32.kapitola- Jak Lily a James tančili v dešti 1/2

8. listopadu 2010 v 22:40 | annetta |  angels never cry
Ehm...tak jo, co takhle dělat, že jsem tu stále přítomná, a že se vlastně nic nestalo??? To by snad šlo, ne?:)

P.S- velmi se omlouvám!!!




Jak Lily a James tančili v dešti

"Nakonec to dobře dopadlo, táta řval, samozřejmě, a mámu málem kleplo, ale nakonec jsme z toho opět slavně vybruslili. Poberti forever..." usmál jsme se. Lily na mě koukala s otevřenou pusou a očividně nevěděla jestli se smát, nebo pohoršovat.

Bože, je tak rozkošná, když je zmatená...

"Páni...a já myslela, že Angela je katastrofa...ale jak vidím..." zakroutila hlavou a rozesmála se.

Bože, je tak krásná, když se směje...

"Chudák tvoje mamka, přišla mi moc milá tenkrát o Vánocích..."

"Jo..." naklonil jsem zamyšleně hlavu "Asi jsme jí se Siriusem dali dost zabrat...ale na tyhle naše kravinky si pak zvykla..."

"Co byl ten úplně největší průšvih?" zeptala se zvědavě.

Bože, je tak sladká, když je zvědavá...

"Hm...Bylo nám tenkrát asi třináct...našli odjeli nakoupit a Sirius vytáhl krabičku cigaret...byli jsme malý paka a nenapadlo nás, že by byl vlastně dobrej nápad jít aspoň do lesa...vylezli jsme na zahradu a zkoušeli jsme kouřit."

"A chytli vás..." ušklíbla se.

"Jo. Táta nás šíleně seřezal, mamka brečela, že umřem a já nevim co všechno...ale rozhodně mě to od kouření odradilo..."

"A Siriuse?"

"Toho ne...ale on je speciální případ. Pravdou je, že jeho život je dost složitej a někdy neškodí dát si jednu cigaretu a dát si tak dohromady nervy..."

"No..poslední dobou vypadá, že by se mu hodila celá krabička..."

"Aby taky ne...když je zabouchlej až po uši..."

"COŽE???"

Bože, je tak roztomilá, když je překvap...Co to kecáš ty idiote! Vždyť si to právě prokecl!

O ou....

"Ehm...cože?" zatvářil jsem se nevinně. Já nic, já muzikant...

"Právě jsi řekl, že je Sirius zamilovaný..." se zvednutým obočí a nevěřícným výrazem hláskovala pomalu každé slovo

Bože, je tak okouzlující, když...Soustřeď se!!! Pitomče!!!

"Néé...to..to jsem určitě neřekl..." jsem blb, jsem blb! Ale nemůžu za to, to přece musí Sirius pochopit. Jak se mám asi soustředit, když tu vedle mě sedí, taková nádherná a k sežrání a...JAMESI!

"Fajn...řekl jsi, že se zabouchl, ale to je v podstatě to samé."

"Lily..." zaprosil jsem zoufale

"Takže je to pravda?" vydechla nevěřícně. Sklopil jsem zrak a rychle se podíval jinam."Takže je!!! Panebože! To je...to je jako..jako..sakra, nevím k čemu to přirovnat, to se ještě nikdy nestalo!" šeptala překvapeně.

"Fajn, fajn...je to pravda. Ale Lily, musíš mi slíbit, přísahat, že to nikdy a nikomu neřekneš!"

"Teď už to dává smysl...proč už s nikým nechodí..."

"Lily..." zkusil jsem to trpělivě

"...proč je furt tak frustrovanej..."

"Lily..."

"...a proč...počkat, počkat..." zvedla ke mně (krásné, hluboké a zářivě zelené) oči."Kdo je to? Ta holka...tedy pokud je to holka..ne že by mi vadilo kdyby ne, tak to není, ale předpokládám, že je to holka, protože...no, je to Sirius a..."

"Lily...klídek, ano?" usmál jsem se.

Bože, je tak dokonalá, když je...no vlastně pořád...

"Okay...dýchám...já jen, tohle je sakra bomba..."

"Já vím...cítil jsem se stejně, když to z něj vypadlo..."

"Kdo to je?"

"Lil, to ti nemůžu říct..."

"Ale..."

"Já mu to slíbil Lily, je to můj nejlepší kamarád, je jako brácha. To nemůžu porušit."

"Ale Jamesi..." zaprosila.

"Ne Lil, promiň..."

"Jamie..." přisedla si blíž. A mně se hned začalo hůř dýchat. "Prosím..." zašeptala a nasadila nešťastné, psí oči.

"Ne! Lily, tohle není fér!" přikryl jsem si obličej, abych na ní neviděl.

"Jamesi, prosím..." zaprosila a stáhla mi ruce "Pěkně prosím..." a usmála se tak sladkým úsměvem, že kdybych neseděl, podlomily by se mi nohy.

"Ne, ne, ne...Lily, já vážně nemůžu...chtěj po mně cokoliv jiného, ale tohle nemůžu, on by mě zabil. Hůř, už by se mnou nepromluvil..."

"Co když to uhádnu?"

"Neuhádneš, je to tak lehký, že by tě asi ani ve snu nenapadlo..."

"Ale no tak...znám ji?"

"Lily já..."

"Tak znám?"

"Jo..." povzdechl jsem si rezignovaně. Samozřejmě, že ji znáš, je to tvá nejlepší kamarádka...

"Je z Nebelvíru?"

"Lily..." zoufale jsem se na ní podíval

"Jamesi..."odpověděla přísně

"Jo..." zašeptal jsem.

"Je starší?"

"Ne e..." zakroutil jsem hlavou a čekal na ten výbuch, až jí to všechno dojde.

"Mladší?"

Zakroutil jsem hlavou.

"Takže je....panebože..." a je to tady, puzzle pasují do sebe "..panebože...PANEBOŽEEE!!!" vykřikla na celou společenku. Ještě, že už tu skoro nikdo není.

"Opět Lil, klídek..."

"Ale...to je...to..."

"Já vím..."

"Oni spolu ale...

"Já vím..."

"Od kdy to..."

"Oficiálně? Brumlův večírek...ale podle mě to trvá dýl, jen si to nechtěl přiznat..."

"Takže o Vánocích už jí..."

"Jo.."

"A když jí chtěl Malfoy..."

"Jo...myslel jsem, že ho zabije. Doopravdy zabije..."

"A když se pohádali a ona řekla, že..."

"Jo. To jsem myslel, že to zabije jeho..."

"Panebože..." vydechla a zabořila se hloub do křesla.

"Jo..." zhroutil jsem se vedle ní.

"To je..síla." prohlásila s nepřítomným pohledem

"Líp bych to ani nevyjádřil." pokýval jsem a též hleděl do blba.

"Jak jsem si toho mohla nevšimnout? Teď to do sebe perfektně zapadá...to jak se o ní furt stará, to jejich kamarádství/nekamarádství, všechny ty zdánlivě nedůležitý rozhovory...jasně! Já věděla, že tu něco nehraje...ale tohle mě ani ve snu nenapadlo..."

"To nikoho..."

"Ale...proč něco neřekne?" otočila se na mě. Seděla teď tak hrozně blízko, cítil jsem její vůni, teplo jejího těla..začala se mi motat hlava.

"No...ono to vždycky není tak snadný..říct, co cítíš."

"Ale no tak..."

"Ne, myslím to vážně. A zvlášť, když je to asi poprvé v životě, co to máš někomu říct, protože co si budem povídat, Sirius asi na moc lásky nenarazil. A navíc je přesvědčenej, že ho Ange nechce, a že bude tedy lepší mlčet, užírat se, trpět a být kamarád..."

"To je ale hloupost..."

"Je to můj kámoš, ne génius...ale chápu, proč to tak dělá..odmítnutí není zrovna nic moc hezkýho..." pokrčil jsem rameny a mé druhé já se škodolibě ušklíblo, když jí ta narážka očividně došla a ona posmutněla. Ale ve stejnou sekundu zas došlo mně, že se na ní nemůžu zlobit, a že vlastně nesnáším všechno, co jí dělá smutnou. Což jsem byl v tuto chvíli já...

Podíval jsem se na ní, seděla tam schoulená a zamyšleně koukala do krbu. Byla tak...rozkošně nevinná a sladce krásná. Za poslední asi měsíc nebo dva jsme udělali neuvěřitelný pokrok. Podle Angely jsme stále na levelu tři-tj. kamarádi, co spolu jen tak tráví čas, ale mě už vážně nebaví čekat...

Asi jsem zíral moc dlouho...

"Co je?" pozvedla obočí a usmála se.

Opět díky bohu, že sedím

"Nic..jen..." fajn, teď nebo nikdy "..tak mě napadlo Lily..zítra se jde do Prasinek...a tak jsem si říkal, jestli bys třeba..."

Pobaveně se usmála."Jestli bych?"

"Nooo..jestli bys třeba...jestli bys nešla se mnou?"

"Jako rande? Pottere?" zeptala se provokativně. Vypadala, že se dobře baví. Já tady prožívám muka a nejspíš se právě rozhoduje o tom, zda bude má budoucnost šťastná a zářivá, nebo totálně nahov... a ona se baví!

"Kdybys chtěla..."

Zamyšleně se na mě podívala. Přísahám, nejdelších šest sekund mého života...

"Tak jo."

"Jo?" vyhrkl jsem nevěřícně.

"Jo. Dáme si rande Pottere...uvidíme co v tobě je..." usmála se.

Tak jo, je jedno, že sedím. Asi omdlím!

"Tak jo..." usmál jsem se taky. Měl jsem sto chutí ji obejmout. Ale to radši ne, tím bych to akorát povoral. A když už jsme o toho vorání...

"Ehm..Lil?" zavolal jsem na ní, když odcházela do pokoje. "To co jsem ti řekl...musíš mlčet. Na kolenou tě prosím, vím že to bude těžký, ale neříkej jí to. To není naše věc a Sirius by si to měl vyřešit sám..."

"Fajn...neřeknu jí to. I když ve lhaní moc dobrá nejsem, to tě upozorňuju rovnou. A s Angie je hodně těžký bojovat."

"Děkuju. A Lily?!"

"Ano?" znovu se otočila.

"Těším se..."

Odpovědí mi byl akorát ten nejsladší úsměv. Padl jsem na pohovku.

YES!!! Dámy a pánové, mám rande s Lily Evansovou.


* * *
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 nessa nessa | Web | 10. listopadu 2010 v 20:39 | Reagovat

myslela jsem že špatně vidím, ale kapitola je tu =) a bylo to parádní, dokonalé.. prostě skvělé.. od "Jo...myslel jsem, že ho zabije. Doopravdy zabije..."

"A když se pohádali a ona řekla, že..."

"Jo. To jsem myslel, že to zabije jeho..." - to bylo luxusní a ten konec taky neměl chybu.. no nic, jdu na druhou půlku

2 Hannah x) / Christie Hannah x) / Christie | Web | 11. listopadu 2010 v 19:17 | Reagovat

:D Souhlasím s Ness... Taky jsem myslela že mám vidiny. Kapitola úžasná... ! Jsem tak ráda, že je tady Annett... Jsi skvělá! :)

3 Muhe Muhe | Web | 17. listopadu 2010 v 15:07 | Reagovat

Souhlasím s holkama :D u tebe je kapitolka prostě něoc ojedinělýho, což je strašná škoda a já si přeju aby sis nedala další několikaměsíční pauzu, bo tohle je tak dokonalý!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama