaný a Angela to (ne)tuší, možná taky proto, že nechce. Lily je na Jamieho milejší a na scénu opět vstupují El, Mel a Kel a všemi milovaná Debbie.

Přeji příjemné počtení=)

Nic dobrého se nemůže stát v pondělí třináctého

"Angie…Angie…vím, že se na mě budeš zase zlobit, ale už je ráno takže tě musím nějakým drastickým způsobem probudit…" šeptala Lily a potichu se plížila k mé posteli. S kartáčkem na zuby v puse jsem se opřela o dveře koupelny a pozorovala ji.

"Můfef mi fíct co to děláf?" zahuhlala jsem s plnou pusou pěny.

"Ááááá!!!" zařvala a vyskočila "Jéžiš Ange! Co tam děláš?! Máš přece spát!"

"Je ráno. A za hodinu začíná škola. Mám být vzhůru.." houkla jsem na ní od umyvadla.

"To jo. Ale ty to tak nikdy neděláš! Bože, já málem dostala infarkt.." vrtěla nevěřícně hlavou a teatrálně se držela za srdce.

"Tak to sorry..."

"Kdo to tady proboha pořád ječí?" ozval se děsivě pisklavý hlásek a hned za ním vylezla peroxidová, blonďatá hlava. Takže Kekel (El+Mel+Kel pro ty méně chápavé) opět na scéně.

"Jó, to budem asi my...nikdo jiný tu totiž nebydlí..." zavrčela jsem a začala se oblékat.

"Nemůžete po ránu mlčet? Potřebuju se vyspat do krásy." zapištěla.

"Věř mi zlato, tobě nepomůže ani věčný spánek. I když mě by možná zjednodušil život." zabručela jsem ironicky a vyšla z pokoje.

"Páni Ange, náladička co..." zasmála se Lily a hopsala za mnou.

"..." můj pohled jí stačil a sklapla.

"Krásné ráno dámy!" zahalekal zvesela James a zářivě se na Lily usmál. Té trochu zčervenaly tváře, ale taky se usmála.

"Dobré ráno. Ahoj Reme, Siriusi.." zamávala jim.

"Ahoj. Ahoj Angie.."

"..."

"Co to s ní je? Zase si jí drasticky probudila?" zeptal se Remus.

"Ne. A to je právě divný. Vstala úplně sama. A takhle naladěná."

"To je jasný. Je pondělí. Ona nesnáší pondělí." zašklebil se na mě Sirius.

Vyplázla jsem na něj jazyk."Mohli byste se o mně přestat bavit jako bych tu nebyla? A ano, je pondělí. Navíc třináctého. Nic dobrého se nemůže stát v pondělí třináctého..."

"Není to spíš pátek?" zeptal se se smíchem Remus.

"Ne, jsem si naprosto jistá, že se to týká pondělí. U nás v Americe, jakmile je pondělí třináctého, nikdo ani nevylézá z postele."

"To je hloupost..." zasmál se James.

"Ne, věř mi. Dneska se stane něco velkého. Uvidíte."

To už jsme byli u Velké síně. Sedli jsme si na naše místa a já si nalila kávu. Přemýšlela jsem co si dám k snídani. Chtělo to něco pesimistického.

"Lívance?" nabídla mi Lily. Hmm...vlastně proč ne. S borůvkama budou děsně temné.xD

"Ehm ehm..." odkašlal si Děda a postavil se před plnou síň. A je to tady. Nic dobrého se nemůže stát v pondělí třináctého.

"Takže...rád bych využil té příležitosti, že jsme tady všichni, abych vám oznámil nemilou zprávu. Budu stručný...Vzhledem k jistým událostem, ke kterým došlo v minulých dnech, jsem byl nucen propustit profesora Kellnera..." síň byla úplně ztichlá. Mně chvíli trvalo to všechno zpracovat.

"Můžete...můžete to zopakovat?" otočila jsem se na Brumbála.

"Pan profesor Kellner byl z jistých závažných důvodů propuštěn."

"Ještě jednou prosím..." začínala jsem se široce usmívat.

"Je na tom snad něco k nepochopení Angelo?"

"Ne...jen se to hrozně krásně poslouchá!" usmívala jsem už úplně, tak moc, že jsem věděla, že mě z toho bude večer bolet pusa. "Potřebuju si to zapamatovat víte, až bude ošklivo nebo budu mít špatný den, budu si to pak moct přehrávat stále dokola a dokola a dokola. Bože, měla bych si to zapsat do deníku.."

"Ty máš deník?" zeptal se vysmátý Sirius.

"Ne, ale kvůli tomuhle si ho snad i založím. Možná bych o tom mohla napsat knihu. A podle ní natočit film, mohli bysme se na něj večer koukat, chroustat popkorn. Najala bych Julii Roberts a podobný hvězdy. Ale kdo by hrál Kellnera? Maj vůbec v Hollywoodu nějaký hnusný, tlustý a plešatý chlapy?" zamyšleně jsem hleděla do stropu. Zatracenej Hollywood, proč tam musí být všichni tak dokonalí.

"No to je jedno, někoho bych sehnala. A mohla by se k tomu napsat hudba, to bych taky zvládla. Stará dobrá klasika. Kell-ner-je-pryč, Kell-ner-je-pryč, Kell-ner-je-prýýýč a my se můžem smááát! Jo, tutovej hit pro Madonnu. A protože by měl hroznej úspěch, mohl by z toho být i muzikál. Tančilo by se a zpívalo...bože já mám hroznou chuť začít tančit!" otočila jsem se rozzářeně na Siriuse. Ten tam ale neseděl. Spolu s Jamesem se oba váleli pod stolem v obrovském záchvatu smíchu.

"Ehm...Angelo?" ozval se Děda.

Já ho ale neposlouchala. Měla jsem plnou hlavu plánů. "Myslím, že navrhnu trička. Mohli by na nich být takové ty vtipné nápisy. A určitě spousta plakátů. A hrnečky a placky a propisky..." To už pod stolem ležela i Lily a Remus.

"Slečno Wotersnová!" zakřičela šokovaně Babča.

"Tohle je rozhodně nejlepší pondělí třináctého za celé tisíciletí! Možná i za milion let. Ode dneška, budu pondělí uctívat. Budeme pořádat mše a průvody s tancem a hudbou a takovejma těma nafukovacíma panákama co lítaj vždycky na Den Díkůvzdání...tlustej, nafukovací Kellner...."

"Angelo..."

"Možná by se z toho mohl udělat státní svátek...nebo aspoň mezinárodní den. Dneska má všechno mezinárodní den-čokoláda, tabák, pandy a nejspíš i něco tak slizkýho jako žížaly, tak proč ne Kellner? Den, kdy Kellner padl...to zní jako sonáta.."

"Angelo!" to už Děda zakřičel.

"Ano?" usmála jsem se na něj nevinně.

"Já ještě neskončil..."

"Ou, tak to pardon. Já myslela, že nic lepšího už pokračovat nebude."

"Neboj, může. Protože vidím, že ztráta pana profesora vás děsivě zdrtila..." a významně se podíval na rudou Lily, na Jamese kterému z očí tekly slzy a nemohl se ani nadechnout a dusícího se Siriuse, který se snažil nesmát "...mám pro vás i dobrou zprávu. Měl jsem totiž štěstí s hledáním nového profesora . Proto o nic nepřijdete. Profesor Křiklan totiž byl tak laskav, že začíná už dnes."

Síní se ozvalo naštvané bručení.

"Myslíte, že kdybych o tom napsala článek, otisknou ho v Timesech?"


* * *

Seděla jsem na hodině. Má nálada byla však nezničitelná. Měla jsem sto chutí vyskočit na stůl a začít tančit kankán. Lily to očividně tušila, protože mě stále kontrolovala pohledem.

Náš nový profesor byl....hm..těžko říct jak ho popsat. Mě teda děsivě připomínal Buclatou dámu. Až na to, že nebyl v růžové. Mně osobně byl děsně nesympatický, ale asi to bylo tím, jak nadšeně se bavil s Malfoyem, mladou Blackovou a Debbie(lkem).

"Slyšel jsem o té svatbě vaší matky a pana Wotersna, to bude výjimečná a úžasná událost." rozplýval se Křiklan

"Bude, že? Máma je s Bobem tak šťastná, on je skutečně úžasný, ohromující člověk..." prohlásila s orbitkovým úsměvem.

Vyprskla jsem smíchy a nemohla jsem se zastavit. Musela jsem se tak moc smát, až mě rozbolelo břicho a svezla jsem se pod lavici.

"No jistě Angelo, ty aby ses neozvala..." zavrčela.

"Promiňte pane, já jen...hahahaha...já se omlouvám, ale...auvajs.." při hrabání se zpod stolu jsem se praštila do hlavy. "...Já si ale nemohla pomoct. Pochopte...já bych v životě nepoužila jméno mého otce a slova jako úžasný a ohromující, nebo dokonce muž, v jedné větě. Možná mrtvý muž nebo ohromný debil, ale jinak..."

"Otec? Ou, vy jste Wotersnová? No to je tak úžasné!" rozzářil se Křiklan.

"Né, teď jsem snad jasně vysvětlila, že to úžasné není." zavrtěla jsem nevěřícně hlavou. Proč neposlouchá?

"Takže vy dvě budete sestry? To je roztomilé..."

"Okay, teď zpomalte. Rozhodně to není roztomilé, kde je Debbie, končí veškerá roztomilost. A vůbec, ona nikdy nebude má sestra. Je to má budoucí nevlastní bohužel sestra a ve chvíli kdy se stane nevlastní bohužel sestrou, budu já na druhé straně planety. A s falešnou občankou."

"To není moc hezké Angelo..." zatvářil se přísně.

"Ani nemá být..." ozvala jsem se zoufale. Bože, ten má tak dlouhý vedení!

"Víte, nikdy jsem neměl tu čest potkat vašeho otce Angelo, ale znal jsem vaši babičku...okouzlující dáma! Jak ta se má?"

"Babča W? To netuším, když jsem jí viděla naposledy, pořád hnila..chci říct žila. A že je okouzlující, to bych se i hádala...já si jenom pamatuju, jak jsme k ní chodili na obědy. Myslím, že tam se ze mě stal vegetarián. Vždycky se k obědu servírovalo takové oschlé, svraštělé a tuhé maso a vždycky měla nového domácího skřítka..docela mě zajímalo, kam se poděl ten předchozí...jestli rozumíte jak to myslím..."

"Bože fuj..." zašeptala Lily.

"Nevím no...mně okouzlující nepřišla. Ale já jsem asi zaujatá, vždycky do mě mlátila holí, abych seděla rovně. S bráchou jsme se prali o to, kdo bude sedět nejdál od ní...jéé, to byly časy.." usmála jsem se pro sebe.

Křiklan na mě vyjeveně koukal. No, zatím na mě nebyl zvyklý. Ale to se napraví hochu.

Stále trochu vyjukaně napsal na tabuli zadání nějakého lektvaru a dal pokyn k práci. Všichni se do toho pustili, ozval se šramot, jak každý něco hledal, zapalovalo se pod kotlíkama. Lily listovala v učebnici, James nesl plnou náruč nějakých přísad. Dokonce i Sirius a Péťa se dali do práce. A já tam jenom zaraženě seděla a koukala se kolem. Opatrně jsem zvedla ruku.

"Ano, Angelo?" zeptal se. Celá třída se zastavila a podívala se mým směrem. Asi čekali nějakou pecku.

"Já nemám učebnici."

"To nevadí, můžete si ji půjčit támhle ve skříni." usmál se. Třída se vrátila zklamaně k práci.

Opět jsem zvedla ruku.

"Ano, Angelo?" všichni opět zpozorněli.

"Já nemám ani přísady."

"Ty jsou v polici vedle." usmál se trpělivě. Třída se opět smutně vrátila k práci a já se nejistě opět přihlásila.

"Ano?" zavrčel, teď už dost netrpělivě.

"Totiž...já nemám ani kotlík..."


* * *


Seděla jsem ve společence, hezky u krbu a snažila se prokousat tou pitomou bichlí. Prostě nuda. A půlnoc...

"Ehm..Angelo?"

"Ááá!" nadskočila jsem asi půl metru

"Jéžiš promiň!"

"Sakra! Siriusi! Nemůžeš se tu takhle plížit uprostřed noci!"

"Promiň...já tě nechtěl takhle vyděsit...žiješ?" ptal se starostlivě a sedl si vedle mě.

"Jo...ale víckrát mi to nedělej..." zamumlala jsem a držela se za srdce. "Co tady vlastně děláš.."

"Ále..porušil jsem pravidlo č.1..."mávl rukou.

"Usnout dřív než Petr?" usmála jsem se.

"Jo...navíc Remus je vždycky pár dnů před úplňkem dost neklidný a pořád se vrtí a do toho se Jamesovi něco zdá, asi o Lily, a mluví ze spaní. Kdyby si to slyšela, přestala by si mu jí dohazovat.." zašklebil se.

"Ok, nechci to slyšet..."

"Může se zeptat...proč to vlastně děláš? Proč pomáháš Jamesovi?" zeptal se o opřel si hlavu. Zaklapla jsem knihu a sedla si do tureckého sedu.

"Já nevím...je to fajn kluk. Je jen otázkou času než by si toho všimla i ona...je vtipej, milej, hezkej...srdce má na správném místě. Rozhodně se o ní dokáže postarat, což je něco, co bude potřebovat. A navíc, bláznivě jí miluje, což si myslím pro začátek stačí..."

"Víš, nechápu, že si toho nevšimla." řekl tiše a poposedl si."Že je do ní blázen už šest let. Jasně, to jeho pokřikování a tak nebylo asi nejlepší, ale stejně...tohle přece musí být vidět. Když se zamiluješ, až po uši. Tak moc, že to až bolí..."

"Někdy prostě...nevidíme to co bychom měli..i když to máme přímo před očima.." pokrčila jsem rameny a začala mít nepříjemný pocit, že už nemluvíme tak docela o Lily a Jamesovi.

Seděli jsme, koukali na sebe a mlčeli. Deja vu...tohle nikdy nekončí dobře..

"No..ale už je to na dobrý cestě, nemyslíš? Lily už tolik nevyvádí."řekla jsem hlasitě a vzala si zase knihu.

"Jo..James má štěstí..." pokýval hlavou a zase nasadil ten divně frustrovaný výraz, který je pro něj v poslední době dost typický. Smutně koukal do ohně.

"Víš...tak si řikám, že když to zvládnou oni dva, bude to důkaz, že zázraky skutečně existují." ušklíbla jsem se. I on se pousmál.

"Jo, zázrak se vždycky hodí..."

Zase bylo to nepříjemné ticho. Koukal do ohně a tak jsem zase otevřela knížku.

"Co to vlastně děláš? Nepředpokládám, že by naše milá a roztomilá Lily chrápala."

"Ne, ta nechrápe...snažím se dát dohromady úkol na lektvary..."

"Úkol? Angela Wotersnová dělá domácí úkol? Svět se řítí do záhuby.."

"Nech si to, ano?" šťouchla jsem do něj. "Nemám moc na výběr..."

"To sice ne, ale úkoly na lektvary jsou brnkačka..."

"Samozřejmě, když ho dostaneš od Rema..." chvíli jsem přemýšlela. "Můžu ti říct tajemství?"

"Jasně.."

"Ale budeš si myslet, že jsem divná..."

"Na to už je pozdě..." zašklebil se.

Ignorovala jsem to."Víš...docela mi chybí Kellner...Ne! Nehledej v tom nic nechutnýho. Pořád je to idiot a debil a kretén a zasloužil by si hnít někde v podzemí, ale...s nim bylo všechno tak jednoduchý, chápeš?

Když včera Křikla napsal na tabuli ten lektvar a dal pokyn k práci, byla jsem docela zmatená, protože...no, na celé hodině lektvarů jsem byla asi tak před rokem...vždyť já kotlík ani nevybalila z kufru! S Kellnerem to byla pohodička. Stačilo pár vteřin a vytočil se na nejvyšší míru, vyhodil mě z hodiny a poslal za Dědou, takže místo toho, abych dřepěla na hodině, jsem se v klidu nasnídala výborných koláčků, dala si kafe a pokecala s Brumlou o všem možným. Bože, vždyť já za ty dva roky co tu sem, musela dělat nanejvýš dvacet úkolů! Na víc hodinách jsem snad ani nevydržela.

Chybí mi tahle rutina. A taky ta možnost se vyhádat. Víš jak to člověka uvolní? Ale teď když je pryč Kellner? S Debbielkem se hádat nedá, ta je moc tupá, Lily se se mnou hádat odmítá, protože to prý nakonec stejně vyhraju, tak proč si prý má namáhat hlasivky a od tý doby co jsme my dva zakopali válečnou sekeru, se nemůžu hádat ani s tebou...a Jerry vždycky říká, že držet v sobě to napětí a nedostat ho ven není zdravý."

"No, jestli chceš, tak já se obětuju. Můžeme se čas od času pohádat..."

"To je milý...ale ne, díky." pousmála jsem se.

"Co vlastně Jerry a kluci? Přijedou zas někdy?"

"No jasně!" rozzářila jsem se při vzpomínce na Jerryho poslední dopis."Jde o nějaký výměnný pobyt, co Děda domluvil s naším říďou...kluci a ještě pár lidí přijedou sem a někdo od nás zase pojede do Ameriky. Bylo to i na nástěnce...měli by přijet někdy po Velikonocích."

"Ani se nemusím ptát, jestli se těšíš..."

"Nemůžu se dočkat, hrozně mi tu chybí..."

Chvíli mlčel a zase s tím divným výrazem. Pak se pomalu zeptal:"Kdyby si se mohla vrátit zpátky...o ty dva roky myslím. Změnila bys to? Zůstala bys v Americe, nebo sem přijela? Lituješ, že si sem přijela?"

Tohle mě překvapilo...hlavně to, že jsem nevěděla odpověď. Jasně, New York zbožňuju, miluju svoje kluky a strašně mi chybí naše škola. Chybí mi toulání po Central parku, bláznivé oslavy na pokojích, Jerryho maminka a její bezvadné špagety, stýská se mi baseballu, Johnnyho zpívání i tacos na páté avenue (no co, jsem vegetarián, ale výjimky jako tacos se dovolují). Tohle všechno je mé dětství.

Ale Bradavice? Představa, že bych nikdy nepotkala Lily? Že bych se nikdy neprošla těmahle chodbama?

"Víš...já vlastně nevím. Nemine den, kdy bych si na Ameriku nevzpomněla, každý večer když usínám na to všechno myslím, ale...tady je tak moc věcí, o které bych nechtěla přijít...nevím, asi bych to chtěla nějak spojit víš..." zvedla jsem k němu oči. Něžně se usmál.

"Tvůj otec je sice největší idiot jakého znám, ale jsem mu sakra vděčný, že tě sem přivezl."
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mary Mary | 28. července 2010 v 10:19 | Reagovat

Jůůů, krásný, naprosto úžasný! Jsem ráda, že jsi skutečně další kapitolu přidala... A těším se na další!!! =)

2 zuzu zuzu | Web | 28. července 2010 v 11:05 | Reagovat

jeeej toto bolo mile... :) ventilovanie emocii hadkou je dobra vec, to uznavam aj ja... som zvedava, co prinesies v dalsej kapitole :)

3 Lara Lara | 28. července 2010 v 14:55 | Reagovat

Ta Angie se někomu víc a víc podobá. Začíná mě to děsit, co všechno máme společný. Ale houby baseball- fotbal je best of..

4 Terča Terča | 28. července 2010 v 15:13 | Reagovat

Bože to je boží :D:D:D Valím se z toho smíchy po zemi :D Umírám :D:D:D Dokonaléé :D:D Nemožu se dočkat další kapitoly :D

5 Tonks Tonks | Web | 28. července 2010 v 17:10 | Reagovat

slughyho som tam veru nečakala, ale škoda, zmaril angele jej týždenné hádanie... :D
ale sakriš, stále si neuvedomili, že sa už našli... už nech ang trepne do hlavy nejaká tehla, aby jej to doplo. :D a ty píš rýchlejšie, lebo tieto dlhé výpadky nie sú nič príjemné... :P

6 nessa nessa | Web | 29. července 2010 v 11:05 | Reagovat

krásná kapitola, akorát na můj vkus moc krátká - každá tvoje kapitola je pro mě krátká.. no, těším se na další =)

7 Sawarin Sawarin | Web | 29. července 2010 v 11:37 | Reagovat

Juuu, jako vždy úžasná kapitola. Musím říct, že to čekání se vyplatilo, ale na druhou stranu doufám, že na další tak dlouho čekat nebudem. Zas jsem se skvěle pobavila..:D Ale ta Angie je sakra natrvrdlá co se Siriuse týče. Skoro jako Lily..:D

8 wisty wisty | Web | 30. července 2010 v 10:03 | Reagovat

skvělý,úžasný, dokonalý co jinýho na to říct? :)

9 Myllei Myllei | 31. července 2010 v 12:17 | Reagovat

krása..xD to vyhození Kellnera mě totálně dostalo..xD, teda spíš to hjak z toho byla Ange šťastná..xD bejt tak s nima dopadla bych ještě hůř než Lily James Sirius a Remus..xD protože já bych byla tak hluboko pod stolem že by mě nbylo ani vidět..xD ediný co je jictý je, že by mě bylo slyšet..xD teda ty moje záchvaty smíchu určitě..xDD

kapitolka byla úúúžasná...nemám co dodat..:) a neuvěřitelně se těšim na další..:)

10 sima sima | 1. srpna 2010 v 17:09 | Reagovat

skveléééééééééé smiala som sa až mi slzy tiekli super kapitolka teším sa na dalšiu

11 Velvet Velvet | 1. srpna 2010 v 22:12 | Reagovat

skvělý, ostatně jako vždy. Jen doufám, že nová kapitolka bude dřív, než tahle :D

12 Romanka Romanka | 2. srpna 2010 v 17:12 | Reagovat

Jáj :D Je to super, už se moc těším na další kapitolu :)

13 Ianthe Ianthe | Web | 3. srpna 2010 v 17:52 | Reagovat

Bože, toto bola úžasná kapitolka =D veľmi som sa pri nej nasmiala =D

14 Hannah x) Hannah x) | 4. srpna 2010 v 1:16 | Reagovat

Co na to říct. Nádhera. Nasmála jsem se, jako už dlouho ne. Lívance s borůvkama a ...tlustej, nafukovací Kellner.... to nemá chybu. Máš naprosto dokonalý vtipy a propracované charaktery, už se těším, až se ti dva začnou více sbližovat. Pospěš si. :)
Právě jsem se uvědomila, jak je mi Ang sympatická, jak je veselá a milá, jak ji mám ráda, ale přesto jsem si jistá, skoro jistá, že kdybych takovou holku někdy potkala a měla možnost se s ní blíže poznat. Nechtěla bych, spíš bych se jí vyhýbala. Nikdy jsem nepochopila totiž ty, kteří se hádají, dovolují si, na profesory, obzvlášť a hlavně kašlou na školu. To je u mě projev jisté nerozumnosti. A obvykle tuto nerozumnost odsuzuju. Takže kdybych takovou Angie potkala u nás ve škole, asi bych se jí vyhýbala. I kdyby byla na své přátele milá, i kdyby byla naprosto praštěná, jak se mi to v tvé povídce líbí. I kdyby byla stejně veselá. Nechápala bych ji a tak bych s ní nemohla kamarádit. (Divné to slovo) Nicméně, když víš, z jakých důvodů se s učitely hádá, proč se hádala se Siriusem, tak ti Angela musí být sympatická, protože tady, v tvé povídce ji chápeš. Kdybych ji potkala, těžko by se mi s tímto svěřovala. :) Jsi dokonalá Anet, máš dokonalý cit pro literaturu. Piš rychle dál!

15 Lulu Lulu | 4. srpna 2010 v 21:26 | Reagovat

Vše co si o této povídce myslím už bylo v komentářích řečeno takže proč se namáhat.. Ale stoprocentně souhlasím s Hannah x)... JE TO DOKONALÉ :)

16 Muhe Muhe | Web | 5. srpna 2010 v 19:45 | Reagovat

Ty  Angiiny řeči o Kellnerovi byly úžasné a to, že se ji po něm stýská je ještě větší debilismus, ale miluju tvůj styl psaní a na téhle povídce se to úžasně vyjímá, zvlášt, když je Ang tak úžasná postava :-) Jsem moc ráda, že ses vrátila a píšeš a já doufám, že další kapitola přibude dřív :D xD Těším se na kluky xD To zas bude rachot! :DD

17 Missi Missi | E-mail | Web | 24. srpna 2010 v 21:01 | Reagovat

prosím hlásni za Kristen Stewart na blogu: http://lorablogis.blog.cz/1008/je-tu-prvni-kolo-sonc prosím je to pre mna dôležité

18 Stefee Stefee | 19. září 2010 v 20:33 | Reagovat

Užasná kapitolka !!
už se moooc a dlóuuuuho  těšíím na další;)))

19 fantasyworld fantasyworld | Web | 23. září 2010 v 21:56 | Reagovat

ahoj, kukla som si tvoj blog a veeeeeeeeeeeeeeeeeelmi sa mi paci. Vazne, taky ...inspirativny. A tak by som chcela vediet...necjcela by si ssa skamosit? Teda moj blog je este take bejby mesacne s minimom clankov, ale predsa len ta pozyvam aby si si ho kukla...teda ak chces...kazdopadne, klobuk dolu, paradne pises

20 Lara Lara | 26. září 2010 v 9:06 | Reagovat

Chjo, kdy zas něco napíšeš???

21 Rikki Rikki | 30. září 2010 v 17:34 | Reagovat

čekám čekám na další kapitolku :P je to skvělá povídka u které se vždycky děsně nasměju :P

22 Werů Werů | 17. října 2010 v 12:05 | Reagovat

Další !!! :D:D:D:D:D

23 Lulu Lulu | 23. října 2010 v 12:11 | Reagovat

Nemůžu se dočkat dalších :))

24 Hannah x) / Christie Hannah x) / Christie | Web | 25. října 2010 v 16:28 | Reagovat

Kapitoluuuuuuuuuuuuuuuuuu!

25 Hannah x) / Christie Hannah x) / Christie | Web | 6. listopadu 2010 v 18:48 | Reagovat

Prosím, už se nemůžeme dočkat, určitě všichni!!! :)

26 Peta Peta | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 18:00 | Reagovat

Pěknej blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama